Přehled ověřených výroků

Německá daňová legislativa neobsahuje povinnost prokázat původ svého majetku.

Návrh zákona o prokázání majetku (od poslanců ČSSD) v §3 zakládá povinnost oznamovat zisk majetku v určité výši a v §5 odst. 3 pak stanoví, že hodnota předmětného majetku, u něhož nebude prokázáno, že byl nabyt ze zdaněných prostředků, bude dodatečně zdaněna. Je tedy na vlastníkovi, aby dokázal, že svůj majetek nabyl legálně, a v tomto smyslu chápeme i výrok prezidenta Zemana.

V německé daňové legislativě (zejm. fiskální zákon, něm. či angl.) ovšem srovnatelné ustanovení nenajdeme. Daňoví poplatníci nejsou povinni přiznávat majetek, který se nachází na německém území (na povinnost přiznání zahr. majetku upozorňuje - angl., sekce "taxation" - např. britské ministerstvo zahraničí). Částečně tato povinnost platila v době fungování daně z majetku, která se však nevybírá od r. 1997 (Deutche Welle, angl.). Bez povinnosti přiznávat majetek pak není jasné, kdy má v Německu podle Zemana nastávat situace jako v zákoně o prokázání původu majetku. Důkazní břemeno samozřejmě padá na poplatníka např. tehdy, je-li mu vyměřen daňový nedoplatek, ten ovšem není možné vyměřit na veškerý majetek - na nezaplacenou daň se vztahuje pětiletá promlčecí lhůta (dle §228 zákona).

Uzavíráme tedy, že povinnost prokazovat původ veškerého majetku v Německu neexistuje a výrok prezidenta Zemana proto není pravdivý.

V letech 2003 až 2006 lze skutečně hovořit o hospodářském růstu. Podle údajů Českého statistického úřadu činil růst HDP (%) v jednotlivých letech:

Rok Růst HDP (%)20033,820044,720056,820067,0

Je také pravda, že Bohuslav Sobotka zastával v letech 2003 až 2006 post ministra financí. Konkrétně to bylo v rámci tří vládních kabinetů: vlády Vladimíra Špidly (15. 7. 2002 - 4. 8. 2004); vlády Stanislava Grosse (4. 8. 2002 - 25. 4. 2005) a vlády Jiřího Paroubka (25. 4. 2005 - 16. 8. 2006).

Výdaje na protipovodňová opatření také v letech 2003 - 2005 nepřevýšila 1 miliardu korun (viz tabulka).

Rok Částka vydaná na protipovodňová opatření 2003 890 000 000 2004 721 370 000 2005 260 000 000 2006 145 800 000*

*Státní závěrečný účet 2006, (str. 161, pdf.)

Řecko patří mezi stát s největšími daňovými úniky v EU. Jen za rok 2009 (.pdf) neodvedly osoby samostatně výdělečné částku okolo 28 milionů eur (!). Dlouhodobá ignorace problému řeckou vládou přirozeně vedla k nedostatečnému příjmu do státní pokladny.

Uznávaný ekonom Aleš Chmelař dokonce tvrdí, že: „Kdyby Řecko dokázalo vybrat všechny své daně, už dávno by hospodařilo s primárním přebytkem a už léta by svůj dluh snižovalo. Ze země, která je obecně považována za nesolventní, by byl normální stát s kapacitou své závazky bez problémů a bez nadměrných škrtů platit.“

Jiří Pospíšil hovoří o Zákoně o obchodních korporací, který se mu podařilo v Nečasově vládě prosadit, a který od 1. ledna 2014 zčásti nahradí dosavadní obchodní zákoník. Tento zákon schválila Poslanecká sněmovna v prosinci 2011 a Senát v lednu 2012.

Změny, které nový zákon přináší, se týkají mimo jiné společností s ručeným omezeným (s.r.o). Dosud byla stanovena minimální výše vkladu na 200 000 Kč, ale díky tomuto zákonu postačí k jejich založení základní kapitál ve výši 1 Kč (§ 142 ZOK). Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě mediálních zdrojů.

Oscar Lafontain skutečně byl německým ministrem financí, a to mezi lety 1998 až 1999, tedy v době, kdy bylo zavedena společná evropská měna (k 1. 1. 1999).

V květnu tohoto roku Lafontaine na adresu eura uvedl to, o čem hovoří Velebný. Upozornil na to, že problémoví členové eurozóny nemají možnost devalvovat své měny, což by jim mohlo pomoci vyrovnat se s ekonomickou krizí. Kvůli nemožnosti praktikovat takovou monetární politiku v zemích eurozóny rovněž navrhuje navrácení se k systému domácích měn. Informoval o tom např. server Aktuálně nebo Britské listy.

Mezi hlavní témata jednání na neformálním zasedání ministrů zahraničích věcí Evropské unie, která se uskutečnila ve dnech 6. září 2013 a 7. září 2013 v litevském Vilniusu, a které se vedle Jana Kohouta zúčastnil také americký ministr zahraničních věcí John Karry, patřila mimo jiné i syrská otázka. Jak informuje například oficiální webová stránka litevského předsednictví Rady Evropské unie, v konečném prohlášení političky Catherine Ashton shrnující dojednané stanovisko všech 28 států Evropské unie se skutečně hovoří o posílení potřebné humanitární pomoci vůči Sýrii v rámci snahy vyřešit sílící konflikt diplomatickou, a ne vojenskou, cestou. Konkrétně se uvádí, že "The EU will uphold its commitment, as the largest donor, to provide aid and assistance to those in need due to the Syrian conflict. It will maintain its readiness to help the recovery, rehabilitation and transition in Syria, in accordance with the needs of the Syrian people" ("Evropská unie jako největší dárce dodrží své závazky poskytnout pomoc a asistenci těm, kteří se kvůli syrskému konfliktu octli v nouzi. V souladu s potřebami syrského obyvatelstva Evropská unie zůstane připravena pomoct při obnově země, její rehabilitaci a během přechodného období."). Více informací o zasedání poskytují stránky Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Co se týče summitu ekonomicky silných zemí G20 v Petrohradu, konající se 5. a 6. září 2013, tak i zde se řešila především syrská krize. Ačkoliv diskuze týkající se humanitární pomoci byla spíše okrajová, jak blíže uvádí například server World Bulletin, 11 členů G20 se domluvilo na zintezivnění humanitní pomoci (důraz je tak například kladen na spolupráci s OSN, mimořádnou lékařskou asistenci v případě napadení obyvatelstva chemickými zbraněmi nebo na spolupráci s nevládními organizacemi).

Na základě údajů z informačních serverů litevského předsednictví Rady Evropské unie a worldbulletin.net hodnotíme výrok Jana Kohouta jako pravdivý.

Strana Zelených skutečně má usnesení, které odmítá spolupráci s KSČM na úrovni sněmovny. Jedná se o usnesení Republikové rady z 15.6. 2013:

" Cílem Strany zelených je uspět ve volbách a přinést do parlamentu bezkorupční, ekologicky a sociálně citlivou politiku, která nastartuje obnovu demokratické kultury v České republice. Strana zelených je alternativou vůči této vládě i opozici. Po volbách budeme usilovat o takové uspořádání, které nebude pokračovat v politice současné vlády, nebude opírat o KSČM, velkou koalici či opakování opoziční smlouvy. "

V podobném duchu se Ondřej Liška vyjádřil již v listopadu 2012 pro iDnes.cz.

Haškem zmíněný režim není veřejně dohledatelný, je pravděpodobné, že jde o interní záležitost strany. Výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Jan Hnízdil skutečně v minulosti regulační poplatky označil za nedůstojné, avšak spíše na straně lékařů než pacientů. Nepodařilo se nám dohledat, zda Hnízdil skutečně někdy použil přirovnání o „veřejných záchodcích".

Pro ilustraci přikládáme úryvek z Hnízdilova interview v Českém rozhlase:

Martin VESELOVSKÝ, moderátor: ...Když se ještě vrátím na krok k regulačním poplatkům, vy jste říkal jednu zajímavou věc, že ta částka je nedůstojná. A překvapilo mě, že je nedůstojná podle vašeho názoru pro lékaře, jak jsem pochopil.
Jan HNÍZDIL, lékař psychosomatik: Tak já jsem se skutečně nesetkal nikdy s jakoukoliv negativní reakcí pacienta. Ta částka je tak symbolická, nebo směšná, že nikdy neměl žádné námitky. Ale myslím si, že skutečně z toho psychologického hlediska manipulovat s mincemi je jako hodit někde na mostě flašinetáři pár mincí, aby zahrál.

Poté co přešla nemocnice v Lounech pod správu Ústeckého kraje, začalo z důvodu její zadluženosti v roce 2003 docházet k uzavírání některých oddělení. Nemocnice byla následně privatizována, přičemž postupně bylo obnovováno a rekonstruováno její vybavení. V roce 2009 nemocnice změnila svého majitele, když byla prodána společnosti Nemocnice Louny a.s. Finanční problémy však vlastníka přiměly v roce 2010 ukončit poskytování akutní péče a nadále se zaměřit výhradně na následnou a dlouhodobou ošetřovatelskou péči. V současnosti je v daném regionu uzavíráním některých oddělení ohrožena například i nemocnice v Roudnici nad Labem.

K výraznému slučování nemocnic došlo v severních Čechách především v Ústeckém kraji, kde v roce 2007 vznikla Krajská zdravotní a.s., která zastřešuje pět krajských nemocnic (Děčín, Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem; rozsah zdravotní péče poskytovaný jednotlivými nemocnicemi je dostupný zde). V poslední době je též projednáváno přičlenění dvou nemocnic poskytujících následnou péči, konkrétně se jedná o Nemocnici následné péče v Mostě a nemocnici v Ryjicích.

Problematická situace je i v sousedním Libereckém kraji, kde by měla proběhnout fúze liberecké a turnovské nemocnice. Jak se totiž ukázalo, obě nemocnice jsou ve velmi špatné ekonomické situaci. Pokud zastupitelstva měst a kraje sloučení schválí, mělo by podle plánu dojít k restrukturalizaci a uzavření některých oddělení.

Z výše uvedeného vyplývá, že současná situace v poskytování zdravotní péče na severu Čech je velmi problematická. Jednotlivá zdravotnická zařízení prochází procesem slučování, nebo se mění jejich dosavadní funkce a rozsah poskytované péče. I přes poměrně zjednodušující povahu výroku jej tedy hodnotíme jako pravdivý.