My jsme se inspirovali především tím švédským systémem, který je průběžný zásluhový. To znamená, že zohledňuje počet dětí, výdělek během života, ale zároveň každý má vlastní účet důchodový, na který přispívá a který je solidárně potom do toho systému zakomponován.
Ve Švédsku je aplikován tzv. Notional Defined Contribution (NDC) systém, neboli systém "fiktivních účtů". Státní pilíř je z části založen na průběžném financování, což znamená, že i nadále funguje na principu mezigenerační solidarity a výše důchodu se odvíjí od doby pojištění a výše odvodů. Systém též částečně kompenzuje dobu života strávenou mimo pracovní poměr, jako například péči o děti, či vojenskou službu (.pdf, str 10, ang.; .pdf., str 38). Další část je pak spořena na individuální účet každého střadatele spravovaný penzijním fondem. Tyto účty jsou však pouze virtuální a slouží pouze pro výpočet konkrétní částky vyplácené v případě odchodu do důchodu. Ondřej Liška ve výroku popisuje reálné charakteristiky švédského penzijního systému, proto jej hodnotíme jako pravdivý.
Já si myslím, že poplatky ve zdravotnictví v podstatě snižují důstojnost jak těch pacientů, tak těch lékařů, protože z toho lékaře nebo zdravotníka, jednou to pan doktor Hnízdil nazval, jako že to jsou vlastně jako zaměstnankyně veřejných záchodků nebo, že oni berou peníze po 30 korunách, nemá to velký ekonomický smysl.
Výrok hodnotíme jako zavádějící. Jan Hnízdil skutečně v minulosti regulační poplatky označil za nedůstojné, avšak spíše na straně lékařů než pacientů. Nepodařilo se nám dohledat, zda Hnízdil skutečně někdy použil přirovnání o „veřejných záchodcích".
Pro ilustraci přikládáme úryvek z Hnízdilova interview v Českém rozhlase:
Martin VESELOVSKÝ, moderátor: ...Když se ještě vrátím na krok k regulačním poplatkům, vy jste říkal jednu zajímavou věc, že ta částka je nedůstojná. A překvapilo mě, že je nedůstojná podle vašeho názoru pro lékaře, jak jsem pochopil. Jan HNÍZDIL, lékař psychosomatik: Tak já jsem se skutečně nesetkal nikdy s jakoukoliv negativní reakcí pacienta. Ta částka je tak symbolická, nebo směšná, že nikdy neměl žádné námitky. Ale myslím si, že skutečně z toho psychologického hlediska manipulovat s mincemi je jako hodit někde na mostě flašinetáři pár mincí, aby zahrál.
Podle CERGE vlastně za 15 let budeme tak zadlužený, že už nebudeme mít ani na dluhovou službu.
Výrok hodnotíme jako zavádějící na základě údajů uvedených v analýze (.pdf)CERGE-EI (Center for Economic Research and Graduate Education – Economics Institute.)
Níže uvádíme výňatek ze studie, kde se konkrétně hovoří o hrozbě ztráty investorů, jenž by financování dluhu zajistili.
Studie CERGE, na kterou Andrej Babiš zjevně naráží, se nazývá (NE)UDRŽITELNOST (DLUHU) VEŘEJNÝCHFINANCÍ a byla vydána v únoru 2012. Co se týče zadlužení a dluhové služby, uvádí autoři následující: "...vyjde nám, že do roku 2020 se dluh se z dnešní hladiny zhruba 40% HDP prakticky nezmění. Potom však začne rychle růst a v roce 2030 by dluh měl být 55% HDP, za dalších deset let by už dluhpřekročil 100% HDP a v roce 2050 by dosáhl skoro dvojnásobku hrubého domácího produktu. Schválení tzv. malé důchodové reformy na jaře roku 2011 snížilo budoucí výdaje na důchody, podle odhadů Ministerstva financí až o 3% HDP v roce 2050. Po zahrnutí dopadů této malé důchodové reformy do jinak stejných čísel dluh poroste o něco pomaleji: v roce 2040 by byl „jen“ 86% HDP a v roce2050 zhruba 160% HDP.I na základě současné zkušenosti ostatních evropských zemí je zjevné, že tak vysoké zadlužení si Česká republika nebude moci dovolit a je také jisté, že by nenašla investory, kteří by ji byli ochotni tak obrovský objem dluhu financovat.Scénář vlády je tedy spíše varováním, které ukazuje, že dnešní nastavení rozpočtové politiky je dlouhodobě neudržitelné." Problematickou částí vyjádření Babiše je časové vymezení. Podle studie CERGE by Česká republika měla problém s hledáním investorů, kteří by byli ochotni financovat český dluh, zhruba v roce 2050 - tedy ne za 15 let. Současně jde také o stav, který by nastal, pokud by se Česká republika nic s tímto faktem nedělala. Studie CERGE tedy přímo netvrdí, že nastane situace, kdy za 15 let nebude ČR schopná svůj dluh financovat, tvrdí to, že Česká republika, pokud nebude nic dělat se svými veřejnými financemi, tak bude v roce 2050 mít problém najít investory na financování státního dluhu.
Švýcarsko po dlouhá desetiletí, ba 100 let si vybudovali velmi silný bankovní sektor, je to pokladnice světa. Norsko má bohaté zásoby nafty, ryb, plynu, všeho co my nemáme.
Výrok hodnotíme na základě dostupných informací z webů eia.gov, swissworld.org a norwayexports.no jako pravdivý.
Akumulaci finančních prostředků v švýcarských bankách, možná datovat už do 18. a 19. století, kdy Švýcarsko představovalo klidnější část revoluční Evropy. Počátkem 20. století se proudění kapitálu do země jen zvětšovalo jako reakce na rostoucí daně ostatních evropských státech. Již v roce 1934 švýcarský parlament přijal zákon ustavující přísně bankovní tajemství. Bankovní sektor země významně těžil z nezapojení do I. a II. světové války a pevné měny,
Norsko je největším evropským producentem ropy se zásobami 5,3 miliard barelů a druhým největším světovým exportérem zemního plynu s 2,06 biliony metrů krychlových zásob. Země je také druhým největším světovým exportérem mořských plodů.
Pokud do konce roku neschválíme kvalitní (služební, pozn. Demagog.CZ) zákon, který po nás chce teď už Evropská komise, tak nebudeme moci čerpat evropské fondy v příštím období.
Česká republika je jediným státem EU, který nepřijal zákon o státních úřednících, kterým Evropská komise podmiňuje další čerpání fondů EU.
Euractiv.cz k k tématu píše: ” Přijetím kvalitního zákona, který by v České republice ošetřoval vztah úředníků a státu, podmiňuje Evropská komise čerpání prostředků ze strukturálních fondů pro následující programovací období. ”
Podle informací Českého rozhlasu tak při nepřijetí zákona ČR hrozí úplné zastavení dotací, státu tak hrozí ztráta až 500 miliard korun, které by jinak mohl čerpat.
Takže když vy máte k dispozici jednu stokorunu a máte ji k dipozici každých půl roku, když si představíte, že splatnost faktur je půl roku, tak nemůžete otočit tu stokorunu víckrát než dvakrát za rok. V okamžiku, že zkrátíte splatnost těch faktur, tak samozřejmě můžete tu stokorunu otočit desetkrát. Čili pokud si jednoduše spočítáte dvakrát průměrnou sazbu DPH 17 procent, tak vám vychází za rok 36 procent z jedné stovky. Ale pokud zvýšíte obrátku toho kapitálu, dejme tomu, desetkrát, tak to bude 360 procent.
Aktuální sazby DPH pro rok 2013 jsou 15 a 21 %, hypotetická průměrná sazba by tedy byla 18 %. Za předpokladu, že splatnost faktur by byla půl roku (a zákazník by platil poslední den splatnosti), stihneme vloženou stokorunu otočit dvakrát za rok, DPH na výstupu by tedy činila 36 % (2x18) z této vložené stokoruny. Pokud by se zkrácením splatnosti podařilo zajistit obrátku peněz 10krát rychleji (splatnost by v takovém případě musela být přibližně 18 dní), DPH na výstupu by za rok bylo skutečně 360 % z vložené stokoruny.
Přestože tedy Rostislav Senjuk chybně uvádí, že průměrná sazba je 17 %, už jako dvojnásobek uvádí správně 36 procent, považujeme to tedy pouze za přeřeknutí a výrok hodnotíme jako pravdivý.
My jsme byli jedni z prvních, kdo upozorňovali na to, že si pan Drábek buduje, my jsme to nazvali další důchodový pilíř (Bartoš mluví o S-Kartách - pozn. Demagog.cz).
Výrok hodnotíme na základě informací z webů ceskapozice.cz, pirati.cz a piratskenoviny.cz.
Pirátské noviny přinesly již 2. prosince 2010 zprávu o propojení Jaromíra Drábka s firmou iDTAX s titulkem " Ministr Drábek si buduje čtvrtý důchodová pilíř".
O kauze informovala i Česká pozice ve spojitosti se zadržením bývalého náměstka Ministerstva práce a sociálních věcí Vladimíra Šišky.
Já si myslím, že určitě je v zájmu politické kultury, aby prezident republiky po volbách pověřil sestavením vlády předsedu vítězné politické strany. Koneckonců je to ústavní zvyklost, která byla v minulosti několikrát porušena,..
Výrok na základě dohledaných informací hodnotíme jako zavádějící.
Je vhodné poznamenat, že v rámci tohoto výroku nelze objektivně hodnotit, zda je v zájmu politické kultury, aby prezident České republiky po volbách pověřil sestavováním vlády předsedu vítězné strany, jelikož se jedná o subjektivní názor Bohuslava Sobotky.
Co se týče porušení této nepsané zvyklosti, lze nalézt v české politice pouze jeden případ, kdy se tak stalo. Tímto případem bylo pověření Petra Nečase (ODS) sestavením vlády ČR v roce 2010, ačkoli vítěznou stranou se ve volbách stala ČSSD.
RokVítěz volebPověřený premiér1996ODSVáclav Klaus (ODS)1998ČSSDMiloš Zeman (ČSSD)2002ČSSDVladimír Špidla (ČSSD)2006ODSMiroslav Topolánek (ODS)2010ČSSDPetr Nečas (ODS) Zdroj: Volby.cz
Já jsem se vyjádřil, že ve vládě je zásadní místo ministr financí a že pan Nečas udělal zásadní chybu, že nechal Kalouskovi ministra financí.
O zásadní roli ministerstva financí se zmínil Andrej Babiš v rozhovoru pro deník Právo, konkrétně řekl:
" Uvědomil jsem si, že pokud mám věci změnit, tak musím být v parlamentu. Je to sice pro mě dost šílená představa, ale dospěl jsem k tomu, že to je jediná možnost (...) A z tohoto hlediska je pozice ministra financí zásadní, protože může ovlivnit příjmy státního rozpočtu, ať už jde o výběr daní, zaměření na daňové podvody a výjimky, nebo kontrolu státních firem. "
Že by nesvěřil ministerstvo financí Miroslavu Kalouskovi, pak Babiš uvedl v rozhovoru pro deník Blesk:
" Petr Nečas šel do politiky jako slušný člověk a stal se z něj typický politik, který tam sedí dvacet let a je úplně odtržený od reality. Doplatil na svoji měkkost a na to, že pustil ministerstvo financí. Já bych na jeho místě Kalouskovi ministerstvo financí nedal. "
Je tu 101 poslanců, a proti těmto poslancům najednou pan prezident skládá svou vládu.
Je sice pravda, že koalice disponuje podpisy 101 poslanců, nicméně s tímto prohlášením přišla 25. června, tedy den po demisi expremiéra Petra Nečase.
Prezident Zeman však již v pondělí 24. června potvrdil, že má v plánu jmenovat úřednický kabinet. Kancléř prezidenta Vratislav Mynář pak tvrdí, že oznámení koalice o podpoře 101 poslanců přišlo pozdě a prezident Zeman nechtěl na poslední chvíli měnit plán sestavení úřednické vlády.
Nebylo to tedy tak, že by Miloš Zeman ,,najednou” oznámil záměr jmenovat úřednickou vládu proti existující podpoře 101 hlasů pro Miroslavu Němcovou, jak tvrdí Martin Kuba. Tato podpora byla ve skutečnosti oznámena koalicí až den poté, co prezident Zeman deklaroval záměr jmenovat úřednický kabinet.
