Leoš Heger
Ceny léků rostly minimálně jedině v posledním roce díky zatížení DPH. Jinak ten segment lékové politiky je jediný stagnující segment. Od roku 2007 narostly všechny segmenty ve zdravotnictví až o 30 % a léky prakticky stagnovaly.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s mírnou výhradou - nejsou ještě dostupná data o segmentech ve zdravotnictví z roku 2012.
Leoš Heger ve svém výroku mluví o výdajích za léky na recept, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Ze statistik (.pdf) Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) vyplývá, že výdaje za léky na recept mezi lety 2007 a 2009 fluktuovaly v řádech jednotek procent s jediným větším výkyvem v r. 2009. V porovnání s ostatními segmenty výdajů, které rostly skutečně výrazně (viz tabulka) se dá hovořit o tom, že léky „prakticky stagnovaly". Segment ambulantní péče také skutečně přesáhl zmiňovaných 30%.
Náklady zdravotních pojišťoven dle jednotlivých segmentů (.pdf, str. 4)
2007
2008
2009
2010
2011
Léky na recept v %
100
97,6
109,2
102,0
101,7
Ambulantní péče v %
110,9
125,2
127,8
133,5
Ústavní péče v %
107,4
116,9
121,0
122,4
Jak jsme avizovali na začátku, data za rok 2012 ještě nejsou dostupná. Faktem ovšem je, že se od 1.1.2012 uplatnila na léky 14% sazba DPH. Podle avíza Státního ústavu pro kontrolu léčiv byl očekávaným dopadem, mimo jiné, nárust výdajů pro zdravotní pojišťovny v řádu miliard.
Oldřich Vlasák
Pomoc přitom činí 2,5 procenta zjištěné škody, v případě velké "národní pohromy" pak pomoc může narůst o 6 procent. Uvolnění pomoci je vázáno na formální rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, které rozhodují o rozpočtu a jeho změnách. Na základě tohoto rozhodnutí Komise podepíše s členským státem příslušnou smlouvu a v jedné splátce pomoc členskému státu uvolní.
Výrok Oldřicha Vlasáka je, na základě informací z nařízení Evropské unie o zřízení Fondu solidarity Evropské unie, dokumentu vysvětlujícího stanovení výši poskytnuté podpory a stránek Evropského parlamentu, hodnocen jako pravdivý.
V případě udělení finanční pomoci, kdy škoda nepřesáhla práh tzv. "závažné pohromy" (major disaster, tj. 0,6 % HND České republiky, tedy 871,618 mil. eur, viz také předchozí výrok) je stanovena (.doc, anglicky) nižší míra podpory ve výši 2,5 % pro část celkových škod nepřesahujících zmíněný práh. Pro část škod, které práh přesahují je určena podpora ve výši 6 % této sumy. Zmíněné dvě částky se následně sčítají.
Nařízení (.pdf) o zřízení Fondu solidarity EU stanovuje v článku č. 4 postup pro získání finanční podpory z Fondu solidarity. Komunikace probíhá především mezi členským státem a Evropskou komisí, uvolnění podpory je však skutečně vázáno souhlasem tzv. rozpočtového orgánu EU, který tvoří Rada Evropské unie a Evropský parlament. Podle prvního odstavce článku č. 5 uzavírají Komise a členský stát " dohodu k provedení rozhodnutí o poskytnutí finančníhopříspěvku. "
Poslední větu výroku Oldřicha Vlasáka nakonec potvrzuje článek č. 3, který v prvním odstavci zmiňuje: " Pomoc z fondu se poskytuje ve formě příspěvků. Pro každou zjištěnou katastrofu obdrží přijímajícístát jeden finanční příspěvek. "
Jiří Dienstbier
Senát také velmi aktivně projednává celou řadu evropských legislativních a nejenom legislativních, koncepčních návrhů. Dokonce v řadě případů bez souhlasu Senátu, dokonce vláda ani nemůže k některým krokům přikročit. Takže ta evropská agenda i na úroveň národních parlamentů sestoupila.
Na základě Jednacího řádu Senátu ČR hodnotíme výrok jako pravdivý.
Dle § 119a Zákona o jednacím řádu Senátu Senát projednává řadu otázek souvisejících se závazky plynoucími z členství České republiky v Evropské unii i dokumenty postoupené Senátu přímo orgány Evropské unie. V současné době Senát skutečně projednává řadu návrhů spojených s evropskou legislativou.
§ 119 Jednacího řádu Senátu také upravuje možnosti, kdy je nutný předchozí souhlas Senátu s některými rozhodnutími činěnými v orgánech Evropské unie.
Lubomír Zaorálek
Všechno další už je, řekněme třeba ústavní soudce, no vidíte, to už je věc Senátu, jestli to opravdu schválí nebo ne. A pan prezident sice byl relativně úspěšný, tuším sedm z devíti návrhů, ale viděli jsme, že Senát je schopen odmítnout jednoznačně i návrh.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť prezident Zeman skutečně žádal souhlas Senátu se jmenováním celkem devíti soudců Ústavního soudu, z nichž Senát vyslovil souhlas se sedmi.
Senátoři hlasovali o ústavních soudcích 25. dubna, 20. června a 21. srpna a podpořili konkrétně Miladu Tomkovou, Jana Filipa, Jaroslava Fenyka, Vladimíra Sládečka, Kateřinu Šimáčkovou, Ludvíka Davida a Pavla Rychetského. Souhlas naopak nevyslovili se jmenováním Miloslava Výborného a Jana Sváčka.
Martin Pecina
Ale za nás, za úřednické vlády Jana Fischera se ten solární boom zastavil a není pravda, že to tak nebylo. A jestli se to zdrželo, tak to bylo tím, že to leželo v Parlamentu a místo v listopadu, kdy jsme to tam předložili a schválili, a žádali o schválení v prvním čtení, to vůbec přišlo na pořad schůze až v únoru.
Novela zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů byla skutečně předložena, jak lze vyčíst z příslušného sněmovního tisku, dne 18. listopadu 2009, a to za Fischerovy vlády ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Tošovským. Návrh zákona byl poté schválen Poslaneckou sněmovnou České republiky ve 3. čtení, které proběhlo 17. března 2010 (2.čtení proběhlo 25. února 2010). Samotný zákon byl vyhlášen 20. května 2010 ve Sbírce zákonů pod číslem 137/2010 Sb.
Co se týče zastavení „solárního boomu“, tak ten je zmiňován především v kontextu novely zákona omezující podporu fotovoltaiky, která byla schválena sněmovnou počátkem listopadu 2010, a tedy za vlády Petra Nečase. O této otázce informují například servery ceskenoviny.cz, server Českého rozhlasu nebo lidovky.cz. Jak je ale vidět například z grafů Energetického regulačního úřadu umístěných na stránkách oze.tbz-info.cz, rostoucí křivka značící počet provozoven slunečních elektráren se již v polovině roku 2010 zmírňuje.
Na základě dat ze sněmovního tisku a z grafů Energetického regulačního úřadu hodnotíme výrok Martina Peciny jako pravdivý.
Ondřej Liška
Dnes je to tak, že úředníci od těch nejnižších po ty nejvyšší mohou být členy politických stran, pracovat tam v jejich prospěch.
V České republice zatím skutečně neplatí žádný zákon o státní službě a chování úředníků tedy není nijak regulováno. Státní úředníci mohou být členy politických stran, jak tvrdí Ondřej Liška. Zakázání možnosti členství v politických stranách by však dle některých názorů mohlo být porušením práva Evropské unie a snahou by spíše mělo být, aby členství v politické straně neovlivňovalo úředníkovo rozhodování či postavení.
Bohuslav Sobotka
Já si pamatuji, jak jsme podávali stížnosti k Ústavnímu soudu proti vašim krokům, kterými jste tady válcovali opozici a Ústavní soud nám vyhověl, takže jsme měli pravdu
Bohuslav Sobotka podle všeho odkazuje na užití institutu legislativní nouze vládní většinou k prosazení zákona č. 347/2010 Sb. Ten byl následně zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 pro zneužití institutu legislativní nouze za účelem rychlého a snadného prosazení vůle většiny a omezení práv parlamentní menšiny.
"(...) Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (…) byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“
Právě Bohuslav Sobotka byl jedním z navrhovatelů ústavní stížnosti a zároveň zastupoval skupinu navrhujících poslanců před Ústavním soudem.
Výrok hodnotíme jako pravdivý.
Ten hlavní problém podle mého názoru spočívá v tom, že se příliš často mění parametry financování zdravotnických zařízení, že úhradová vyhláška dramaticky zvýšila během loňského a letošního roku zadlužení veřejných nemocnic.
Takzvaná úhradová vyhláška, neboli Vyhláška o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení, se skutečně mění téměř každoročně. Stav zadlužení nemocnic je však v současné době podle krizového štábu skutečně katastrofální. Předseda Asociace českých a moravských nemocnic Eduard Sohlich dává tento stav za vinu právě současné úhradové vyhlášce.
Za loňský rok skončila téměř třetina nemocnic ve ztrátě, jak ale upozorňuje idnes.cz, je to nejlepší výsledek za poslední tři roky. Tato statistika nicméně zahrnuje všechny nemocnice, včetně soukromých. Eduard Stolich k hospodaření nemocnic řekl serveru idnes.cz: "Podle mých informací je předlužená třetina nemocnic v zemi a reálně jim hrozí, že skončí (...)“.
Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Jan Korytář
50 procent žen jsme měli na kandidátce v komunálních volbách, v krajských a podařilo se nám to teď i v těch parlamentních. Máme dokonce mezi jedničkami 7 žen a 7 mužů.
Informace Českého statistického úřadu potvrzují pravdivost výroku.
Hnutí Změna má v současných parlamentních volbách 48,8 % kandidátek, přičemž na prvních místech je sedm mužů i žen. V krajských volbách kandidovalo hnutí v koalici se Stranou zelených ve dvoukrajích s celkem 44 % kandidátkami (Změna samotná však navrhlavíce žen). V rámci Změny pro Liberec kandidovalo do zastupitelstva města naprosto stejně mužů a žen.
Andrea Češková
"Jestli je něco nejasného, je to právě Listina a její vágní a široké formulace. Česká republika má naopak ve svém ústavním pořádku zakotvenu Listinu základních práv a svobod, která poskytuje občanům dostatečnou právní ochranu. I evropská Listina základních práv pro Českou republiku platí, Protokol neznamená žádnou výjimku. Jen má zabránit Soudnímu dvoru EU rozšiřovat své rozhodování v oblastech, které mu nepřísluší."
Nejprve je nutné upřesnit, jakou část výroku budeme hodnotit. Konstatování toho, že Listina základních práv Evropské unie (pro Českou republiku závazná součást primárního práva EU) obsahuje "vágní a široké formulace", a dále také prohlášení, že Listina základních práv a svobod (součástí ústavního pořádku České republiky) "poskytuje občanům dostatečnou právní ochranu" ověřit nemůžeme, neboť zhodnocení těchto výroků je otázkou "politickou" (Debatu o výčtu "základních práv" je možné doložit různými právními rozbory. Jejich zhodnocení je však vždy otázkou ideového rámce a interpretace.).
Hodnotit tedy budeme zbylou část výroku. K tomu nám pomohou závěry analýzy Listina základních práv Evropské unie a česká. „výjimka“ z Listiny (.pdf) Mgr. Marka Chmela a JUDr. Jindříšky Syllové, Csc. z Parlamentního institutu, kde je konstatováno následující: "Protokol č. 30 Lisabonské smlouvy a tedy i "český" protokol, pokud bude začleněn do smluvního základu EU, vytvoří pro Soudní dvůr více explicitních překážek, pokud by snad chtěl rozšířit pravomoci EU i mimo dosud dané hranice a aplikovat Listinu základních práv EU jako obecně a přímo účinné právo EU. Zároveň je nutno konstatovat, že Česká republika začleněním do Protokolu č. 30 o žádná práva (ve srovnání s ostatními členskými státy EU) nepřichází. Vnitrostátní soudy i Soudní dvůr nebo další orgány budou moci použít všechny ustanovení Listiny základních práv EU pro interpretaci výkonu všech smluvních pravomocí Unie jako v České republice, tak ve shodném rozsahu v ostatních členských státech."Z dalších analýz s obdobnými závěry viz např. texty Mgr. Huberta Smekala, M.A., Ph.D. a Mgr. et Mgr. Heleny Bončkové, LL.M. zde (.pdf) a zde (.pdf).
Na základě uvedeného závěru analýzy Parlamentního institutu hodnotíme výrok jako pravdivý.
