Ty Lahovičky byly způsobeny tím, že právě tam Hradní stráž působila a já, kterému Hradní stráž podléhá, jsem si byl zkontrolovat, zda pracuje dobře a chci jí ještě jednou poděkovat, protože pracovala dobře.
Od 7. června v Lahovičkách skutečně vojáci Hradní stráže pomáhali likvidovat následky povodní. Ještě ten den Lahovičky navštívil i prezident Zeman a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Dle článku 63 Ústavy ČR je prezident vrchním velitelem ozbrojených sil, jejichž součástí je i Hradní stráž. Na tuto pravomoc se vztahuje povinnost kontrasignace předsedy vlády nebo pověřeného člena vlády. Další práva prezidenta a Vojenské kanceláře prezidenta republiky jsou rozpracovány v zákoně č. 219/1999 Sb..
Paragraf 28 tohoto zákona, stanovující úkoly Hradní stráže hovoří takto: (1) Hradní stráž a) provádí vnější ostrahu areálu Pražského hradu, zabezpečuje jeho obranu a provádí vnější ostrahu a obranu objektů, které jsou dočasným sídlem prezidenta a jeho hostů, b) organizuje a zajišťuje vojenské pocty, zejména při oficiálních návštěvách představitelů jiných států a při přijetí vedoucích zastupitelských misí u prezidenta. (2) Hradní stráž nesmí být použita k plnění jiných úkolů, než které jsou uvedeny v odstavci 1, bez souhlasu prezidenta.
Ministr zahraničí není v ústavě vůbec uveden, pokud jde o jmenování velvyslanců.
Výrok hodnotíme na základě textu Ústavy České republiky jako pravdivý. Ústava v článku 63, odstavci 1, písmenu e), se ke jmenování velvyslanců, vedoucích zastupitelských misí vyjadřuje následovně:
" Prezident republikypověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. "
Jde však o pravomoc, ke které prezident potřebuje kontrasignaci. Ústava pak ve stejném článku, odstavci 3 uvádí: " (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády."
Skutečně tak neobsahuje zmínku o úloze ministra zahraničí a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
Strana práv občanů Zemanovci není ani zastoupena v Poslanecké sněmovně.
Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý.
Strana Práv Občanů ZEMANOVCI skutečně není zastoupena v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Ve volbách do PSP ČR v roce 2010 získala pouze 4,33%, přičemž pro zastoupení v poslanecké sněmovně je nutné získat alespoň 5% hlasů jako politická strana či hnutí, 10% jako dvoučlenná koalice, 15% jako trojčlenná koalice či 20% jako čtyř a vícečlenná koalice.
Tak takhle, je pravdou, že my máme ústřední výbor, z každého regionu máme tři lidi v ústřední výboru, my jsme v neděli měli zasedání ústředního výboru, to byl první sjezd, byli tam významní lidi jako prostě z Ostravska, pan Malar tam byl. Den předtím tam byl pan Lučanský.
Na oficiálních stránkách Romské demokratické strany není o zasedání ústředního výboru z minulého týdne žádná zmínka. Jedinou oficiální akcí, o které se na stránkách této strany píše a která se týkala ústředního výboru, je Předvolební sjezd strany, který se konal 1.9. 2013.
Položka Stranický výbor je také prázdná a nebylo tudíž možné dohledat, zda je struktura strany taková, jak popisuje Miroslav Tancoš či jestli se prvního sjezdu zúčastnili pan Malar nebo pan Lučanský.
Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Neprocházelo to vůbec veřejným připomínkovým řízením (návrh zákona o státní službě, který připravovala Nečasova vláda - pozn. Demagog.cz).
Jaroslav Zavadil má pravděpodobně na mysli vládní návrh zákona o státních úřednících.
Návrh tohoto zákona byl předložen do meziresortního připomínkového řízení 23. 8. 2012. Posléze byl návrh zákona ještě přepracován a do mesiresortního připomínkového řízení znovu zaslán 25. 1. 2013. V březnu a dubnu 2013 byl návrh opět upravován a vládě byl předložen do 16. dubna.
Server Lepší právo popisuje meziresortní připomínkové řízení takto: ,, V meziresortním připomínkovém řízení se k materiálu vyjadřují všechny ústřední orgány státní správy (zejména všechna ministerstva), dále pak kraje, Svaz měst a obcí, odbor kompatibility Úřadu vlády a v případě potřeby další správní orgány, profesní, zaměstnanecké (např. odbory) i zaměstnavatelské organizace.” Tomuto popisu pak v podstatě odpovídá i meziresortní připomínkování tohoto zákona probíhající od 25. ledna 2013.
Dle serveru Parlamentní servis připomínkování ze strany veřejnosti neprobíhá příliš často.
Nakonec Bezděkova komise, která se zabývala nutností důchodové reformy v České republice, zasedala už od roku 2004 a doporučovala i tento směr, tedy rozšířit ty dva stávající pilíře o ten jeden, který je obvyklý i v řadě evropských zemí.
Místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová hovoří o tzv. II. pilíři důchodové reformy, který předpokládá individuální spoření občanů. Vstup do II. pilíře je čistě dobrovolný, avšak po uzavření smlouvy o důchodovém spoření z něj již nelze vystoupit. Bezděkova komise pracovala na podobě důchodové reformy v letech 2004 – 2005 (závěrečná zpráva dostupná zde) a zejména v roce 2010, kdy v červnu přednesla návrhy řešení ve dvou variantách. Varianta č. 2 (ppt.) pak předpokládala vytvoření dobrovolného II. pilíře, který budou provozovat penzijní společnosti.
Současné zkušenosti s podobným důchodovým systémem (tedy tzv. II pilířem) má několik zemí Evropy, zejména naši sousedé Polsko, Maďarsko a Slovensko. Výrok Miroslavy Němcové hodnotíme jako pravdivý.
Jak víte, tato krize začala policejním zásahem na Úřadu vlády, po několika dnech pokračovala demisí ministerského předsedy a v souladu s ústavou následnou demisí celé vlády.
Zásah Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který se odehrál v noci 13. června 2013, skutečně odstartoval pád vlády premiéra Petra Nečase. I dle slov premiéra Nečase byly patrně události spojené se zásahem ÚOOZ dominantním motivem pro jeho demisi.
Petr Nečas se ve svém projevu z 16. června vyjádřil takto: „Jsem si plně vědom toho, jak peripetie mého osobního života v současné době zatěžují českou politickou scénu i Občanskou demokratickou stranu...” a „Já jsem samozřejmě velmi pozorně vnímal celý vývoj politické situace, který tady nastal počínaje středou a jsem si vědom toho, jaké to pro mě má konsekvence. Proto jsem dnes oznámil členům politického grémia Občanské demokratické strany a posléze i našim koaličním partnerům, že zítra podám demisi na pozici předsedy vlády.”
Premiér Nečas podal demisi 17. června 2013, tedy 4 dny po policejním zásahu na ÚOOZ, tento krok dle článku 73 Ústavy ČR znamená faktickou demisi celé vlády.
My máme naprosto transparentní účet.
ČSSD zřídila pro potřeby kontroly financování volební kampaně transparentní účet s deklarací, že "účet bude zahrnovat veškeré finanční operace ústředního i krajských volebních fondů. Příjmy i výdaje volebního fondu budou pravidelně kontrolovány auditorem, který zajišťuje průběžný audit hospodaření ČSSD v roce 2013."
Vedle toho ČSSD provozuje i tzv. transparentní pokladnu spravovanou Ústředním sekretariátem ČSSD.
Takže i, i tyto země (Německo, Nizozemsko), ve kterých narůstají a to myslím, že nikdo nepopře, protiintegrační nálady, nálady které prostě se staví proti proudu evropské integrace.
Důkazem, že euroskeptické nálady v Německu pozvolna sílí, je volební výsledek (něm.) euroskeptické strany Alternative für Deutschland (AfD) v nynějších parlamentních volbách. AfD byla založena teprve na začátku roku 2013 (něm.) a ve volbách získala 4,7 % hlasů. Jedná se o úspěch, neboť strana v těchto volbách získala skoro stejný počet hlasů jako zavedená strana Freie Demokratische Partei, která byla v poslední vládě dokonce koaličním partnerem. AfD není proti vystoupení Německa z Evropské unie, ale požaduje (něm.) vytvoření menší a stabilnější měnové unie nebo návrat k národním měnám.
Na základě volebního výsledku této strany můžeme říci, že v německé společnosti jsou euroskeptické nálady zastoupeny.
Euroskeptické nálady začaly v Nizozemsku sílit s propuknutím (ang.) ekonomické krize. Euroskepticismus v Nizozemsku zastupuje především Strana pro svobodu (ang.) Geerta Wilderse. Tato strana zaznamenala volební úspěch (ang.) v roce 2010, kdy získala 15,4 % hlasů, o 9,5 % hlasů více než v předešlých parlamentních volbách. V posledních parlamentních volbách, které se konaly v roce 2012, však tato strana získala jen 10,1 %. Nicméně, podle průzkumu veřejného mínění Gallupu (ang.) z června 2013, by 39 % Holanďanů hlasovalo pro vystoupení z EU.
I v případě Nizozemska tedy můžeme říct, že v zemi jsou euroskeptické nálady přítomny.
Oscar Lafontain, bývalý německý ministr financí, který byl ve funkci právě v době, kdy euro vstoupilo na scénu jako faktická reálná měna, dneska říká to, co někteří prohlašovali dávno. Řadě zemí chybí zoufale jejich vlastní měla, která by devalvací nebo prostě poklesem svého kurzu otevřela ekonomice prostor pro posílení konkurenční schopnosti. Pro některé země eurozóny se euro stalo koulí u nohy, která znemožňuje pohyb. Pro tyto ekonomiky je euro příliš silné.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě mediálních zdrojů.
Oscar Lafontain skutečně byl německým ministrem financí, a to mezi lety 1998 až 1999, tedy v době, kdy bylo zavedena společná evropská měna (k 1. 1. 1999).
V květnu tohoto roku Lafontaine na adresu eura uvedl to, o čem hovoří Velebný. Upozornil na to, že problémoví členové eurozóny nemají možnost devalvovat své měny, což by jim mohlo pomoci vyrovnat se s ekonomickou krizí. Kvůli nemožnosti praktikovat takovou monetární politiku v zemích eurozóny rovněž navrhuje navrácení se k systému domácích měn. Informoval o tom např. server Aktuálně nebo Britské listy.
