Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože zmíněný návrh ve skutečnosti do sněmovny předložili tehdejší poslanci David Kádner (VV) a Radim Fiala (nezařazený, dříve ODS), kteří však s Tomiem Okamurou spolupracovali a nyní oba kandidují jako krajští lídři za Hnutí Úsvit.

Novela Zákona o hmotné nouzi navrhovala doplnit do stávajícího zákona následující odstavec:

Doplatek na bydlení lze poskytnout pouze
a) tehdy, jestliže osoba užívá byt, jehož je vlastníkem nebo nájemcem, v souladu s hygienickými a stavebně technickými požadavky a
b) do takové výše, která odpovídá v místě a čase horní výši obvyklého bytového nájemného.

Novela byla odeslána do Poslanecké sněmovny v červnu 2013 s negativním stanoviskem vlády, do konce volebního období však nestihla být projednána.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z médií.

Vzhledem k jeho obecnému vyznění však upozorňujeme na skutečnost, že naše odůvodnění je částečně selektivní, neboť lze najít mnoho událostí spojených s ODS, jež byly veřejností vnímány problematicky. Vybíráme tedy namátkou několik kauz, jež byly významně reflektovány v médiích a měly značný dopad na veřejné mínění.

1. Kauza kolem bývalé ředitelky kabinetu premiéra Petra Nečase Jany Nagyové.

2. Kauza ProMoPro spojená s ministrem obrany ve vládě Petra Nečase Alexandrem Vondrou.

3. Kauza Státního fondu životního prostředí spojená s Pavlem Drobilem, tehdejším místopředsedou ODS a ministrem životního prostředí ve vládě Petra Nečase.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť není známo přesné datum, co se týká členství Pavla Bělobrádka v KDU-ČSL.

K dokončení privatizace OKD došlo v polovině září 2004, kdy vláda rozhodla, že státní podíl získá společnost Karbon Invest. Podle veřejně dostupných zdrojů vstoupil Bělobrádek do strany právě v roce 2004. Server Demagog.cz se ho proto pokusil kontaktovat, aby získal přesné údaje. V časové tísni nás odkázal pouze na svůj oficiální web, kde však tento údaj není úplný.

Vládní návrh (.pdf) zákona o úřednících stanoví určitá pravidla systematizace (v § 5 - § 8), tj. určuje základní podmínky, které musí splňovat struktura pracovních míst na úřadě.

Semelová a např. i Transparency international (ve své zprávě) kritizují, že tato struktura může být pravidelně měněna a místa úředníků mohou být rušena. Jedinou stabilní pozicí na úřadě má tak dle návrhu být místo státního tajemníka, který je (dle § 6) jmenován na 5 let. Ostatní místa však vedoucí úřadu může (dle § 5, odst. 1) reorganizovat ke konci každého kalendářního roku.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Karolína Peake byla v roce 2010 zvolena členkou Poslanecké sněmovny kde do roku 2011 předsedala Ústavně právnímu výboru. Od roku 2011 působila po rezignaci Radka Johna na pozici místopředsedkyně vlády ČR v rámci níž potom do roku 2012 předsedala její Legislativní radě. Na základě výše uvedených skutečností tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o progresi daně z příjmu právnických osob jako zavádějící.

Tereza Bernardová hovoří o tom, že někde od výdělku 8000 eur ročně je stanovena progrese, a to tím způsobem, že je-li tento příjem překročen, platí poplatník v jednotlivých pásmech vždy o 2 % víc.

Daňový systém v této oblasti popisuje web Finexpert.cz:

"- 0 % (do příjmu 8 004 €),
- 14 % (při příjmu 8 005 €, při každém zvýšení daňového základu o 1 000 € se zvyšuje sazba daně o 1,88 % až do příjmu 13 469 €, kdy platí sazba daně ve výši 24 %),
- 24 % (při příjmu 13 469 €, při každém zvýšení daňového základu o 1 000 € se zvyšuje sazba daně o 0,46 % až do příjmu 52 882 €),
- 42 % (při příjmu od 52 883 € do 250 730 €),
- 45 % (při příjmu nad 250 731 €)." Je tedy zjevné, že Bernardovou popisovaná progrese fakticky platí v pásmu výdělků 8005-13 469 Euro. Při vyšších výdělcích se však po každém zvýšení základu sazba zvyšuje již mírnějším tempem, což místopředsedkyně LEV21 zcela pomíjí.

Výrok Michala Haška hodnotíme jako zavádějící na základě výběru citací z Nálezů Ústavního soudu ČR, neboť ne všechny Haškem kritizované reálie fungování Poslanecké sněmovny popsal soud jako "ohýbání pravidel". Za pravdu (viz hodnocení níže) lze dát prvnímu místopředsedovi ČSSD ve věcech omezování možnosti vystoupení pro zástupce opozice, účelového slučování projednávání návrhů zákonů do jednoho balíku či omezení práv opozičních poslanců podávat pozměňovací návrhy. U zmíněných "nočních maratonů" však Ústavní soud uvedl, že je to "pouze" záležitost politické kultury a také již ústavně ustálená praxe.

Ve vztahu k uvedenému omezování možnosti vystoupení pro zástupce opozice, účelového slučování projednávání návrhů zákonů do jednoho balíku či omezení práv opozičních poslanců podávat pozměňovací návrhy se plénum ÚS skutečně kriticky vyslovuje např. ve svém Nálezu ze dne 27. 11. 2012 (Pl. ÚS 1/12). "214. Pokud jde o namítané sloučení rozpravy za současného omezení řečnické doby poslanců a počtu jejich vystoupení, Ústavní soud podotýká, že zákonodárce je při vytváření struktury právního řádu z hlediska jeho formálního rozdělení na zákony vázán atributy právního státu, mezi které patří zásady předvídatelnosti zákona, jeho srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti [srov. nález ze dne 12. února 2002 sp. zn. Pl. ÚS 21/01 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.), též nález sp. zn. Pl. ÚS 24/07]. Právě z nich lze dovodit požadavek, aby zákon ve formálním smyslu současně neupravoval více materií, jež nejsou vzájemně obsahově a systematicky provázány. Tomuto požadavku lze přiznat opodstatnění i ve vztahu ke způsobu, jakým jsou projednávány návrhy zákonů. Má-li totiž zákonodárná procedura umožnit jejich otevřené a kritické zhodnocení, je žádoucí, aby byl její předmět vymezen právě s ohledem na výše zmíněnou obsahovou souvislost, a k jeho projednávání tak došlo přehledným a srozumitelným způsobem. Z těchto důvodů sdílí Ústavní soud názor navrhovatelů, podle něhož je třeba § 54 odst. 8 jednacího řádu vykládat v tom smyslu, že sloučení rozpravy ke dvěma nebo více bodům pořadu předpokládá jejich vzájemnou věcnou souvislost. Její sloučení k více vzájemně nesouvisejícím bodům by naopak vedlo k absurdnímu důsledku všezahrnující rozpravy, která by právě pro rozsah svého předmětu postrádala jakýkoliv rozumný smysl."

Popř. také v Nálezu ze dne 1. 3. 2011 (Pl.ÚS 55/10). "99. Za této situace nebylo třeba se zabývat dalšími namítanými vadami procesu, který probíhal již v podmínkách legislativní nouze a ve zkráceném jednání. Zejména nebylo třeba zkoumat kompetenci Senátu v návaznosti na složení, v němž hlasoval o napadeném zákonu. Přesto Ústavní soud považuje za nutné dodat, toliko jako obiter dictum, že vady následného procesu v Poslanecké sněmovně tkvěly jednak v tom, že nebyla dodržena lhůta pro svolání mimořádné schůze, když návrh zákona předkládaný vládou k projednání v režimu legislativní nouze a ve zkráceném jednání byl dodán poslancům v takové časové tísni, že nejen opoziční, ale i vládní poslanci nebyli reálně schopni zkontrolovat byť jen totožnost předlohy s předchozí předlohou vládního návrhu zákona, natož pak seznámit se podrobně s jeho obsahem, a posoudit tak jeho možné dopady (že se nejedná o pouhou hypotézu lze doložit i na vyjádřeních některých koaličních poslanců prezentovaných v médiích po přijetí jednoho z předmětných vládních návrhů zákonů v rámci legislativní nouze - viz výše rekapitulované ústní jednání před Ústavním soudem ze dne 22. 2. 2011). Dále byla bezpochyby krácena demokratičnost již omezené procedury přijímání napadeného zákona vypuštěním obecné rozpravy v rámci 2. čtení, a to navzdory usnesení č. 16, které bylo přijato výborem pro sociální politiku na jeho 4. schůzi konané dne 2. 11. 2010, který Poslanecké sněmovně doporučil projednat návrh napadeného zákona i v obecné rozpravě (viz bod 31)."

K otázce "nočních maratonů v Poslanecké sněmovně" však např. ve svém Nálezu ze dne 29. 5. 2013 (Pl.ÚS 10/13) zaujímá "nekritické" stanovisko. "88.Ústavní soud se rovněž neztotožňuje s námitkou o nepřípustnosti jednání Poslanecké sněmovny v nočních hodinách a ztotožňuje se s výkladem ustanovení § 53 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, jak jej nastínila ve svém vyjádření Poslanecká sněmovna. Ústavní soud tedy považuje za ústavně konformní takový výklad zmíněného ustanovení, jenž Poslanecké sněmovně dává možnost v mimořádné situaci jednat a hlasovat i po 21. hodině večerní, neboť opačná, právo Poslanecké sněmovny omezující intepretace nevyplývá z žádného ustanovení ústavního pořádku. Schopnost vládních poslanců dopřát sobě i opozičním představitelům dostatek odpočinku je pak v principu znovu jen otázkou politické kultury v České republice. Jak ve svém vyjádření zdůrazňuje Poslanecká sněmovna, byl navíc takovýto postup v minulosti již několikrát praktikován a nebyly proti němu vzneseny žádné námitky. V tomto směru lze dle názoru Ústavního soudu hovořit o ústavně konformní ustálené praxi, kterou lze považovat za legitimní součást pravidel legislativního procesu [srov. bod 38 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. února 2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]."

Výrok hodnotíme na základě informací z webu Ministerstva zahraničí jako zavádějící.

Za rok 2012 ČR poskytla humanitární pomoc ve výši 72,8 mil. Kč, z čeho pomoc Sýrii činila jen 16,5 mil. Kč a ne 20 mil.

Pro rok 2013 bylo na humanitární pomoc vyčleněno 73 mil. Kč, s toho 45,3 mil. Kč bylo schváleno na projekty ke 31. červenci 2013. Podle stránek Ministerstva v roce 2013 zatím do Sýrie prostřednictvím humanitární pomoci odešlo 18,7 mil. Kč a ne 19 mil. Přesněji: "dotační řízení se týkalo pomoci obyvatelstvu Sýrie...
v hodnotě celkem 9 mil, ..projekt na podporu syrských uprchlíků v Libanonu..v hodnotě 2,75 mil. Kč,...navýšena dotace na projekt SOS Sýrie organizace Člověk v tísni o 2 mil. Kč...,Částka 5 mil. Kč bude věnována na Regionální výzvu OSN na pomoc uprchlíkům ze Sýrie..". 19 milionů v letošním roce uvedl Jan Kohout víceméně správně, v loňském roce však výši české pomoci Sýrii výrazně nadhodnotil a jeho výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, a to na základě informací z médií z roku 2010, které potvrzují výrok Vojtěcha Filipa pouze částečně.

Pravdou je, že před třemi lety došlo v důsledku kauzy spojené s českou majorkou Vladimírou Odehnalovou, která bývá v médiích označována jako Mata Hari, k odchodu tří vojenských generálů, nicméně se nejednalo o generály z vojenského zpravodajství.

Server iDnes.cz uvedl 27.července 2010 následující: " Za odchodem tří vysoce postavených českých generálů z armády je špionážní aféra.Figuruje v ní ruský vyzvědač a jeho známá – mladá česká majorka, která generálům vedla kancelář a přes niž špion získával informace(...) Generálové, pro které žena pracovala, nemuseli o jejích kontaktech s ruským vyzvědačem nic vědět. Přesto museli odejít z postu náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky (Hrabal), národního vojenského představitele při Vrchním velitelství NATO v Evropě (Sedlák) a prvního zástupce náčelníka generálního štábu (Prokš). "

Systém přímé demokracie má ve Švýcarsku skutečně dlouhou tradici. V anglickém shrnutí textu od Krise W. Kobacha: The Referendum: Direct Democracy in Switzerland z roku 1993 se zmiňuje o tom, že švýcarské federální referendum vzniklo v roce 1848, jeho kořeny a předchůdce přímého rozhodování lze však vysledovat opravdu do dob středověku. Hned první kapitola zabývá počátky přímé demokracie v tomto státním útvaru. Ve druhém odstavci můžeme vyčíst informaci například o Landsgemeinde, což mělo být údajně pravidelné každoroční shromáždění mužských občanů s právem volit ve třináctém století.

Švýcarska ústava pak definuje více typů referend a u každého je jiný potřebný počet občanů. Tímto tématem se zabývala analýza Parlamentního instutu a zde jsou všechny tyto typy (pdf.str.25-26) popsány.

Americký systém rozlišuje mezi "referendem" (návrh na zrušení již přijatého zákona) a "iniciativou" (návrh nového zákona), ovšem ani jedna z těchto forem všelidového hlasování není uzákoněna ve všech, ale alespoň jedna funguje ve většině států USA. Konkrétní čísla potřebná k vypsání referenda dostupná nejsou, protože ve většině případů referendum (pdf. str.27-28) vypisují právě orgány státu ze své vlastní iniciativy.

Jelikož tyto informace odpovídají Cibulkově vyjádření, výrok je hodnocen jako pravdivý.