Ale za nás, za úřednické vlády Jana Fischera se ten solární boom zastavil a není pravda, že to tak nebylo. A jestli se to zdrželo, tak to bylo tím, že to leželo v Parlamentu a místo v listopadu, kdy jsme to tam předložili a schválili, a žádali o schválení v prvním čtení, to vůbec přišlo na pořad schůze až v únoru.
Novela zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů byla skutečně předložena, jak lze vyčíst z příslušného sněmovního tisku, dne 18. listopadu 2009, a to za Fischerovy vlády ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Tošovským. Návrh zákona byl poté schválen Poslaneckou sněmovnou České republiky ve 3. čtení, které proběhlo 17. března 2010 (2.čtení proběhlo 25. února 2010). Samotný zákon byl vyhlášen 20. května 2010 ve Sbírce zákonů pod číslem 137/2010 Sb.
Co se týče zastavení „solárního boomu“, tak ten je zmiňován především v kontextu novely zákona omezující podporu fotovoltaiky, která byla schválena sněmovnou počátkem listopadu 2010, a tedy za vlády Petra Nečase. O této otázce informují například servery ceskenoviny.cz, server Českého rozhlasu nebo lidovky.cz. Jak je ale vidět například z grafů Energetického regulačního úřadu umístěných na stránkách oze.tbz-info.cz, rostoucí křivka značící počet provozoven slunečních elektráren se již v polovině roku 2010 zmírňuje.
Na základě dat ze sněmovního tisku a z grafů Energetického regulačního úřadu hodnotíme výrok Martina Peciny jako pravdivý.
...už dnes (čtvrtek 8.8.) jsme získali potřebné podpisy a žádáme o schůzi k rozpuštění Sněmovny a paní předsedkyně Němcová ji svolala na příští pátek.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny ČR Miroslava Němcová skutečně již ve čtvrtek 8. srpna oznámila svolání mimořádné schůze na základě společné žádosti poslaneckých klubů ČSSD, TOP 09, KSČM a VV. Termín byl stanoven na pátek 16. srpna 2013.
Podle §51, odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, je pro svolání schůze nutná písemná žádost alespoň jedné pětiny všech poslanců, což bylo naplněno.
V této chvíli již termín schůze 16. srpna neplatí a schůze se pravděpodobně bude konat až v úterý 20. srpna, tato skutečnost však nebyla v době natáčení Impulsů známa, nemůže mít tedy vliv na hodnocení výroku.
Je tam (v programu SZ) celá jedna kapitola, která se týká elektronizace a digitalizace veřejné správy a tohle, co jste jmenoval (bylo jmenováno on-line zadávání zakázek a rozklikávací rozpočty - pozn. Demagog.cz), je možná jedno z desíti, patnácti, teď přesně nevím z hlavy, nápadů, návrhů a konkrétních opatření.
V programu Strany Zelených (pdf.) se skutečně nachází celá kapitola o digitalizaci a elektronizaci veřejné správy, konkrétně kapitola 4 Internet a informační společnost. Ta obsahuje řadu bodů, které se tomuto tématu věnují. Další body, včetně zmiňovaného online zadávání zakázek a rozklikávacího rozpočtu, lze pak nalézt také v části Fungující demokracie přístupná občanům.
Hodnocení tohoto výroku jsme změnili z původního hodnocení nepravda na základě podnětu jednoho z našich fanoušků. Omlouváme se za pochybení a děkujeme, že nám pomáháte zlepšovat naši práci.
Je zajímavé, že například ve dvacátém století prakticky se záplavy a povodně u nás nevyskytovaly v nějakém větším měřítku. Naopak devatenácté století na ně bylo velmi bohaté
Na základě dostupných informací hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.
Mgr. Petr Pokorný, PhD., člen centra pro teoretická studia UK zabývající se kvartérní paleoekologií, sice zmiňuje ve své knize Neklidné časy větší výskyt povodní v 19. století:
Industrializace a nárůst populace v devatenáctém století vedly k výraznému snížení plochy lesů. To znamenalo pokles retenční schopnosti krajiny a povodně z této doby jsou v české historii nejextrémnější a nejčastější. Avšak nelze zároveň jednoznačně říct, že by se u nás ve 20. století povodně v nějakém větším měřítku nevyskytovaly, jak ukazuje i následující přehled největších povodní v 19. a 20. století.
Největší povodně v 19. století (.pdf, str. 49-61):
Březen 1830 Září 1831 Březen 1845 Srpen 1854 Červen 1879 Srpen 1880 Březen 1888 Červenec/srpen 1897
Největší povodně ve 20. století (.pdf, str. 65-89):
Červenec 1903 Srpen/září 1938 Březen 1941 Březen 1947 Červenec 1997
TOP 09 má kromě Starostů největšího sponzora nějakou paní Benešovou z Prahy 6, která TOP 09 darovala 2 miliony korun.
Na základě přehledu (.pdf) o přijatých darech TOP 09 za rok 2013 (k 1. říjnu) skutečně Simona Benešová z Prahy 1 (nikoliv 6) darovala straně dva miliony korun, což ji řadí na druhé místo za STAN s darem převyšujícím 4 miliony.
Já jsem nikdy v žádné straně nebyl, jediná moje strana jsou Zemanovci.
Vratislav Mynář je členem SPOZ od roku 2010. V roce 2006 se stal zastupitelem v Osvětimanech jako nezávislý kandidát. O čtyři roky později svůj mandát obhájil již jako člen Zemanovců.
Ústavní soud v různých jiných věcech už judikoval, že není-li v ústavě lhůta, je stanovena povinnost prezidenta republiky konat, tak ta lhůta je, vyplývá to z ústavních principů a je to bez zbytečného odkladu. Tedy zpravidla v řádu dnů, pokud nejsou jakékoliv jiné důvody.
Ústavní soud nálezem vedeným pod spisovou značkou Pl.ÚS 29/09 (.doc) se otázce lhůt věnuje zvláště v bodech 116 - 121, kde říká, že: "...Lhůta bez zbytečného odkladu pochopitelně neznamená ihned..." (bod 120) a zároveň: "...Taková doba - pohybující se v řádu měsíců, a nikoli pouze týdnů - nepochybně přiměřená není..." (bod 121).
Tento nález se zabývá lhůtou ratifikace mezinárodní smlouvy prezidentem (konkrétně Lisabonské smlouvy), kde také není v ústavě jasně definovaná lhůta. Můžeme to tedy brát jako analogii o které mluví Jiří Dienstbier a dát mu za pravdu, že takto Ústavní soud opravdu judikoval
Tak buď řešení krize necháme na prezidentu republiky a ten si ve svých pravomocích podle článku 62 Ústavy, kdy jmenuje, odvolává předsedu vlády a vládu České republiky a samozřejmě rozpouští Parlament jenom, když ty tři pokusy nevyjdou nebo když ho o to požádáme ústavním usnesením.
Podle článku 62 Ústavy prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, jakožto i odvolává a přijímá demisi vlády jako celku. Konkrétní proces jmenování vlády upravuje článek 68.
Pokud nedojde ani při třetím pokusu k úspěšnému sestavení vlády a získání důvěry (vláda jmenována na návrh předsedy či předsedkyně Poslanecké sněmovny), postupuje se dle článku 35, kdy prezident republiky v tomto případě může dolní komoru rozpustit. K rozpuštění zákonodárného sboru může rovněž dojít, jak zmiňuje poslanec Filip, podle téhož článku, kdy je o to prezident republiky požádán návrhem (usnesením) Poslanecké sněmovny, se kterým vyslovila souhlas třípětinová (ústavní) většina všech poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Ale my musíme využít tento mechanismus. Dostali do nové situace. Ta situace nová spočívá v tom, oproti té předchozí době, že tady máme skutečně porušení mezinárodního práva válečný zločin par excellence a zločin proti lidskosti. Jsou tu o tom důkazy, že byly použity chemické zbraně, jsou tu určité indicie, zřetelné, rostoucí, které jasně ukazují, kdo byl za tím jejich použitím. Čili my nemůžeme, Mezinárodní společenství nemůže nereagovat ...
Zákaz použití chemických zbraní byl jako odpověď na zkušenost z první světové války zakomponován do Ženevského protokolu, který byl podepsán již v roce 1925. Na zákaz použití dále navázala Úmluva o chemických zbraních (Chemical Weapons Convention) vytvořená v roce 1992, která již směřovala také na zákaz vývoje, výroby a shromažďování s cílem tyto zbraně zničit. Země Summitu G20 se shodly, že v Sýrii byly chemické zbraně použity, což konstituuje porušení mezinárodního práva. Deset ze zemí G20označily režim Bašára Asada za viníka útoku (jmenovitě se jedná o USA, Austrálii, Kanadu, Francii, Itálii, Japonsko, Jižní Koreu, Saúdskou Arábii, Španělsko, Turecko a Británii).
Zmíněná "předchozí doba" nejspíše odkazuje na válku v Iráku, která byla podpořena zprávami o existenci zbraní hromadného ničení v držení režimu Saddáma Husajna. Tato zpráva (Iraq dossier) byla připravena britskou rozvědkou a prezentována premiérem Tony Blairem jako důkaz, na jehož základě koalice v čele s USA provedla útoky na Irák i bez podpory rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Později se ukázalo, že Irák žádné zbraně hromadného ničení nevlastnil, protože jejich arzenál byl zničen v 90. letechv době sankcí OSN.
Já jenom připomínám, že jsme ji uzavřeli (pražskou koalici, pozn.) my, protože my jsme vypověděli, tedy Boris Šťastný vypověděl koaliční smlouvu s ČSSD, jenom aby bylo jasno.
Vypovězení koaliční smlouvy s ČSSD bylo navrženo Borisem Šťastným na regionální radě ODS, kde byl návrh také odsouhlasen. Aktivitu Borise Šťastného dokládá například prohlášení premiéra Nečase, který potvrdil, že byl o všem předem informován.Teprve pak byla uzavřena nová koalice s TOP 09.
S přihlédnutím k výše uvedenému hodnotíme výrok jako pravdivý.
