Přehled ověřených výroků

Nedostatky ohledně předpisu č. 320/2001 Sb., Zákona o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ČSSD spatřovala zvláště v: " ...absolutní neprovázanosti praktické aplikace zákona o veřejných zakázkách se zákonem o finanční kontrole " a též v reálném nevymáhání tohoto zákona. Dalšími vnímanými problémy bylo dle Senátu, který zamítl vládní návrh zákona, že zákon: " ...opomíjí doporučení Světové banky, zvětšuje zapojení územních finančních orgánů do procesů vnitřního řídícího a kontrolního systému, neposiluje manažerskou odpovědnost za hospodaření s veřejnými prostředky a nezajišťuje nezávislost interního auditu, která je dlouhodobě kritizovaná a ohrožuje jednu ze základních funkcí vnitřního kontrolního systému státu ".

Bohužel se nepodařilo získat informace o nabídce ČSSD zmíněné ve výroku Lubomíra Zaorálka, nicméně místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (nestraník) při projednávání zákona na půdě této instituce nabídla zpracovaný návrh zákona z dílny think tanku Good Governance. Team odborníků vedl tvůrce původního zákona o finanční kontrole JUDr. Josef Včelák (plné znění tohoto návrhu je možné si prohlédnout zde (.pdf)).

Na řadu potíží v navrhovaném zákoně poukázala Transparency International v otevřeném dopise (pdf.) premiéru Nečasovi: “ V oblasti odměňování (Hlava VII. návrhu zákona) zaznamenává návrh regulace zcela nekoncepční přístup, kdy se namísto stanovení stabilizačních prvků spočívajících ve zvýšení nárokové složky platu na úkor nenárokové pouští cestou zcela nestandardní, tj. podpory smluvních platů.“ K depolitizaci se dále text vyjadřuje: “ Návrh zákona nestanovuje hranici mezi politicky obsazovanými pozicemi a úředníky a na institucionální řešení odpolitizování veřejné správy rezignuje sporným „stanovením maximálně možné právní ochrany úředníků.“

Zákon kritizovaly nejen neziskové organizace ale i opozice a tehdejší vicepremiérka Karolína Peake.

Česká republika měla skutečně v roce 2012 druhý nejmenší součet vládního a soukromého dluhu v EU.

Informace Českého statistického úřadu potvrzují pravdivost výroku.

Hnutí Změna má v současných parlamentních volbách 48,8 % kandidátek, přičemž na prvních místech je sedm mužů i žen. V krajských volbách kandidovalo hnutí v koalici se Stranou zelených ve dvoukrajích s celkem 44 % kandidátkami (Změna samotná však navrhlavíce žen). V rámci Změny pro Liberec kandidovalo do zastupitelstva města naprosto stejně mužů a žen.

Vlastimil Rampula byl tehdejším ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem odvolán v říjnu 2011. O jeho odvolání se spekulovalo již dříve. Důvodem měla být pochybení v korupčních kauzách.

Pospíšil tehdy nechtěl své důvody zveřejňovat. Zmínil pouze dva základní body. Prvním z nich byl „"řádně neodůvodněný" pokyn podřízené, která se neměla odvolávat v kauze tunelování Investiční a poštovní banky (IPB).“ Druhým pak bylo nedostatečné vedení podřízených a nereagování je jejich pochybení.

Rampula poté podal proti svému odvolání rozklad a rozhodnutím soudu se v únoru 2012 do své funkce vrátil. Jiří Pospíšil poté prohlásil, že jedním z nových důvodů pro případné odvolání Rampuly bude kauza privatizace Mostecké uhelné společnosti.

Rampula nakonec v červenci 2012 na svou funkci rezignoval. V srpnu 2012 na pražském vrchním státním zastupitelství skončil úplně.

Informace o těchto skutečnostech se nám bohužel nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů zjistit.

Jak shrnuje server ceskenoviny.cz, Česká republika už zažila rozpočtové provizorium dvakrát, jednou si krátkým obdobím rozpočtového provizoria prošla Československá republika.

Poprvé zažila Česká republika rozpočtové provizorium na počátku roku 1999, státní rozpočet byl tehdy schválen 15. ledna 1999. Druhé provizorium nastalo hned v roce 2000 a trvalo tehdy více než dva měsíce (zákon byl schválen 3. března).

Výrok hodnotíme na základě dokumentu (pdf., ang., str.47) Evropské komise European Economic Forecast jako pravdivý. Podle odhadu Evropské komise by HDP České republiky v roce 2014 mělo dosáhnout růstu 1,6 procentního bodu.

Nejklíčovější institucí ve vztahu k mezinárodnímu právu trestnímu je v současné době Mezinárodní trestní soud, který byl oficiálně založen 1. července 2002. Stíhání a trestání zločinů spáchaných před tímto datem tedy není v jeho pravomoci, a mohou být na mezinárodní úrovni postihovány zřizováním ad hoc mezinárodních trestních soudů či tribunálů - např. Zvláštní soud pro Sierru Leone. Vznik Mezinárodního trestního soudu rovněž nevylučuje pravomoc Rady bezpečnosti OSN zřizovat v budoucnu další ad hoc tribunály. Mezinárodní trestní soud navazuje na zkušenost s fungováním ad hoc tribunálů, jakými jsou Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (1993) nebo Mezinárodní tribunál pro Rwandu (1994).

I přesto, že Jan Kohout neuvedl přesný název výše popsané instituce, hodnotíme jeho prohlášení jako pravdivé, neboť skutečně ve své podstatě existuje "monopolista" na poli mezinárodního trestního práva, jehož předchůdci nesou jméno, které ministr zahraničí v demisi ve svém výroku uvedl.

Markéta Šichtařová napsala, že se ročně vinou korupce vypaří až 100 miliard korun. Pokud by tedy nebylo korupce, mohly by se tyto finance použít na mandatorní výdaje.