Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jednalo se však o odmítnutí amnestie přímo Vladimírem Stehlíkem, nikoliv stranou jako takovou.

Vladimír Stehlík již v lednu prohlásil, že pokud se amnestie prezidenta Václava Klause bude vztahovat i na jeho případ, amnestii odmítne. Zopakoval to i v březnu poté, co obdržel oficiální rozhodnutí státního zastupitelství o tom, že se na něj skutečně amnestie vztahuje.

Jak říká například odborník na trestní právo Libor Vávra, po odmítnutí amnestie sice může pokračovat soudní řízení, ale člověk, na kterého se vztahuje amnestie už nemůže být odsouzen. Soud končí vyslovením viny či neviny.

K tomuto výroku nebylo možné dohledat jakékoli relevantní informace, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí jsou z poslední doby o Sýrii pouze tři zmínky. První je z 30. července, ve které MZV informuje o schválení další humanitární pomoci. Následuje prohlášení o znepokojení ČR z toho, že v Sýrii mohlo dojít k použití chemických zbraní a o žádosti o vyšetření těchto obvinění (z 22. srpna). Zatím posledním textem k danému tématu je stanovisko MZV ČR k dění v Sýrii z 28. srpna, které bylo citováno i v médiích, např. na serveru lidovky.cz.

Od roku 1990 lze sice najít případy, kdy byl prezidentem jmenován premiér, který pouze počítal s tolerancí opozice a nedisponoval tedy nutně šancí na většinu, přesto zde určitý předpoklad většiny na základě dohod existoval.

Prvním takovým případem byla druhá vláda Václava Klause po volbách v roce 1996, kdy se pro vyslovení důvěře vlády vyjádřilo pouze 98 poslanců, avšak vláda získala důvěru díky toleranci ČSSD (61 poslanců nepřihlášeno).

Dalším případem je pak například sestavování vlády Miloše Zemana z roku 1998, kdy tento menšinový kabinet získal důvěru pouze díky opoziční smlouvě, na jejímž základě se 63 poslanců ODS zdrželo hlasování a ČSSD tak získala převahu s pouze 73 přítomnými poslanci.

Dále pak například vláda Mirka Topolánka v roce 2006 nezískala potřebný počet hlasů pro vyslovení důvěry (pro 96, proti 99). Lze tedy říct, že prezident ČR při jmenování premiéra od roku 1990 bral ohled na přání sněmovny a možnost zisku většiny, resp. u 1. vlády Mirka Topolánka byla vzata v úvahu podpora případné vlády nejsilnější stranou ve Sněmovně.

Nikdy však nedošlo k situaci, kdy by vláda neměla prakticky žádnou podporu ve Sněmovně.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme jako pravdivý, neboť v Zákoně č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů je skutečně pod § 11 (1d) uvedeno, že "pojištěnec má právo na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu".

Pravdou je, že podpora vzdělanosti a zkvalitňování vzdělávání je jedním z dlouhodobých záměrů České republiky (.pdf).

Nicméně se nedá říct, že by se ve výdajích na vzdělání vždy škrtalo. Jak ukazují čísla z jednotlivých roků, tak kromě přechodu mezi lety 2009 - 2010 se rozpočet vždy nepatrně navýšil. Ani dodatečně v průběhu roku se v kapitole MŠMT neškrtá, spíše naopak, jak dokládají sumy v plánovaných výdajích po změnách. V letech 2008-2010 se nepodařilo vyčerpat všechny alokované prostředky, to ale nemusí být způsobeno škrty. V poslední době dokonce vyčerpané prostředky přesahují plánované sumy.

RokPlánované výdajePlánované výdaje po změnáchSkutečně se podařilo vyčerpat 2008 (.pdf)119 211 935 tis. Kč120 694 768 tis. Kč119 382 698,35 tis. Kč 2009 (.pdf)134 661 633 tis. Kč135 311 156 tis. Kč127 649 596,70 tis. Kč 2010 (.pdf)125 207 635 tis. Kč126 675 678 tis. Kč124 266 208,01 tis. Kč 2011 (.pdf)127 086 415 tis. Kč137 660 290 tis. Kč138 959 133,14 tis. Kč 2012 (.pdf)137 851 240 tis. Kč139 551 426 tis. Kč138 184 480,68 tis. Kč 2013 (.pdf)140 411 693 tis. Kč

V průvodní zprávě (.pdf) k návrhu rozpočtu kapitoly MŠMT na rok 2013 jsou na straně 5 shrnuta legislativní východiska sestaveného rozpočtu. Ze shrnutí je jasné, že například pro rok 2013 byl rozpočet nejprve snížen oproti roku 2012, ale postupným vývojem se nakonec dostal na sumu větší než v roce 2012. Takže teoreticky by se snaha o omezení výdajů v kapitole nalézt dala, nicméně tyto tendence byly ještě před sestavením rozpočtu opuštěny a rozpočet znovu meziročně narostl. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Článek České televize potvrzuje základní teze výroku, tedy že obě zmíněné strany prosazují majetková přiznání, Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury společně s Komunistickou stranou Čech a Moravy navíc i zpětně. Retroaktivní majetková přiznání od hodnoty 2 milionů Kč jsou jedním z hlavních bodů programu Hnutí Úsvit.

Vedle toho předseda strany ČSSD Bohuslav Sobota se opakovaně vyjádřil, že zákon nezamýšlí koncipovat jako retroaktivní, Miroslav Antl z ČSSD navíc dle České tiskové kanceláře dodává, že retroaktivita není možná z právního hlediska.

Ačkoliv rok 1990 nebyl v souvislosti s majetkovým přiznáním podle našich zdrojů senátorem Okamurou do této chvíle zmíněn a ani ve svém programu dosud ono "zpětné působení" neupřesnili, žádnému údaji neodporuje a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

K zatím poslednímu mírnému zvýšení minimální mzdy došlo na základě Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ze dne 6. prosince 2006, které vstoupilo v platnost od 1. ledna 2007. Dle Ministerstva práce a sociálních věcí tedy již sedmým rokem minimální mzda činí 8 000 Kč.

Designovaný premiér se tedy v tomto svém výroku značně odchyluje od reálného stavu věci, jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Nehodnotíme, jestli bylo politické rozhodnutí o minimální mzdě chybou nebo ne, naše hodnocení se týká pouze druhé části výroku. K zatím poslednímu zvýšení minimální mzdy došlo na základě Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ze dne 6. prosince 2006, které vstoupilo v platnost od 1. ledna 2007. Dle Ministerstva práce a sociálních věcí tedy již sedmým rokem minimální mzda činí 8 000 Kč. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Privatizace Mostecké uhelné společnosti byla schválena na základě Usnesení vlády č. 819 ze dne 28. července 1999.

Podle znění Zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. může dle paragrafu 64 odst. 1 návrh na zrušení zákona či jeho jednotlivých ustanovení skutečně podat skupina nejméně 17 senátorů či 41 poslanců.

Výrok senátorky Elišky Wagnerové hodnotíme jako pravdivý.