Přehled ověřených výroků

Vzhledem k právům a povinnostem, které (ne)vycházejí z Ústavy České republiky, provozované praxi výkonných orgánů a celkové neexistující shodě názorů právních znalců v této věci, hodnotíme výrok Karla Schwarzenberga jako neověřitelný.

Podle čl. 63 odst. 1 písm. e) Ústavy, prezident země "pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí". Karel Schwarzenberg tedy pravdivě uvádí, že slovo „jmenuje“ se v této souvislosti v Ústavě nenachází. Pravdivost druhé části výroku je ale značně diskutabilní, neboť uvedená role vlády a ministerstva zahraničních věcí v procesu jmenování velvyslanců v Ústavě zakotvena rovněž není, a tak je vytvořen široký prostor pro jejich interpretaci.

Na stránkách Pražského hradu (v sekci Velvyslanci ČR v zahraničí) je například uvedeno, že "osobu velvyslance doporučuje prezidentu republiky vláda ČR na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí ČR.“ Ministerstvo zahraničních věcí České republiky se na svých stránkách (v sekci Procedura jmenování velvyslance) vyjadřuje podobně: "Ministr velvyslance navrhuje vládě, po jejím schválení je návrh předložen prezidentovi republiky, který velvyslance jmenuje. Tato procedura potvrzuje, že velvyslanec není zástupcem ministerstva zahraničí, ale hlavy státu.“

Jak ale na svém blogu na Aktuálně.cz upozorňuje například právník a poradce bývalého prezidenta Václava Klause Pavel Hasenkopf, tento postup dle ustálených pravidel není nijak závazný a prezident tedy může jmenovat velvyslance ze své vlastní iniciativy. Klíčovou roli ministra zahraničních věcí při jmenování velvyslanců a důležitost ústavních zvyklostí naopak vyzdvihla v rozhovoru pro Deník Referendum senátorka Eliška Wagnerová.

Takzvaný "spor o velvyslance“ se stal hojně diskutovaným tématem a k rolím prezidenta, předsedy vlády, ministra zahraničních věcí, důležitosti zvyků a tradic, či o vytrhávání věcí z kontextu, vyjádřila své názory široká škála osobností - například bývalý ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda (v rozhovoru pro Hospodářské noviny), šéf zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček (v rozhovoru pro Právo, jak je uvedeno na serveru Česká pozice.cz), stínový ministr pro zahraniční věci Lubomír Zaorálek (pro Interview ČT24 na stránkách České televize) nebo reportéři Bohumil Doležal (na stránkách časopisu Reflex) a Jan Macháček (na stránkách časopisu Respekt).

"Tvrdost" opoziční politiky hodnotíme na základě takových skutečností, jakými jsou užitá rétorika vůči vládě a její politice, vyvolání hlasování o nedůvěře a (ne)podpora vládou předkládané legislativy.

Jako příklad postoje a používané rétoriky vůči vládě Petra Nečase uveďme např. hodnocení vlády v době jejího zániku Bohuslavem Sobotkou jako ostudn(é) havárie politického projektu pravice, který narazil do zdi chaosu, korupce, neschopnosti a nezodpovědnosti a je zcela zničen. (...)Tenhle koaliční krám už je vhodný jen a jen do sběru.

Pokud nahlédneme do projevů a článků představitelů ČSSD za poslední tři roky, velká část z nich obsahuje jako spojující prvek velmi intenzivní se vymezování vůči vládě Petra Nečase.

Sociální demokracie vyvolala hlasování o vyslovení nedůvěry vládě Petra Nečase celkem pětkrát, pokaždé neúspěšně. To je stejný počet jako v předchozím volebním období proti vládě Mirka Topolánka a výrazně vyšší, než ve volebních obdobích před rokem 2006.

Pro stručné a přehledné zobrazení rozdílů v hlasování v Poslanecké sněmovně mezi ČSSD a koaličními stranami dobře poslouží grafická analýza politologa Kamila Gregora. Na ní lze vidět poměrně pevnou opozici poslanců ČSSD vůči vládní většině.

Ministři nominovaní TOP 09 ve vládě Petra Nečase skutečně odpovídali za uvedená ministerstva, konkrétně Miroslav Kalousek za Ministerstvo financí, Jaromír Drábek a následně Ludmila Müllerová za Ministerstvo práce a sociálních věcí a Leoš Heger za Ministerstvo zdravotnictví. Vedle těchto klíčových ministerstev připadla TOP 09 i další ministerstva: zahraničí (Karel Schwarzenberg, který byl zároveň 1. místopředsedou vlády) a kultury (Jiří Besser, poté Alena Hanáková). Roli TOP 09 ve vládě tak rozhodně lze označit jako důležitou.

Na základě těchto skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme na základě dostupných údajů jako pravdivý.

KSČM byla zatím vždy zvolena do Poslanecké sněmovny PČR: v letech 1996, 1998, 2002, 2006, 2010. V rámci Levého bloku byla také zvolena do České národní rady v roce 1992.

Tato tabulka (.pdf) ukazuje složení Senátu PČR v letech 1996-2008, ze kterého vyplývá, že KSČM v něm byla vždy zastoupena. V roce 2010 nebyl do Senátu zvolen žádný zástupce KSČM. Ve volebním období 2010-2012 tak měla KSČM v Senátu pouze jednoho zástupce. Ve volbách v roce 2012 byl zvolen jeden člen KSČM a v současném Senátu má tedy KSČM dva zástupce.

Na základě informací ze zpravodajských článků a dat Ministerstva financí České republiky hodnotíme výrok Bohuslava Svobody jako pravdivý.

Jak uvádí například zpravodajský server České televize, Tomáš Hudeček se skutečně vyjádřil podobnými slovy k zadluženosti města Prahy. Dle serveru metro.cz 17. května 2013 doslova uvedl, že tím, že zadluženost Prahy v minulém roce vzrostla na 36,5 miliardy a stále narůstá, "jsme na hraně útesu, přepadli jsme a držíme se za pár větviček, které začínají praskat a dlouho nás neudrží, pokud se nezačneme škrábat zpátky."

Dluhy jednotlivých krajů a hlavního města Prahy je možné najít na webových stránkách ministerstva financí v sekci Hospodaření státu. Jak je po označení hlavního města na mapě (zcela dole) patrné z grafu, poslední uvedený údaj, dluh za rok 2012, činil konkrétně 31 242 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že v následujících minutách Tomáš Hudeček v diskuzi upravil svůj výrok ohledně daní a shodl se v této souvislosti s Bohuslavem Svobodou na jeho výši v podobě 30,5 miliard (tedy bez započítání dluhu Dopravního podniku hlavního města Prahy), rozdíl ve výši dluhu za rok 2012 a jeho aktuálním stavem je v tomto kontextu poměrně zanedbatelný.

Výrok je hodnocen na základě dohledaných informací o fungujících spalovnách v ČR jako pravdivý.

Web Odpad je energie uvádí, že: "v České republice jsou v současnosti v provozu tři spalovny komunálního odpadu. Ve všech se odpad využívá pro výrobu energie."

Konkrétně jde o spalovny ZEVO Praha-Malešice, SAKO Brno a TERMIZO Liberec.

V případě voleb do Poslanecké sněmovny se postupuje podle zákona o volbách do Parlamentu ČR. Podávání kandidátních listin je upraveno v § 31 (3): "Kandidátní listiny se podávají nejpozději 66 dnů přede dnem voleb krajskému úřadu, a to pouze prostřednictvím zmocněnce. Podání kandidátní listiny krajský úřad potvrdí zmocněnci politické strany, politického hnutí nebo koalice." § 55 zákona však uvádí lhůty pro případ, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna. Zde jde skutečně o Kalouskem uváděných 38 dní. Konkrétně: " Došlo-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, zkracují se lhůty podle (...) § 31 odst. 3 na 38 dnů."

O tom, kteří zastupitelé budou za ODS uvolnění se rozhodovalo pouze na ustavující schůzi (pdf. str. 22) zastupitelstva v roce 2010. Koalice ODS a TOP 09 pak na podzim 2011 zřejmě převzala stejný model, protože na své ustavující schůzi o tomto nehlasovala.

Podle návrhu z roku 2010 se pak uvolněnými členy rády stávají: primátor Hlavního města Prahy (HMP), 4 náměstci primátora HMP, 5 dalších členů Rady HMP – s výjimkou 11.člena Rady HMP (MUDr. Šťastného), a předsedové výboru pro bydlení, pro výchovu a vzdělávání, pro dopravu, pro zahraniční vztahy a cestovní ruch, pro veřejnou správu, EU fondy a protikorupční opatření.

V koaliční smlouvě (pdf. str 4) z roku 2011 s TOP 09 pak ODS zůstávají dva náměstci a primátor a dva radní - tedy prvních pět uvolněných. A podle nového složení výborů (zcela dole) jsou dále uvolnění předsedové:

• Výboru pro bezpečnost, transparentní veřejnou správu a legislativu,
• Výboru pro informatiku, evropské fondy
• Výbor pro výchovu a vzdělávání, sport a volný čas

To je celkem osm uvolněných radních.

Relevantní veřejně dostupná studie Českého statistické úřadu zabývající se náklady na výchovu a výživu dětí byla vypracována v roce 2003. Údaje v ní obsažené jsou však poměrně zastaralé. Aktuální informace ale nabízejí např. některé zpravodajské a informačních servery zabývajících se ekonomikou či financemi.

Podle serveru eurozpravy.cz (článek z 23. 4. 2013) : " V současné době představuje dítě podle ekonomických analytiků celkovou investici od 1,5 až do tří miliónů korun s tím, že roční průměrné náklady na dítě činí kolem 60 tisíc korun." Obdobné údaje nabízí i server žena.cz (článek z 5.6. 2011) FinExpert.cz (článek z 24.11. 2010 či Našefinance.cz (článek z 3. 9. 2009).

Reportáž České televize z 17. 8. 2012 zmiňuje částku jednoho a čtvrt milionu korun. Vlastní výpočet TV Nova z 17.4. 2013 zase uvádí částku až 2,7 milionu korun.

Náklady uváděné ve zdrojích se povětšinou pohybují v rámci uvedeném Pavlem Bělobrádkem, proto výrok označujeme jako pravdivý.

Na základě získaných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dle Zprávy o návrhu zákona státního rozpočtu na rok 2013 (pdf, str. 13) bylo očekáváno celkové inkaso státního rozpočtu za DPH ve výši 213,7 miliard Kč. Inkaso DPH v plnění státního rozpočtu za období leden - červenec 2013 činí 127,1 miliard Kč, což představuje meziroční nárůst o 4,5 miliardy Kč (3,6 %), přičemž tento vzrůst je Ministerstvem financí odůvodňován z větší části novelou zákona o DPH, která vedla ke zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty na 15 a 21 %. Lze tedy říct, že skutečně dochází k většímu výběru DPH, než se předpokládalo.

Návrh důchodové reformy z dílny KDU-ČSL byl na jejich webu představen v roce 2011 (tedy před dvěma lety). Tento návrh nepočítá s druhým pilířem ve smyslu důchodové reformy Nečasovy vlády, ale pouze s možností dobrovolných soukromých úspor.

Lidoveckou petici proti vládní verzi důchodové reformy skutečně podepsalo přibližně 13 tisíc občanů, konkrétně jich bylo 13 599.