Přehled ověřených výroků

Po volbách do Senátu Parlamentu České republiky, konaných 15. a 16. října 2010, byla KDU-ČSL zastoupena 5 senátory, a skutečně tak obnovila svůj senátorský klub. O novém složení Senátu informoval například server lidovky.cz, o bližším „úspěchu“ lidovců například server denikreferendum.cz.

Co se týká krajských voleb, které se konaly ve dnech 12. října a 13 října 2012, na základě údajů ze serveru volby.cz strana KDU-ČSL opravdu získala 9 % krajských mandátů. V porovnání s vládními stranami je však zřejmé, že ačkoliv lidovci porazili TOP 09 (s 2,81 %) a VV (nezískaly žádný mandát), ODS získala větší počet krajských mandátů - konkrétně 15,11 %.

Vzhledem ke skutečnosti, že strana KDU-ČSL celkově neporazila v krajských volbách vládní stranu ODS, hodnotíme výrok Pavla Bělobrádka jako zavádějící.

Výrok Miroslava Kalouska hodnotíme jako neověřitelný z důvodu problematického určení celkových investic do protipovodňových opatření v jednotlivých letech na základě zákonů o státním rozpočtu a informací z Ministerstva zemědělství. Níže v tomto komentáři jsou uvedeny alespoň veškeré dohledané informace.

V zákonech o rozpočtu ČR v letech 1998-2006 můžeme nalézt následující finanční prostředky vyhrazené explicitně pro protipovodňová opatření ve výši:

Rok Finanční prostředky vyhrazené explicitně pro protipovodňová opatření 1998 23 mil. Kč (+ 200 000 000 Kč investiční program Protipovodňová opatření) 1999 30 mil. Kč (+ 230 650 000 Kč) 2000 50 mil. Kč (+ 201 332 000 Kč) 2001 28,2 mil. Kč 2002 990 mil. Kč 2003 890 mil. Kč 2004 721,37 mil. Kč 2005 250 mil. Kč 2006 5 mld. Kč (zde jsou finanční prostředky ovšem spojeny s prostředky na odstraňování povodňových škod. V podrobnější zprávě (.pdf, str. 161) jsou jednotlivé údaje rozepsány podrobněji v tabulce, po vypuštění nesouvisejících výdajů a výdajů na odstranění škod po povodních dostaneme sumu 145,8 mil. Kč)

Dále rozmezí let 2010-2013:

Rok Finanční prostředky vyhrazené explicitně pro protipovodňová opatření 2010 940 mil. Kč 2011 530 mil. Kč 2012 1 390 mil. Kč 2013 uvádí pouze prostředky na odstraňování důsledků povodní a následnou obnovu - 139 mil. Kč Dále je možné dohledat v souvislosti s ochranou před povodněmi od r. 2002 program s názvem Prevence před povodněmi. Jeho průběh je rozdělen celkem do tří etap (viz např. prezentace (.pdf) Naděždy Kozlové, vedoucí oddělení protipovodňových opatření, nebo informace (.pdf) o přípravě III.etapy realizace protipovodňových opatření).

První etapa probíhala mezi lety 2002-2007 s celkovými náklady 4,043 mld. Kč. Druhé etapě, probíhající v současnosti (roky 2007-2013), je přidělen celkový objem financí ve výši 11,55 mld. Kč. 380 z 397 projektů je v současnosti (tisková zpráva z 22. března 2013) již dokončená nebo rozestavěná. Pro třetí etapu v období 2014-2020 je podle koncepčních návrhů odhadovaná výše 10-12 mld. Kč, což představuje 1,7 mld. Kč ročně. Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k tomu, že kromě jasně stanovených investic dohledatelných přímo ve státním rozpočtu, existují nebo existovaly i další programy, kde není zcela jasné, jaký poměr financí šel z národního rozpočtu a jakým dílem to byly "peníze z Evropské unie". Vzhledem k tomu, že Miroslav Kalousek hovoří o investicích BEZ "Evropských peněz", hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ústava stanoví tři pokusy pro sestavení vlády, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle Ústavy ČR vláda usiluje o zisk důvěry následovně: (dle čl. 68, odst. 3) vláda musí do 30 dnů od svého jmenování požádat o důvěru Poslanecké sněmovny. Nezíská-li důvěru, je povinna podat demisi (čl. 73, odst. 2). Nezíská-li důvěru dvakrát, prezident jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny (čl. 68, odst. 4) - třetí pokus je tedy vložen do předsedových rukou, jak pravdivě uvádí Němcová.

Pokud ani třetí pokus o sestavení vlády není zakončen získáním důvěry, je v pramoci prezidenta rozpustit Sněmovnu a vyhlásit nové volby (čl. 35, odst. 1).

Výrok se nepodařilo ověřit, protože na webových stránkách KDU-ČSL nejsou k dispozici bližší informace o zmíněné programové konferenci.

Je ale pravda, že během působení Jiřího Čunka na ministerstvu pro místní rozvoj v letech 200 -2009 byl Jozef Baláž členem Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Podle vládního webu by měl být její součástí dodnes.

Výrok označujeme jako pravdivý, a to s ohledem na nedostatek jasných aktuálních a reprezentativních postojů zmíněných aktérů (především prezidenta a Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) ve vztahu ke "Klausově výjimce", které tvrzení o "nepřehlednosti situace na české politické scéně" do jisté míry potvrzují.

Předně je třeba uvést, že to, zda rozhodování EP probíhalo pod vlivem zmíněné situace, nelze fakticky ověřit, neboť není možné sledovat záměry každého jednoho člena Evropského parlamentu, soustředíme se tedy na analýzu postoje jednotlivých institucí v rámci ČR k této věci.

Současný prezident Miloš Zeman se k otázce podpory či odmítnutí "výjimky" veřejně zatím jasně nevyjádřil. Server EurActiv.cz však např. zmiňuje, že podle poslance Andrewa Duffa (ALDE), který byl zpravodajem europarlamentem schválené a ve výroku diskutované zprávy, která doporučila Evropské radě, aby ostatní členské státy proces ratifikace Klausovy výjimky nezahájily do té doby, než bude ratifikace dokončena v České republice, tvrdí, že se od českého prezidenta dá čekat zamítavý postoj.

"Nejaktuálnější" pozice vlády (prostřednictvím premiéra Petra Nečase - ODS) je výjimku podporovat. Skepsi nad tímto ve vztahu ke Karlu Schwarzenbergovi (TOP 09) v minulosti vyjádřil bývalý prezident Václav Klaus.

Jasný postoj ve sledované otázce deklaroval Senát ČR, který v říjnu 2011 odhlasoval návrh senátorů ČSSD na usnesení, kde vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se k otázce zatím nevyjádřila.

Ve vztahu k oběma komorám parlamentu je však zásadní pozice opoziční ČSSD bez jejíž podpory výjimka v rámci schvalovacího procesu nemůže projít (je nutná 3/5 většina v obou komorách). Sociální demokracie však výjimku dlouhodobě odmítá.

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen na základě informací o jeho snaze o prosazení tzv. majetkových přiznání jako nepravdivý.

Miloš Zeman byl premiérem ve volebním období 1998-2002. V tomto období byl návrh na zákona o přiznání k majetku předložen vládou do Parlamentu pouze dvakrát a byl také dvakrát odmítnut.

1. verze zákona (Sněmovní tisk 428) byla předložen vládou M. Zemana 18. listopadu 1998, zamítnut byl již v 1. čtení, a to 8. prosince 1999.

2. pokus prosadit zákon o přiznání k majetku byl vládou do sněmovny přeložen jako tisk 965 12. června 2001., Poslaneckou sněmovnou byl tentokrát zamítnut ve 2. čtení.

Potřetí již vláda Miloše Zemana návrh o prokázání původu majetku formou zákona do Parlamentu nenavrhla.

Shrnutí snah o prosazení tohoto návrhu zákona popisuje ve své novele zákona o přiznání k registrovanému majetku ČSSD, konkrétně v tomto textu (část "důvodová zpráva").

Výrok ministra Chalupy je na základě dohledaných informací o malešické spalovně v Praze hodnocen jako pravdivý.

Od roku 2011 je v normálním provozu kogenerační jednotka v ZEVO (Závod/Zařízení na Energetický Využití Odpadu) Malešice. Z tiskové zprávy na stránkách hlavního města Prahy je vidět, že ZEVO Malešice limity opravdu splňuje v rozsahu, o jakém mluvil ministr Chalupa.

Konkrétně zpráva uvádí: „ZEVO Malešice v průběhu uplynulých pěti let výrazně snížilo své emise. Zejména u prachových částic, u těžkých kovů, dioxinů a furanů se to podařilo o více než 70 % oproti roku 2006. Významný podíl na tom mají zrealizované investice do de-diox technologie a do vylepšování adsorpčních metod v technologii čištění spalin. S novou technologií de-nox již bylo ve zkušebním provozu dosaženo emisních hodnot pod 50 % zákonem povoleného limitu. U většiny monitorovaných emisí se dosahované hodnoty pohybují na úrovni do 10 % povolených emisních limitů,“ informoval Aleš Bláha, ředitel ZEVO, a doplnil: „Emisní hodnoty malešického gigantu jsou nyní srovnatelné s emisemi, jichž dosahují obdobná zařízení u našich nejbližších zahraničních sousedů, Německa a Rakouska. Udržení tohoto stavu je budoucím úkolem Pražských služeb.“

Pro porovnání zde přikládáme popis stavu včetně měření z roku 2005, který je uveřejněný na stránkách VŠCHT. V tomto popisu je patrné, že limity byly splňovány již dříve, avšak s modernizací došlo ke značnému vylepšení situace.

Výrok s ohledem na tiskovou zprávu na stránkách Hl. m. Prahy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na stránkách města Frýdek-Místek se lze dočíst, že v rámci projektu "MHD zdarma" je osobám, které uhradily své dluhy vůči městu, umožněno zakoupit si kartu v hodnotě 299 korun a kupón s roční platností za 1 korunu, které dohromady umožňují jízdu zdarma v rámci městské hromadné dopravy.

Projekt byl spuštěn v roce 2011, tedy před přibližně dvěma a půl, nikoliv čtyřmi lety. Jedná se však takřka o celé komunální volební období volební, volby do městského zastupitelstva proběhly na podzim roku 2010.

V rozpočtu pro rok 2010 (Závazné ukazatele rozpočtu města pro rok 210, řádek 187), tedy těsně před zavedením MHD zdarma, bylo v rozpočtu pro MHD vyhrazeno 32 milionů korunu. V roce 2011 (Závazné ukazatele rozpočtu pro rok 2013, řádek 193) to pak bylo 65 milionů korun, což je zdůvodňováno mimo jiné nákupem 4 nových autobusů. V roce 2012 (Rozpis rozpočtu roku 2012, str. 17) již výše městských výdajů na provoz MHD dosahovala 60 milionů korun, v roce 2013 (Rozpis rozpočtu roku 2013, str. 14) 62 milionů.

201032 mil.201165 mil.201260 mil.201362 mil.

Ačkoliv Martin Pecina říká, že nezná čísla přesně, rozdíl mezi původní výši dotace a výší po zavedení MHD zdarma rozhodně není minimální, naopak se toto číslo přibližně zdvojnásobilo. V samotném hodnocení není důležité, že Pecina neuvádí přesná čísla, ale jeho tvrzení, že zavedení bezplatné MHD stálo město pouze minimální výdaje. Ministr vnitra se mýlí také v obě fungování celého projektu. Proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný na základě nedostatku dostupných informací.

Jediné informace ke svačinám za korunu jsme našli v článku MF DNES z 1.6.2004 (Vladimír Stehlík: Poldi a svačiny za korunu) v jehož úvodu je následující: "Kladno, Rožmitál pod Třemšínem - Svačiny za korunu, velkolepé plány s Poldovkou i s památníkem v Lidicích, odkoupené vozy bývalých vládních činitelů včetně Tatry 613, mohutné mítinky na nádvoří Poldi, kde se zpívalo Kladno, ty černé Kladno a kde nebylo o emoce a silná slova nouze. Pokoušel se i kandidovat do Senátu, ale neuspěl.
Tak dnes nejčastěji vzpomínají v Kladně na Vladimíra Stehlíka bývalí pracovníci tamních hutí."

Podle spodních odhadů Transparency International se v ČR „ztratí“ deset až dvacet procent z veřejných zakázek. Neboť zakázky vyjdou ročně na 650 miliard korun, činila by tak odkloněná částka 65 až 130 miliard. Průměrem těchto hodnot je 97,5 miliard, tedy téměř totožná suma, která je uváděna ve výroku.