Koaliční smlouva není naprosto nezbytným instrumentem pro to, aby vláda mohla vládnout. Proto je důležitá důvěra Poslanecké sněmovny, kterou vláda má. A naplňování programového prohlášení vlády. Koaliční smlouva je jenom interní dokument mezi těmi politickými stranami a není stoprocentně nezbytná pro samotné vládnutí.
Ústava ČR s jakoukoli smlouvou mezi členy vlády nepočítá. Stejně tak ale nepočítá s programovým prohlášením.
Dle Ústavy ČR (čl. 68) prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh členy vlády. Není vůbec nutné, aby vláda byla "koaliční". Pro své setrvání ve funkci vláda pouze musí získat důvěru Poslanecké sněmovny. Tu v minulosti získaly nejen koaliční, ale i menšinové (Zemanova vláda z r. 1998) či úřednické (Fischerova vláda z r. 2009) kabinety, tedy i vlády bez koaličních smluv. Důvěru pak vláda může ztratit pouze vyslovením nedůvěry nebo zamítnutím žádosti o vyslovení důvěry ve sněmovně.
Ministr Kalousek ale zavádí, protože nad koaliční smlouvu vyzdvihuje programové prohlášení vlády. To přitom nemá větší právní význam než koaliční smlouva. Rozdíl mezi nimi je v tom, že prohlášení je čteno při projednávání žádosti vlády o důvěru ve sněmovně. Programové prohlášení Nečasovy vlády je dokonce z velké části s koaliční smlouvou totožné (vizte např. sekci zdravotnictví, str. 9 v obou textech). Vláda může vládnout bez koaliční smlouvy i bez naplňování programového prohlášení.
(Za mé vlády v roce 2002 byl, pane ministře, přijat zákon o státní službě. Vyhověli jsme tím, mimochodem, rozumnému požadavku EU.) Pak za všech dalších vlád včetně té vaší se tento zákon o státní službě neustále odkládal. On se nezrušil, ona se jenom odložila doba jeho platnosti.
Zákon č. 218/2002 byl uveřejněn ve Sbírce zákonů 28. května 2002. Dosud nenabyl (až na některé jeho části) účinnosti - té by měl nabýt v plném znění 1. ledna 2015. Účinnost tohoto zákona byla odkládána celkově pětkrát s tím, že poslední odložení bylo podepsáno prezidentem Klausem na konci roku 2011. Na stranu druhou je nutné dodat, že vláda připravuje zcela novou verzi služebního zákona, která by měla zákon č. 218/2002 Sb., nahradit.
My jsme několikrát říkali, že by možná bylo vhodné, když se kontrolovaly ty podpisy, kdyby každý z našich prezidentských týmů tam mohl vyslat nějakého člověka, který by se díval těm najatým brigádníkům takzvaně pod prsty, to myslím v dobrém, ale to je opravdu dotaz na zákonodárce.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť lze dohledat vyjádření Jany Bobošíkové v této věci.
Podařilo se nám dohledat tvrzení Jany Bobošíkové z rozhovoru pro Český rozhlas 23. 11. 2012, kde říká: „My jsme vždy říkali, že od chvíle, kdy jsme odevzdali ty archy, tak jsme se stali rukojmím ministerstva vnitra bez jakékoliv veřejné kontroly. Ona možná by se nám teď všem mluvilo lehčeji, kdyby z každého týmu, každého kandidáta tam u toho mohli být lidé a jenom se dívat, jenom se dívat, co se tam děje, ale žádná taková veřejná kontrola nebyla a my jsme se stali rukojmími ministerstva, které bez výběrového řízení vybralo nějakou firmu technologickou a poté najalo šedesát brigádníků." Ve stejný den pak poskytl České televizi rozhovor ředitel odboru všeobecné správy ministerstva vnitra Václav Henych. V rozhovoru tvrdil, že metoda přepočtu hlasů byla známa dlouho dopředu a žádná kritika k ní vznesena nebyla.
„My toto stanovisko říkáme dva měsíce, takže kdyby vznikla nějaká pochybnost, samozřejmě bychom o ní okamžitě diskutovali," řekl Henych.
Já jsem, když KDU-ČSL uzavírala koalici s ČSSD a s Unií svobody, tak jsem měla být znova ministryní zdravotnictví, ale pan Špidla trval na paní doktorce Součkové a bylo mi nabídnuto ministerstvo práce a sociálních věcí, které sice bylo blízké mým tématům, ale já jsem se rozhodla, že ho, že nepůjdu do té vlády, protože jsem si říkala, že nejsem tak velký odborník na toto téma.
Vláda Vladimíra Špidly (ČSSD - KDU-ČSL - US-DEU) vznikla po volbách 2002, ve sněmovně se opírala o 101 poslanců. Ministryní zdravotnictví se stala skutečně Marie Součková z ČSSD. Nepodařilo se nám ohledat, že by měla být Zuzana Roithová ministryní zdravotnictví, nebo ministryní práce a sociálních věcí.
Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.
Je povinností prezidenta, pokud je uprázdněné místo v této instituci (Ústavní soud, pozn. Demagog.cz), jmenovat, resp. navrhnout k jmenování příslušného odborníka, který má všechny předpoklady.
Ústava ČR v hlavě třetí, článku 62 e) prezidentovi vysloveně neukládá povinnost ústavní soudce jmenovat. Tento bod doslova zní: prezident " jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy ". Není tedy jasné, zda lze tento bod chápat jako povinnost, či pravomoc.
Paragraf 7, odstavec 4 Zákona č. 182/1993 o Ústavním soudu hovoří o situaci, kdy ústavnímu soudci funkce zanikne. V tomto případě " sdělí to předseda Ústavního soudu neprodleně prezidentu republiky ". V zákoně však nelze dohledat ustanovení, které by explicitně hovořilo o povinnosti prezidenta v případě uvolnění místa ústavního soudce jmenovat soudce nového.
Na základě těchto platných právních předpisů tedy hodnotíme výrok Jiřího Dientsbiera jako zavádějící.
Ale pokud jde o tuto slevu na dani pro pracující důchodce, ta byla zavedena v roce, od roku 2008. To znamená, poprvé ji důchodci mohli uplatnit, tuším, za rok 2008.
Slevu na dani z příjmů fyzických a právnických osob upravil zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který novelizoval § 35 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Tato novela ustanovila, že výdělečně činní příjemci starobních důchodů si mohli od daně z příjmů za uplynulý rok počínaje rokem 2008 odečítat základní slevu na poplatníka v roční výši 24 840 korun.
Bohuslav Sobotka tudíž hovoří pravdu.
Občané jsou v podstatě dneska, pokud jde o důvěru vládě, zhruba na 15%, možná ještě méně.
Podle posledního průzkumu agentury STEM, jehož výsledky byly zveřejněny v říjnu 2012, důvěřuje členům vlády 17 % občanů ČR. (2 % určitě důvěřují, 15 % spíše důvěřují).
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Vláda nejdříve mluvila, ale teď už o tom nemluví, že ke stabilizaci důchodového účtu použije výnos ze zvýšení DPH.
O tom, že vláda chce peníze z vyššího výnosu DPH přesměrovat na stabilizaci důchodového účtu se hovořilo například v únoru 2012. V poslední době se takovéto informace v médiích nereflektovaly a také členové vládní koalice v poslední době spojují růst DPH s rozpočtovou politikou a ne přímo se stabilizací důchodového účtu.
Při projednávání tohoto návrhu v Poslanecké sněmovně 19. prosince 2012 vystoupil jako předkladatel ministr financí Kalousek a návrh odůvodnil (celé vyjádření): "Dámy a pánové, se souborem těchto daňových změn, které jsou součástí fiskální strategie vlády a strategie snižování deficitu ve střednědobém výhledu, předstupuji před vás již poosmé. Dosavadní skóre je 6:1 ve prospěch tohoto návrhu, a já si vás dovolím požádat, abyste skóre zvýšili na 7:1. Děkuji."
V této vládě (myšlena vláda Miloše Zemana - pozn. Demagog.cz) se ministři zahraničí a ministři průmyslu a obchodu dohodli na posílení obchodních zastupitelství, což prospělo a prokazatelně v posledních 2, 3, možná i více letech, dochází naopak k omezování obchodních zastupitelství jak personálně, tak kvalifikačně a naopak k rozšiřování těch kariérních diplomatů.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Na základě dostupných informací se nám nepodařilo výrok ověřit. Část výroku, že vláda M. Zemana se dohodla na rozšiřování obchodních zastúpení v zahraničí již v programovém prohlášení vlády (pdf. str.10) je pravdou.Zda došlo v posledních letech k omezení obchodních zastoupení na úkor kariérních diplomatů se nám ověřit nepodařilo. Agendu ekonomického zastoupení v zahraničí pokrývá hlavně ministerstvo zahraničí a státní agentury CzechInvest a CzechTrade pod Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a CzechTourism pod Ministerstvem pro místní rozvoj ČR.
V roce 1997 nebo 1996 byl naposledy vyrovnaný rozpočet.
Na základě dohledaných informací o vývoji státních rozpočtů České republiky hodnotíme výrok Přemysla Sobotky jako pravdivý.
Souhrn jednotlivých státních rozpočtů ukazuje, že výrok Přemysla Sobotky je pravdivý, neboť v roce 1996 byl fakticky naposled rozpočet vyrovnaný. Tedy plánovaně vyrovnaný byl i v dalších letech, nicméně reálně posledním byl ten z roku 1996. V dalším souhrnu lze dohledat graf, který toto tvrzení dokládá. Zákon o státním rozpočtu na rok 1996 uvádí vyrovnané příjmy i výdaje ve výši 497 641 000 000 Kč.
