Přehled ověřených výroků

Martin Baxa

Pravda
Martin Baxa opravdu přiznal, že svůj původní odmítavý postoj k nárůstu koncesionářských poplatků přehodnotil. Vyjádřil se tak např. v listopadu 2023 pro Rádio Impuls nebo v červenci 2024 pro týdeník Euro.

Ministr kultury Martin Baxa reaguje na Patrika Nachera, který v kontextu výroku obhajoval financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu a podotkl, že se Baxa před dvěma lety stavěl odmítavě k možnosti zvýšení koncesionářských poplatků. To ministr kultury uznal se slovy, že už dříve o změně svého názoru mluvil.

Baxův postoj ke zvyšování poplatků

Baxa se ke zvyšování poplatků vyjádřil odmítavě v dubnu 2022. Tehdy v rozhovoru pro Seznam Zprávy reagoval na dotaz, zda si myslí, že během volebního období dojde k navýšení poplatků. Odpověděl, že by osobně nebyl pro to, aby se v roce 2022 zvyšovaly. Doplnil, že k jejich zvýšení v následujících letech je zdrženlivý a je připravený k diskuzi. V červnu pak pro Deník N v reakci na oznámení škrtů v rozpočtu České televize řekl, že zvyšování poplatků není aktuálně na stole a je to téma pro expertní skupinu.

V červenci 2022 Martin Baxa v Otázkách Václava Moravce zmínil, že vláda poplatky nechce navyšovat (video, čas 37:45). Svá slova následně zopakoval v rozhovorech s Čestmírem Strakatým, pro FORUM 24 nebo pro týdeník Euro. V srpnu 2022 pro Novinky.cz řekl, že růst koncesionářských poplatků je jednou z cest, jak napomoci financování České televize. Dodal ale, že tuto cestu v nejbližší době nechce. V březnu 2023 poté v rozhovoru pro Lidové noviny uvedl, že on sám „nepreferuje variantu zvyšování koncesionářských poplatků“.

V květnu 2023 přišel deník Právo s informací, že Martin Baxa vyslyšel žádosti ředitelů České televize a Českého rozhlasu a jedná o zvýšení poplatků. Baxa však upřesnil, že je vše ve stadiu debat a především se má jednat o rozšíření počtu poplatníků. V červenci 2023 se ke koncesionářským poplatkům vyjadřoval v rozhovoru s Čestmírem Strakatým (video, čas 18:42), kde tvrdil, že on sám je k jejich nárůstu sice zdrženlivý, ale že je to předmětem jednání uvnitř vládní koalice (čas 24:38).

V září 2023 představil ministr kultury Baxa na tiskové konferenci vládní návrh mediální novely, která zvýšení koncesionářských poplatků obsahovala. Baxa rozhodnutí obhajoval tím, že televizní poplatky se nezvedly 15 let a rozhlasové 18 let, a jejich reálná hodnota tak klesla (video, čas 1:45). Také uvedl, že ačkoliv byl k růstu poplatků původně zdrženlivý, televize podle něj stojí hodně peněz a bylo potřeba přijmout nepopulární, ale správné rozhodnutí.

Martin Baxa otevřeně uznal změnu svého postoje k problematice poplatků například v listopadu 2023 na Rádiu Impuls. Tehdy uvedl, že zvýšení poplatků podle něj zajistí střednědobou stabilitu financování veřejnoprávních médií a může napomoci k uskutečnění větší reformy v budoucnu. V červenci 2024 změnu názoru obhajoval také v týdeníku Euro, kde zmínil, že vláda původně plánovala poplatky neměnit, nakonec se ale navýšení ukázalo být „optimální variantou“ pro to, aby veřejnoprávní média mohla zachovat rozsah svých služeb.

Závěr

Martin Baxa nejdříve tvrdil, že růst koncesionářských poplatků nepovažuje za ideální způsob, jak řešit financování veřejnoprávních médií, a vícekrát řekl, že vláda nechce poplatky navyšovat. Později ale uvedl, že poplatky bylo třeba zvýšit, a o změně svého názoru opakovaně mluvil. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Mediální novela nezměnila principy výběru poplatků – stále platí, že poplatek hradí domácnost, pokud má zařízení umožňující příjem vysílání. Jestliže domácnost podepíše čestné prohlášení, že takové zařízení nevlastní, poplatky nehradí. ČT ani ČRo to přitom nemohou ověřit.

Ministr kultury Martin Baxa (ODS) reagoval na výtky Patrika Nachera (ANO), který kritizoval rozšíření okruhu plátců poplatku za veřejnoprávní televizní a rozhlasové vysílání i na domácnosti s chytrými zařízeními. Baxa podotýká, že poplatky stále hradí domácnosti, které jsou k jejich platbě vyzvány. Poté dodává, že pokud domácnost podepíše čestné prohlášení, poplatky se jí netýkají a Česká televize ani Český rozhlas nemohou kontrolovat vlastnictví přijímacích zařízení.

Vymahatelnost poplatků pro ČT a ČRo

Výši koncesionářského poplatku pro Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo) upravuje zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Každá domácnost platí jednotný měsíční poplatek v případě, že vlastní zařízení schopné přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání. Nezáleží přitom na počtu členů domácnosti ani počtu vysílacích zařízení.

Zákon stanovuje, že domácnost se k placení poplatku musí přihlásit sama, a to až na výjimky do 15 dnů od chvíle, kdy takové zařízení začne vlastnit. Pokud se do evidence poplatníků nepřihlásí a zároveň je odběratelem elektřiny, poplatky musí hradit automaticky – podle mediálního odborníka Jana Potůčka posílají ČT a ČRo dopis, ve kterém domácnost mohou vyzvat k tomu, aby poplatky začala platit. Domácnost ale může prostřednictvím čestného prohlášení oznámit, že žádné vysílací zařízení nemá, a Česká televize ani Český rozhlas tuto skutečnost nemají jak ověřit. Podobné čestné prohlášení je potřeba i pro odhlášení z evidence.

Takzvaná mediální novela, kterou Poslanecká sněmovna schválila na začátku března 2025, výše zmíněná pravidla nezměnila a stále platí, že jednočlenná domácnost i domácnost s více lidmi hradí stejnou částku bez ohledu na počet přijímačů. Novela pouze rozšířila okruh plátců i na domácnosti, které mají pouze chytrá zařízení umožňující sledovat vysílání přes internet. Pokud tedy v domácnosti nikdo nevlastní televizi, rádio, mobilní telefon, tablet ani počítač (.pdf, str. 26–27 ze 164) a doloží tuto skutečnost čestným prohlášením, poplatky hradit nemusí.

Média veřejné služby si nemohou vyžádat například seznam domácností připojených k internetu. „Navrhované znění novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nijak nemění možnosti vyhledávání neevidovaných poplatníků,“ potvrdila mluvčí České televize Vendula Krejčová.

Závěr

Novela zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezměnila systém vymahatelnosti koncesionářských poplatků. Přihlášení k poplatku musí domácnost provést sama, jinak jí může být zaslána výzva k úhradě. Pokud žádné vysílací zařízení nevlastní, může to doložit čestným prohlášením, které však veřejnoprávní média nemají možnost ověřit. Česká televize ani Český rozhlas nebudou mít k dispozici ani údaje o domácnostech připojených k internetu. Výrok Martina Baxy tak hodnotíme jako pravdivý.

Martin Baxa

Pravda
Mediální novelu, která zvýšila poplatky za Českou televizi a Český rozhlas, předložila vláda Poslanecké sněmovně v červnu 2024.

Ministr kultury Martin Baxa komentuje mediální novelu, kterou Poslanecká sněmovna schválila v březnu 2025, a odpovídá na dotaz, zda se mu po jejím přijetí ulevilo. Říká, že to nejspíš není ten správný výraz, a zmiňuje, že vláda na návrhu pracovala už od podzimu 2022. Následně dodává, že návrh ležel v dolní komoře Parlamentu už od půlky roku 2024.

Návrh mediální novely

Takzvanou mediální novelu, přesněji řečeno návrh novel zákona o České televizi (ČT), o Českém rozhlasu (ČRo) a o rozhlasových a televizních poplatcích (.pdf), vláda schválila v červnu 2024 (.pdf), kdy jej také předložila Poslanecké sněmovně. Novela obsahuje mj. zvýšení koncesionářských poplatků, a to o 15 korun u ČT a o 10 korun u ČRo. Měsíčně se tak poplatky od začátku května 2025 zvýšily na 150 korun za televizi a 55 korun za rádio (.pdf, str. 15 ze 164).

červenci 2024 začala návrh projednávat Poslanecká sněmovna. Návrh prošel prvním čtením, kdy poslanci vládních stran kromě Michaely Opltové (STAN) a tří zástupců ODS podpořili ukončení rozpravy a naopak všichni kromě tří poslanců ODS hlasovali proti zamítnutí návrhu. 

Vláda v září 2023 původně navrhovala zvýšit poplatky u televize na 160 korun. Později ale svůj prvotní plán upravila a navrhla zvýšení na zmíněných 150 korun.

Poslanci o návrhu znovu jednali v prosinci 2024, a to ve druhém čtení. Obecná rozprava tehdy trvala skoro šestnáct hodin a vládní koalice následně prosadila hlasování v pevně stanovený čas. Konec rozpravy podpořili všichni přítomní poslanci vládních stran, pouze zástupci opozičních hnutí ANO a SPD hlasovali proti. Návrh tedy prošel druhým čtením. 

Ve třetím čtení Sněmovna projednávala návrh poprvé v polovině února 2025, kdy dolní komora konečné hlasování o novele odložila na poledne 5. března. V březnu už poslanci návrh schválili a pro přijetí hlasovali také Klára Kocmanová (Piráti) a nezařazený poslanec Ivo Vondrák.

Závěr 

Mediální novela, která zvýšila poplatky za Českou televizi a Český rozhlas, byla ve Sněmovně skutečně už od poloviny loňského roku. Vláda ji dolní komoře konkrétně předložila v červnu. Výrok Martina Baxy tak hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Podle předběžných dat vzešlých z národní inventarizace skleníkových plynů vzrostly emise v dopravě v roce 2023 meziročně zhruba o půl milionu tun. Jde o pokračování dlouhodobého trendu, kdy mezi lety 1990–2022 došlo v tomto sektoru k 72% zvýšení emisí.

Ministr životního prostředí Petr Hladík mluví v kontextu rozhovoru o vývoji emisí skleníkových plynů v Česku. Zjevně se odvolává na informace, které přinesla národní inventarizace skleníkových plynů, jež sledovala vývoj emisí v roce 2023. Podle Hladíkových slov emise poklesly v energetice i průmyslu a ke snížení výsledné hodnoty přispěla i příroda. V sektoru dopravy podle něj nicméně nedošlo k odchýlení od dlouhodobého trendu a produkce emisí nadále rostla.

Emise z dopravy

Podle závěrů národní inventarizace skleníkových plynů, jejíž předběžné výsledky v lednu 2025 Ministerstvo životního prostředí odeslalo Evropské komisi, Česko v roce 2023 do atmosféry vypustilo 99 milionů tun emisí skleníkových plynů, a poprvé od roku 1990 tak hodnotu stlačilo pod 100 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Ačkoli emise skleníkových plynů v Česku i díky energetice, průmyslu nebo sektoru využívání krajiny a lesnictví celkově meziročně poklesly o 15 %, v dopravě se zvýšily přibližně o půl milionu tun.

Zatímco výše emisí např. v sektorech energetiky a průmyslu klesá, v sektoru dopravy se dlouhodobě zvyšuje. Mezi lety 1990–2022 došlo k 72% zvýšení emisí (.pdf, str. 77), a to zejména kvůli nárůstu počtu vozidel i větší mobilitě lidí. Výraznější výjimku v trendu představovalo pouze období po roce 2007, kdy emise klesaly vzhledem ke globální finanční krizi a následné ekonomické recesi. Jak lze vidět na grafu níže, během posledních deseti let došlo k snížení množství produkovaných emisí pouze v covidovém roce 2020.

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Server Novinky.cz na konci letošního ledna informoval o tom, že doprava v roce 2023 vykázala snížení emisí skleníkových plynů o milion tun. Článek zjevně čerpá z tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí, která stejnou hodnotu původně zmiňovala. Resort ale později svůj výstup upravil a nyní v něm stojí, že v sektoru dopravy vzrostly emise přibližně o půl milionu tun, jak zmiňujeme výše.

Závěr

Ministerstvo životního prostředí informovalo na konci ledna 2025 o předběžných výsledcích národní inventarizace skleníkových plynů, podle které se v roce 2023 zvýšily emise v sektoru dopravy meziročně přibližně o půl milionu tun. Jak ministr životního prostředí správně uvádí, jedná se skutečně o dlouhodobý trend – mezi lety 1990–2022 se emise v této oblasti zvýšily o více než 72 %. Výrok Petra Hladíka proto hodnotíme jako pravdivý.

Neověřitelné
Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že v programech Kotlíkové dotace a Nová zelená úsporám schválilo žadatelům dotace na necelých 200 tisíc výměn zastaralých kotlů. Na dotaz o počtu skutečně provedených výměn, které resort také eviduje, nám ministerstvo dosud neodpovědělo.

Moderátor uvádí, že je Česko v podílu obnovitelných zdrojů na vytápění nad průměrem Evropské unie, a ptá se ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL), proč to tak je. Hladík v odpovědi zmiňuje, že Česká republika dlouhodobě podporuje přechod od uhelných kotlů k ekologičtějšímu vytápění, a to například prostřednictvím Kotlíkových dotací a programu Nová zelená úsporám. Dle Hladíka se za dobu, kdy fungují tyto programy, vyměnilo více než 200 tisíc kotlů.

Dotační programy

Program Kotlíkové dotace byl dostupný v letech 2015 až 2024. Jeho cílem bylo pomoci domácnostem vyměnit staré kotle na tuhá fosilní paliva s ručním přikládáním 1. a 2. emisní třídy, jejichž zákaz platí od září 2024, za nové ekologičtější kotle nebo tepelná čerpadla. Program byl financován z evropských fondů a peníze přerozdělovaly jednotlivé kraje. Na kotel na biomasu bylo možné získat příspěvek až 130 000 korun, v případě tepelného čerpadla až 180 000 korun.

Nová zelená úsporám je dotační program, který má za cíl zlepšit stav životního prostředí pomocí úspory energie. Dříve tento program doplňoval právě Kotlíkové dotace a lidé díky němu mohli získat na výměnu kotle ještě další, menší příspěvek. Od září 2024, kdy začal platit zákaz provozování neekologických kotlů, poté Nová zelená úsporám Kotlíkové dotace už zcela nahradila. Maximální výše dotací jsou oproti Kotlíkovým dotacím nižší.

Výměna kotlů

V roce 2015, kdy byl program Kotlíkové dotace spuštěn, uváděl bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec, že je nutné vyměnit odhadem 360 až 420 tisíc kotlů. V srpnu 2024 uváděla Asociace podniků topenářské techniky, že stále zbývá vyměnit 150 tisíc nevyhovujících kotlů. Stejné číslo v červnu 2024 zmiňovalo i Ministerstvo životního prostředí.

Resort životního prostředí v květnu 2024 v jednom z dokumentů vyčíslil, že v rámci Kotlíkových dotací už podpořil 130 tisíc výměn kotlů, z čehož 115 tisíc už bylo vyměněno (.pdf, str. 5, 9). Počet schválených žádostí byl vyšší než počet skutečně provedených výměn kotlů, protože resort dotace lidem vyplácel předem. Podle ministerstva získali lidé v období do května 2024 dotace na výměnu dalších 51 tisíc kotlů v rámci programu Nová zelená úsporám (.pdf, str. 5).

Přesné aktuální informace o počtu kotlů, které se za dobu fungování Kotlíkových dotací a programu Nová zelená úsporám podařilo vyměnit, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Ministerstvo životního prostředí na dotaz Demagog.cz uvedlo, že dohromady už lidem schválilo dotace na necelých 200 tisíc výměn kotlů, neupřesnilo ale, kolik výměn už se přímo uskutečnilo. Na doplňující dotaz redakce Demagog.cz resort životního prostředí dosud neodpověděl.

Závěr

Česká republika podporuje výměnu zastaralých kotlů 1. a 2. emisní třídy od roku 2015. Do roku 2024 to bylo pomocí Kotlíkových dotací, v současnosti také pomocí programu Nová zelená úsporám. Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že celkově už žadatelům schválilo dotace na necelých 200 tisíc výměn kotlů. Na dotaz o počtu skutečně vyměněných kotlů, které ministerstvo také eviduje, ale resort redakci Demagog.cz dosud neodpověděl. Protože tedy nemáme k dispozici přesná data o množství provedených výměn, o kterých mluví ministr Hladík, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Pravda
V rámci programu HEAT, který je určen na přechod k obnovitelným zdrojům pro vytápění, je pro dodavatele tepla vyhrazeno 87 miliard korun z prodeje emisních povolenek v EU.

Moderátor v rozhovoru podotýká, že Česko je v rámci EU nadprůměrné v podílu obnovitelných zdrojů při vytápění, a ptá se ministra životního prostředí Petra Hladíka, čím to je. Ten odpovídá, že teplárny investují do zdrojů, jako je biomasa, odpad nebo zemní plyn, a podle plánu by měly kompletně přejít na obnovitelné zdroje do roku 2030. Jako další důvod uvádí, že Česko je významným výrobcem a vývozcem tepelných čerpadel, jejichž instalaci Ministerstvo životního prostředí podporuje skrze dotace.

Emisní povolenky

Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) funguje na principu, kdy společnosti musí získat povolenku na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého, která je vypuštěna do atmosféry. EU postupně snižuje množství povolenek, jež ročně vydává. Část z nich získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé získat formou aukcí.

Modernizační fond

Modernizační fond zřídila Evropská komise za účelem modernizace energetické infrastruktury a přechodu na obnovitelné zdroje energie (.pdf, str. 49). Je určen na období 20212030 pro 13 členských států EU s nižšími příjmy. Mezi další cíle fondu patří snížení celkové spotřeby energie nebo podpora domácností, které kvůli nižším příjmům trpí energetickou chudobou.

Fond je financován z dražeb 2 % emisních povolenek EU (.pdf, str. 24). Pro Česko je z tohoto objemu alokován druhý nejvyšší podíl z přijímajících států, vyšší podpory se dostane pouze Polsku. Do otevřených dotačních výzev se mohou hlásit obce, města, samosprávy, soukromé podniky i jednotlivci.

Program HEAT

Součástí Modernizačního fondu je program HEAT, který je určen na využití obnovitelných zdrojů energie, jako je odpad či odpadové teplo, pro vytápění. Program cílí především na vlastníky teplárenské infrastruktury a podle Ministerstva životního prostředí je v něm do roku 2030 vyhrazeno až 87 miliard korun z prodeje emisních povolenek.

Cílem řady teplárenských společností je plně nahradit spalování uhlí jinými typy energetických zdrojů do roku 2030. Podle Teplárenského sdružení ČR budou celkové náklady na odklon od uhlí činit zhruba 200 miliard korun, z nichž asi polovinu by měl pokrýt Modernizační fond. V rámci několika výzev již ministerstvo schválilo více projektů ve výši přes 46 miliard korun. Mezi největší příjemce patří například teplárenská společnost Veolia Energie (.pdf, str. 3).

Závěr

Evropská komise zřídila Modernizační fond na podporu využívání obnovitelných zdrojů energie. Fond čerpá prostředky z prodeje emisních povolenek. V rámci fondu byl vytvořen program HEAT, který poskytuje dotace majitelům teplárenské infrastruktury. V něm je do roku 2030 vyhrazeno 87 miliard korun. Výrok Petra Hladíka tedy hodnotíme jako pravdivý.

Petr Hladík

Zhruba polovina domácností v Česku je vytápěna centrálním zásobováním.
Trendy v udržitelnosti, 21. února 2025
Životní prostředí
Nepravda
Podle posledních dat ČSÚ za rok 2021 využívalo centrální vytápění 38 % domácností. Novější údaje o nově postavených bytech ukazují, že tento podíl neroste. Hladíkem uvedená hodnota se tak pohybuje za hranicí naší 10% tolerance.

Moderátor uvádí, že se Česká republika ve využívání obnovitelných zdrojů pro vytápění nachází mírně nad průměrem EU a ptá se ministra životního prostředí Petra Hladíka na příčiny tohoto trendu. Podle Hladíka hraje v tomto směru důležitou roli mimo jiné i transformace teplárenství, které v současnosti přechází z černého uhlí na jiné zdroje energie, jako jsou biomasa, energetické využití odpadu nebo zemní plyn. Význam změny demonstruje zmínkou, že na centrální vytápění je napojena přibližně polovina domácností.

Vytápění domácností

Pojmem „centrální zásobování teplem“ běžně označuje systém vytápění, kdy se teplo vyrábí centrálně v jednom zdroji a následně se pomocí teplárenských sítí rozvádí do více objektů (.pdf, str. 185). V teplárenství se jako synonymum k tomuto termínu používá i výraz „dálkové vytápění“.

Český statistický úřad (ČSÚ) na přelomu let 2021 a 2022 provedl šetření Energo 2021 zaměřené na spotřebu paliv a energií v domácnostech. V datech (.xlsx) spadá centrální vytápění pod „nakupované teplo“, které označuje „spotřebu tepla ze systémů centrálního zásobování teplem, blokových kotelen, případně domovních kotelen“ (.pdf, str. 12).

V roce 2021 bylo podle zmíněného šetření na dodávky tepla z „tepláren a dalších centrálních zdrojů“ napojeno1,7 milionu domácností, tedy 38 % všech domácností v Česku. Podobný podíl využíval jako hlavní zdroj vytápění zemní plyn. Palivové dřevo převládalo u 7 % domácností, přibližně stejný podíl vytápěl elektřinou nebo tuhými (uhelnými) palivy (.xlsx; .pdf, str. 12).

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r=0;r<e.length;r++)if(e[r].contentWindow===a.source){var i=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";e[r].style.height=i}}}))}();

ČSÚ sleduje napojení na centrální dálkové vytápění i u nově postavených bytů a domů (.xlsx). To je běžné hlavně u bytových domů, v rámci této kategorie mohlo v roce 2023 centrální vytápění využívat 39 % nově postavených bytů. Oproti desetiletému průměru jde o pokles, z více než 105 000 bytů postavených mezi lety 2014 až 2023 jich k centrálnímu vytápění bylo připojeno 46 % (.xlsx). U nových rodinných domů zůstává dálkové vytápění okrajové, v roce 2023 bylo napojeno jen 1,6 % nových bytů a z více než 173 000 bytů postavených mezi lety 2014 až 2023 šlo pouze o necelé procento.

Závěr

Podle Českého statistického úřadu využívá centrální dálkové vytápění 38 % domácností. Ministr Hladík tak správně poukazuje na to, že tento druh vytápění používá velká část domácností. Hodnota 50 %, tedy „polovina“ domácností, kterou Hladík zmiňuje, se ale od hodnoty uváděné ČSÚ liší a odchylka těchto dvou čísel se pohybuje výrazně za hranicí naší 10% tolerance. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Pravda
Návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie, který umožní vznik akceleračních zón, připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s dvěma dalšími resorty. Právě MPO jej předložilo vládě. Ke dni vydání námi ověřovaného rozhovoru vláda návrh ještě neschválila.

Moderátor v kontextu výroku mluví o tom, že podle odborníků má Česko ve větrné energii nevyužitý potenciál, a zmiňuje, že ministr životního prostředí Petr Hladík už dříve mluvil o vzniku akceleračních zón, které by výstavbu větrných elektráren měly usnadnit. V návaznosti na to se ptá, kdy by mohlo dojít k realizaci tohoto plánu. Podle ministra Hladíka by akcelerační zóny mohly být definovány v uzemním rozvojovém plánu na přelomu letošního a příštího roku. Prvním krokem je přitom dle něj již navržený zákon, který ke dni rozhovoru čekal na schválení vládou.

Akcelerační zóny

Akcelerační zóny jsou vymezená místa určená pro budoucí výstavbu zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jako jsou například větrné, vodní nebo fotovoltaické elektrárny. Zóny označují oblasti, kde se taková zařízení vyplatí, a kde by proto mělo být usnadněné povolování jejich výstavby. Podle vlády by se obnovitelné zdroje energie (OZE) díky nim mohly zavádět rychleji.

Vládní návrh zákona

Ministerstvo životního prostředí na akceleračních zónách pracovalo od roku 2022. Po půlroční přípravě mapových podkladů pro výběr vhodných oblastí a spolupráci s dalšími organizacemi uspořádalo ministerstvo v polovině června 2023 tzv. hackathon, v rámci kterého do řešení otázky akceleračních zón zapojilo i veřejnost. V dubnu 2024 vláda schválila postup pro vznik těchto zón (.pdf). Podle premiéra Petra Fialy v nich bude možné získat stavební povolení pro vybudování velké fotovoltaické nebo větrné elektrárny rychleji.

Návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) společně s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem pro místní rozvoj. Do meziresortního připomínkového řízení ho v červenci 2024 předložilo právě MPO, dle kterého návrh umožní vznik akceleračních zón. Jeho cílem je zjednodušit povolování pro výstavbu OZE, kdy by příprava a povolení stavby měly trvat maximálně jeden rok.

V létě 2024 návrh kritizoval Svaz průmyslu a obchodu nebo Hospodářská komora, podle kterých návrh povolovací procesy naopak komplikuje. Asociace krajů České republiky návrhu zase vytýkala přílišnou složitost. K návrhu se nakonec sesbíralo asi 500 připomínek. MPO následně vládě v polovině ledna 2025 předložilo přepracovanou verzi, s některými připomínkami se nicméně nevypořádalo (.docx). V době vydání námi ověřovaného rozhovoru s ministrem Hladíkem ji Fialův kabinet ještě neprojednal –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vláda návrh schválila až během března 2025 (.pdf).

Závěr

Plány na vznik akceleračních zón začaly na Ministerstvu životního prostředí vznikat již v roce 2022. Návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie následně spolu s ním a Ministerstvem pro místní rozvoj vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, které návrh v červenci 2024 předložilo do meziresortního řízení. V lednu 2025 pak upravenou verzi předložilo vládě. Ke dni vydání námi ověřovaného rozhovoru s ministrem Hladíkem návrh stále čekal na projednání. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Petr Hladík

My jsme startovali s výkonem dvou gigawattů (ve fotovoltaice, pozn. Demagog.cz).
Trendy v udržitelnosti, 21. února 2025
Životní prostředí
Energetika
Pravda
Na konci roku 2021, kdy nastoupila Fialova vláda, dosáhl celkový instalovaný výkon ve fotovoltaice hodnoty 2,19 gigawattu.

Ministr životního prostředí Petr Hladík v kontextu výroku tvrdí, že růst obnovitelných zdrojů energie (OZE) po několik let stagnoval a jejich renesance začala až během působení Fialova kabinetu. Zdůrazňuje při tom fotovoltaiku a zmiňuje, že na začátku působení současné vlády činil výkon dva gigawatty (GW). Přestože mezi ním a moderátorem v rozhovoru došlo k nedorozumění ohledně toho, zda se uvedené číslo vztahuje na veškeré obnovitelné zdroje, nebo pouze na výkon fotovoltaických elektráren, z další Hladíkovy promluvy vyplývá, že mluví o výkonu ve fotovoltaice.

Instalovaný výkon ve fotovoltaice

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v prosinci 2024 vydalo publikaci s názvem Obnovitelné zdroje energie v letech 2022 a 2023 (.pdf), která obsahuje statistiku OZE vycházející ze šetření resortu a z dat Energetického regulačního úřadu, Českého statistického úřadu a dalších institucí. Podobné publikace MPO zveřejňovalo i v minulých letech.

Dle dokumentu se celkový instalovaný výkon fotovoltaických elektráren před nástupem Fialova kabinetu dlouhodobě pohyboval lehce nad 2 GW (.pdf, str. 55). V roce 2021, na jehož konci Fialova vláda nastoupila, činil konkrétně 2,19 GW. V následujících letech pak setrvale rostl. V roce 2024 podle serveru oEnergetice.cz dosáhl 4,43 GW (.pdf, str. 3), a to především díky energetické krizi, která zvýšila návratnost investic do fotovoltaiky (.pdf, str. 22).

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Závěr

Výše celkového instalovaného výkonu ve fotovoltaice za předchozích vlád dlouhodobě stagnovala, v době nástupu Fialova kabinetu dosahovala hodnoty 2,19 gigawattu. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Mezi lety 2010–2022, o kterých mluví Petr Hladík, rostl podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny rychleji v sousedních zemích než v Česku. Státní podpora OZE stejně jako jejich podíl na celkové spotřebě energie nicméně vzrostly i v ČR.

Moderátor se ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) ptá, jestli jde vývoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) správným směrem a zmiňuje, že jejich podíl na výrobě elektřiny je v Česku nižší, než je evropský průměr. Hladík odpovídá, že okolní státy – jmenovitě Německo, Polsko a Maďarsko – do OZE od roku 2010 do roku 2020 nebo 2022 na rozdíl od Česka postupně investovaly a podíl OZE u nich tak rostl rychleji než v ČR. V odůvodnění se tedy podíváme na to, jak v tomto období do OZE investovaly Hladíkem zmíněné státy.

Česko

Výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů mají v Česku nárok na finanční podporu za každou vyrobenou megawatthodinu energie. Celkové náklady na tuto podporu financuje stát a nepřímo také samotní odběratelé. Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda. V ČR od roku 2011 do roku 2022 až na výjimky státní podpora OZE rostla a snížila se až po roce 2023. Celková podpora byla ve sledovaném období víceméně stabilní a v roce 2022 se oproti roku 2011 zvýšila jen mírně. Podíl OZE na celkové spotřebě energie během let 2010–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2022 vzrostl z 10,51 % na 18,12 % (.pdf, str. 6).

Petr Hladík

Ministr životního prostředí

My jsme v roce 2010 (…) na deset dvanáct let zastavili růst obnovitelných zdrojů, ten nám stagnoval.
Trendy v udržitelnosti, 21. února 2025
Energetika
Nepravda
V období mezi lety 2010 a 2022 se zvýšil podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě o 7,6 % a od roku 2013 až na výkyvy vzrůstala i státní podpora OZE.
Nepravda
V období mezi lety 2010 a 2022 se zvýšil podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě o 7,6 % a od roku 2013 až na výkyvy vzrůstala i státní podpora OZE.

Německo

Podle dat Spolkového ministerstva pro hospodářství a ochranu klimatu Německo mezi lety 2000–2010 navyšovalo investice do OZE, a to především do fotovoltaiky (.pdf, str. 18). Nárůst byl podpořen garantovanou výkupní cenou elektřiny z OZE. Její zvyšování však bylo omezeno v roce 2012, což spolu s nízkou cenou solárních panelů od čínských výrobců vedlo k výraznému poklesu a následné stagnaci investic až do roku 2020 (.pdf, str. 18). K významnému nárůstu investic do fotovoltaiky a geotermální energie poté došlo v roce 2023 po přijetí novely zákona o obnovitelných zdrojích energie, podle které mají OZE do roku 2030 pokrýt 80 % hrubé spotřeby elektřiny (.pdf, str. 1). Navzdory klesajícím investicím v letech 2010–2020 soustavně rostl podíl OZE na hrubé spotřebě elektřiny i celkový objem elektřiny vyrobené z OZE (.pdf, str. 5–6). Zatímco v roce 2010 se na OZE na spotřebě elektřiny podílely z 11,7 %, v roce 2022 už šlo o 20,9 %.

Polsko

V Polsku došlo k poklesu investic do OZE mezi lety 2015–2017 ve spojitosti s požadavky na minimální vzdálenost pro nové projekty a vysokému daňovému zatížení investic (.pdf, str. 19, 23). Polsko v těchto letech zavedlo aukce zelených certifikátů pro dodavatele především solární a větrné elektřiny, které polská vláda podporovala také například dotacemi na instalaci solárních panelů (.pdf, str. 14). Investice vzrostly až v roce 2018 a 2019, čemuž napomohly nižší ceny a vidina toho, že Polsko nesplní své energetické cíle pro rok 2020, která vedla k rozšíření aukcí na větrnou a solární energii (.pdf, str. 19). Mezi lety 2015–2024 pak vzrostl podíl OZE na výrobě energie z 13 na necelých 30 %.

Maďarsko

Maďarsko v roce 2003 spustilo program KÁT, který umožňoval nákup elektřiny z OZE za vyšší než tržní ceny. Většina podpory byla určena pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, pro níž výkupní cena fungovala až do roku 2011 (.pdf, str. 90). V roce 2017 KÁT doplnil program METÁR, který místo garantované výkupní ceny zavedl princip, kdy musí dodavatelé elektřinu prodávat za tržní ceny, mají však nárok i na tzv. zelený bonus (.pdf, str. 7). Podle zprávy Mezinárodní agentury pro energii (IEA) se podíl OZE na výrobě elektřiny v Maďarsku mezi lety 2010–2020 zdvojnásobil z 8 na 16 %, a to především díky nárůstu solární energie od roku 2016 (.pdf, str. 70). 

Rakousko

Rakousko zavedlo pro OZE jednotný systém výkupních cen od roku 2003 v rámci zákona o zelené elektřině (.pdf, str. 22). V roce 2012 zákon o zelené energii podpořil výrobu elektřiny z OZE prostřednictvím dotovaných výkupních cen a investičních grantů (.pdf, str. 4). Mezi lety 2012–2017 došlo k nárůstu kompenzací za nakupovanou zelenou elektřinu, především co se týče větrné a solární energie, v dalších letech pak výše kompenzací spíše stagnovaly a od roku 2021 prudce klesly (.pdf, str. 44). Ve stejném roce však začal platit zákon, který se místo garantované výkupní ceny zaměřuje na investiční pobídky a zavedl podporu pro rozvoj komunitní energetiky. Podíl OZE na výrobě elektřiny mezi lety 2010–2020 stoupal, v roce 2021 a 2022 však mírně klesl (.pdf, str. 20). I tak ale oproti roku 2010 vzrostl z cca 67 % na na 74 %.

Vývoj objemu kompenzací za nakupovanou zelenou elektřinu, zdroj: E-Control (.pdf, str. 44).

Slovensko

Na Slovensku došlo k nárůstu výstavby solárních elektráren v roce 2011 díky vysokým garantovaným výkupním cenám, v roce 2012 však došlo k jejich snížení a ke zpřísnění kritérií kvůli problémům s transparentností (.pdf, str. 3). Mezi lety 2013 a 2020 tak následně nebyly instalovány žádné nové solární elektrárny (.pdf, str. 13). Nejvyšší podíl OZE na Slovensku pochází z vodní energie (.pdf, str. 5), podle dat zveřejněných Evropskou unií se však její instalovaný výkon od roku 2010 téměř nezvýšil (.xlxs). Podle zprávy Evropské komise z roku 2023 Slovensko v investicích do OZE zaostává (.pdf, str. 2).

Závěr

V Česku státní podpora obnovitelných zdrojů od roku 2011 do roku 2022 až na výkyvy vzrůstala, zvýšil se i podíl OZE na celkové spotřebě energie, který mezi lety 2010–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2022 vzrostl o 7,6 %. V Polsku, Rakousku a Maďarsku rovněž docházelo po roce 2010 k postupnému nárůstu investic či zavádění programů na podporu OZE. V těchto zemích se zároveň na rozdíl od ČR zvýšil podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny – v Polsku vzrostl z 13 % na 30 %, v Rakousku z 67 % na 74 % a v Maďarsku z 8 % na 16 %.

Německo investice navyšovalo v předešlé dekádě a od roku 2010 investice klesaly. I přesto došlo k nárůstu podílu OZE na hrubé spotřebě elektřiny, konkrétně z 11,7 % na 20,9 %. V okolních státech se tedy postupně zvyšoval podíl obnovitelných zdrojů, ten stejně jako státní podpora vzrostl i v ČR. Výrok Petra Hladíka z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou.