Nu a musíme projít takzvaným přechodným obdobím ERM2 kdy máme fixovat kurz koruny na euro ve velmi úzkém fluktuačním pásmu (kvůli přijetí EURA - pozn. Demagog.cz)
ERM neboli evropský mechanismus směnných kurzů skutečně znamená to, že země do něj zapojené musí kurzy svých měn udržovat v určitém povoleném maximálním fluktuačním pásmu od stanoveného středního kurzu k euru. Země musejí v systému setrvat alespoň dva roky (jako jedno z tzv. konvergenčních kritérií pro přistoupení země k eurozóně). Celý mechanismus zevrubně popisuje např. portál Europa. Hodnotíme proto výrok jako pravdivý.
"Tak zaprvé, pane ministře, to setkání (Šlouf- Weigl - pozn. Demagog.cz) bylo zcela veřejné, kdyby mělo být utajeno, tak by se patrně setkali někde v podzemí a ne ve veřejné restauraci."
Jak informoval server Aktuálně.cz, několik dní před prezidentskou volbou v roce 2008 se sešel Jiří Weigl, kancléř tehdejšího prezidenta Václava Klause, usilujícího o znovuzvolení, s Miroslavem Šloufem, blízkým spolupracovníkem Miloše Zemana. Údajně došlo minimálně ke dvěma krátkým schůzkám v salonku hotelu Savoy nedaleko Pražského hradu. Oba muži setkání potvrdili, kancléř Weigl později přiznal, že skutečně hovořili o volbě prezidenta. Salonek hotelu však není zcela veřejné místo, výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.
V této zemi platí zákon, je to paragraf 61 volebního zákona, podle kterého když někdo kandiduje do Senátu a je nezávislý kandidát, tak si shání tisíc podpisů a neověřují se.
Lubomír Zaorálek hovoří pravdu, neboť se jedná o paragraf 61, odstavec 2, bod d) zákona 247/1995 Sb., v němž stojí: "k přihlášce nezávislého kandidáta se připojí petice podporující jeho kandidaturu, která musí být podepsána alespoň 1 000 oprávněných voličů z volebního obvodu, kde kandidát kandiduje, s uvedením jejich jména, příjmení, rodného čísla a místa, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu; chybí-li některý z uvedených údajů nebo je uveden neúplně nebo nepodepsal-li se volič, podpis se nezapočítává; v záhlaví petice se uvede jméno a příjmení kandidáta, číslo a sídlo volebního obvodu, do kterého kandidát kandiduje, a rok konání voleb,".
"... Např. řečený Ronald Reagan, který zahájil něco, co se jmenovalo Deregulation, opravdu dělal důkladnou probírku a prořízku, smím-li používat tyto lesnické výrazy, všech zákonů a předpisů a bezpočet takovýchto zbytečných obtěžujících zrušit."
Nepodařilo se nám dohledat nic o politice, která by byla pojmenována Deregulation s velkým D. Před Ronaldem Reaganem deregulativní politiku v určitých oblastech prováděli i prezidenti Ford a Carter (.pdf; str. 413) a proto je nesprávné tvrdit, že tuto politiku zahájil R. Reagan.
Reaganova administrativa však prováděla politiku deregulace ve velké míře. V roce 1981 byl založen tzv. ,, Task Force on Regulatory Relief ”, který měl za úkol prověřovat nově navrhované regulace, ale i ty, které již byly v minulosti přijaty. Kroky Reaganovy administrativy měly skutečně významný dopad na navrhovanou legislativu, která byla ve velké míře vracena, měněna či stahována.
Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, Ronald Reagan politiku deregulace nezahájil, ale je pravda, že byla za jeho administrativy ve velké míře aplikována.
My jsme byli pro přímou volbu prezidenta, protože jsme ocenili, že to voliči chtějí, ale byli jsme proti prováděcímu zákonu, který jsme považovali za nepovedený.
Postoj KSČM pravděpodobně nejlépe ilustruje její hlasování o zmíněných návrzích. Ve 3. čtením zákona o přímé volbě prezidenta republiky se všichni přítomní komunističtí poslanci zdrželi.
Pro následné přijetí prováděcího zákona pak ve 3. čtení hlasovalo pro 22 z přítomných poslanců KSČM, 4 se zdrželi a žádný nebyl proti. Proti návrhu pouze v 1. čtení vystoupil za KSČM Stanislav Grospič, který žádal přepracování zákona.
Dodejme ještě, že Grospič je ještě spolu se svou kolegyní Nedvědovou členem Ústavně právního výboru Sněmovny, který jako jediný podával (.pdf) k prováděcímu zákonu pozměňovací návrhy. Pro tyto návrhy s výjimkou dvou poslanců KSČM hlasovala. KSČM tedy měla možnost do podoby zákona zasáhnout a podle všeho nakonec považovala provedené změny za dostatečné.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože KSČM nevyslovila změně Ústavy, která zaváděla přímou volbu, podporu, ale pouze se zdržela hlasování. Proti podobě prováděcího zákonu zpočátku vystupovala, nakonec ale s jeho konečnou podobou souhlasila.
Svoji legitimitu čerpá (KSČM, pozn.) z toho, že získává podporu až 20 procent občanů.
Je pravda, že KSČM v některých volbách získala dokonce více než 20 % hlasů, ale ve volbách do sněmovny jich nikdy nedosáhla. Nejvyšší výsledek 18,5 % zaznamenala v roce 2002.
Výsledky KSČM ve všech druzích voleb v letech 1992 - 2012:
Sněmovna% hlasů 1992 - koalice Levý Blok14,05 1996 10,33 1998 11,03 2002 18,51 2006 12,81 2010 11,27
Senátmandáty 1996 2 1998 2 2000 0 2002 1 2004 1 2006 0 2007 1 2008 1 2010 0 2012 1
Komunální volby% hlasů 1994 13,59 1998 13,65 2002 14,49 2006 10,79 2010 9,56
Krajské volby% hlasů 2000 21,14 2004 19,68 2008 15,03 2012 20,43
Evropský parlament% hlasů 2004 20,26 2009 14,18
Vezměme si takové kauzy jako třeba IZIP, kde vytekly dvě miliardy úplně zbytečně z peněz, které měly sloužit zdravotnictví.
Celý projekt elektronických zdravotních knížek IZIP stál Českou republiku dvě miliardy korun. Po jeho zastavení tedy můžeme brát tyto peníze jako promarněné. Ministerstvo zdravotnictví také podalo trestní oznámení v této kauze - škoda je prý 450 miliónů Kč.
Ale to podstatné, co chci říci, je to, že on v roce, a teď prosím, ať mě nechytá za slovo, jestli se budu mýlit v nějakých datech, mně to říkal dnes po telefonu. V roce 2008 dostal na Nejvyšším státním zastupitelství úkol připravit text amnestie jako tehdejší náměstek.
Bohužel se nám nepodařilo zjistit žádné informace, které by tuto věc potvrzovaly či vyvracely. Hodnotíme proto výrok jako neověřitelný.
Podali jsme žádost o tuto informaci na Nejvyšší státní zastupitelství. Jejich odpověď citujeme níže, výrok však zůstává neověřitelný.
Vážený pane, na základě Vaší žádosti byl prozkoumán spisový přehled Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2008, ze kterého nevyplývá, že by takový spis byl na NSZ veden. Tím však nelze vyloučit, zda v této záležitosti nevyvíjel JUDr. Koudelka mimopracovní aktivitu. S pozdravem PhDr. Helena Markusová tisková tajemnice nejvyššího státního zástupce a tisková mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství
Já jsem v tomto směru předložil i legislativní návrhy v Senátu. Navrhnul jsem, aby se u malých pohledávek, takzvaně bagatelních, nepřiznávala náhrada nákladů právního zastoupení, což by naprosto zásadně omezilo ten problém.
Na základě stenozáznamu z 24. schůze Senátu v jeho současném funkčním období hodnotíme výrok jako pravdivý.
Senátor J. Dienstbier skutečně podal pozměňující návrh k Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, aby se náhrada nákladů právního zastoupení u tzv. bagatelních pohledávek vyplácela jen ve výjimečných případech.
Jiří Dienstbier svůj návrh Senátu vysvětloval takto: „Jestliže 80 – 90 % případů u bagatelních pohledávek nevyžaduje žádnou kvalifikovanou právní službu, potom princip by měl být, že se v tomto případě nepřiznává náhrada nákladů za takovouto službu, není-li poskytována. V těch 10 % případů může soud individuálně posoudit, že tam musela být právní služba poskytnuta, a proto, že náhradu v konkrétním případě přizná."
"Pan Jakub Klouzal na Vás podává trestní oznámení a je kryt protikorupčním fondem Karla Janečka."
Jakub Klouzal obdržel od Národní fondu proti korupci Cenu za odvahu a finanční částku 100 000 Kč za to, že oznámil údajné nestandardní postupy při zadávání veřejných zakázek na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, kde byl zaměstnán. V důsledku této činnosti údajně o své zaměstnání na tomto ministerstvu přišel. V prohlášení na svém facebookovém profilu (přepis viz např. Britské listy) také oznámil, že připravuje trestní oznámení na Karla Schwarzenberga a odrazoval voliče od jeho podpory v prezidentské volbě. Pro informaci přidáváme vyjádření ministerstva zahraničí k celé kauze.
