Amnestii nemohl nikdy samostatně vyhlásit prezident republiky bez toho, aniž by ji odsouhlasil premiér. (Václav Moravec: Je možná námitka, že v ústavní tradici je, že automaticky premiér podepisuje?) V ústavní tradici to je, ale z ústavy nevyplývá povinnost předsedy vlády automaticky podepsat takovýto návrh.
Z ústavy nevyplývá přímá povinnost podepsat amnestii navrhovanou prezidentem. Zároveň zde není uvedeno, že tento krok premiér udělat nemusí.
Ústava uvádí:
Čl. 63
(1) Prezident republiky dále a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, c) je vrchním velitelem ozbrojených sil, d) přijímá vedoucí zastupitelských misí, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, g) jmenuje a povyšuje generály, h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán, i) jmenuje soudce, j) má právo udělovat amnestii.
(..)
3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
Výklad Ústavy přenecháváme ústavním právníkům, proto tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.
Vemte si, jsou země, kde je třeba povolen alkohol za volantem v určité malé míře a není tam taková nehodovost jako u nás
Výrok Vladimíra Franze hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat zcela aktuální a přesná čísla, která by jeho výrok potvrzovala. Našli jsme pouze srovnání s jinými zeměmi v úžeji profilovaných statistikách.
Co se týká povolení alkoholu za volantem, srovnání ČR, Rakouska a Německa nabízí web Ministerstva vnitra, další země pak popisuje web pojišťovny Generali.
V roce 2007 (.doc) pak byl počet usmrcených v Německu a Rakousku nižší (na milion obyvatel) než v ČR.
ČR - 118,8 Německo - 60,1 Rakousko - 83,3
...řečený pan Fuksa je ostatně zkušený člověk, který byl náměstkem na Ministerstvu financí, zastával různé hospodářské funkce.
Dle životopisu Ivana Fuksy (ODS), který je uveden na jeho oficiálních stránkách, působil tento bývalý poslanec v letech 2007 - 2010 na pozici prvního náměstka na Ministerstvu financí ČR. V roce 1992 byl Ivan Fuksa zvolen do zastupitelstva města Příbrami. Do jeho kompetence spadaly odbory ekonomický, investiční, dopravy, územního plánování, Technické služby a Městské lesy. V letech 2010-2011 zastával funkci ministra zemědělství ČR.
Dovolte mi, abych připomněl, že my (ČSSD, pozn.) jsme dávali Ústavnímu soudu, a bohužel se ukázalo oprávněně, takové věci, jako byl spotřebitelský úvěr, veřejné práce.
Výrok na základě dohledaných informací ze stránek Ústavního soudu hodnotíme jako zavádějící.
V případě veřejných prací se skutečně skupina poslanců ČSSD, mezi které patřil také Lubomír Zaorálek, obrátila na Ústavní soud s žádostí (.pdf) o zrušení několika zákonů. Mimo jiné zde byl také návrh na zrušení zákona č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 o zaměstnanosti. Ústavní soud ve svém nálezu nezrušil zákon celý, vyškrtl z něj ale § 30 odst. 2 písm. b), který umožňoval vyřadit z evidence uchazeče, jež bez vážného důvodu odmítne vykonávat veřejné práce. V tomto případě tedy šlo o oprávněné podání.O oprávněném rušení zákona týkajícího se spotřebitelského úvěru se však Ústavní soud nikde nezmiňuje.
Velvyslance navrhuje vládě ministerstvo zahraničí, vláda je navrhuje prezidentovi.
Výrok Miloše Zeman hodnotíme na základě dohledaných informací z webu Pražského hradu jako pravdivý.
Otázku jmenování velvyslanců vyčerpávajícím způsobem popisuje web www.hrad.cz. "Jmenování a přijetí velvyslanců České republiky v zahraničíVedoucího zastupitelského úřadu České republiky v hodnosti mimořádného a zplnomocněného velvyslance u hlavy přijímajícího státu jmenuje prezident České republiky v souladu s čl. 63 Ústavy České republiky. Osobu velvyslance doporučuje prezidentu republiky vláda ČR na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí ČR. Příslušné usnesení vlády schvaluje prezident republiky svým podpisem a postupuje je předsedovi vlády ke kontrasignaci. Poté žádá Ministerstvo zahraničních věcí ČR, prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR v příslušné zemi, úřady v přijímajícím státu o tzv. agrément, tj. o souhlas s osobou velvyslance. V případě souhlasu přijímajícího státu je budoucímu velvyslanci agrément udělen. Před odjezdem do země působení obvykle vykoná designovaný velvyslanec zdvořilostní přijetí u prezidenta České republiky. Velvyslanec se oficiálně ujímá svého úřadu v okamžiku předání pověřovacích listin, tj. předáním formálního dopisu prezidenta České republiky hlavě přijímajícího státu, kterým pověřuje velvyslance výkonem jeho poslání v zemi působení. Pověřovací listiny se předávají hlavě přijímajícího státu při slavnostní audienci. Seznam velvyslanců České republiky eviduje Ministerstvo zahraničních věcí České republiky."
Pan ministr tady (Schwarzenberg) má svého evropského tajemníka stejně jako premiér Nečas. Oni oba jezdí do Bruselu a každý tam vykládají něco jiného.
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg jmenoval v září 2011svého prvního náměstka Jiřího Schneidera státním tajmeníkem pro evropské záležitosti.
Udělal tak krátce poté, kdy na úřadu vlády vznikla sekce pro evropské záležitosti v čele s tajemníkem pro evropské záležitosti Vojtěchem Bellingem.
Tuto dvojkolejnost kritizovali například v týdeníku Ekonom představitelé českého byznysu, všiml si jí napřklad i server europeanvoice.com, který patří do skupiny The Economist Group.
My jsme přeci jako pravicová strana a strana koalice podpořili Karla Schwarzenberga výroky grémia. A myslím, že jsme to udělali legitimně jako zodpovědný koaliční partner. Byl to jasný výrok.
Grémium ODS po prvním kole voleb vydalo stanovisko k podpoře kandidatury Karla Schwarzenberga jako pravicového kandidáta.
Těsně před druhým kolem voleb byl však také hojně citovaný výrok premiéra Nečase v rozhovoru pro Hospodářské noviny, kde prohlásil: "...nyní to se skřípěním zubů prázdnou obálkou neskončí. Budu volit Karla Schwarzenberga."
Výrok přesto hodnotíme jako pravdivý.
Vláda je zcela odpovědná za rozhodnutí prezidenta, které podléhá kontrasignaci
Jiří Dienstbier jinými slovy popisuje to, co přesně definuje Ústava České republiky (Článek 63). "(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda."
Tak nakonec důvěru ve Víta Bártu vrací soud, který vynesl sice nepravomocný rozsudek, ale osvobozující. Takže se ukázalo, že to všechno, co bylo naneseno na Věci veřejné, tak že bylo naneseno účelně a se zcela jiným úmyslem.
Soud vynesl osvobozující rozsudek, ale nijak nezpochybnil, "co bylo naneseno na Věci veřejné" v rozsudku předchozím.
Obvodní soud pro Prahu 5 v dubnu 2012 odsoudil (.pdf) Víta Bártu za podplácení v podobě poskytnutí bezúročné půjčky a Jaroslava Škárku za podvod na Vítu Bártovi. Po vrácení případu odovlacím soudem však obvodní soud vynesl rozsudek osvobozující (Deník, ČT). Tento rozsudek nemáme k dispozici, vycházíme-li ovšem z textu zpráv o něm uveřejněných a nakonec i z jeho popisu na VítBárta.cz (odvolací soud "skutková zjištění nijak nezpochybnil"), je zřejmé, že nový rozsudek pouze konstatoval, že nedošlo k trestnému činu, mimoto však dřívější rozsudek a jeho odůvodnění nezpochybnil.
Původní rozsudek (,pdf) přitom hovořil (s. 22) mj. o motivaci posl. Škárky, Kočí a Maršálkové rozštěpit poslanecký klub, která " jednoznačně z provedeného dokazování vyplývá ". Poslaci Škárka a Kočí měli u soudu lhát, když jejich výpovědi byly " v podstatných částech prokazatelně lživé nebo alespoň mimořádně nevěrohodné a naprosto nelogické " (s. 22). O Kristýně Kočí (s. 19) a jejím popisu sestavování kandidátek VV soudce říká, že " je zcela zjevné, že i ona buď lže a snaží se svou bývalou politickou stranu poškodit, nebo se podílela minimálně na zcela cynickém podvádění voličů při volbách do poslanecké sněmovny ".
Oba poslanci jsou tedy (zatím nepravomocně) zproštěni obžaloby. Ke zpochybnění obsahu odůvodnění původního rozsudku, které pro dřívější poslanecký klub VV nevyznívá dobře, však nedošlo.
Já od začátku od chvíle, kdy jsem řekla, že budu kandidovat na prezidentku, tak říkám, že sice respektuji právo prezidenta udělit amnestii, ale k ničemu takovému se nechystám.
Jana Bobošíková oficiálně oznámila svou kandidaturu v únoru 2012. V květnu se pak v anketě pro MF Dnes o amnestii vyjádřila následovně: "Spojování tak zásadního kroku jako je amnestie s problémem přeplněných věznic, je zcela chybné. Lidé, kteří spáchali trestný čin, se sami vyloučili ze společnosti slušných lidí. Proto o amnestii spojenou s mým zvolením neuvažuji."
