Tak je právo prezidenta, aby, když mu premiér přinese ministra navrženého, nebo přinese, oni tam chodí spolu, tak aby ho v podstatě nějakým způsobem podrobně zmapoval, na to má prezident právo, ale jinak z ústavy mu jasně vyplývá, že je povinen v podstatě jmenovat toho ministra.
Dle článku 68, odst. 2 Ústavy ČR: “Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.”
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
To rozhodnutí o amnestii je rozhodnutí prezidenta republiky a kontrasignace premiéra a odpovědnost vlády. Tam není odpovědnost za důsledky toho rozhodnutí, které dělá prezident, ale je tam odpovědnost za provedení tohoto rozhodnutí. Prezident republiky má své rozhodovací pravomoci. Ale nemá aparát, který by jeho rozhodnutí mohl uvést v život. Proto odpovídá vláda. Tedy premiér podepisuje, kontrasignuje, že vláda je schopna to provést.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k faktu, že posouzení takové interpretace Ústavy ČR by vyžadovalo kvalifikaci odborníka na ústavní právo.
V Ústavě ČR nalezneme dané téma v článku 63:
"(1) Prezident republiky dále ... k) má právo udělovat amnestii. (2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda."
U nás vládla vláda, která neměla 7 měsíců podporu Sněmovny.
Táňa Fischerová hovoří o situaci po volbách v roce 2006. První Topolánkova vláda byla jmenována, začala tedy vládnout, prezidentem Klausem 4. září 2006 a poté, co nezískala důvěru sněmovny, byla pověřena dočasným výkonem funkce - de facto až do jmenování druhé Topolánkovi vlády 9. ledna 2007, respektive vyjádření důvěry této vládě o 10 dní později. Nejde tedy o 7 měsíců, jak tvrdí Fischerová, ale o 4 měsíce a 15 dní. Časový rámec:
Moje vláda působila v období ekonomického propadu více než 4% HDP.
Úřednická vláda Jana Fischera byla do úřadu jmenována 8. května 2009 a úřad opustila 13. července 2010. Během jeho vlády zaznamenal vývoj HDP meziroční pokles 4,1 %, a to ve třetím čtvrtletí roku 2009. (Český statistický úřad) Za celý rok 2009 pak vývoj HDP byl -4,5 %. (Eurostat)
Tento výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
...i mrtvé duše jsou na některých těch kandidátních listinách ty podpisy. (na listinách kandidátů na prezidenta - pozn. Demagog.cz)
Podle informací serveru Aktuálně.cz se objevili mrtví petenti na podpisových listinách všech kandidátů.
Počet mrtvých petentů ve 2 vzorcích: Jana Bobošíková 49 Vladimír Dlouhý 44 Miloš Zeman 30 Tomio Okamura 14 Jan Fischer 5 Vladimír Franz 3 Táňa Fischerová 2 Zuzana Roithová 1
...nedůvěra vládě se vyslovuje pouze tehdy, je-li pro ni 101 a více poslanců. Čili když nehlasujete, je to naprosto totéž, jako kdybyste Nečasovu vládu podpořili.
Podle Článku 72 Ústavy ČR je k vyjádření nedůvěry potřeba nadpoloviční většina všech poslanců, tzn. minimálně 101 poslanců. V případě hlasování o nedůvěře tedy není ve výsledku rozdíl mezi tím, pokud se některý z poslanců zdrží hlasování, hlasuje proti, nebo není hlasování přítomen. Důležitý je pouze počet poslanců hlasujících pro vyjádření nedůvěry.
Suverenita, v jejímž čele stojím, má dokonce vypracovanou ústavu, která umožňuje odvolatelnost poslanců.
Jana Bobošíková se na zmíněnou ústavu odvolává v jednom z online rozhovorů, nicméně samotný materiál není dohledatelný, výrok je tak hodnocen jako neověřitelný.
Na internetových stránkách strany Suverenita v části Politický program není návrh ústavy, který by měl řešit odvolatelnost politiků, k dohledání. Nicméně na to tomto webu lze najít online rozhovor Jany Bobošíkové z 31. března 2010, kde předsedkyně strany doslova uvádí: "Pokud politik změní po volbách politický program a hlasuje za jinou politickou vizi, měl by být odvolatelný. V návrhu ústavy, který máme připravený, odvolatelnost politiků je."
Zmíněný návrh ústavy je dohledatelný pouze na starších webových stránkách strany Suverenita. Jde konkrétně o tento web. Návrh ústavy strany (který převzala od Politiky 21, jíž byla Bobošíková také předsedkyní) ovšem nelze dohledat ani přes přiložený odkaz v části V. Návrh nové Ústavy České republiky. Jelikož nelze dohledat jiný zdroj (ani aktuální webové stránky politické strany Suverenita tyto informace nenabízejí) než je vyjádření Jany Bobošíkové, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Pokud jde o další balkánské země (a jejich vstup do EU), tam se vyjednává.
Kandidáty na vstup do EU jsou Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Srbsko, Černá Hora, za potencionální kandidátské země jsou pak považovány Albánie, Bosna a Hercegovina, Kosovo.
Lidovci například byli součástí národní fronty 40 let.
Tzv. Národní fronta Čechů a Slováků byla seskupením politických stran a společenských organizací v Československu v letech 1945-90. Lidová strana se účastnila Národní fronty už od jejích počátků, kdy se podílela na tzv. Košické vládě Zdeňka Fierlingera (3 lidovečtí ministři Šrámek, Hála a Procházka), která vznikla z exilového jednání mezi E. Benešem a K. Gottwaldem v dubnu 1945 (tato exilová vláda bývá označována jako vláda Národní fronty).
ČSL pak zůstává součástí Národní fronty po celou dobu jejího fungování, tedy 45 let. Pokud ovšem nebudeme brát v potaz období tzv. třetí republiky a zvažovat až období po komunistickém převratu roku 1948, výrok Jany Bobošíkové přibližně odpovídá realitě, označujeme jej proto jako pravdivý.
Například velmi často jsme byli obdivováni a i tázáni ostatními kolegy z Evropského parlamentu na to, jaký máme perfektní systém pro očkování populace nebo jak máme dobrou páteřní síť nemocnic, takže na Česko v té době bylo nahlíženo jako na střední zemi prosperující. (v době europoslaneckého mandátu Jany Bobošíkové - pozn. Demagog.cz)
Bohužel se nám nepodařilo dohledat informace, které by se týkaly uvedeného tvrzení Jany Bobošíkové. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.