Já samozřejmě musím zareagovat zejména to výběrové řízení (na S-karty, pozn.), které skutečně nejprve podlehlo dohledu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. (..) Poté, co tady tahleta prověrka výběrového řízení proběhla, tak nic nebránilo onomu zmíněnému podpisu.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Původní rozhodnutí o zrušení možnosti uzavřít smlouvu, které se nám bohužel nepodařilo dohledat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže následně zrušil rozhodnutím ze dne 9. prosince 2012 a uznal, že ministerstvo při svém postupu nepochybilo.
Já chci připomenout, že v této zemi je 1 200 měst a obcí, které mají někdy významné části svého katastru zablokovány právě proto, že je tam blokační paragraf v zákoně o půdě a oni ho nesmí využívat.
Předmětný "blokační paragraf" je § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, který zní: "Majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku." Podle vyjádření Pozemkového fondu ČR, který zablokovaný církevní majetek spravuje, je " pozastaveno převádění bývalého církevního majetku a lze ho jenom pronajímat." (Pozemkový fond ČR) Ustanovení § 29 bylo dokonce napadeno ústavní stížností podanou skupinou senátorů, Ústavní soud návrh zamítl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 9/07.
Informace o počtu obcí, které jsou blokačním paragrafem významně postiženy, s nalézt nepodařilo. Pozemkový fond pouze uvádí, že se jedná o čtyřicet osm tisíc hektarů, které církvi patřily před rokem 1948. Z toho důvodu hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.
Václav Moravec: Nemůže se stát, že premiér Petr Nečas využije toho, že Ludmilu Müllerovou nevydala ke stíhání svého času Poslanecká sněmovna, tudíž tam může být jistá pochybnost, byť se většina poslanců před několika lety postavila za Ludmilu Müllerovou? Tak to je záležitost víc než 10 let stará. Podle mých informací to trestní řízení potom pokračovalo, protože v něm byl zaangažován i jednatel té společnosti a ten jednatel byl tenkrát osvobozen. To znamená, pokud Ludmila Müllerová tam působila ve funkci ekonomické náměstkyně, tak i zpětně po těch 10 letech je jasné, že se ničeho závažného nedopustila.
Výrok ministra Drábka je hodnocen jako zavádějící, neboť to, že se Ludmila Müllerová ničeho nedopustila, není možné tvrdit, protože nezávislé orgány nedostaly šanci o této věci rozhodnout z důvodu nevydání exposlankyně k trestnímu stíhání. V otázce časového vymezení je pak ministr zcela přesný.
Poslanecká sněmovna hlasovala o vydání tehdejší poslankyně KDU-ČSL Ludmily Müllerové 12. července 2000, šlo tedy o 26. schůzi Sněmovny v období 1998-2002. Pro její vydání k trestnímu stíhání hlasovalo 33 poslanců, 100 bylo proti. Tohoto výsledku bylo dosaženo napříč politickým spektrem. Celé jednání o tomto bodu je také dostupné ve formě stenoprotokolu na stránkách dolní komory Parlamentu.
Ministr Drábek uvádí, že v této kauze byl zaangažován i jednatel společnosti. Toto konstatování lze dokládat na slovech poslance Bendy z ODS, který na zmíněné schůzi předkládal stanovisko Mandátového a imunitního výboru. Doslova uvedl: "... kterého se měla dopustit tím, že jako bývalá ekonomická náměstkyně společnosti BRUMEDA, s. r. o, Bruntál spolu s jednatelem této obchodní společnosti v úmyslu snížit základ daně z příjmu právnických osob uzavřela jako zástupkyně této firmy dne 24. 1. 1995 fiktivní smlouvu o řízení firmy se společností DELL, s. r. o..." Nelze však dohledat, jak pokračovalo další trestní řízení s jednatelem této společnosti. Ministr Drábek uvádí, že osvobození jednatele společnosti (které se nám však nepodařilo dohledat) je jasným důkazem, že se exposlankyně ničeho závažného nedopustila. Tohle ovšem může posoudit pouze nezávislý soud, který tuto možnost díky hlasování však nedostal. Nelze tak s určitostí tvrdit, že se Müllerová ničeho nedopustila.
Výrok ministra Drábka je hodnocen jako zavádějící. Má pravdu v tom, že je to kauza více než 10 let stará (konkrétně 12). Nepodařilo se nám bohužel dohledat další postupy orgánů činných v trestním řízení v této věci. Nicméně pokud ministr tvrdí, že se Müllerová ničeho nedopustila, je třeba uvést, že k nezávislému posouzení nedošlo a ani dojít nemohlo, protože byla schována za svou imunitu.
Všichni lidé kolem mě jsou přátelé, kteří mi pomáhají, většinou se radím po telefonu nebo je to velmi úzký tým a ta jména jsou transparentní, jsou uvedeni na mém webu včetně jejich zaměstnání. Ale TI chtělo, aby tam byly celé životopisy. Možná, když to budou chtít, tak můžeme uveřejnit celý životopis.
Na webu Zuzany Roithové jsou vypsána jména členů její předvolebního týmu a u každého je uvedena jejich profese či obor ve kterém se pohybují. Jmenovitě jsou to filosof a vysokoškolský pedagog Prof. PhDr. Jan Sokol, CSc, JUDr. Ondřej Závodský, JUDr. Lenka Deverová, finanční auditor a daňový poradce Ing. Jaromír Adamec, a účetní Bc. Jana Janulíková. Konkrétní životopisy na webu uvedeny nejsou, což ohodnotila negativně Transparency International.
Zmínila bych i otázku předdůchodů, na které byla všeobecná politická shoda a napříč politickým spektrem.
Výrok Ludmily Müllerové označujeme za pravdivý na základě informací ze stránek Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a zpravodajských článků.
O nalezené politické shodě mezi vládou i opozicí informovala různá média (např. socialnidialog.cz; financninoviny.cz nebo mediafax.cz).
Celý legislativní proces pak můžete shlédnout na stránkách Poslanecké sněmovny, zákon o tzv. předdůchodech byl předmětem hlasování č. 242 dne 26. září 2012. V tomto hlasování se pro vyslovilo 115 poslanců, proti nebyl nikdo. Podobná situace byla v Senátu na schůzi ze dne 25. října 2012. Zde se pro vyslovilo 51 senátorů z 58 a nikdo nehlasoval proti návrhu.
Otázka:kolik jste si na prezidentskou kampaň vyčlenil peněz? Franz: Já jsem si nevyčlenil nic. Víceméně do toho jsem vložil svých deset tisíc a zbytek je na drobných příspěvcích občanů, čili za mnou nestojí ani politické strany, ani nějaké zájmové struktury. (volební účet)
Z informací na transparentním účtu vyplývá, že počáteční vklad Vladimíra Franze na jeho volební (transparetní) účet byl 50 000 Kč a ne 10 000 Kč, jak uvedl. Politické strany ani zajmové skupiny mu na tento účet žádné přímé dary neposkytly.
Ústavní většina je 120 nebo 49 v Senátu.
Výrok označujeme jako pravdivý na základě Ústavy České republiky. Dle Ústavy ČR má Poslanecká sněmovna 200 poslanců, Senát 81 senátorů. Článek 39 odst. 4. zkoumaného dokumentu uvádí následující: " K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů." Takto definovanou "ústavní většinu" tedy tvoří minimálně 120 zástupců v Poslanecké sněmovně a 49 zástupců v Senátu při teoretické stoprocentní účasti.
A těch 10 milionů korun je na nákup nového hardware, který si kupovaly jednotlivé obce s rozšířenou působností, bylo to formou dotace.
Výrok Pavla Dobeše vyhodnocujeme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo najít žádné oficiální informace, které by tento výrok podpořily.
Tento dopis (.pdf) určený předsedovi Svazu měst a obcí potvrzuje, že byla vyplacena dotace obcím s rozšířenou působností a že bude po jednání s předsedou SMO navýšena jako kompenzace za problémy s centrálním registrem. O jako částku se v případě první dotace jednalo se nám bohužel zjistit nepodařilo.
I po tomto daňovém balíčku, který byl tedy napodruhé prosazen, bude daňová zátěž o 2% daňové kvóty nižší, než byla za pana ministra Sobotky.
Podle údajů OECD se složená daňová kvóta v letech, kdy na ministerstvu úřadoval Bohuslav Sobotka (2002-2006), pohybovala v rozmezí 34,9 - 36,3 %. Údaje Eurostatu v tomto období hovoří o kvótě v rozmezí 34,6 - 35,9 %.
V rozhovoru pro Hospodářské noviny dne 9. listopadu ministr Kalousek uvedl, že složená daňová kvóta pro rok 2013 by měla být stabilizovaná okolo hranice 35 %.
Z porovnání údajů OECD i Eurostatu s čísly Miroslava Kalouska vyplývá, že výrok ministra není pravdivý. I kdyby byl odhad 35 % pro následující rok pravdivý, stejně by se kvóta pohybovala na podobné úrovni jako v letech 2002-2006. Rozhodně ne o dvě procenta nižší.
Mně to velmi vadilo a já jsem dokonce v jednom rozhovoru řekla, že Stanislav Gross měl odstoupit, ještě předtím, než to udělal.
Stanislav Gross rezignoval na funkci předsedy vlády 25. dubna 2005. Podle mediálních informací se Táňa Fischerová skutečně vyjádřila ve smyslu, že by Stanislav Gross měl odstoupit. Ve webovém archivu Lidových novin sice už samotný článek není, ale odkazuje se na něj například článek na webu virtually.cz z 21. března 2005. Podobně se navíc vyjádřila již 28. února 2005 pro BBC.
