Občas k nějaké změně dojde, ale jsou to takové drobnosti salámovou metodou. (Myšlena je změna ústavy - pozn. demagog.cz)
Ústava byla skutečně měněna postupně.
Ústava ČR byla měněna následujícími novelami:
Dále došlo k přijetí řady ústavních zákonů, jejich soupis nabízí např. Wikipedie.
Ústava se tedy novelizovala skutečně v několika krocích a nikoliv komplexně naráz, hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.
( Víte, za mé vlády se zvýšila minimální mzda z 2500 korun na 8000 korun), ale bohužel ty další vlády, pokud vím, už ji dále nezvyšovaly.
Výrok Miloše Zemana je na základě dohledaných informací o vývoji minimální mzdy od doby nástupu jeho vlády hodnocen jako nepravdivý.
Miloš Zeman vychází již ze špatné premisy, že jeho vláda zvýšila minimální mzdu z 2500 Kč na 8000 Kč, správná výše je popsána v tabulce MPSV (.pdf). Z ní vyplývá, že další vlády minimální mzdu dále zvyšovaly a to z hranice 5700, jíž bylo dosaženo právě za vlády M. Zemana. Např. ihned další vládní kabinet Vladimíra Špidly minimální mzdu zvýšil, a to nařízením vlády z 2. prosince 2002.
Současná hlava státu často jedná tak, že zákon ani nevetuje - ani nevrátí Parlamentu, ale ani nepodepíše. Na to nemá právo, protože Ústava vysloveně říká, že schválené zákony podepisuje prezident, předseda vlády a předseda poslanecké sněmovny.
Uvedená citace pochází z Článku 51 Ústavy ČR.
Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.
Zároveň Článek 50, odst 1 říká
Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.
Nikde však není jasně definováno co se stane, když prezident nechá tuto patnáctidenní lhůtu marně uplynout.
Současný prezident Klaus se již několikrát zachoval tak, že zákon sice nevetoval, ale ani nepodepsal, čímž vyjádřil symbolický nesouhlas s normou, naposled například s tzv. zákonem o církevních restitucích. V článku České televize se k tomu vyjadřují ústavní experti a jeich názory na ústavnost tohoto počínání nejsou úplně jednotné. Ve své práci (.pdf) jej schvaluje například Zdeněk Koudelka, jeden z neúspěšných nominantů prezidenta Klause na pozici ústavního soudce.
Výrok přesto hodnotíme jako pravdivý, připouštíme však, že opačný právnický názor je možný.
"Za mé vlády byl průměrný roční růst HDP 2,8 %, za této vlády je průměrný roční růst HDP 0,8 %."
Z internetových stránek Eurostatu lze získat následující údaje:
Z jednoduchého průměrného růstu lze vysledovat, že Zeman pro Nečasovu vládu počítá s roky 2010, 2011 a 2012 (odhad), stejnou techniku tedy využijeme i pro jeho vládu - tedy roky 1998-2002.
Průměrný růst za vlády Miloše Zemana byl tedy 2,18 % HDP, za vlády Petra Nečase pak dosáhl výše 1,03 % HDP.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť podle dat Eurostatu lze dopočítat, že údaje u své vlády Miloš Zeman nadsazuje, v případě vlády Petra Nečase je naopak lehce snižuje.
Já hned druhou větou prezidentského slibu říkám, že budu zachovávat její, tedy České republiky ústavu a zákony.
Ústava České republiky vypadá v této části takto:
Článek 59 (1) Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor. (2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice.Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".
Výrok hodnotíme jako pravdivý.
Já dokáži pochopit jistou, jemně řečeno nespokojenost Jiřího Dientsbiera, s tím, že nepostoupil do druhého kola a dokonce, ač to tak nevypadá, s ním do určité míry i soucítím. I když například nedávno uvedl, že se stýkám s kmotrem pražské mafie Tomášem Hrdličkou, kterého jsem v životě neviděl, a stejně tak jsem v životě neviděl Borise Šťastného.
Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako zavádějící. Jiří Dienstbier v rozhovoru pro Týden.cz doslovně uvedl: “ Zcela jednoznačně nemohu podpořit Miloše Zemana. Jak jsem říkal, má velmi problematické vazby. Přes Miroslava Šloufa je napojen na pražského kmotra Tomáše Hrdličku, na pražskou mafii je napojen i přes pana Vratislava Mynáře, šéfa SPOZ, který až do května byl v představenstvu společnosti, která exekučně vymáhá pokuty dopravního podniku”.
J. Dienstbier tak sice naznačil spojení mezi dotyčnými osobami, explicitně všal neuvedl, že se přímo stýkají, jak se se vyjádřil M. Zeman .Proto hodnotíme výrok jako zavádějící.Ověřit zda M. Zeman dotyčné osoby někdy viděl se nám pochopitelně nepodařilo.
Dobrý den, na sociálních sítích jste podpořil studenty protestující v jižních Čechách proti komunistické radní Baborové. Vyjádřil jste jim podporu i osobně?" Karel SCHWARZENBERG, prezidentský kandidát /TOP 09/ Ano, já jsem se s nimi v Třeboni setkal, delší dobu s nimi prodiskutoval, takže ano.
Na základě programu prezidentské kampaně Karla Schwarzenberga hodnotíme výrok jako pravdivý.
Dne 14. prosince 2012 navštívil Karel Schwarzenberg Jihočeský kraj. V rámci této náštěvy byla naplánovaná i diskuze s demonstrujícími studenty: "Od 18:30 bude Karel Schwarzenberg rozmlouvat se studenty třeboňského gymnázia, kteří demonstrují proti obsazení postu krajské radní pro školství a kulturu členkou KSČM." Stejný odkaz obsahuje také fotografii (jedná se o 1. fotku zprava ve 2. řadě fotogalerie) s popiskem " Karel Schwarzenberg_ setkání se studenty protestujícími proti komunistické radní v Českých Budějovicích."
Mnohokrát jsem řekl, že bych namixoval, nebo navrhl namixovat, bankovní radu zhruba půl na půl. (Miloš Zeman mluví o monetaristech a keynesiáncích - pozn. Demagog.cz)
Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako pravdivý, neboť o záměru jmenovat do bankovní rady z jedné poloviny keynesiánce a z druhé monetaristy (nebo jak uvádí “friedmanovce”), hovoří např. v anketě Hospodářských novin, v debatě na pražské právnické fakultě, nebo na svých webových stránkách.
Ten zákon (o úřednících, pozn.) se zcela zásadním způsobem přepracoval. Je znova předložen do mezirezortního připomínkového řízení a měli bychom ho mít do konce měsíce února, myslím, předložený přímo na vládě.
Zákon o právních poměrech a vzdělávání zaměstnanců ve veřejné správě (tzv. zákon o úřednících), který by měl nahradit doposud neúčinný služební zákon, je skutečně podle informací Hospodářské komory ČRv meziresortním připomínkovém řízení.
Zákon opravdu zavádí řadu změn, např. má nově upravovat podmínky vzniku a zániku pracovního poměru ve státní správě, upravovat povinnosti a nároky úředníka nebo zavést opatření vedoucí k depolitizaci úřadů (kompletní znění návrhu naleznete v Knihovně připravované legislativy (.doc)), dodejme ale, že podle některých nestátních neziskových organizací jsou navrhované změny nedostatečné.
Budoucí program jednání vlády je prozatím znám pouze na 6. února, informaci, kdy bude projednáván zákon o úřednících, se nám tedy nepodařilo ověřit.
Zbývající část výroku ovšem na základě uvedených informací hodnotíme jako pravdivou.
ČSL nebyla součástí Národní fronty jako politická strana, ale byla na rovni stejně, jako bylo ROH, já nevím, Zahrádkáři a řada jiných organizací, sportovci a tak dále.
Výrok je pravdivý, protože ČSL v době existence Národní fronty nebyla autonomní politickou stranou, ale byla ovládaná KSČ, stejně jako tomu bylo u jiných organizací Národní fronty.
Při svém vzniku byla Národní fronta útvarem, který sdružoval politické strany, za rozhodujícího vlivu Komunistické strany, mezi těmito stranami byla tehdejší ČSSD, Československá strana socialistická a Československá strana lidová (ČSL). Ve volbách 1946 mohly kandidovat pouze strany, které byly v Národní frontě a v této době tedy byla ČSL její součástí jako politická strana. Po únoru 1948 ale byla ČSL ovládnuta prokomunistickým vedením, a ti kteří nesouhlasili byli nuceni odejít do zahraniční nebo bylo uvězněno. V této době se také nedá říct, že by ČSL fungovala jako politická strana, jelikož se nemohla ucházet o přízeň voličů ve volbách a nemohla vytvářet svůj program, tedy ani plnit základní funkce politické strany. Byla tedy spíše organizací sdružující své členy, ve skutečnosti však ovládanou prostřednictvím akčních výboru KSČ, podobně jako tomu bylo u řady jiných organizací, o které byla Národní fronta rozšířena, jako Roithovou zmiňovaní Český ovocnářský a zahrádkářský svaz nebo Revoluční odborové hnutí. V podstatě organizace bez možnosti ovlivňovat politiku, což se vylučuje vylučuje z jednou z nejužívanějších definic, podle které je politická strana organizací snažící se získat podíl na moci prostřednictvím voleb, a politickou moc v té době držela pouze KSČ.
