Přehled ověřených výroků

Výrok Jany Bobošíkové hodnotíme jako pravdivý, neboť závazek ČR přijmout euro je skutečně platný, byť pro zavedení eura není žádná nejzazší hranice.

Internetový portál zavedenieura.cz k tomuto problému uvádí: " Česká republika se zavázala přijmout euro podpisem přístupové smlouvy k EU. Souhlas se zněním přístupové smlouvy vyjádřili občané v referendu. V článku 4 Aktu o přistoupení ČR k EU je novým členským zemím udělena dočasná výjimka na zavedení eura, což znamená závazek v budoucnu euro zavést."

Zmíněný článek 4 Aktu o podmínkách přistoupení ČR k EU zní: " Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES."

Ústava ČR s jakoukoli smlouvou mezi členy vlády nepočítá. Stejně tak ale nepočítá s programovým prohlášením.

Dle Ústavy ČR (čl. 68) prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh členy vlády. Není vůbec nutné, aby vláda byla "koaliční". Pro své setrvání ve funkci vláda pouze musí získat důvěru Poslanecké sněmovny. Tu v minulosti získaly nejen koaliční, ale i menšinové (Zemanova vláda z r. 1998) či úřednické (Fischerova vláda z r. 2009) kabinety, tedy i vlády bez koaličních smluv. Důvěru pak vláda může ztratit pouze vyslovením nedůvěry nebo zamítnutím žádosti o vyslovení důvěry ve sněmovně.

Ministr Kalousek ale zavádí, protože nad koaliční smlouvu vyzdvihuje programové prohlášení vlády. To přitom nemá větší právní význam než koaliční smlouva. Rozdíl mezi nimi je v tom, že prohlášení je čteno při projednávání žádosti vlády o důvěru ve sněmovně. Programové prohlášení Nečasovy vlády je dokonce z velké části s koaliční smlouvou totožné (vizte např. sekci zdravotnictví, str. 9 v obou textech). Vláda může vládnout bez koaliční smlouvy i bez naplňování programového prohlášení.

Ústava České republiky doslova uvádí:

• Článek 54: "(3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný."
• Článek 68: "(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně."

Zmíněnou část organizace ČNB řídí §6 zákona o ČNB. Dle odst. 1, je rada opravdu sedmičlenná, odst. 5 potvrzuje období 6 let.

Guvernéra však nevybírá rada, nýbrž jmenuje prezident ČR (dle odst. 2. Tato nominace je ostatně často medializována (vizte lidovky či HN).

Listina základních práv a svobod byla přijata v roce 1991 ústavním zákonem 23/1991 Sb (.pdf). § 6 odst. 1,říká, že " Zákony a jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu s Listinou základních práv a svobod nejpozději do 31. prosince 1991. Tímto dnem pozbývají účinnosti ustanovení, která s Listinou základních práv a svobod nejsou v souladu. "

Podle této argumentace pozbyly Benešovy dekrety účinnosti k 31. 12. 1991.

Benešovy dekrety jsou tzv. obsoletní předpis (zastaralý), byly přijaty platným způsobem, platily, nikdo je nezrušil, ale v současnosti se podle nich již nepostupuje, pozbyly účinnost.

Ústavní soud ve svém nálezu z 8. března 1995 k uvedenému konstatuje: „Na základě všech uvedených zjištění a úvah dospěl proto Ústavní soud k závěru, že dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byl v době svého vydání nejen legálním, ale také legitimním aktem. Vzhledem k tomu, že tento normativní akt již splnil svůj účel a po dobu více než čtyř desetiletí již nezakládá právní vztahy, a nemá tedy již nadále konstitutivní charakter, nelze dnes, za uvedené situace, zkoumat jeho rozpor s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky], neboť takový postup by postrádal jakoukoli právní funkci. Opačný postup by ostatně zpochybnil princip právní jistoty, jenž je jednou ze základních náležitostí současných demokratických právních systémů.“

Karel Schwarzenberg tedy ve svém výroku zaměňuje platnost a účinnost a i když se patrně jedná pouze o špatnou formulaci, výrok je hodnocen jako zavádějící.

Na základě umístění Miroslava Kalouska v žebříčku ministrů financí EU, který každoročně sestavuje Financial Times, a žebříčku časopisu Emerging Markets, který hodnotí ministry financí rozvíjejících se evropských zemí hodnotíme výrok jako zavádějící.

Karel Schwarzenberg hovoří o pozici Miroslava Kalouska mezi ministry financí EU. Takový žebříček každoročně sestavuje Financial Times a letos se v něm Miroslav Kalousek celkově umístil na 11. místě (z 19 ministrů), což je kolem poloviny, nikoli jako jeden z nejlepších. Vloni se umístil na místě 8., což ho ale pořád neřadí na špici ministrů financí. Je pravda, že letos dosáhl dílčího primátu v jedné z podkategorií, to je však jen částí celkového hodnocení.

První místo získal Miroslav Kalousek v hodnocení časopisu Emerging Markets, tahle tabulka ale zahrnuje pouze ministry financí z oblasti střední a východní Evropy, ministry rozvíjejících se ekonomik, rozhodně ovšem nezahrnuje celou Evropskou unii.

Zeman se sice omluvil, nejprve v debatě pro iDNES a později ten den pak také v rámci pořadu Václava Moravce na rádiu Impuls. Nutno ale podotknout, že Zeman se neomluvil za sebe, ale za svůj volební tým, a že omluva byla adresována Karlu Schwarzenbergovi a nikoliv jeho ženě, na kterou byla nepravdivá slova přímo cílena. Navíc podle Aktuálně.cz Miloš Zeman lživé prohlášení nestáhl ze svého webu, a tím ho de facto šířil dál.

Na základě těchto skutečností hodnotíme výrok jako zavádějící.

Analýza ministerstva vnitra skutečně rozpuštění KSČM nedoporučila, informoval o tom např. server iDnes (celé odůvodnění můžete nalézt zde (.pdf)). Analýza byla zpracována na základě usnesení (.pdf) vlády z července 2011. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na otázku na toto témaodpověděl Karel Schwarzenberg časopisu Instinkt takto:

Otázka: "Jak je to s vaším občanstvím - máte české a švýcarské?"

"Oboje od narození. Narodil jsem se v Praze, jsem tedy československý občan. Po naší emigraci, někdy v roce 1951, jsme dostali dopis od československého velvyslanectví, že jsme se v roce 1948 nevrátili včas z Rakouska a když se nevrátíme, budeme zbaveni občanství. V roce 1951 rodiče usoudili, že by to nebyl dobrý nápad se vracet, a od té chvíle jsme všichni mysleli, že jsme občanství ztratili, a já jsem sem občas jezdil na švýcarský pas." Profily Karla Schwarzenberga pro časopis Týden, případně pro Idnes.cz, dokládají, že rakouské občanství nikdy nezískal a drží pouze české a švýcarské.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Jaroslav Šabata skutečně nebyl uznán volební komisí do prvních senátních voleb z důvodu nepředložení dokladu o občanství.

Jaroslav Šabata v prvních senátních volbách nejprve nebyl registrován, jelikož doložil své občanství občanským průkazem a ne osvědčením o státním občanství. Toto rozhodnutí však následně zrušil Ústavní soud usnesením ze dne 7.10.1996.