Přehled ověřených výroků

Zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob.

Paragraf 7 tohoto zákona taxativně vymezuje možné trestné činy, jejichž skutková podstata je dále definována v trestním zákoníku.

Paragraf 8, odst. 1 poté specifikuje, co se rozumí trestným činem spáchaným právnickou osobou. Jde o čin, který spáchá mimo jiné “a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a)” čili vedení firmy. Za trestný čin mohou být uloženy specifické tresty, definované v paragrafu 15 zákona (zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku).

Výrok označujeme, jako neověřitelný, a to i přesto, že ve standardních demokraciích západního typu neexistuje instituce stojící mimo soudní moc, která by měla právo "přehodnocovat" (tedy měnit) soudní rozsudky. K charakteristikám jednotlivých systémů soudní moci v zemích EU viz např.

zde.

Takováto instituce by v českém případě byla v rozporu s článkem 90 Ústavy ČR, kde je uvedeno "Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy."

Z kontextu debaty je však zřejmé, že senátor Okamura má pravděpodobně na mysli spíše instituci sloužící ke kritické reflexi soudní moci a jednotlivých nespravedlivých rozsudků známou jako tzv.

court of the last resort– soud

posledního odvolání.

Původně to byla organizace založená na konci 40. let duchovním otcem

Perryho Masona, známým americkým právníkem a spisovatelem Erle Stanley

Gardnerem. Zabývala se případy nespravedlivých procesů v USA. V

roce 1968 k tomu i u nás vyšel překlad jeho stejnojmenné knihy. Po

jeho vzoru takové tribunály vznikají čas od času i v jiných státech

(nedávno např. v Indii). Jejich členy jsou kromě právníků (zejména

bývalých soudců

) i významné osobnosti, které se chtějí v této oblasti

angažovat, a cestou obvykle nezávislých novinářů upozorňovat na soudní

přehmaty apod.

V případě České republiky se této formě činnosti

blíží např. spolek Šalomoun.

Strana AKEL byla součástí dvou volebních období mezi lety 2003-2007 a 2008-2012.

Výrok hodnotíme na základě údajů databáze Parties and Party Elections in Europe, která mapuje volební výsledky parlamentních voleb a podává další informace o politických stranách od roku 1945. Podle této databáze byla strana AKEL (Pokroková strana pracujícího lidu) součástí vládní koalice v letech 2003 - 2007 a v letech 2008 - 2012 (pomineme-li její účast ve vládách v letech 1978-1983 a 1983-1988). Hodnotíme proto výrok jako nepravdivý.

Nepodařilo se nám dohledat žádný zdroj, který by konkrétně potvrdil nebo vyvrátil tvrzení ministra Hegera. Zkoušeli jsme v této záležitosti kontaktovat také Ministerstvo zdravotnictví, ovšem odpověď jsme nezískali. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Považujeme-li za strany dosavadního (myšleno od vzniku samostatné České republiky v roce 1993) establishmentu ty, které v posledních 20 letech získaly premiérský post (ČSSD a ODS), nebo i v širším smyslu všechny parlamentní strany s účastí na vládě, pak je Okamurův výrok bezpochyby pravdivý.

I pouze v případě ČSSD, jako strany dosavadního establishmentu, hovoří výsledky senátních voleb z podzimu 2012 jasně. Soutěžilo se o třetinu (27) senátních křesel, z nichž ČSSD získala celkem 13. To znamená, že posílila svůj senátní klub na 45 členů (včetně 5 bez politické příslušnosti) z celkových 81 senátorů a má tak nyní většinu v horní komoře.

Stanislav Gross byl skutečně členem ČSSD a krátce dokonce premiérem.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož dle údajů Eurostatu z 1. března 2013 mělo Španělsko v roce 2012 25% nezaměstnanost. Údaje pro rok 2013 zde zatím dostupné nejsou. U věkové skupiny do 25 let, kam lze zařadit absolventy škol byla pak nezaměstnanost 53,2%.

Dle dat (a.j.) Světové banky činily v roce 2010 celkové výdaje na zdravotnictví v ČR 7,5% HDP. Do níže uvedeného grafu jsme na základě těchto dat zobrazili podíly zdravotnických výdajů na HDP pro státy OECD a postkomunistické státy (vyznačeny zeleně). ČR se v tomto srovnání nalézá na osmém místě z celkového počtu 29 postkomunistických států a je tedy "na čele pelotonu postkomunistických zemí". Z hlediska srovnání se zeměmi OECD (některé země spadají jak do skupiny postkomunistických států, tak do skupiny zemí OECD, stejně jako ČR) je procento výdajů v ČR spíše nižší.

Pro srovnání dostupnosti a kvality péče jsme využili komplexní přístup Světové zdravotnické organizace, která v roce 2000 publikovala dokument World health report: Health Systems: Improving performance (.pdf; a.j.). WHO hodnotila u každého státu úroveň zdraví populace (očekávanou délku života, kojeneckou úmrtnost), dostupnost služeb pro celou populaci, responsivitu systému (nakolik flexibilně, pohotově a citlivě systém reaguje na přání pacientů a respektuje jejich důstojnost a autonomii), distribuci této responsivity (nakolik zdravotníci činí v praxi rozdíly mezi lidmi podle jejich socioekonomického statusu) a konečně sociální spravedlnost ve financování zdravotní péče. Na základě těchto jednotlivých indikátorů pak WHO sestavila souhrnný indikátor, nazvaný "výkonnost zdravotního systému". ČR z celkového počtu 191 členských států WHO obsadila 48. pozici (viz. Tabulka 10, str. 200 uvedeného dokumentu). Jedinými postkomunistickými státy, které byly hodnoceny lépe než ČR bylo Slovinsko a Chorvatsko. Tvrzení, že česká péče je lepší než v jiných postkomunistických státech je tedy také pravdivé.

Na základě výše uvedených faktů tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Václav Klaus označil v roce 2009 knihu Petra Hájka, ve které prezentuje své radikální názory na 11. září, za podnětnou a vedoucí k zamyšlení. "Hájek primárně říká, že nános mediální manipulace nad 11. zářím, nad Usámou bin Ládinem i nad bombardováním Srbska je obrovský, to nutí každého k zamyšlení," uvedl Klaus.

Nedá se ovšem říct, že by s Petrem Hájkem v jeho postojích souhlasil. Například v roce 2011 podle dostupných informací zakázal Hájkovi se k této události do médií vyjadřovat.

V květnu 2011 se pak Václav Klaus distancoval od názoru svého mluvčího takto: "Jeho vyjádření považuji za nešťastné. Potenciální důsledky – včetně možných férových i neférových interpretací tohoto vyjádření – nebyly zřejmě autorem domyšleny."

Úspora 200 milionů v roce 2012 v důsledku zavedení nového způsobu administrace vyplácení sociálních dávek skutečně patří k jednomu z argumentů strany TOP 09. Argument byl též použit samotným Jaromírem Drábkem například v rozhovoru pro časopis Euro z 8. října 2012, který je citován na internetových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí. Stejně pak vyznívá také další rozhovor s bývalým ministrem Drábkem uveřejněný na jeho osobních internetových stránkách z února 2013.

Výrok Miloslava Ransdorfa hodnotíme jako pravdivý na základě informací ze stránek Poslanecké sněmovny ČR a Vlády ČR.

Postavení veřejnoprávního subjektu má Česká národní banka. V tomto výroku (jak je patrné ze záznamu diskuse) má ale Miloslav Ransdorf na mysli udržení veřejnoprávní banky pro poskytování komerčních úvěrů. Kompetence veřejnoprávního podniku jsou stanoveny zákonem.

Tento postoj je patrný například ze stenozáznamu Poslanecké sněmovny ČR ze dne 11. února 1999 (tedy za vlády Miloše Zemana, jejíž funkční období bylo 22. července 1998 - 12. července 2002), kdy se tato zabývala bodem nazvaným Harmonogram dalšího postupu privatizace státního podílu v podnicích s významnou účastí státu. Zde Miloslav Ransdorf podal dva návrhy usnesení. Jedním z nich konkrétně vyzývá vládu v rámci privatizace k udržení kontroly nad alespoň jednou bankou. Uvádí:

" Za prvé: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby udržela pod kontrolou státu alespoň jednu banku klíčového významu. Protože jste mě přerušil, nemohl jsem zdůvodnit, proč toto pokládám za zásadní věc. "