Přehled ověřených výroků

Jakub Klouzal obdržel od Národní fondu proti korupci Cenu za odvahu a finanční částku 100 000 Kč za to, že oznámil údajné nestandardní postupy při zadávání veřejných zakázek na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, kde byl zaměstnán. V důsledku této činnosti údajně o své zaměstnání na tomto ministerstvu přišel. V prohlášení na svém facebookovém profilu (přepis viz např. Britské listy) také oznámil, že připravuje trestní oznámení na Karla Schwarzenberga a odrazoval voliče od jeho podpory v prezidentské volbě. Pro informaci přidáváme vyjádření ministerstva zahraničí k celé kauze.

Slevu na dani z příjmů fyzických a právnických osob upravil zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který novelizoval § 35 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

ČSSD vládla do 16.8.2006 (vláda Jiřího Paroubka).

Tato úprava tedy byla schválena až po vstupu ČSSD do opozice a za jejich vlády tedy nemohla být uplatňována.

Podle dohledaných informací o vývoji minimální mzdy ze zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Vláda Miloše Zemana fungovala od 22. července 1998 do 12. července 2002. V tomto období se minimální mzda (.pdf) skutečně zvýšila. Konkrétně šlo o nárůst z 2500 Kč na 5700 Kč. Miloš Zeman velmi značně zaměňuje konečnou výši minimální mzdy a tím pádem je jeho výrok nepravdivý.

Ústava ČR vznikala od července roku 1992, kdy byla zřízena vládní komise pro její přípravu a rovněž paralelní komise předsednictva České národní rady (první verze návrhu Ústavy ale byly vypracovány již v roce 1991). Vládní návrh Ústavy byl pak projednán a schválen na schůzi ČNR 16. prosince s účinností od 1. ledna 1993 (proces podrobně popisuje např. portál IUS Wiki, který vychází z odborných zdrojů).

Prezident Havel pak svůj slib již skutečně skládal na text nové Ústavy, nikde se nám ale nepodařilo dohledat, že by Ústava vznikala v krátkém čase z jeho přičinění. Vzhledem k nedostatečným informacím tedy hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Dokazuje to stenografický záznam z 21. schůze Senátu PČR na které se J. Dienstbier vyjádřil následovně:

"Vážené kolegyně a kolegové, Senát často zdůrazňuje, že chce být pojistkou zákonnosti a ústavnosti v ČR. Nemyslím si, že by bylo dobrým signálem v tomto smyslu, pokud bychom rozhodli vyslat na Ústavní soud člověka, který působením v nejvyšším vedení Státního zastupitelství nepochybně nesl odpovědnost za stav a pověst české justice. To jsou důvody, proč i já jsem se rozhodl nepodpořit nominaci pana doktora Koudelky do Ústavního soudu".

Výrok Miloše Zemana hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý. Vláda Václava Klause v roce 1997 (tedy v době, kdy byl Zeman předsedou Sněmovny) přijala skutečně usnesení o rušení ambasád, později však vláda pod vedením Miloše Zemana toto usnesení zrušila a mimo jiné i velvyslanectví v Montevideu obnovila.

Dohledaný dokument Ministerstva zahraničních věcí (.doc, str. 44) z roku 1999 uvádí mezi uvažovanými zastupitelskými úřady na zrušení také Uruguay. Tehdejší ministr zahraniční Jan Kavan pak toto rušení odmítl údajně ihned po svém nástupu do funkce v roce 1998. 1. září 1999 o této věci jednala vláda Miloše Zemana a schválila usnesení, kde v bodě 1. e) souhlasila s obnovením činnosti velvyslanectví v Montevideu. Toto usnesení také odkazuje na předchozí vládní usnesení č. 465 z 23. července 1997, které znělo (zápis z jednání vlády - samotné usnesení nelze dohledat; č. 465 na webu vlády chybí)

32. Informace o rušení zastupitelských úřadů
č.j. 0126/97
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
V l á d a projednala materiál předložený místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí a přijala
u s n e s e n í č. 465. Co se týče zmínky o Mercosuru, Montevideo je skutečně sídlem administrativního sekretariátu latinskoamerického společenství. Tuto funkci Montevideu přiřazuje článek 15 Smlouvy z Asuciónu (.pdf, anglicky) z 26. března 1991, která tento společný trh zakládá. Další informace o Mercosuru např. na stránkách BBC (anglicky).

Výrok Miloše Zemana hodnotíme na základě článků Ústavy ČR týkajících se parlamentních voleb jako pravdivý.

Článek 20 Ústavy ČR stanovuje, že: “Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon.” Článek 40 Ústavy ČR pak stanovuje: “K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.” Volební zákon je změně Ústavy skutečně podobný, rozdílem je však například to, že jeho schválení nevyžaduje kvalifikovanou (tzn. třípětinovou) většinu. Odstavec 4 článku 39 Ústavy: “K přijetí ústavního zákona (…) je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.”

Vláda při svém nástupu slíbila, že: Vláda zachová výši investic do dopravní infrastruktury.

Výdajové rámce (str. 3) Státního fondu dopravní infrastruktury byly stanoveny v roce 2011 na 33miliard korun, výhled na rok 2013 byl pak47 miliard národních fondů. V letošním výhledu financování (str.12 tabulka č.6) dopravního fondu se pak počítá s výdaji ve výši 37miliard korun pro rok 2013, 2014 a 2015. Částka na investice tedy klesla o 21% a ne o 50% jak uvadí Milan Chovanec.

Analýza Demagog.cz nebilancuje zdroje z úvěrů Evropské investiční banky a z evropských fondů (Operační program Doprava), které jsou součastí výdajových rámců SFDI. V době vzniku plánů na roky 2014 a 2015 ještě nebyl schválen rozpočet Evrospké unie, tedy ani Ministerstvo dopravy nemohlo do svých výdajů započítat peníze o kterých ještě neví, zda je vůbec bude mít k dispozici. Srovnáváme tedy položky, které se objektivně srovnat dají - a to jsou právě národní výdaji SFDI.

Pavel Bělobrádek s největší pravděpodobností hovoří o Věcném záměru zákona o úřednících a zaměstnancích veřejné správy a o vzdělávání ve veřejné správě, který navrhl vládě v polovině roku 2011 ministr vnitra Jan Kubice.

Dle článku 5, odstavce 7 Legislativních pravidel (.pdf) vlády mohou připomínková místa připomínky, jež považují za důležité, označit jako "zásadní". Dále mohou vznášet další, již pro ně ne tolik závažné, "připomínky". Termín "zásadní připomínka" je tedy přímo upraven zákonem.

Vypořádání připomínek k věcnému záměru zákona, které skončilo 24. března 2011 lze nalézt v Knihovně připravované legislativy (pod PID RACK8ETFSH1M, v záložce "Přílohy"). Z dokumentu je patrné, že připomínková místa uváděla skutečně desítky tzv. "zásadních připomínek". V celém dokumentu se vyskytuje pouze jedna "připomínka" (nikoliv tzv. "zásadní").

Na základě veřejně dostupných dokumentů hodnotíme výrok Pavla Bělobrádka jako pravdivý.

Podle dostupných zdrojů Ludvík Napoleon byl po úspěšném státním převratu potvrzen ve funkci prezidenta 20. prosince 1851 v lidovém hlasování, ve kterém se 7.5 milionu voličů vyjádřilo pro jeho setrvání ve funkci. “Prezidentská éra Ludvíka Napoleona Bonaparta byla pak završena 2. prosince 1852 slavnostním prohlášením obnovy císařství, kterého stvrdil následující plebiscit, ve kterém 8 miliónu francouzských voličů reklamě Své "Ano" obnovenému císařství”.