Miloš Zeman
Pane Schwarzenbergu, ano, vy jste sám, jak jste veřejně přiznal, uplácel ve vaší privatizační kauze.
Níže uvádíme citaci z rozhovoru s Karlem Schwarzenbergem, který byl publikován v Hospodářských novinách 14. dubna 2006:
“HN: Jste také podnikatel. Setkal jste se s korupcí osobně? Samozřejmě. O úplatek si mi snad ale přímo nikdo neřekl. I když možná, nepřímo, jednou...
HN: A co jste dělal?
Upřímně vám řeknu: v jednom případě jsem se tomu podvolil. Protože nebyla jiná možnost, jak něco rozumného prosadit.
HN: Co to bylo za případ?
Nechme to být. Nešlo o nic velikého. Ale jiná cesta prostě nebyla. Bylo to k uzoufání. A po dvou letech, kdy se všechno zablokovalo... Nebyl to přímý úplatek, šlo řekněme o jistou protislužbu. V té době jsem ještě vůbec nebyl v politice. Dodnes z toho mám špatné svědomí. Jde o čas: když včas nedostanete dotyčné rozhodnutí, celá kalkulace je s odpuštěním v háji. A to dotyčný či dotyčná ví.”
Informaci, že šlo v tomto případě o navracení majetku Schwarzenbergů vydal např. v roce 2010 server Týden.cz.
Na výše uvedený dotaz Miloše Zemana ve čtvrteční debatě Karel Schwarzenberg konkrétně odpověděl: “ Ne, bylo to ve skutečnosti jisté vydírání. Ten dotyčný schoval šanon, a poněvadž všichni sousedi už čekali, poněvadž jsme tam museli vytyčit hranic, přístupovou cestu a jiný věci a já jsem nemohl nic podepsat, nikdo nemohl, tak všichni na to čekali. No a ten pán prostě říkal dokavaď mu neprodám taky pozemek, tak to nepodepíše. Tak aby se konečně věci pohnuly, jsem mu dotyčný pozemek prodal. To bylo vše.”
Lubomír Zaorálek
V této zemi platí zákon, je to paragraf 61 volebního zákona, podle kterého když někdo kandiduje do Senátu a je nezávislý kandidát, tak si shání tisíc podpisů a neověřují se.
Lubomír Zaorálek hovoří pravdu, neboť se jedná o paragraf 61, odstavec 2, bod d) zákona 247/1995 Sb., v němž stojí: "k přihlášce nezávislého kandidáta se připojí petice podporující jeho kandidaturu, která musí být podepsána alespoň 1 000 oprávněných voličů z volebního obvodu, kde kandidát kandiduje, s uvedením jejich jména, příjmení, rodného čísla a místa, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu; chybí-li některý z uvedených údajů nebo je uveden neúplně nebo nepodepsal-li se volič, podpis se nezapočítává; v záhlaví petice se uvede jméno a příjmení kandidáta, číslo a sídlo volebního obvodu, do kterého kandidát kandiduje, a rok konání voleb,".
Přemysl Sobotka
...otázka platu soudců, to je rozhodnutí Ústavního soudu, které musí v podstatě vláda a parlament vyhovět.
Výrok je pravdivý, protože Ústavní soud má pravomoc zrušit zákony a nařízení, které vydá vláda a parlament, pokud dojde k názoru, že tyto nesouhlasí s ústavním pořádkem.
V článku 87 Ústavy ČR má Ústavní soud pravomoc zrušit zákon, který není v souladu s ústavním pořádkem ČR.
Platy soudců byly původně počítány jako součin platové základny a platového koeficientu podle zákona č. 236/1995 Sb. Pro roky 2012 až 2014 bylo ale stanoveno zmražení platu na výši 56 849 Kč. Tuto změnu zákona Ústavní soud zrušil svými nálezy č. 267/2011 Sb. a č. 181/2012 Sb. Proti nim není možno odvolání, vláda i parlament tedy musí toto rozhodnutí respektovat.
Karel Schwarzenberg
Zavedl vlastně normální stranický život u nás (myšlen je Václav Klaus - pozn. Demagog.cz) a nepodléhal iluzi, že se bez politických stran obejdeme.
Podle webu tydeniky.cz: “ Předsedou OF se v říjnu 1990 stal Václav Klaus. Jeho volba definitivně Občanské fórum rozdělila, pro řadu bývalých disidentů byla nepřijatelná Klausova koncepce klasické politické strany. V roce 1991 se definitivně rozpadlo na Klausem vedenou Občanskou demokratickou stranu s pravicovým programem tržních reforem a Občanské hnutí, které se orientovalo více doleva a kde skončila většina intelektuálně zaměřených členů prosazujících Havlovu myšlenku ‘nepolitické politiky’." Problematiku vhodně a detailněji přibližuje článek ČT24.
Jana Bobošíková
U nás je podnikatelské prostředí takové, že se sem kapitál nehrne ze 2 příčin. Jednou jsou vysoké daně a druhou je byrokracie a s ní spojená korupce.
Existuje spousta průzkumů mezi podnikateli i mezi obyčejnými občany, které dokládají slova Jany Bobošíkové.
Podle organizace Transparency International se ČR posunula z 57. na 54. místo na světě v žebříčku vnímání korupce, pořád jsem ovšem na stejné úrovni jako Rwanda.
Že Česku ubírá na atraktivitě i daňové zatížení potvrzuje i nedávna studie Světové banky.
Ovšem jsou zde i protikladné názory. "Výhodou je to, že je tu poměrně jednoduché začít podnikat. Navzdory tomu, co běžně čtete, byrokracie v České republice opravdu není tak hrozná," řekl Baird týdeníku Ekonom při své návštěvě Prahy.
Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.
Zuzana Roithová
...vlastně jmenoval vládu (Václav Havel - pozn. Demagog.cz) v době opoziční smlouvy, kdy byla založena nikoliv na konsensu o politickém programu, ale byla založena vlastně na konsensu o tom, kdo bude zastávat jaké kontrolní funkce ve státě a jakým způsobem se změní ústava tak, aby do těch dvou politických stran už nikdo nemohl zasahovat.
Václav Havel jako prezident republiky jmenoval Miloše Zemana předsedou vlády České republiky 22. července 1998. Jeho vláda získala důvěru (hlasování) Poslanecké sněmovny na základě tzv. Opoziční smlouvy uzavřené mezi ODS a ČSSD. Tento dokument nese celý název "Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice". Pravdivost tvrzení Zuzany Roithové dokazují tyto body:
Co se týká konkrétní domluvy na změně volebního systému, obě strany podepsaly dodatek k tzv. opoziční smlouvě (Idnes), který byl následující: Dohoda č. 2 o základních parametrech změny volebního systému uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou Podstatou změn je posílení významu voleb jako základního pilíře zastupitelské demokracie v České republice. I. Poslanecká sněmovna 1. Základním cílem změn je nalezení volebního systému, který významně usnadní vznik funkční většinové vlády složené maximálně ze dvou politických subjektů. 2. Návrh bude: a) předložen vládou do Poslanecké sněmovny, b) v PS projednán a schválen do 31. července 2000, c) účinnost zákona bude stanovena od 1. ledna 2002. 3. Zůstane zachován poměrný systém voleb při současném posílení většinových prvků. 4. Parametry: a) volební kraje nepřesáhnou hranice krajů a jejich hranice bude tvořena hranicemi okresů, b) počet volebních krajů bude stanoven na 35 s tím, že hlavní město Praha bude reprezentovat čtyři, Brno jeden, Ostrava jeden z těchto volebních krajů, c) počet poslanců zůstane zachován a rozdělování mandátů bude prováděno vyrovnávací d'Hondtovou metodou. 5. Obě strany se zavazují, že nenavrhnou ani nepodpoří žádnou iniciativu vedoucí k vyvolání předčasných voleb.
Pro doplnění uvádíme, že změny ve volebním systému, které obě strany prosazovaly, zrušil Ústavní soud.
Co se týká zmiňovaného nekonsenzu obou stran, lze jej ilustrovat na rozpravě v Poslanecké sněmovně při příležitosti k hlasování o důvěře vládě M. Zemana. Tehdejší předseda ODS Václav Klaus prohlásil:
"Občanská demokratická strana bez ohledu na text vládního prohlášení dávno a dobře ví, že ČSSD zastává socialistické a socializující postoje, a ví, co si o nich má myslet. Neodhodlali jsme se k toleranci menšinové vlády v naději, že se ČSSD zázrakem promění a že bude vládnout v mezích programu přijatelného pro ODS. ODS nebude vládu ČSSD tolerovat kvůli její politice, ale navzdory její politice."
"... Jsem sám podával za minulého režimu žalobu na Rudé právo a zastupoval mě tehdy právě pan Rychetský."
Jak vyplývá z rozhovoru s Milošem Zemanem v Lidových novinách ze dne 8. listopadu 2004, Pavel Rychetský byl právníkem, který za něho v roce 1989 podával žalobu na Rudé právo, a to z důvodu neotisknutí reakce Miloše Zemana na nařčení z manipulace statistických dat.
Leoš Heger
My jsme začínali s poměrně velkou převahou koaliční a bohužel jsme o ni přišli.
Podle údajů České statistického úřadu měly koaliční strany (VV, TOP 09, ODS) po posledních volbách do Poslanecké sněmovny ČR celkem 118 mandátů. Nyní má současná koalice (ODS, TOP 09 a LIDEM) 99 jistých mandátů většinovou podporu nazeřazeného Pavla Béma, Radima Fialy a Michla Doktora.
Čínská lidová republika nemá, ta se vlastně zbavila marxismus, leninismu a má neoliberální tržní hospodářství, ale navíc, protože je totalitní a komunistická, k tomu navíc, ovšem bez toho marxistického základu, tak je tam totalita, lidé nemají vlastně svobodu.
Výrok Zuzany Roithové hodnotíme jako zavádějící na základě dohledaných informací např. ze Světové banky, stránek CIA (World Factbook), Ústavy Čínské komunistické strany a odborné knihy Politické systémy. Hodnocení vyžaduje podrobnější vysvětlení. Zuzana Roithová má ve svém výroku z větší části pravdu, chyby se však dopouští v případě tvrzení o odmítnutí marxismu-leninismu v současné ČLR.
Čínská lidová republika je specifická země - je označována (anglicky) za komunistický stát, což podle definice (anglicky; Government type) přímo na stránkách CIA mj. znamená zemi, kde stát plánuje a kontroluje hospodářství a moc drží strana. Státní kontrola je prováděna rušením soukromého vlastnictví majetku nebo kapitálu. Čína je však také paradoxně země (anglicky) s tržním hospodářstvím. K tržní orientaci se přihlásila svými ekonomickými reformami od roku 1978.
Čínská ideologie je nicméně stále založená na marxistickém základě. Podle Ústavy (anglicky) Čínské komunistické strany přijaté na XVIII. národním kongresu Strany dne 14. listopadu 2012 hned ve druhém a třetím odstavci svého obecného programu (General Program) je uvedeno, že Strana oficiálně stále považuje jako základy své ideologie mj. marxismus-leninismus, myšlenky Mao Ce-tunga nebo Teng Siao-pchinga.
Absenci svobody a dodržování lidských práv v Čínské lidové republice dokládají například reporty (tento z r. 2012, anglický jazyk) z organizace Amnesty International, která uvádí následující problematické oblasti: svoboda projevu, persekuce aktivistů v oblasti lidských práv, násilná zmizení, nucená vystěhování, trest smrti a svoboda náboženského vyznání.
Spíše jako upřesnění zde uvádíme, že v odborné knize politologů Víta Hlouška, Lubomíra Kopečka a Jakuba Šeda s názvem Politické systémy z roku 2011 se na str. 41 dočteme, že Čína pod vedením Mao Ce-tunga byla totalitní stát a svým uplatňováním teroru patřila k opravdovým extrémům. Současnou Čínu autoři na str. 52 označují ale jako posttotalitní stát (tzn. zvláštní typ nedemokratického režimu).
My jsme několikrát říkali, že by možná bylo vhodné, když se kontrolovaly ty podpisy, kdyby každý z našich prezidentských týmů tam mohl vyslat nějakého člověka, který by se díval těm najatým brigádníkům takzvaně pod prsty, to myslím v dobrém, ale to je opravdu dotaz na zákonodárce.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť lze dohledat vyjádření Jany Bobošíkové v této věci.
Podařilo se nám dohledat tvrzení Jany Bobošíkové z rozhovoru pro Český rozhlas 23. 11. 2012, kde říká: „My jsme vždy říkali, že od chvíle, kdy jsme odevzdali ty archy, tak jsme se stali rukojmím ministerstva vnitra bez jakékoliv veřejné kontroly. Ona možná by se nám teď všem mluvilo lehčeji, kdyby z každého týmu, každého kandidáta tam u toho mohli být lidé a jenom se dívat, jenom se dívat, co se tam děje, ale žádná taková veřejná kontrola nebyla a my jsme se stali rukojmími ministerstva, které bez výběrového řízení vybralo nějakou firmu technologickou a poté najalo šedesát brigádníků." Ve stejný den pak poskytl České televizi rozhovor ředitel odboru všeobecné správy ministerstva vnitra Václav Henych. V rozhovoru tvrdil, že metoda přepočtu hlasů byla známa dlouho dopředu a žádná kritika k ní vznesena nebyla.
„My toto stanovisko říkáme dva měsíce, takže kdyby vznikla nějaká pochybnost, samozřejmě bychom o ní okamžitě diskutovali," řekl Henych.
