Přehled ověřených výroků

Pravomoc jmenovat členy bankovní rady ČNB je zakotvena v Ćlánku 62 Ústavy ČR, který vyjmenovává výlučné pravomoce prezidenta, tedy takové, které nevyžadují žádnou kontrasignaci.

Podrobněji o tom, kdo může být jmenován do bankovní rady a na jak dlouho, hovoří Zákon o České národní bance v §6 (.pdf, strana 6).

Bohužel se nám nepodařilo dohledat informace, které by se týkaly uvedeného tvrzení Jany Bobošíkové. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

KSČM se skutečně dá označit za nereformovanou komunistickou stranu, která se nezřekla minulosti a nástupnictví KSČ. Avšak jako nereformované komunistické strany jsou označovány i některé další, které Zuzana Roithová nezmiňuje. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

PhDr. Stanislav Balík Ph.D. v textu (2004) KSČM a její vztah k vlastní minulosti přímo píše: „Postavení Komunistické strany Čech a Moravy – personální i právní nástupkyně Komunistické strany Československa – je v kontextu bývalých středo a východoevropských satelitů Svazu sovětských socialistických republik do značné míry výjimečné. Vedle České republiky již totiž jedině v Bělorusku a částečně na Ukrajině nedošlo k důsledné transformaci někdejší státostrany ve stranu socialistickou či sociálně demokratickou,.."

Problém reformace komunistických stran je v tom, že se dá dívat na tuto rovinu z užšího pohledu, tedy pouze na komunistické strany, které byly ve východním bloku u moci a reformovaly se směrem od revolučního komunismu spíše k socialismu nebo sociální demokracii, ale pak také je možno použít širšího pohledu, kde bychom museli vzít v potaz všechny nezakázané komunistické strany, které se hlásí k marxisticko-leninistické ideologii a používají i stejnou symboliku, i když se otevřeně nehlásí k násilí a revoluci. V takovémto případě bychom našli v Evropě mnoho příkladů různých radikálně komunistických stran například Dělnickou komunistickou stranu Francie nebo Stranu italských komunistů, která se odtrhla od Strany komunistické obnovy právě kvůli jejich reformovanosti.

Pokud ale budeme brát pouze v potaz státostrany východního bloku, který byl v područí sovětského svazu a jejich nástupnické strany, tak nám jako nejvýraznější zůstává pořád komunistické strana v Bělorusku, Ukrajině a Rusku. Tvrdit že tyto strany jsou více reformované, než KSČM je celkem relativní, jelikož prakticky zachovali veškerou symboliku stejně jako KSČM, ale stejně jako oni tvrdí, že chtějí zachovat demokratický systém, soukromé vlastnictví a základní práva a svobody, což je poněkud ambivalentní k k tomu jakým způsobem se prezentují před svými voliči. Pokud Ukrajinská komunistická strana například používá stále stejnou symboliku, ba dokonce oslavuje 95. výročí ustanovení sovětské moci nad ukrajinským územím jí staví do podobné pozice jako KSČM.

Stejně tak se mezi nereformované komunistické strany rovněž často počítá i Komunistická strana Ruské federace, která se neméně hlásí k sovětské minulosti a oslavuje její vůdce, jakožto se i nezřekla plně marxisticko-leninistické ideologie, k čemuž se hlásí i na svých stránkách, kde používá podobnou rétoriku jako KSČM, tedy velebení převratu v carském Rusku a obecně pozitivní smyšlení o státem řízeném hospodářství a Sovětském svazu.

Jana Bobošíková se na zmíněnou ústavu odvolává v jednom z online rozhovorů, nicméně samotný materiál není dohledatelný, výrok je tak hodnocen jako neověřitelný.

Na internetových stránkách strany Suverenita v části Politický program není návrh ústavy, který by měl řešit odvolatelnost politiků, k dohledání. Nicméně na to tomto webu lze najít online rozhovor Jany Bobošíkové z 31. března 2010, kde předsedkyně strany doslova uvádí: "Pokud politik změní po volbách politický program a hlasuje za jinou politickou vizi, měl by být odvolatelný. V návrhu ústavy, který máme připravený, odvolatelnost politiků je."

Zmíněný návrh ústavy je dohledatelný pouze na starších webových stránkách strany Suverenita. Jde konkrétně o tento web. Návrh ústavy strany (který převzala od Politiky 21, jíž byla Bobošíková také předsedkyní) ovšem nelze dohledat ani přes přiložený odkaz v části V. Návrh nové Ústavy České republiky. Jelikož nelze dohledat jiný zdroj (ani aktuální webové stránky politické strany Suverenita tyto informace nenabízejí) než je vyjádření Jany Bobošíkové, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k faktu, že posouzení takové interpretace Ústavy ČR by vyžadovalo kvalifikaci odborníka na ústavní právo.

V Ústavě ČR nalezneme dané téma v článku 63:

"(1) Prezident republiky dále ... k) má právo udělovat amnestii. (2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.

(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda."

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Dokazuje to stenografický záznam z 21. schůze Senátu PČR na které se J. Dienstbier vyjádřil následovně:

"Vážené kolegyně a kolegové, Senát často zdůrazňuje, že chce být pojistkou zákonnosti a ústavnosti v ČR. Nemyslím si, že by bylo dobrým signálem v tomto smyslu, pokud bychom rozhodli vyslat na Ústavní soud člověka, který působením v nejvyšším vedení Státního zastupitelství nepochybně nesl odpovědnost za stav a pověst české justice. To jsou důvody, proč i já jsem se rozhodl nepodpořit nominaci pana doktora Koudelky do Ústavního soudu".

Z Ústavy ČR vyvodíme toto:

Nejprve by musela Poslanecká sněmovna vyslovit nedůvěru vládě. Až poté nastupuje pravomoc prezidenta, který ji Poslaneckou sněmovnu může rozpustit a poté se do 60 dnů od toho rozhodnutí konají předčasné volby.

Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže

a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,
d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.
(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.
(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

Podle posledního průzkumu agentury STEM, jehož výsledky byly zveřejněny v říjnu 2012, důvěřuje členům vlády 17 % občanů ČR. (2 % určitě důvěřují, 15 % spíše důvěřují).

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož veřejné části zpráv od roku 1996 skutečně obsahují zmínky o korupci, přičemž tyto informace jsou ve většině případů vázány na organizovaný zločin v ČR.

Ve výroční zprávě za rok 2011 je celá jedna kapitola věnována tématu korupce a střetu zájmů na regionální úrovni:

"Potvrzuje se, že provázanost podnikatelské a komunální sféry je příčinou korupčních jevů při transakcích s veřejným majetkem a že klientelistické a korupční praktiky zasahují jak velká (statutární) města, tak malé obce. ..."

Největší opoziční strana ČSSD skutečně chtěla podle Hegerových slov "zestejnit" platby pojišťoven za zákroky v jednotlivých zařízeních. Ze srovnání úhradové vyhlášky pro rok 2012 (.pdf) s návrhem úhradové vyhlášky pro rok 2013 (.pdf) pak vyplývá, že by mělo od Nového roku dojít ke změnám v základních bodech, ze kterých se vypočítávají náklady na jednotlivé zákroky. Nejsme bohužel schopni ověřit procentuální sblížení, neboť neovládáme metodický postup výpočtu. Budeme proto vděčni za vaše další podněty.