Přehled ověřených výroků

Ústava ČR skutečně umožňuje přehlasovat prezidentovo veto poměrně snadno, tedy absolutní většinou všech poslanců (čl. 50 odst. 2). To samé platí pro přehlasování senátního zamítnutí (čl. 47 odst. 1) či pozměnění (odst. 2).

Příklady států užívajících silnějšího veta jsou:

Polsko, kde (dle ústavy, angl., čl. 122 odst. 5) zákon, vrácený prezidentem může být schválen většinou 3/5 přítomných poslanců (za přítomnosti poloviny);

Ukrajina, kde (dle čl. 94 ústavy, angl.) je k přehlasování třeba většina 2/3 všech členů parlamentu;

USA, kde (dle čl. 1 odd. 7 ústavy, angl. překlad např. zde) je potřeba 2/3 většina v obou komorách.

Na základě dohledaných informací o pozici ODS v Liberci, potažmo v Libereckém kraji, hodnotíme výrok jako pravdivý.

V současné době ODS skutečně není na radnici v Liberci (tedy v radě města) zastoupena.

Co se týká krajské úrovně, ODS v Libereckém kraji v minulém volebním období nevládla, kraj spravovala vítězná ČSSD spolu se stranou SOS.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý. Pakt stability a růstu, dokument přijatý roku 1997, má zajistit dodržování zodpovědné rozpočtové politiky po vstupu státu do eurozóny. Podle tohoto dokumentu mají země i po vstupu do eurozóny dodržovat kritéria nízkého rozpočtového deficitu pod 3 % HDP a vládního dluhu pod 60 % HDP (tato kritéria jsou také součástí tzv. maastrichtských kritérií). Sankcí je pak myšlena (str.114, ENG) kauce ve prospěch Evropské komise, a to až ve výši 0,5 % HDP. Pokud není nadměrný deficit do dvou let odstraněn, kauce nevratně propadá.

U Německa a Francie byly zahájeny předběžné procedury (tzn. porušení Paktu) v roce 2002 a hrozily také případné sankce. V listopadu 2003 však již bylo zřejmé, že doporučení, která vydala v této souvislosti Rada ministrů financí, nejsou brána v potaz a sankce tedy měly být na oba státy uvaleny. (.pdf, str. 59-60, ENG) Na nátlak francouzské a německé vlády ovšem došlo k “ odkladu uplatnění Paktu ”, v důsledku čehož se obě země sankcím vyhnuly. (.pdf, str. 59, ENG) Následná revize paktu pak proběhla v roce 2005.

Tzv. Národní fronta Čechů a Slováků byla seskupením politických stran a společenských organizací v Československu v letech 1945-90. Lidová strana se účastnila Národní fronty už od jejích počátků, kdy se podílela na tzv. Košické vládě Zdeňka Fierlingera (3 lidovečtí ministři Šrámek, Hála a Procházka), která vznikla z exilového jednání mezi E. Benešem a K. Gottwaldem v dubnu 1945 (tato exilová vláda bývá označována jako vláda Národní fronty).

ČSL pak zůstává součástí Národní fronty po celou dobu jejího fungování, tedy 45 let. Pokud ovšem nebudeme brát v potaz období tzv. třetí republiky a zvažovat až období po komunistickém převratu roku 1948, výrok Jany Bobošíkové přibližně odpovídá realitě, označujeme jej proto jako pravdivý.

Dle čl. 41, odst. 2 Ústavy ČR mohou návrhy zákonů předkládat (a mají tedy zákonodárnou iniciativu) "poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku." Nikoli prezident.

Slevu na dani z příjmů fyzických a právnických osob upravil zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který novelizoval § 35 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

ČSSD vládla do 16.8.2006 (vláda Jiřího Paroubka).

Tato úprava tedy byla schválena až po vstupu ČSSD do opozice a za jejich vlády tedy nemohla být uplatňována.

Výrok predsedu vlády Róberta Fica hodnotíme ako pravdivý, pretože krajská štátna správa bola skutočne k 1. januáru 2013 zrušená a úspora reformy ESO je plánovaná do roku 2016.

Predseda vlády hovorí o vládnom programe ESO (Efektívna, Spoľahlivá a Otvorená štátna správa). Členovia vlády už v minulosti proklamovali zámer ušetriť vďaka tomuto programu do roku 2016 až 700 miliónov eur. Prvým krokom k naplneniu cieľov tohto programu je zákon č. 345/2012 Z.z. (.pdf) o niektorých opatreniach v miestnej štátnej správe, ktorý nadobudol účinnosť práve 1. januárom roku 2013. Týmto dátumom bolo zrušených 64 úradov krajskej štátnej správy. Kompetencie zrušených úradov krajskej štátnej správy prešli na existujúce obvodné úrady v sídlach krajov.

Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme na základě informací z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci a stránek Vězeňské služby České republiky jako pravdivý.

Ve studii (.pdf, str. 77) výše zmíněného Institutu z roku 2011 můžeme nalézt informaci, že " poznatky naznačují, že od nepodmíněného trestu odnětí svobody nelze vždy očekávat, že naplňují účel trestu a trestání. I v ČR dochází k tomu, že vězení jsou přeplněna, odstrašující účinek nepodmíněného trestuodnětí svobody je nedostatečný a k nápravě a resocializaci uvězněných pachatelů nedochází. " Na straně 78, bod 10.3 pak uvádí, že ve srovnání se zeměmi západní Evropy se zdá být trestní a sankční politika přísná a represivní.

Podle týdenního statistického hlášení (.pdf) Vězeňské služby České republiky byl ke dni 4. ledna 2013 celkový stav naplněnosti věznic 82,52 %. V těchto tabulkách lze nalézt i sedm věznic (Bělušice, Heřmanice, Kuřim, Mírov, Oráčov, Plzeň a Valdice), jejichž naplněnost je nad 100 %. Tento celkový stav je nicméně důsledek poslední amnestie z 1. ledna 2013. Ke dni 31. prosince 2012 byla totiž celková naplněnost (.pdf) věznic ve výši 106,26 % a přeplněnost (celkový stav nad 100 %) je dlouhodobým problémem (viz např. měsíční statistické údaje v pdf za rok 2012, statistickou ročenku 2011 (.pdf, str. 35), 2010 (.pdf, str. 27), 2009 (.pdf, str. 28), a 2008 (.pdf, str. 29). Až podle statistické ročenky za rok 2007 (.pdf, str. 50) byl tento stav pod 100 %, konkrétně 98,187 %.

Výrok na základě informací ze stránek vlády ČR a volby.cz hodnotíme jako pravdivý.

Zuzana Roithová v roce 1998 zastávala funkci ministryně zdravotnictví v úřednické vládě Josefa Tošovského. Ta vykonávala funkci od ledna do července roku 1998. Ze členů KDU-ČSL v této vládě působili např. Josef Lux, Cyril Svoboda nebo Miloslav Výborný. V této vládě působila Zuzana Roithová jako nestraník (členkou KDU-ČSL je až od r. 1999). V listopadu téhož roku pak Zuzana Roithová skutečně kandidovala na post senátorky za čtyřkoalici. Volební období jí skončilo v roce 2004.

Jen za dobu existence samostatné České republiky nebyla KDU-ČSL přítomna v následujících vládách:

Miloš Zeman (17. července 1998 - 15. července 2002) - vláda menšinového kabinetu ČSSD, jejíž vznik byl umožněn tzv. Opoziční smlouvou s ODS.

Mirek Topolánek I (16. srpna 2006 - 11. října 2006) - vláda ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně.

Jan Fischer (8. května 2009 - 13. července 2010) - úřednický kabinet, do kterého byli vybráni zástupci ODS, ČSSD a Strany zelených. V hlasování o důvěře jej podpořilo několik poslanců KDU-ČSL, byli to ti, kteří posléze ze strany odešli do nově vznikající TOP 09.

Petr Nečas (13. července 2010 až doposud) - koaliční vláda současného premiéra se neopírá o poslance KDU-ČSL, jelikož nejsou přítomni v Poslanecké sněmovně.