Přehled ověřených výroků

Daný výrok nelze jednoznačně ověřit, neboť webové stránky společnosti KORID LK neuvádějí, zda firma při zadávaní veřejných zakázek využívá, či nevyužívá odborné služby jiné specializované společnosti.

Tyto informace se nám nepodařilo získat ani jinou cestou.

Společnost KORID LK, spol.s.r.o., jejíž vlastníkem je Liberecký kraj, byla založena 30. března 2005 rozhodnutím zastupitelstva Libereckého kraje za účelem praktického zastupování a uskutečňování svých dopravních zájmů a zájmů svých obyvatel.

Nejvyšší správní soud v roce 2008 rozhodl, že odvolání státního zástupce je správním aktem a podléhá přezkumu dle správního práva.

Poslanec Polčák se zjevně odvolává mj. na rozsudek č. j. 9 As 94/2008 Nejvyššího správního soudu (NSS) ve věci odvolání státního zástupce P. Kačírka. Zatímco zahájení kárného řízení se státním zástupcem je podle NSS pracovněprávním úkonem, odvolání ze strany ministra je zásahem výkonné moci.

Státní zastupitelství "jakožto instituce zajišťující ochranu veřejného zájmu" má být dle NSS chráněno před zásahy vedenými "nahodilostí a svévolí". Polčák tedy správně tvrdí, že judikatura NSS umožnila přezkum rozhodnutí o odvolání státních zástupců správními soudy.

Nepodařilo se nám najít dostatečné informace a hodnotíme tak výrok jako neověřitelný.

Karlovarský kraj získal do svého majetku jak celnici v Aši, tak v Kraslicích (resp. Hraničné). O celnici v Kraslicích měla zájem obec, ale kraj obci neustoupil a nechal si celnici se záměrem, že se do objektu nastěhují silničáři. Nepodařilo se však najít jakékoli informace o nákladech kraje na provoz těchto celnic.

Celnici v Aši pronajal kraj plzenšké firmě Development West za roční nájem 1 360 000 korun. O celnici v Kraslicích se nám mnoho informací nepodařilo najít - u fotografie z roku 2010 se lze dočíst, že kraj pronajal bývalou celnici k podnikání firmě TG, v článku serveru deník.cz z letošního roku se píše o v zásadě opuštěnosti bývalého přechodu.

Z celého výroku je tedy ověřitelné pouze tvrzení o pronajmutí celnice v Aši, nedají se dohledat informace o nákladech kraje, ani o současné situaci na bývalé celnici v Kraslicích.

Tento výrok lze označit za pravdivý.

Vnitřní debata o postoji FDP (Freie Demokratische Partei, která je součástí stávající vládní koalice ve Spolkové republice Německo) k evropským otázkám a budoucímu směřování Německa v EU dospěla v závěru minulého roku k vyhlášení vnitrostranického referenda o otázce přistoupení země k tzv. Evropskému stabilizačnímu mechanismu (EMU). 16. prosince 2011 FDP oznámila, že počet odevzdaných hlasů nedosáhl požadovaného kvóra k jeho závaznosti. Z odevzdaných hlasů vyplynulo, že jsou členové strany ve výše uvedené otázce rozděleni cca. do dvou srovnatelných táborů (z dalších zdrojů např. Frankfurten allgemeine, zeit.de, hn.ihned.cz, economist.com apod.).

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Formulace paní Horské je poněkud nejasná a co se týče procentuálního podílu přímo veřejných neziskových organizací na zdravotním systému v zahraničí, nepodařilo se nám dohledat relevantní data.

Avšak je pravdou, že např. podle statistik výdajů na zdravotnictví OECD z r. 2010 většinou tvoří výdaje na veřejný sektor zdravotnictví majoritní podíl.

Vyjímku dle statistiky OECD tvoří např. země jako Chile, či Mexiko, kde je velký podíl privátního sektoru zdravotnictví.

Výrok lze hodnotit jako zavádějící. Opatření deklarovaná v Protokolu o uplatňování Listiny základních práv jsou již z velké části obsažena v samotné Listině základních práv a svobod, a pokud jde o možnou retroaktivitu, tak k té se Protokol vůbec nevyjadřuje.

Europoslanec Zahradil argumentuje, že Protokol je potřeba přijmout, aby mimo jiné nebyla právní ustanovení Listiny uplatňována v oblastech práva, které nespadají pod právo EU. V tomto případě ale není taková deklarace nutná, protože článek 51 Listiny základních práv a svobod (.pdf) udává, že Listina nemůže mít rozšiřující účinek na pravomoci a úkoly, které smlouvy svěřují Unii a že: „Ustanovení této Charty jsou při respektování zásady subsidiarity určena institucím a orgánům Unie a členským státům, pokud aplikují právo Unie.“ To znamená, že se vztahují jen na oblasti, kde je uplatňováno právo Unie (Hlava I. Konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf)) a nemůžou být aplikována mimo tento rámec. Článek 2 Protokolu č. 30 (.pdf) pak pouze poukazuje na to, že tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti zemí, vztahuje se toto ustanovení na dané země jen v takovém rozsahu „v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech“ v dané zemi

Otázka možné retroaktivity Listiny, která má být podle europoslance Zahradila v Protokolu ošetřena, jednak není v samotném Protokolu vůbec zmíněna, navíc zákaz retroaktivity je obecný právní princip, který platí i bez jakýchkoliv dodatečných ustanovení.

Pokud jde o možný nesoulad s českým právním řádem, tak tomu se Protokol č. 30, ke kterému se chce ČR připojit, věnuje v prvním odstavci článku 1: “Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.“ Ustanovení lze interpretovat tak, že Evropský soudní dvůr (ESD) a vnitrostátní soudy zmíněných států mají možnost shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy země nejsou v souladu se základními právy. Listina pak tuto možnost dále nerozšiřuje. Na základě tohoto ustanovení neexistuje žádná možnost, aby Soudní dvůr vykonával přezkum souladu právních předpisů, tedy i souladu s právem Unie, jestliže mu takováto pravomoc není svěřena.

.

Konkrétně se jednalo o rekonstrukce nemocnic v Jihlavě (např. rekonstrukce porodních sálů), Novém Městě na Moravě (interní oddělení), Havlíčkově Brodě (interní oddělení) a Pelhřimově (hlavní lůžková budova), které všechny byly schváleny a zahájeny v minulém volebním období a dokončeny ve volebním období stávajícím.

V případě poslední krajem zřizované nemocnice v Třebíči je též vyvíjena stavební aktivita, nejedná se však o rekonstrukci, ale výstavbu nového Pavilonu pro matku a dítě.

Novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, jež bude projednávána v plénu Poslanecké sněmovny PČR 12.3. 2012, opravdu rozšiřuje kontrolní pravomoci NKÚ, a to dokonce ve větším rozsahu než uvádí Zbyněk Stanjura.

Výše zmíněná novela upravuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu v těchto oblastech:

• "Hospodaření s majetkem státu a s prostředky poskytnutými státu ze zahraničí,
• příjmy a výdaje státního rozpočtu, státní závěrečný účet, včetně závěrečných účtů kapitol státního rozpočtu, a příjmy a výdaje státních fondů,
• hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmy a výdaje jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony,
• hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy, jde-li o

1. zdravotní pojišťovny,
2. veřejné výzkumné instituce,
3. dobrovolné svazky obcí,
4. příspěvkové organizace územních samosprávných celků,
5. Regionální rady regionů soudržnosti,
6. Českou televizi,
7. Český rozhlas,
8. veřejné vysoké školy,
9. Českou národní banku."

Výrok předsedy Sobotky je neověřitelný, neboť samotná Poslanecká sněmovna nezveřejňuje výstupy z jednání Mandátového a imunitního výboru v letech 1992-1998, tudíž není možné reálně potvrdit, že se obvinění poslanci vždy daného jednání účastnili. Např. ve volebním období 1996-1998 byla řešena imunita u tří zákonodárců SPR-RSČ, ovšem byli-li přítomni jednání o zbavení své imunity nelze ani potvrdit, ani vyvrátit.

Tento výrok je neověřitelný z důvodů pravděpodobného výskytu rozdílných právních stanovisek obou stran sporu (tj. Ministerstva financí ČR a vyšetřovatele v zahájeném trestním řízení, jehož obsahem je nákup vojenských letadel CASA) o výklad legislativy vztahující se k problematice (důležité je podtrhnout slovo "pravděpodobného", neboť veřejnosti nejsou zcela dostupné informace z vyšetřovacího spisu či stanovisko vyšetřovatele o obsahu či výkladu diskutované povinnosti "zadat si nezávislý posudek na cenu obvyklou").

Ministerstvo financí dnes (25.6. 2012) vydalo své odborné stanovisko (.pdf), potvrzené a doplněné právním názorem (.pdf) Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, ve kterém na základě právní argumentace a vztahu k zákonům o veřejných zakázkách, o majetku České republiky, o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a zákonu o oceňování majetku konstatuje, že "pokud neměl zadavatel povinnost provést ocenění majetku podle zákona o oceňování, neměl ani povinnost nechat si zpracovat znalecký posudek."

Tento právní výklad je zpochybňován jinými právníky např. z toho důvodu, že se samotný nákup má řídit rozdílným výkladem uvedených norem, než jak argumentuje ministerstvo atd. Samotné stanovisko vyšetřovatele či následně státního zástupce však není veřejně dostupné.