Jistě víte, že pokud tento zákon (Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, pozn.) projde, pokud bude schválen, tak velká část státního majetku, velká část financí ze státního rozpočtu bude převedena církvím a náboženským společnostem. Předpokládá se, že za dobu celého toho transferu, který bude proveden po schválení tohoto zákona, bude ze státního rozpočtu celkově odčerpáno až 130 miliard korun.
Výrok Ivana Ohlídala je pravdivý, neboť jej potvrzují vládní dokumenty k této problematice.
Vláda na svém jednání dne 11. ledna letošního roku schválila (.pdf) majetkové vyrovnání s církvemi. Pokud tento návrh projde legislativním procesem a bude realizován, je v plánu, že jeho výdaje dosáhnou výše 134 mld. Kč. Konkrétně jde o 75 miliard jako naturální restituce a 59 miliard jako finanční náhrada. Výrok poslance Ohlídala je tudíž pravdivý.
My jsme z těch nečlenských zemí eurozóny v podstatě nejbohatší v uvozovkách řečeno.Ty ostatní země, které jsou za námi jako je Polsko nebo Maďarsko, ty jsou někde na 65,
Výrok hodnotíme jako závadějící. V rámci zemí ležících mimo eurozónu je ale ČR až na čtvrtém místě "nejbohatších" zemí, před ní se umístilo Dánsko, Velká Británie a Švédsko. Jan Zahradil zmiňuje konkrétní příklady Maďarska a Polska, v postavení vůči nim nebo obecně vůči zemím, které přistoupily zároveň s nebo později než ČR, jsme podle statistik nejbohatší. Mimo eurozónu však stojí i některé starší státy Evropské unie.
Europoslanec Zahradil, když hovoří o "bohatství ČR", má pravděpodobně na mysli index kupní síly obyvatelstva (PPS) vztažený k HDP země. Pokud bereme do úvahy tento index (ang.), tak je Česká republika podle dat za rok 2010 skutečně na 80% průměru eurozóny. Zmiňované Polsko a Maďarsko se drží na 63%, resp. 65% průměru EU, i v tomto má tedy Zahradil pravdu. Mezi státy eurozóny ovšem v současnosti nespadá Velká Británie, Švédsko a Dánsko. Obě tyto země jsou na tom statisticky lépe než ČR (112%, 123%, resp. 127%). Zahradil tak sice tvrdí pravdu, když srovnává země tzv. bývalého východního bloku (a zároveň země, které prozatím nejsou čistými plátci do rozpočtu Unie), ze kterých je na tom ČR statisticky nejlépe, ovšem mezi státy mimo eurozónu je ČR celkově až na 4. místě.
Index kupní síly obyvatelstva je umělě vytvořená měnová jednotka, která se nejčastěji používá při mezinárodních srovnáních tohoto druhu. Na rozdíl od pouhého srovnávání domácích národních produktů dokáže reflektovat a do jisté míry vyrovnávat rozdíly mezi kupní silou národních měn jednotlivých států.
Pro přehled ještě uvádíme tabulku zemí stojících mimo eurozónu podle jejich indexu kupní síly:
ZeměPPS (% průměru EU) Dánsko127Švédsko 123VB112 ČR80 Maďarsko65Polsko63Litva57Lotyšsko51Rumunsko46Bulharsko44
Byla to právě Česká republika, která navrhla například, aby byl zaveden flexibilnější systém realokace v rámci operačních programů z evropských fondů, to znamená, možnost převádět peníze v rámci jednotlivých operačních programů.
Bez bližších informací z jednání nelze ověřit, co česká delegace v Evropské radě navrhovala.
Premiér zde zmiňuje jeden z "dvou velmi dobrých výsledků", kterého měla dosáhnout česká delegace na zasedání Evropské rady 28. a 29.června. Výstupy tohoto zasedání, jeho závěry (.pdf), pak k možnosti realokace prostředků uvádějí:
"Členské státy mají rovněž možnost zvážit přerozdělení prostředků v mezích svého národního přídělu, a to podle stávajících pravidel a ve spolupráci s Komisí."
Závěry tedy nezmiňují nový, flexibilnější systém. Na druhou stranu ale nemůžeme ověřit (např. podle zápisu z jednání), zda česká delegace takový systém opravdu nenavrhla.
Zmínil tady loňský rozpočet, pan předseda ví, že vnější vlivy, vis major, které vláda nemohla ovlivnit, byly v celkovém rozsahu 42 miliard.
Tento výrok se nám bohužel i přes velkou snahu nepodařilo ověřit. Nedokázali jsme jednoznačně určit rozsah nákladů způsobených "vyšší mocí".
Případné rady vítáme v komentářích.
(Odpovědnost úředníka je: , pozn.) Čtyř a půl násobek (platu, pozn.) podle Zákoníku práce, nebo pokud je prokázán skutečně úmysl a škoda, tak je to 100 %.
Výrok hodnotíme jako pravdivý neboť odpovídá § 257 zákoníku práce. Níže uvádíme konkrétní výňatek ze zákoníku práce (.pdf), ve kterém je uvedeno následující:
"Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. (odstavec 2) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku." (odstavec 3)
S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.
Jsem vlastně velitel městské policie a celá tato problematika spadá ze zákona do mé gesce, já ji dokonce ani nemohu na nikoho přeložit.
Tvrzení hodnotíme jako zavádějící, protože zákon o obecní policii umožňuje pravomoc řízení policie úplně nebo částečně delegovat na jiné osoby.
Na vrcholu struktury Městské policie hl. m. Prahy skutečně stojí primátor. § 3 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ale uvádí, že "obecní policii řídí starosta nebo jiný člen zastupitelstva obce pověřený zastupitelstvem obce", a dále pak, že "na návrh osoby podle odstavce 1 zastupitelstvo obce může pověřit plněním některých úkolů při řízení obecní policie určeného strážníka." Není tedy pravda, že by Bohuslav Svoboda jako primátor nemohl tuto problematiku "na někoho přeložit".
Ve Spojeném království platíme tarif za elektřinu a část z ní je vyrobena spalováním plynu.
Europoslanec Farage má v tomto výroku pravdu, ve Velké Británii existuje několik poskytovatelů elektřiny. Jako příklad firem, které tuto elektřinu dodávají pomocí plynu uvedeme třeba British Gas, E.ON, npower nebo The Scottish Power. Tyto firmy pak poskytují různé měsíční tarify za elektřinu. Podle oficiálního dokumentu (.pdf) britského Ministerstva energetiky a klimatických změn (Department of Energy and Climate Change), nazvaném Přehled energetických statistik Velké Británie, z 28. července 2011 pak vyplývá, že celková britská spotřeba energie je plynem pokrytá z 33 %. Domácnosti tvoří 30,5 % celkové spotřeby energie.
(Já jsem už loni tady u vás dokonce myslím, že ve stejném studiu říkal, že pan Škárka a paní Kočí na mě podvodně vylákali půjčku, kterou obrátili v úplatek) a já jsem rád, že soud tuto mojí verzi plně přijal.
Bártovu verzi soud přijal, ovšem ne "plně". Netvrdí, že Kočí jednala podvodně (dle § 209 trestního zákoníku).
Jak zmiňujeme v hodnocení jiných Bártových výroků, soud přijal Bártovu "verzi o půjčkách", která (odůvodnění, .pdf, str. 22) " nebyla žádným přesvědčivým způsobem vyvrácena či aspoň zásadně zpochybněna [...] skutková verze obhajoby byla mimo jakoukoli důvodnou pochybnost prokázána ".
Pokud jde o úmysl Kočí a Škárky obrátit půjčky v úplatek, s tím soud jednoznačně souhlasí a označuje za skutečnost, že " si o peníze řekli právě s úmyslem obžalovaného zdiskreditovat " (str. 26 odůvodnění).
Bárta ovšem zmiňuje, že Kočí a Škárka půjčky měli vylákat "podvodně", což v případě Kočí soud připouští (na str. 23 odůvodnění zmiňuje, že by u Kočí mělo být posouzeno podezření ze spáchání podvodu dle § 209 tr. zákoníku).
Soud tedy částečně podporuje Bártovo tvrzení zmínkou o podezření Kočí, ale nevyjadřuje se kategoricky o jejím chování jako podvodném, a výrok Víta Bárty tedy hodnotíme jako zavádějící.
(Tehdy vlastně ty stěžejní případy útvaru dozoroval všechny, postupně byly odebrány státním zástupcům a dozoroval je jeden státní zástupce a sice státní zástupce Omelka, dnes je soudce, dozoroval nám vraždu Mrázka a všechny další případy) a vystoupil tehdy v televizi a sdělil do televize, že detektivové ÚOOZ, což jako dneska už mohu říct, byl pan Hruška, můj současný náměstek a další, jsou podezřelí, že padělají cestovní příkazy v hodnotě 60 korun na den.
Výrok ministra Kubiceho hodnotíme jako neověřitelný.
Nezmiňuje totiž konkrétní televizi, kde státní zástupce vystoupil. V archivu České televize není podobná věc dohledatelná, TV NOVA svůj archiv v takovém rozsahu nemá, nepodařilo se nám dohledat ani zmínku v médiích, tudíž nelze s jistotou tento výrok potvrdit/vyvrátit.
Když jsem předkládal nový daňový řád, tak jsem právo na prominutí těchto sankcí, které vyměřuje finanční úřad, odebral jednou provždy politikům včetně ministrovi financí, to znamená, ministr financí nemá žádnou pravomoc tu sankci nějak zmírnit nebo upravit.
Problematika rozpočtové kázně organizačních složek státu je upravena Zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. V souvislosti s novelizací Zákona č. 280/2009Sb., daňový řád, která nabyla své účinnosti k 1.1. 2011, byl rovněž upraven také výše zmíněný Zákon č. 218/2000 Sb. (v novele se jedná o ČÁST sedmou - Změna rozpočtových pravidel). Pro naše hodnocení je nejdůležitější změna úpravy v § 44a odst. 9, kde se slovo “Ministerstvo” nahrazuje slovy “Generální finanční ředitelství". Takto upravené znění Zákona č. 218/2000 Sb., tedy v § 44a odst. 9 konstatuje, že: "Generální finanční ředitelství může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním."
Z uvedených informací rovněž vyplývá, že před nabytím účinnosti této novely mohlo odvod (pokutu) za nedodržení rozpočtové kázně organizační složce státu (v tomto případě se jedná o Krajský soud v Brně) odpustit ministerstvo financí.
