Přehled ověřených výroků

Pravda

Výrok odpovídá znění vládního návrhu zákona.

Dosavadní legislativa, která upravovala "církevní restituce" (zákon č. 298/1990 Sb.) se opravdu omezovala pouze na malou, vyjmenovanou část původního majetku církví ČR. Nešlo o plné odškodnění. Právnické osoby jinak podle restitučních zákonů (zejména zákon č. 87/1991 Sb.) o navrácení majetku žádat nemohly. Vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání (.doc) pak skutečně přepokládá vydání významně větší části majetku spolu s finančí náhradou.

"Celý původní majetek" podle návrhu církvím vydán nebude (§8 jmenuje celou řadu věcí, které vydat nelze). Poslanec ovšem říká, že návrh předpokládá "náhradu" celého původního majetku, což je pravda. Celý původní majetek by tak měl být církvím vrácen či nahrazen, což definitivně vypořádá jejich nároky vzhledem k historickým křivdám. Ohlídalův výrok je tedy pravdivý.

Pravda

Výrok byl označen za pravdivý, neboť Evropská komise opravdu vydala nesouhlasné stanovisko s rozhodnutím České republiky zařadit dětské pleny do snížené sazby DPH.

Jak uvádí ministr Kalousek, DPH je podřízeno šesté směrnici (.pdf) Evropské unie, která byla aktualizována v roce 2006.

Česká republika se kvůli dětským plenám opravdu ocitla ve sporu s Evropskou komisí. Komise nesouhlasila s přiřazením plen do nižší sazby daně a odeslala České republice dopis s formálním upozorněním. Učinila tak první ze tří kroků v proceduře o porušení evropského práva.

Česká strana se však proti tomu ohradila, v prohlášení Ministerstva financí ČR z roku 2006 uvedla, že "Česká republika při zařazení dětských plen mezi plnění se sníženou sazbou vycházela ze znění kategorie 3 přílohy H 6. směrnice, která opravňuje členské státy zdaňovat sníženou sazbou mimo jiné i výrobky hygienické ochrany."

K problému se v souvislosti s růstem DPH nedávno vyjadřoval také premiér Nečas, který uvedl následující: "Rozebírali jsme položky ve snížené sazbě a nebudeme upravovat ten seznam, s výjimkou těch, kde je proti nám z hlediska legislativy EU vedeno řízení, a to jsou dětské pleny a zdravotní pomůcky."

Neověřitelné

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Program Holešovské výzvy nevyzývá ke svržení demokracie jako takové, ale postupy, kterými chce dosáhnout svých cílu, za demokratické označit nejde. Podrobnější analýzu problematiky přinášíme níže.

A) Holešovská výzva je zaměřena na bezprostřední cíle vedoucí k odstranění současných politických a úřednických reprezentantů (dle webových stránek Holešovské výzvy ) :

"Chceme dosáhnout demise vlády, prezidenta, výměny zkorumpovaných politiků, ale i státních zástupců, soudců, vedení policie, manažerů státních podniků, atd."

Holešovská výzva zpochybňuje legitimitu většiny volených i jmenovaných zástupců demokratických institucí. Neargumentuje však proti existenci institucí jako takových, nýbrž útočí proti osobám, které dané funkce v institucích zastávají, a žádá jejich okamžitou demisi. Nespecifikuje ale, kdo všechno by měl kromě vyjmenovaných podat demisi.

"Z vedení státu je nutno co nejdříve odstranit ty politiky, kteří mají největší podíl zodpovědnosti za výprodej národního bohatství a na úpadku našeho národa. /Asi bude nutno vyměnit 95 % z nich/."

V prohlášení mluvčího Holešovské výzvy Slávka Popelky najdeme jednoznačně nedemokratické principy jako je okamžité odstranění velké většiny politiků i nepolitických státních úředníků z důvodu vysoké míry korupce a rozprodání státního majetku "cizincům", což nejvíce ohrožuje demokracii v ČR. Jako problematické lze však vnímat, že k odstranění zkorumpovaných lidí chce dojít nedemokratickými prostředky, nerespektuje ústavní a zákonné předpisy.

B) Proces, který by měl následovat po splnění demise či abdikace většiny reprezentantů státní moci, je formulován vágně už od počátku.

"Bude nezbytné provést i některé další kroky, které budou v našich textech popsány později." (viz. web)

Holešovská výzva nezmiňuje, co je pro stabilizaci demokracie nutné udělat posléze, s výjimkou několika základních bodů, které nejsou blíže specifikovány. (viz. web)

"- po demisi vlády ustavit nepolitickou vládu z osobností těšících se všeobecné důvěře; změnit volební systém, omezit moc politických stran, uzákonit referendum; po abdikaci V. Klause si zvolit přímou volbou prezidenta z kandidátů navržených lidmi, ne stranickými sekretariáty; na základě široké diskuze s veřejností zahájit nápravu všech oblastí našeho života"

Dle Miroslava Kalouska je Holešovská výzva "útokem na rozvrat všech demokratických institucí."Návrhy v období po obsazení postů z řad "široce respektovananých osobností"blíže nespecifikují následný postup, ale odvolávají se na širokou diskuzi s veřejností.

C) Otázka přímé demokracie bývá v televizních vystoupeních a na demonstracích prezentována jako jeden z hlavních úkolů Holešovské výzvy.

Přímá forma demokracie je standardním prvkem mnoha právních řádů demokratických i nedemokratických zemích. K jeho použití však dochází velmi zřídka s výjimkou Švýcarska, kde je však použití referenda ovlivněno historickým vývojem a celkovým nastavením politického systému. K referendu se přistupuje především v otázkách změn ústavy, příp. ústavních zákonů, či v případě ratifikace mezinárodních smluv, které významně pozměňují dosavadní právní řády.

V současném systému velkých národních států s milionovými počty obyvatel se prvky přímé demokracie dále využívají především na místní úrovni především z důvodu úspornosti a efektivnosti. Zastupitelská demokracie je v teoretické rovině i v praxi chápána jako efektivnější a méně nákladná.

Je zřejmé, že Miroslav Kalousek upozorňuje na historické analogie, kdy se proklamované navrácení moci zpátky lidu zvrhlo v nejhorší diktatury světa. V případě Holešovské výzvy je však obtížné definovat, zda stojí proti základům demokracie či nikoliv, a zda se chystá po případném rozmontování současného systému uchýlit k diktátorským praktikám, neboť v prohlášení představitelů se objevují nejasné a především krátkodobé cíle. Po splnění těchto cílů se objevují požadavky demokratizovat současný systém za použití prvků přímé demokracie, neobjevuje se však, kdo by měl nově nastolený systém reprezentovat.

Výrok je tak označen jako neověřitelný, neboť Holešovská výzva volá po větší demokratizaci českého politického a společenského systému, nevyjadřuje však způsoby, jak by k tomuto mělo dojít.

Pravda

Na základě informací uvedených na serverech ihned.cz, aktuálně.cz a businessinfo.cz hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na podzim roku 2008 se Island propadl do hluboké finanční a ekonomické krize v důsledku krachu svých tří největších komerčních bank (Landsbanki, Kaupthing a Glitnir). Ve zkrachovalých islandských bankách mělo peníze asi 400 tisíc Britů a Nizozemců, přičemž nejvíce peněz bylo vázáno zejména v internetové bance Icesave, která patřila společnosti Landsbanki. Občany Velké Británie a Nizozemska však Island odmítl odškodnit, což z jejich strany vyvolalo bouřlivé reakce. Vklady těmto lidem nakonec vyplatily jejich domácí vlády, ty však následně začaly peníze vymáhat po Islandu zpět. Otázka toho, zda a kdy Island vyplatí Britům a Nizozemcům peníze, o které přišli při krachu islandských bank, se následně stala stěžejním bodem jejich vzájemných vztahů a jako taková se promítla i do přístupu Velké Británie a Nizozemska k žádosti Islandu o vstup do EU (2009). Britský ministr pro veřejné finance a ekonomickou politiku Paul Myners se v souvislosti s touto otázkou mimo jiné vyjádřil tak, že: „Islandským představitelům musí být nepochybně jasné, že pokud nebudou vklady všech britských občanů vyplaceny, vstup do Evropské unie je ohrožen.“ (zdroj: ihned.cz, aktuálně.cz, a opět ihned.cz)

28. srpna 2011 přijala Výkonná rada MMF poslední, šestou, zprávu hodnotící islandskou ekonomickou obnovu. Tato zpráva hodnotí obnovu islandské ekonomiky jako mimořádně úspěšnou: „Island je na cestě ekonomické obnovy, finanční systém byl kompletně restrukturalizován a země postupně získává přístup na světové trhy.“ Islandská ekonomika v závěru roku 2011 potvrdila, že po období dramatického poklesu HDP v letech 2009 (-6,7 %) a 2010 (-4,0 %) byl rok 2011 ve znamení obnovy růstu. HDP rostlo čtyři čtvrtletí v řadě (1/2011 3,6 %, 2/2011 1,4 %, 3/2011 4,7 % a 4/2011 1,9 %) a za celý rok 2011 tak růst HDP dosáhl 3,1 %. Tento vývoj se odrazil i v hodnocení ratingových agentur. Agentura Fitch zvýšila rating Islandu z BB+ na BBB- (Moody´s ponechalo na Baa3, S&P´s dokonce na BBB+) s výhledem stabilní. Island se tak dostal ze spekulativních pásem do pásem vhodných k investicím a ve srovnání s problematickými evropskými zeměmi na tom již není nejhůře, naopak mnohé z nich nechává za sebou. (zdroj: Island: Ekonomická charakteristika země)

Pravda

Výrok Ivana Bartoše hodnotíme na základě analýzy zdrojů Ministerstva kultury ČR jako pravdivý.

Ministerstvo kultury zahájilo na začátku roku 2011 veřejnou konzultaci k novele autorského zákona. Česká pirátská strana opravdu zaslala (.pdf) své připomínky a stanovisko k dané novele.

V záznamu (.doc) z úvodního jednání k přípravě novely autorského zákona (AZ) je uvedeno, že na tyto konzultace byli pozváni všichni, kdo zaslali podněty a návrhy k novele autorského zákona (AZ) v průběhu veřejných konzultací na jaře 2011; tudíž také Piráti.

Z dalších jednání je pak zřejmé, že se na nich Česká pirátská strana aktivně podílela a spolupracovala tak s Ministerstvem kultury ČR.

Pravda

Dle dostupných informacích na portálu EurActiv a na stránkách Českého rozhlasu bylo skutečně čerpání prostředků z evropských fondů na jaře (konkrétně počátkem března) částečně pozastaveno v důsledku nespokojenosti Evropské komise s podmínkami čerpání, mj. s auditním systémem. Dle interního dokumentu Ministerstva pro místní rozvoj, který publikoval deník Insider a jehož autenticita byla posléze potvrzena ministerstvem, bude za podmínky zavedení nápravných opatření do konce června 2012 Evropská komise znovu refundovat výdaje. Do té doby budou výdaje financovány ze státního rozpočtu (viz zpráva Českého rozhlasu).

Informace o délce trvání varovných signálů z Evropské unie bohužel nejde z dostupných zdrojů dohledat, nějaký čas už ale jistě trvá. Kromě neověřitelného "roku" jsou však ostatní části výroku pravdivé. Celkově tedy hodnotíme výrok Bohuslava Sobotky jako pravdivý.

Zavádějící

Ekonomiky obou států rostou, ani jedna však nevytváří pracovní místa (resp. neklesá v nich nezaměstnanost).

Předesíláme, že nebudeme hodnotit, zda polská či slovenská vláda "likvidují sociální soudržnost". Definice soudržnosti i míra zavinění vládou by byly vždy sporné.

V růstu ekonomik musíme dát poslanci Sobotkovi za pravdu: podle statistických úřadů obou zemí slovenské i polské (angl.) HDP roste.

Co se týče tvorby pracovních míst, je to složitější: polský statistický úřad eviduje (angl.) od března 2009 stálý nárůst registrované nezaměstnanosti, který k poslednímu dostupnému údaji (únor 2012) stále trvá. Podle údajů slovenského statistického úřadu sice nezaměstnanost v zemi loni meziročně poklesla, ale zde jde pouze o výsledek výběrového šetření. Vezmeme-li v potaz souhrnné údaje (.zip, soubor "grafy_1203.pdf") Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny, míra nezaměsnanosti měřená podle celkového počtu uchazečů dlouhodobě stoupá.

Navíc, což se nám pro Polsko potvrdit nepodařilo, nejde o nárůst nezaměstnanosti způsobený přílivem mladých Slováků: nezaměstnanost lidí ve věku 15-24 let se na Slovensku téměr nezměnila, zatímco nezaměstnaných lidí přes 50 let přibylo meziročně 7,3 %. Srovnáváme přitom data z března 2011 (.zip, soubor "MS_1103.xlsx", Tab.č.16) a března 2012 (.zip, soubor "MS_1203.xlsx", Tab.č.16). Zvýšení nezaměstnanosti starších lidí pak jednoznačně ukazuje na ztrátu pracovních míst stejně, jako meziroční pokles počtu volných míst (stejné soubory, tab. č. 14).

V obou případech tedy nelze tvrdit, že by ekonomiky vytvářely nová pracovní místa, jak Sobotka tvrdí. Pravdu má naopak v tom, že Polsko i Slovensko zažívají hospodářský růst.

Neověřitelné

Neexistuje závazný předpis, který by Pavlem Dobešem zmíněná kritéria definoval.Informace k velkým zakázkám z minulosti jsme rovněž ve veřejně přístupných zdrojích nenalezli.

Nová Směrnice SŽDC č. 53 (.pdf, 1.červen 2012) o zadávání veřejných zakázek umožňuje používat (str. 40) i jiná kritéria, než cenu. Dobeš ale hovoří o "velkých zakázkách" a podle jeho předchozího výroku můžeme soudit, že má na mysli zakázky o objemu přes miliardu korun. K takovým jsme bohužel nenašli výzvy, které by hodnotící kritéria uváděly. Nelze také ověřit, zda do budoucna bude SŽDC takto zakázky skutečně zadávat. Výrok je tedy neověřitelný.

Dodejme, že kritéria pro menší zakázky (rozsah kolem 10 milionů korun) byla v minulosti různá. Např. ještě před příchodem ministra Dobeše do úřadu zadávalo SŽDC zakázky jako rekonstrukce přejezdového zařízení (pdf, str. 5) nebo nákup herbicidů (.pdf, str. 5), ve kterých byla hodnocena pouze cena. Pokud nešlo o "100% cenu", byla kritéria, např. u zakázky SVK Mělník - Děčín - Prostřední Žleb (.pdf, str. 6) jiná, než uvádí Dobeš.

Zavádějící

Ze zákonů o státním rozpočtu pro roky 2010 a 2011 vyplývá, že plánované výdaje kapitoly Ministerstva vnitra pro rok 2010 (.pdf) činily 61 270 573 tis. korun, pro rok 2011 (.pdf) potom 52 877 539 tis. korun. Tyto údaje tedy značí meziroční pokles plánovaných prostředků o 8 393 034 tis. korun. V případě poklesu v rozpočtech v období 2010-2011 hovoří tedy Jeroným Tejc pravdu.

Na stránkách Ministerstva financí lze také dohledat vládou schválený (usnesením vlády č. 457/2012) návrh příjmů a výdajů rozpočtových kapitol na léta 2013-2015. V Tabulce č. 2 můžeme dohledat plánované výdaje pro kapitolu Ministerstva vnitra na rok 2014, tedy 49 284 869 tis. korun. Oproti plánovanému rozpočtu z roku 2010 jde o pokles o 11 985 704 tis. korun.

Jelikož Jeroným Tejc zkreslil informaci o plánovaném poklesu prostředků pro Ministerstvo vnitra mezi léty 2010 až 2014 o celé tři miliardy, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Neověřitelné

I tento výrok se pravděpodobně odvolává na dokument číslo HC 189/10 "Zmapování a porovnání vnitrostátního systému pěstounské péče se systémy pěstounské péče ve vybraných evropských zemích ...", nicméně tento dokument není veřejně přístupný (alespoň se nám nepodařilo dohledat jeho plné znění), proto označujeme výrok za neověřitelný.