Jeroným Tejc
Skoro přesně před rokem (...) když do vlády předložil (ministr Kalousek, pozn.) návrh na zřízení registru účtů tak, aby třeba policie a státní zástupci mohli rychleji vyhledávat, kde má která osoba, či firma účet, nikoli, kolik je na tom účtu prostředků. To už by se museli dotazovat té konkrétní banky. A bohužel tedy musím říct, že vláda včetně pana ministra Kubiceho ten národní registr účtů odmítla.
Na základě dokumentů Vlády ČR a také mediálních výstupů (ex)členů Vlády ČR hodnotíme výrok poslance Tejce jako pravdivý.
Ministr financí Kalousek na jednání Vlády ČR dne 10. srpna 2011 navrhl zřízení "Národní evidence účtů" - to vyplývá z programu tohoto jednání (bod 14). Záznam z tohoto zasedání pak uvádí, že "V láda zevrubně projednala materiál předložený ministrem financí a s předloženým návrhem usnesení nesouhlasila. Z 13 přítomných členů vlády hlasovalo pro přijetí navrženého usnesení 7". Co se týče odmítnutí tohoto návrhu ze strany ministra Kubiceho, tak tento fakt potvrzuje např. exministr Jiří Pospíšil (Česká televize). Samotný ministr vnitra také v debatě s Tejcem tento jeho výrok fakticky potvrzuje. Tvrdil, že návrh neprošel kvůli finanční náročnosti a také z důvodu, že nepřijetí tohoto návrhu nezkomplikuje Policii ČR práci.
Jiří Dolejš
Tuzemská poptávka pod úrovní roku 2008, tuzemské investice, míra investování - opět pod úrovní roku 2008.
Vezmeme-li v potaz tiskovou zprávu Svazu průmyslu a dopravy ČR, kde se uvádí, že domácí poptávka i míra zakázek od domácích podniků v roce 2011 poklesla a průmysl dle této zprávy táhne dopředu jen zahraniční poptávka, musíme Jiřímu Dolejšovi dát za pravdu.
Také vzhledem k tomu, že ekonomická krize začala v roce 2008, přimčemž odstartovala ekonomickou stagnaci v průmyslu a dosud se nepodařilo z tohoto stavu stavu zotavit, je více než pochopitelné, že míra investic a tuzemské poptávky není v současnosti na úrovni roku 2008. Zde je uvedená zprava Svazu průmyslu a dopravy z 6.9.2011 a výsledky jejich šetření. Pro srovnání přikládáme údaje o míře zahraničních a tuzemských investic uváděné Českou národní bankou k 31.12.2008. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Stanislav Polčák
Dva výbory, které se tady tímto zabývaly (změnou zákona o kontrole, pozn.), to znamená ústavněprávní a výbor pro veřejnou správu, tyto pozměňovací návrhy (posilující vnější kontrolu NKÚ, pozn.) schválily, a to i hlasy ČSSD.
Jak výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, tak i ústavně právní výbor, hlasovaly pro návrh novely o Nejvyšším kontrolním úřadu. Rovněž v souladu s tvrzením Stanislava Polčáka pro návrh novely zvedli ruce i poslanci sociální demokracie.
Zápis z jednání ústavně právního výboru z 1. prosince 2011 poukazuje na projednávání a rovněž odsouhlasení novely zákona o NKÚ. V tomtéž dokumentu je i seznam poslanců hlasujících pro návrh, v němž se objevují hned 3 zástupci ČSSD, a to: Jan Chvojka, Stanislav Křeček, Václav Zemek. Podobný zápis z jednání nabízí i výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj. I jeho členové návrh novely odhlasovali. Na rozdíl od ústavně právního výboru ale není konkretizováno, kteří poslanci hlasovali pro návrh. Nicméně ze 14 hlasujících nikdo nehlasoval proti.
Jiří Běhounek
My jsme měli připravený integrovaný dopravní systém, hlasovalo se o něm v červnu 2010 a zastupitelstvo jej nepřijalo.
Výrok hejtmana Běhounka je na základě zápisu ze zastupitelstva z června 2010 hodnocen jako pravdivý.
22. června 2010 projednávalo zastupitelstvo kraje bod 17 - Návrh na zavedení integrovaného dopravního systému Kraje Vysočina - návrh na provedení rozpočtového opatření v rámci kapitoly Doprava. V hlasování tento návrh podpořilo 19 z 38 zastupitelů (přehled hlasování - pro návrh nehlasovali ani všichni zástupci vládnoucí ČSSD), nebyl tedy přijat.
Nigel Farage
Svět se rozkládá do menších, lépe řiditelných vládních jednotek. (...) A my jsme vlastně jediná nebo kontinent v rámci Evropské unie představuje jedinou jednotku, která vlastně postupuje proti tomuto scénáři.
Na základě vývoje integračních uskupení především v Jižní Americe a Africe hodnotíme tento výrok jako zavádějící.
S jistotou lze prohlásit, že Evropská unie představuje v globálním měřítku specifickou mezinárodní organizaci, která dospěla do velmi pokročilé míry integrace. Tato integrace se začala rozvíjet již v padesátých letech minulého století. Existují však minimálně dvě další organizace, které se silně inspirují v některých krocích EU nebo ji dokonce samy označují za svůj vzor, přestože míra jejich integrace zatím nedosáhla takového stupně jako v EU. Máme na mysli Africkou unii a především Unii jihoamerických národů (UNASUR).
Africká unie se snaží prostřednictví integračních snah v ekonomické oblasti dosáhnout rozvoje a vymýcení chudoby na africkém kontinentu.
V rámci prostoru Jižní Ameriky jsou integrační snahy v současnosti na pokročilé úrovni, přestože mezi jednotlivými státy panuje značné množství nedořešených sporů (jako například rivalita mezi Brazílií a Argentinou o postavení vůdčí země regionu nebo konfliktní sousedské vztahy mezi Kolumbií a Venezuelou). Jihoameričtí lídři se nijak netají svou inspirací v projektu EU a dokonce lze vysledovat paralely v organizační struktuře EU a UNASURu. Po vzoru EU se uvažuje (nebo alespoň do nedávna uvažovalo) o zavedení společné jihoamerické měny, parlamentu a zóny volného pohybu osob. Součástí jeho organizační struktury jsou Rada hlav států a vlád UNASURu, Rada ministrů zahraničních věcí UNASURu, Rada delegátů UNASURu a Generální sekretariát UNASURu, tedy orgány, které zakládají politickou spolupráci.
Samozřejmě existuje daleko více regionálních integračních struktur, které spojují národy regionů v rámci různých zájmových sektorů. Mezi další významné mezinárodní integrační iniciativy patří např. Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Evropské sdružení volného obchodu (EFTA), Eurasijská unie (EAU) nebo Dominikánsko-středoamerická smlouva o volném obchodu (CAFTA). Pozadí, funkce, účel a motivace pro existenci těchto uskupení jsou pochopitelně různá.
Přestože není míra integrace v jiných částech světa srovnatelná s příkladem EU, rozhodně není jedinou „protiproudu jdoucí“ organizací svého druhu, ba naopak, je pro značnou část z nich inspiračním zdrojem.
Petr Bendl
Jedno, to chráněné označení původu znamená, že jsou tam všechny fáze výroby a produkce místní.
Chráněné označení původu (v češtině se zkratkou CHOP, v angličtině PDO - protected designation of origin) je skutečně možno udělit pouze zemědělským výrobkům a potravinám, které jsou vyrobeny, zpracovány a připravovány na daném zeměpisném území za užití uznaného know-how.
Definici PDO v anglickém znění lze nalézt v Nařízení Rady (ES) č. 510/2006, v článku 2 odst. 1 a).
Pro ČR je CHOP ukotveno v zákoně č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a o změně zákona o ochraně spotřebitele, v paragrafu 2 odst. a): " Pro účely tohoto zákona se rozumí: a) označením původu název oblasti, určitého místa nebo země (dále jen "území") používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území; za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území, splňuje-li takové zboží ostatní podmínky podle tohoto ustanovení."
Chráněné označení původu se tedy od chráněného zeměpisného označení liší v tom, že v prvním případě se všechny fáze musí odehrávat na daném území, ve druhém potom musí být některé (minimálně jedna) fáze výroby (prvotní výroba nebo zpracování nebo příprava) produktu na daném, geograficky vymezeném území (některé fáze mohou tedy probíhat na území jiném). Při udělování označení CHOP se tedy vyžaduje mnohem striktnější vazba na dané území než u označení CHZO.
Takto rozdíly mezi těmito dvěma označeními udává na svých stránkách také Úřad průmyslového vlastnictví.
Leoš Heger
On (David Rath jako ministr zdravotnictví, pozn.) vyškrtal řadu možností, co pojišťovny platí a výrazně zvýšil limity na předepisování léků.
Za doby Rathova ministrování skutečně došlo k omezení výše hrazené péče.
David Rath byl ministrem zdravotnictví mezi listopadem 2005 a zářím 2006. V této době podepsal vyhlášku č. 550/2005 (.pdf) , která stanovila výši a limity úhrad ("co pojišťovny platí") pro leden až červen 2006. Pokud srovnáme tuto vyhlášku a vyhlášku č. 50/2005 platnou pro leden až červen 2005, vidíme Hegerem zmíněné rozdíly v limitech:
přílohy vyhlášky (.pdf) pro rok 2006 omezují mj. hrazené léky a zdrav. prostředky výší 98 % úhrady poskytnuté v 1. pololetí předchozího roku (referenční období). Připouštejí nárůst zejména, pokud se změní struktura pacientů daného lékaře, jinak je ale platný limit 98 %.
Ve vyhlášce platné v roce 2005 (ministryní byla Milada Emmerová) přitom takové omezení nenajdeme, pouze srážku z poskytnutých úhrad v případě překročení jejich výše v referenčním období. Nikoli takto přísný práh.
"Co pojišťovny platí" tedy bylo s posvěcením ministra D. Ratha významně omezeno. Hegerův výrok je pravdivý.
Bohuslav Sobotka
V Poslanecké sněmovně s tím nebyl žádný problém pro ten návrh (zrušení doživotní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců, pozn.) hlasovaly všechny politické strany, které tam jsou zastoupeny, ten návrh podepsali zástupci všech poslaneckých klubů.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro návrh novely ústavního zákona, kterým se ruší doživotní imunita poslanců, senátorů a ústavních soudců (Sněmovní tisk č. 469) se skutečně vyslovili poslanci napříč všemi politickými stranami v Poslanecké sněmovně a nebyl zde žádný poslanec, který by hlasoval proti. Z celkových 161 přítomných poslanců se pro návrh vyslovilo 156, zbylých 5 poslanců se zdrželo hlasování. Byli mezi nimi: Jiří Koskuba (ČSSD), František Dědič (ODS), Vojtěch Filip (KSČM), Gabriela Hubáčková (KSČM), Michal Doktor (nezařazený). Odkaz na konrétní podobu hlasování naleznete zde.
Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý. V Poslanecké sněmovně návrh na novelu ústavního zákona, kterým se ruší doživotní imunita poslanců, senátorů a ústavních soudců prošel hladce.
Zbyněk Stanjura
Ta novela přináší v zásadě rozšíření pravomocí NKÚ. Kromě stávajícího se rozšiřuje možnost NKÚ kontrolovat všechny obce a města, 6 245, jmenovitě, taxativně tam jsou vyjmenované další instituce, jako Česká televize, Český rozhlas, zdravotní pojišťovny, příspěvkové organizace, které zřizují ministerstva, to znamená například všechny fakultní nemocnice a podobně.
Novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, jež bude projednávána v plénu Poslanecké sněmovny PČR 12.3. 2012, opravdu rozšiřuje kontrolní pravomoci NKÚ, a to dokonce ve větším rozsahu než uvádí Zbyněk Stanjura.
Výše zmíněná novela upravuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu v těchto oblastech:
Já musím říct, že rekonstrukce nemocnic 4 z pěti byla zahájena ještě a předchozí rady a předchozí zastupitelstva kraje Vysočina. My jsme tu rekonstrukci dokončili.
Konkrétně se jednalo o rekonstrukce nemocnic v Jihlavě (např. rekonstrukce porodních sálů), Novém Městě na Moravě (interní oddělení), Havlíčkově Brodě (interní oddělení) a Pelhřimově (hlavní lůžková budova), které všechny byly schváleny a zahájeny v minulém volebním období a dokončeny ve volebním období stávajícím.
V případě poslední krajem zřizované nemocnice v Třebíči je též vyvíjena stavební aktivita, nejedná se však o rekonstrukci, ale výstavbu nového Pavilonu pro matku a dítě.
