Pokud je to otázka na mě, tak samozřejmě kraj může leccos ovlivnit, ale nemůže ovlivnit třeba základní školství, jo, pokud je tam dotaz na základní školství.
Výrok je označen za nepravdivý, protože pro kraj, ačkoli většinou nezřizuje a hospodářsky nespravuje (má však roli ve financování) základní školy na svém území, existují možnosti, jimiž může chod základního školství v kraji ovlivnit. Za určitých podmínek může dokonce zřídit školy, které jinak zřizuje obec či ministerstvo.
Podle školského zákona (.pdf) z r. 2008 na rozdíl od středního a vyššího odborného školství, kde zřizovateli škol jsou v ČR hlavně kraje, patří zřizování základních a mateřských škol především do kompetence obcí. Obec je povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky. Jmenování a odvolání ředitelů patří k pravomocem zřizovatelů škol (§ 166 odst. 2). Kraj však, pokud „prokáže potřebné finanční, materiálové a personální zabezpečení“, může zřídit i zrušit školy, které jinak zřizuje obec nebo ministerstvo [§ 181 odst. 2 (písm. c)].
Financování může kraj ovlivňovat pomocí krajských normativů, podle nich pak rozepisuje a poskytuje finanční prostředky přidělené MŠMT školám zřízeným krajem nebo obcemi (§ 161). Ve druhém případě vychází z návrhů obcí s rozšířenou působností.
Kraj má pravomoc podle školského zákona v případě, že obec nestanoví školský obvod spádové školy, stanovit tento obvod sám v rámci přenesené působnosti (§ 178 odst. 3). Krajský úřad dále může mít vliv na hodnocení žáka v případě, že jsou zákonní zástupci nebo zletilý žák s hodnocením nespokojeni a vyučujícím daného předmětu je ředitel školy (§ 52).
V kompetenci kraje je dále základní školství pro děti a žáky se zdravotním postižením a základní školy speciální nebo pro žáky s vyučovacím jazykem národnostní menšiny. Tyto školy kraj zřizuje i ruší podle stanovených podmínek (§ 181 odst. 1).
(Průměrná úroková míra českých desetiletých vládních dluhopisů 3,5 až 3,8 %, když to porovnáme například se sousedním Slovenskem, které je dokonce v eurozóně a má v průměru pětiprocentní úrokovou míru,) se sousedním Polskem, které je považováno za ekonomicky úspěšnou zemi a má zhruba 5,5 % úrokové míry, (...)
Tento výrok je pravdivý.
V případě Polské republiky jsou státní dluhopisy emitovány na dobu 2, 3, 4 a 10 let (tj. vzhledem k Česku a Polsku na pevně stanové období). Ze statistik zveřejněných Evropskou centrální bankou vyplývá, že se úroková míra emitovaných desetiletých (dlouhodobých) státních dluhopisů v posledním roce (údaje od března 2011 do března 2012) pohybovala kolem 5,8 %. Nejméně to bylo v březnu 2012 - 5,37 %. Nejvíce pak v březnu 2011 - 6,27 %.
(Že pokud zastabilizujeme tuto vládu a ta se bude chovat normálně a čitelně, bude prezentovat nejenom to, co za ty poslední dva roky udělala,) a nebyly to jenom škrty, zdaleka to nejsou jenom škrty, jsou to obrovské změny v legislativě, od zákona o veřejných zakázkách, přes trestní odpovědnost právnických osob, řada protikorupčních právních předpisů, (...)
Vláda skutečně vytvořila zmíněné předpisy i řadu dalších dle protikorupční strategie.
Poslankyně Peake zmiňuje dva konkrétní zákony: od voleb 2010 legislativním procesem prošly tři samostatné novely zákona o veřejných zakázkách, zejména vládní návrh z dubna 2011. Na konci loňského roku byl vyhlášen zákon o trestní odpovědnosti právnických osob.
Následně mluví Peake o řadě protikorupčních právních předpisů. Priority Protikorupční strategie (.pdf) vlády zahrnují, kromě dvou zmíněných, tvorbu mnoha dalších přepisů. Některé jsou již schváleny a vyhlášeny, jako zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů, novela zákona o zaměstnanosti (regulace činnosti pracovních agentur) či novela trestního zákoníku, zpřísňující tresty za korupční jednání.
K naplnění cílů většiny prioritních bodů protikorupční strategie však zatím nedošlo: nejsou ani projednávány parlamentem. Jde o zákon chránící oznamovatele korupce, novelu zákona o obcích, z. o krajích a z. o hl. m. Praze, zavedení testů spolehlivosti úředníků, aj. Ani vládní přehled plnění (.pdf) strategie zatím neuvádí mnoho "splněných" legislativních návrhů. Vláda některé tzv. protikorupční právní předpisy již předložila a nyní čeká na legislativu. V projednávání je například novela tiskového zákona (zneužívání radničních publikací).
Vznikla tedy, jak pravdivě tvrdí Peake, řada předpisů, které se vláda zavázala předložit jako protikorupční opatření. Zároveň má řada, byť krátká, již podobu platných zákonů.
Podíváme-li se na průměrnou hrubou měsíční mzdu, která by měla kopírovat taky nějak úspěšnost ekonomiky, tak vidíme, že v roce 2010 index reálné mzdy činí 100,4 %, v roce 2011 100,3 %.
Výrok poslance Opálky je pravdivý, neboť popisuje předně index reálné mzdy v letech 2010 a 2011.
Poslanec Opálka popisuje indexy reálné mzdy v letech 2010 a 2011. Ty popisuje také Český statistický úřad a uvádí (.xls), že v roce 2010 dosáhl index reálné mzdy 100,475 (dopočítáno z indexů za všechny kvartály roku) a v roce 2011 byl tento index 100,3 (dopočítáno z indexů za všechny kvartály roku). Jeho výrok je tedy pravdivý.
(Velmi intenzivní debata běží v německé vládní koalici. Německá CSU, čili sesterská strana nejsilnější strany CDU, která vládne v Bavorsku, má, řekněme, velmi možná euroskeptické názory na pomoc Řecku a na tyto fiskální kompakty.) Intenzivní debata běží uvnitř FDP, tam dokonce běželo vnitrostranické referendum, zda vůbec tyto věci podpořit.
Tento výrok lze označit za pravdivý.
Vnitřní debata o postoji FDP (Freie Demokratische Partei, která je součástí stávající vládní koalice ve Spolkové republice Německo) k evropským otázkám a budoucímu směřování Německa v EU dospěla v závěru minulého roku k vyhlášení vnitrostranického referenda o otázce přistoupení země k tzv. Evropskému stabilizačnímu mechanismu (EMU). 16. prosince 2011 FDP oznámila, že počet odevzdaných hlasů nedosáhl požadovaného kvóra k jeho závaznosti. Z odevzdaných hlasů vyplynulo, že jsou členové strany ve výše uvedené otázce rozděleni cca. do dvou srovnatelných táborů (z dalších zdrojů např. Frankfurten allgemeine, zeit.de, hn.ihned.cz, economist.com apod.).
Nečasově vládě se povedl smutný rekord. Stala se první vládou po listopadu 1989, proti které přišlo na Václavské náměstí demonstrovat více než sto tisíc občanů.
Výrok Bohuslava Sobotky je nepravdivý, neboť podobné demonstrace (co do počtu účastníků odhadovaných organizátory) již proběhly v České republice dvě.
Demonstrace odborů 21. dubna 2012, která se uskutečnila v Praze (nejvýznamnějším místem akce bylo Václavské náměstí) se zúčastnilo podle odhadů organizátorů 120 tisíc lidí (odhad policie 80 - 90 tisíc). Bohuslav Sobotka zmiňuje fakt, že tato demonstrace byla první, na kterou se dostavilo 100 tisíc lidí, a ti demonstrovali proti vládě. Server ceskenoviny.cz však vydal přehled největších odborářských demonstrací, ze kterého je patrné, že podle odhadu organizátorů již obdobná demonstrace (co do rozsahu) proběhla v roce 1997 (odhad pořadatelů až 120 tisíc lidí, odhad policie poloviční).
V době tzv. Opoziční smlouvy nastal také moment, kdy v čase tzv. "Krize v České televizi" demonstrovalo (3. ledna 2001) na Václavském náměstí podle odhadů tehdejších organizátorů 130 tisíc lidí (pořádáno iniciativou Děkujeme, odejděte). Jedním z jejich hlavních požadavků (mimo výzev směřující ke změnám v České televizi) bylo zrušení tzv. Opoziční smlouvy, která fakticky umožňovala fungování vlády Miloše Zemana. Na této zmíněné demonstraci vystoupil za iniciativu Děkujeme, odejděte Igor Chaun a konkrétně vyzval (filmový dokument "Vládneme, nerušit" - čas 43:30) ke zrušení tzv. Opoziční smlouvy, a také k odchodu Miloše Zemana a Václava Klause z politiky, což by zapříčilo konec tehdejší vlády a tudíž lze tuto demonstraci chápat jako protivládní.
Firma Oredo fungovala nejdříve v Královéhradeckém kraji, protože zastoupení v této společnosti s ručením omezením je 50:50 s Pardubickým krajem.
Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o společnosti Oredo s.r.o. jako pravdivý.
Firma Oredo s.r.o. byla skutečně nejprve založena v Královéhradeckém kraji, načež v roce 2011 do ní vstoupil i Pardubický kraj. Oba regiony jsou jejími polovičními vlastníky.
Příslušného vedoucího státního zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce.
Výrok Petra Nečase hodnotíme jako pravdivý. V zákoně o státním zastupitelství je totiž vysloveně uvedeno, že vedoucího státního zástupce (v tomto případě vrchního státního zástupce pro Prahu) jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce.
Dle zákona o státním zastupitelství se pojmem vedoucí státní zástupce rozumí celá skupina osob. Dle ustanovení § 8 citovaného zákona se tak jedná o nejvyšší státní zástupce, vrchní státní zástupce, krajské státní zástupce a okresní státní zástupce.
Postup jmenování je obsažen v ustanovení § 10, 1-3 odstavec, daného zákona.
"Vrchní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce. Krajské státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh vrchního státního zástupce, který stojí v čele vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu má být krajský státní zástupce jmenován. Okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh krajského státního zástupce, který stojí v čele krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu má být okresní státní zástupce jmenován."
U tohoto soudu byly zcela vyvráceny jakékoli útoky pana Škárky a paní Kočí na to, že by je ABL sledovala.
Není zřejmé, že sledování ze strany ABL by bylo vyvráceno.
Součástí verze obžaloby bylo to, že Kočí a Škárka se obávali o svou bezpečnost a byli sledováni agenturou ABL. Mj. i proto mělo být oddáleno podání trestního oznámení. Na str. 19 odůvodnění rozsudku (.pdf) soud pouze konstatuje, že tato tvrzení nejsou potvrzena svědeckou výpovědí šéfa Škárkovy ostrahy Radka Haška, který měl o sledování hovořit.
Zda byly informace o sledování "zcela vyvráceny" některým z dokumentů, jež do řízení vstoupily, zde nemůžeme potvrdit ani vyvrátit. V těch, které byly zveřejněny (např. zde), "tyto útoky" vyvráceny nejsou.
Tady bych si jenom dovolil panu ministrovi připomenout, že podle ústavy vláda rozhoduje ve sboru a ministři vlády zpravidla se cítí být vázáni většinovým rozhodnutím vlády.
Ano, tento výrok je pravdivý.
Hlava třetí Ústavy České Republiky, článek 76:
(1) Vláda rozhoduje ve sboru. (2) K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.
