Churchill přišel s tou myšlenkou Rady Evropy. Ta existuje ve Štrasburku stále a tam zasedají suverénní státy a vytvářejí dohody.
Tento faktický výrok Nigela Farage hodnotíme jako pravdivý, a to na základě vyjádření W. Churchilla z roku 1943 pro BBC (.mp3), proslovu z roku 1946 v Zurichu a kongresu v Haagu 1948. Další informace k výroku lze nalézt i na oficiálních stránkách Rady Evropy. Informace o Radě Evropy v češtině lze nalézt například na portálu Euroskop či na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR.
S názvem Rada Evropy (pozn.: odlišné od Evropské rady i Rady EU, které jsou součástí EU a v té době ještě neexistovaly) přišel jako první právě Winston Churchill ve svém projevu z roku 1943, kde vyzývá k vytvoření Rady Evropy a Rady Asie.
Vizi pak dále obhajoval i v Zurichu, kde uvedl, že by Rada Evropy měla být prvním konkrétním krokem k vytvoření „něčeho jako Spojených států evropských“. Rozhodnutí o vytvoření Rady Evropy přišlo na evropském kongresu v Haagu. Zde bylo rovněž rozhodnuto, že Rada bude rozdělena na Výbor ministrů a Parlamentní shromáždění. Churchill viděl roli této instituce jako předstupeň větší institucionalizace kontinentální Evropy. Za příklad dával Evropě USA i britský Commonwealth.
Rada Evropy byla založena 5. května roku 1949. Sídlí dodnes ve Štrasburku a sdružuje nyní celkem 47 států, které „zachovávají zásady právního státu a zaručují všem osobám v rámci své svrchovanosti základní lidská práva a svobody“. Suverenita je také zachovávána ve Výboru ministrů – orgánu, kde je každá členská země zastoupena svým ministrem zahraničí. Zde se také rozhoduje o nových smlouvách a úmluvách Rady Evropy.
Lékaři musí mít knihy přání a stížností jako novinku.
Výrok je zavádějící, protože prováděcí předpisy zákona o zdravotní péči sice stanovují standardy hodnocení kvality péče pacienty v případě lůžkových zařízení, nikoli ale pro všechny druhy lékařské péče obecně.
David Rath v tomto případě se vší pravděpodobností hovoří o zákonu č. 372/2011 Sb. (.pdf), o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Ten v 9. části o hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb stanovuje, že minimální hodnotící standardy kvality a bezpečí pro jednotlivé formy zdravotní péče stanoví prováděcí předpis.
Tyto standardy jsou pak ovšem definovány pouze v prováděcím předpisu č. 102/2012 Sb. (.pdf), o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče. Vyhláška jako jeden ze svých standardů stanovuje "sledování a vyhodnocování stížností a podnětů týkajících se lůžkové zdravotní péče". Standard je pak mj. splněn, jestliže "je vedena evidence všech stížností a podnětů pacientů (...) včetně způsobu jejich vyřízení."
Jestli má být tato evidence opravdu vedena formou "knihy přání a stížností", o které hovoří David Rath, či jiným způsobem, žádný ze zákonů nebo předpisů explicitně nedefinuje. Tuto připomínku můžeme ale považovat pouze za technickou. Hlavní ovšem je, že se jedná o hodnocení kvality pouze v případě lůžkové zdravotní péče (tj. primárně nemocniční zařízení), Rath ovšem mluví o "lékařích" obecně, zahrnuje zde tedy i jiné formy poskytování lékařské péče než lůžkové, které ovšem zákonem ani vyhláškou takto upraveny nejsou.
Ani vyhláška č. 92/2012 Sb. (.pdf), o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení, která velmi jasně a přesně vyjmenovává veškeré obligatorní vybavení (nejen) lékařských ordinací, žádnou věc jako knihu a přání stížností nevyžaduje. Výrok poslance Ratha tedy hodnotíme jako zavádějící.
(My podporujeme princip paušálů [daňových, pozn.] jako takových.) Koneckonců byl zaveden v dobách našich vlád.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. V roce 2005 (tedy za vlády Jiřího Paroubka, kterou tvořila koalice ČSSD, US-DEU a KDU-ČSL) byl přijat zákon č. 545/2005 Sb. (více informací zde), který mimo jiné zavedl možnost využití tzv. výdajových paušálů pro tzv. OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné). Tento zákon pozměňoval zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Je skutečností, že v prvních dvou týdnech skutečně některé dávky byly vyplaceny duplicitně, počet těch dávek, které byly vyplaceny duplicitně je hluboko pod jedním promile zpracovaných případů.
V tiskovém prohlášení Minsterstva práce a sociálních věcí bylo uvedeno (.pdf), že celkem bylo vyplaceno 1 514 995 dávek. Zpráva však už počet duplicitně vyplacených dávek neobsahuje. Jediné prohlášení o jejich počtu bylo zatím zveřejněno v Otázkách Václava Moravce přímo ministrem Drábkem. V případě, že jich bylo skutečne jenom několik desítek, jedná se o hodnotu hluboko pod jedným promile. Vzhledem k neexistenci jiného zdroje, který by potvrzoval Drábkova slova, však hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Karlovarský kraj koná už v současné době. Za prvé podařilo se zprovoznit, dneska (28. 8. 2012, pozn.) jsme otvírali vlečku, kam přijde zhruba 3,5 tisíce kamionů na železnici, to je jedna věc.
Na základě dohledaných skutečností hodnotíme výrok jako zavádějící.
Dne 28. 8. 2012 skutečně byla do provozu uvedena vlečka, spojující Vojkovice a Kyselku, která sníží zatížení místních silnic. Podle krajských listů byly práce zahájeny v květnu za účasti karlovarského hejtmana Josefa Novotného.
Jinak ale ani krajské listy, ani jiná média (iDnes.cz, Týden.cz) nezmiňují zapojení kraje, a referují o projektu, jako o projektu společnosti Karlovarské minerální vody, není tedy jasné jak v tomto příkladu "Karlovarský kraj koná".
Jedno, to chráněné označení původu znamená, že jsou tam všechny fáze výroby a produkce místní.
Chráněné označení původu (v češtině se zkratkou CHOP, v angličtině PDO - protected designation of origin) je skutečně možno udělit pouze zemědělským výrobkům a potravinám, které jsou vyrobeny, zpracovány a připravovány na daném zeměpisném území za užití uznaného know-how.
Definici PDO v anglickém znění lze nalézt v Nařízení Rady (ES) č. 510/2006, v článku 2 odst. 1 a).
Pro ČR je CHOP ukotveno v zákoně č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a o změně zákona o ochraně spotřebitele, v paragrafu 2 odst. a): " Pro účely tohoto zákona se rozumí: a) označením původu název oblasti, určitého místa nebo země (dále jen "území") používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území; za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území, splňuje-li takové zboží ostatní podmínky podle tohoto ustanovení."
Chráněné označení původu se tedy od chráněného zeměpisného označení liší v tom, že v prvním případě se všechny fáze musí odehrávat na daném území, ve druhém potom musí být některé (minimálně jedna) fáze výroby (prvotní výroba nebo zpracování nebo příprava) produktu na daném, geograficky vymezeném území (některé fáze mohou tedy probíhat na území jiném). Při udělování označení CHOP se tedy vyžaduje mnohem striktnější vazba na dané území než u označení CHZO.
Takto rozdíly mezi těmito dvěma označeními udává na svých stránkách také Úřad průmyslového vlastnictví.
Já bych chtěl uvést jeden příklad. A je to příklad z Brna, kde krajský ředitel spojil dva územní odbory do jednoho celku. To znamená, že policisté v přímém výkonu to v podstatě nepoznají. Občan to nepozná a zmizel celý jeden management vlastně z bývalých okresů.
V Jihomoravském kraji došlo opravdu od 1. 4. 2012 ke sloučení dvou územní odborů, Blanska a Vyškova, v jeden celek nově zvaný Blansko – Vyškov.
Jak uvádí ředitel jihomoravského policejního ředitelství Tomáš Kužel, změny neproběhly primárně za účelem úspor. "(...) Jde hlavně o zefektivnění vedení dvou územních odborů. Zatímco v ostatních odborech v kraji slouží kolem dvou set padesáti policistů, ve Vyškově a Blansku je to jen zhruba sto třicet. Jejich spojením se tak dostaneme na číslo srovnatelné s ostatními.“
Dle výše uvedeného zdroje Policie ČR a také vyjádření ředitele Kužely se změny nedotknout počtu policistů ani standartu pro občany obou územních celků.
I přesto, že se objevily zprávy o zachování obou velitelství i po spojení daných celků, dle oficiálních údajů Policie ČR sídlí vedení územního odboru Blansko - Vyškov v Blansku.
V současné době jsou legislativně schváleny, to znamená jsou součástí platného právního řádu, jak ty úpravy, které jsou v důchodovém systému, tak v sociálním systému, tak ve zdravotním systému, tak v daňovém systému.
Tento výrok považujeme za pravdivý.
Lze dohledat, že v souvislosti se změnami v důchodovém systému vstoupily v platnost (nikoliv v účinnost) dne 28. prosince 2011 zákony č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření a zákon č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření (úplné znění všech tří uvedených zákonů je možno nalézt zde [pdf.]). Zákonné úpravy v sociálním systému jsou shrnuty na stránkách MPSV. Změny ve zdravotnictví přehledně shrnují např. zpravodajské servery IDNES.cz či Novinky.cz. V oblasti daňového systému také došlo k legislativní úpravě. Vláda však schválila její revizi (např. IDNES.cz, Aktuálně.cz atd.).
Loni se nepodařilo dodržet schodek státního rozpočtu, vláda ho překročila o necelých 8 miliard korun.
Potvrzují to údaje ministerstva financí (MF).
Původní zákon o rozpočtu předpokládal schodek 135 mld. korun. Zpráva (.pdf) MF o výsledcích hospodaření státního rozpočtu za rok 2011 na str. 5 doslova říká:
"Hospodaření státního rozpočtu v roce 2011 skončilo schodkem 142,8 mld. Kč. Tento výsledek je o 7,6 mld. Kč horší, než činila jeho výše daná rozpočtem po změnách".
Poslanec Sobotka zaokrouhlil, ale pravdivě uvedl, že jde o "necelých 8 miliard korun".
„(...) bylo po roce 1989 naším klíčovým cílem návrat na Západ, res. do Evropy, což je cíl, který se naším vstupem do NATO (1999) a EU (2004) naplnil a od té doby se nepodařilo formulovat nové cíle, na kterých by byla mezi naší politickou reprezentací dostatečná shoda.“
Na základě analýzy zpráv Ministerstva zahraničních věcí hodnotíme výrok Jiřího Čáslavky jako pravdivý.
Volební program Občanského fóra uvádí, že hlavním cílem Československa po roce 1989 je návrat na Západ a opětovné zařazení republiky mezi vyspělé země. Toto předsevzetí mělo být dosaženo (pdf.) návázáním vztahů a zapojením se do mezinárodních korporací, zejména do Severoatlantické aliance a EU. Ministerstvo zahraničních věcí navázalo s NATO úzké kontakty již na počátku roku 1990 a Československo postupně začalo na jeho půdě s angažovaností. Samotný vstup České republiky do Severoatlantické aliance je pak označován jako největší politický úspěch od roku 1989. Druhý krok k dosažení cíle představoval vstup České republiky do Evropské Unie, čímž byly završeny dlouholeté vztahy republiky s ES (pdf.). Dle analýzy současné koncepce zahraniční politiky (pdf.) a volebních programů dvou nejsilnějších stran: ODS (pdf.) a ČSSD (pdf.), týkajících se zahraniční politiky, se skutečně nepodařilo dohodnout další významější kroky. Současná zahraniční politika si dává za cíl např. zachování vlivu Evropy a euroatlantické civilizace, posilování bezpečnosti, rozvíjení lidských práv, rozvíjení dosavadních vztahů se sousedními státy či podporu akceschopné a ekonomicky a politicky silné EU. Tyto závazky však vyplývají primárně z členství v NATO, EU, OSN či z mezinárodních smluv, uzavřených mezi Českou republikou a jinými státy v minulosti. Z tohoto hlediska hodnotíme výrok jako pravdivý.
