Přehled ověřených výroků

Předně uveďme, že Marian Jurečka se ve výroku vyjadřuje k výdajům za státní příspěvek na bydlení. V souvislosti se zvyšováním cen energií (.pdf, str. 4) totiž vláda Petra Fialy schválila změny v podmínkách pro jeho získání.

Návrh novely zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, který vláda předložila Sněmovně 5. ledna, přesněji počítá s navýšením tzv. normativních nákladů na bydlení, z nichž se výše příspěvku na bydlení vypočítává. Navýšení těchto nákladů, které se nicméně vztahuje jen k roku 2022 (.pdf, str. 2–3), tak v důsledku bude znamenat navýšení celé částky příspěvku. Upřesněme, že normativní náklady představují „průměrné celkové náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů domácnosti“ a zahrnují nájemné (u vlastníků či družstevníků tzv. srovnatelné náklady) a také ceny služeb a energií (.pdf, str. 5–6).

Podle vládního návrhu by mělo dojít nejen ke zvýšení podpory u dosavadních příjemců příspěvku na bydlení, ale také k rozšíření okruhu lidí, kteří ho budou moci získat (.pdf, str. 6). V rámci novely pak vláda mimo jiné navrhla (.pdf, str. 2, 6), aby o příspěvek mohli nově požádat i lidé v podnájmu.

Rozpočtové dopady těchto změn vládní návrh odhaduje (.pdf, str. 8) na 2,56 až 2,98 mld. korun za rok. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že zmiňovaný návrh novely 11. ledna schválila Poslanecká sněmovna a 20. ledna i Senát. Po podepsání prezidentem republiky bude moci novelizace vstoupit v platnost.

Představitelé koalice SPOLU se v předvolebním období několikrát vyjádřili, že daně zvyšovat nebudou a úspory pro snížení schodku státního rozpočtu chtějí hledat na straně výdajů.

Ve svém předvolebním programu měla koalice SPOLU závazek vytvoření pravidla daňové brzdy, které by znemožňovalo zvýšení celkového daňového zatížení nad předem stanovenou kvótu. Stejný závazek obsahuje také koaliční smlouva (.pdf, str. 18) koalic SPOLU a Pirátů a Starostů: „Vytvoříme pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene. Jakmile jej složená daňová kvóta dosáhne, zvyšování daní bude automaticky vyloučené.“ O tom, kde by se měl nacházet zmíněný strop, ale koalice v programu nic nepíše. Stejný slib se pak nachází také v programovém prohlášení vlády v sekci Veřejné finance.

Kromě toho ale koaliční smlouva (.pdf, str. 4) SPOLU a Pirátů a Starostů stejně jako programové prohlášení vlády obsahují slova o tom, že reforma výdajů státu by neměla způsobit zvýšení daňové zátěže: „Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu, (…) efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže.“

O tom, že koalice SPOLU nechce zvyšovat daně, tedy mluvili její představitelé už před sněmovními volbami a k nezvyšování daňové zátěže se zavázali také v koaliční smlouvě s Piráty a Starosty i ve vládním programovém prohlášení. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že tímto výrokem Marian Jurečka odpovídal na otázku moderátora (audio, čas 13:18), která se týkala zvyšování daní. Jurečka v reakci uvedl, že vláda Petra Fialy nechce zvyšovat celkovou daňovou kvótu (tedy poměr výnosu daní, cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení k HDP). K tomu dodal, že by nicméně podle koaličního programu mohlo dojít k úpravě výše spotřební daně, a poukázal na to, že k úpravám sazeb spotřební daně již docházelo dříve. V první části našeho hodnocení se proto zaměříme na to, zda koaliční program skutečně mluví o možném zvyšování spotřební daně, ve druhé části pak na to, zda opravdu dochází k jejím pravidelným úpravám.

Upřesněme, že spotřební daň se vztahuje především na alkohol, tabákové výrobky a minerální oleje (např. benzin a naftu), v širším pojetí zahrnuje také daň z pevných paliv, ze zemního plynu a z elektřiny, tedy tzv. energetické daně.

Koalice Spolu a PirSTAN ve svém volebním programu (.pdf, str. 18) k tomuto tématu píše, že „spotřební daně budou zohledňovat škodlivost“. Ačkoli se jedná o poměrně neurčitou formulaci, na což dříve poukazoval například zpravodajský web E15.cz, lze usuzovat, že koaliční program opravdu úpravy spotřební daně připouští. 

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v rozhovoru pro Seznam Zprávy k tomuto programovému bodu uvedl (video, čas 27:55), že by se výše spotřební daně na různé komodity měla určovat podle jejich míry škodlivosti, a částečně připustil i její zvýšení. Možné zvyšování spotřební daně zmínil v prosinci i ekonomický expert ODS Jan Skopeček: „Nezvyšovat daně byl náš jasný slib ve volbách. Jedinou výjimkou jsou harmonizované daně, kdy směrnice Evropské unie občas vyžadují aktualizaci daní kvůli kurzovým pohybům, například u spotřební daně na tabák.“

Vliv okolních států a EU

Na harmonizaci spotřebních daní se společně dohodly členské státy Evropské unie. Ta také stanovuje jejich minimální sazbu, pod kterou nesmí výše spotřební daně klesnout. Členský stát nicméně smí nad rámec této minimální sazby uvalit na komodity podléhající spotřební dani i vyšší sazby.

Česká legislativa se tedy částečně podřizuje směrnicím EU. V případě úpravy těchto směrnic se tak změní i české sazby spotřební daně. V roce 2021 se například v rámci EU diskutovalo o tom, že by nově mohla být v rámci unijní směrnice zavedena i minimální sazba spotřební daně na tzv. zahřívané tabákové výrobky, která by mohla být stejně vysoká jako u ostatních tabákových výrobků. V případě zavedení takto vysoké minimální sazby by poté muselo dojít k úpravě českého zákona, protože spotřební daň na tyto výrobky je v ČR v současnosti nižší než u tradičních tabákových komodit (.pdf, str. 117) a také nižší než jejich unijní minimální sazba.

Dodejme také, že minimální sazby spotřební daně Evropská unie stanovuje v eurech. Při zvýšení kurzového ukazatele koruny k euru (tedy „slabší koruně“) by tak teoreticky mohlo dojít k situaci, kdy by česká sazba daně po přepočtu na eura byla nižší než minimální hranice daná Evropskou unií. Za těchto okolností by proto také muselo dojít k aktualizaci českých sazeb spotřební daně, jak tomu bylo například v roce 2014 (.pdf, str. 4).

Co se týče souvislosti změn spotřební daně a situace v zahraničí, výši sazeb v okolních státech uvádělo jako argument pro navyšování spotřební daně z lihu v ČR například Ministerstvo financí v jednom ze svých dokumentů (.pdf, str. 1) z roku 2019. Zmiňovalo především Německo a Polsko, kde byly tyto sazby přibližně o 200 €/hl vyšší než tehdy platná sazba v České republice, která tehdy odpovídala (.pdf, str. 6) 28 500 Kč/hl (tedy cca 1 106 €/hl při přepočtu podle tehdejšího kurzu). Později tak byla česká sazba zvýšena na 32 500 Kč/hl etanolu. Dodejme, že vláda Andreje Babiše tehdy navýšení daně z alkoholu odůvodňovala mimo jiné také tím, že jej doporučuje (.pdf, str. 18) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Na závěr tedy shrňme, že koaliční program vládní pětikoalice skutečně připouští možné úpravy – tedy i zvyšování – spotřební daně. K jejím úpravám také v průběhu let dochází především kvůli změnám směrnic EU, ale například také ve spojitosti se situací v zahraničí. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

Ke zdanění nemovitých majetků dochází pravidelně každý rok. Předmětem této daně jsou například rodinné domy, byty, rekreační zařízení, stavební parcely, zahrady, ale i ovocné sady, vinice nebo třeba chmelnice. Upřesněme, že daň z nemovitosti se podle zákona dělí na daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek.

Základní sazba daně z nemovitosti se určuje na základě výměry (v Kč/m²) a poté se násobí koeficientem, který je přiřazen jednotlivým obcím podle počtu obyvatel při posledním sčítání lidu. Zákon konkrétně rozlišuje sedm kategorií obcí. Obec přitom může obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven, snížit o jednu až tři kategorie nebo zvýšit o jednu kategorii. Nejvyšší koeficient připadá na území hlavního města Prahy, a to ve výši 4,5. V tomto případě jej lze zvýšit už jen na hodnotu 5,0.

Obce pak mají k navyšování daně z nemovitosti ještě další nástroj, tzv. místní koeficienty pro jednotlivé části obce (.pdf, str. 81–82). Tímto místním koeficientem, v rozmezí od 1,1 do 5, se násobí „daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek, popřípadě jejich souhrny“ s výjimkou některých zemědělských pozemků (.pdf, str. 39). U některých druhů staveb také může obec prostřednictvím vyhlášky stanovit navýšení daně z nemovitosti koeficientem 1,5.

Dodejme, že obcím je ponecháno 100 % výnosu z daně z nemovitých věcí, které se nacházejí na území dané obce.

Dále také uveďme, že podle informací z května 2021 vyšší koeficienty daně z nemovitosti, než jaké jsou stanoveny podle počtu obyvatel, velká část obcí nevyužívá. Minulý rok tuto daň zvýšila jen přibližně desetina z celkového počtu zhruba 6 250 obcí, ačkoli prostor k dalšímu zvyšování většina z nich stále má. Výkonná ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková k tomu v lednu 2022 například zmínila, že obce k navyšování daně příliš často nepřistupují, protože kvůli tomu musejí vydat obecně závaznou vyhlášku, což podle ní „není příliš populární“ krok. 

Ošetřovným je v kontextu pandemie koronaviru zjevně myšleno Krizové ošetřovné, které platí zpětně od 1. listopadu 2021 do 28. února 2022. Jde o pomoc rodinám v případě, že školy zavřou třídy v souvislosti s pandemií, nebo v případě, že jejich děti onemocní covidem-19. Ošetřovné se může čerpat za celou dobu, po kterou zůstalo dítě doma. Maximální částka podpory dosahuje 80 % denního vyměřovacího základu rodiče, minimálně pak 400 Kč na den při plném úvazku.

Tzv. Izolačka je mimořádný příspěvek ve výši až 370 Kč za den jako náhrada příjmů zaměstnanců v karanténě či izolaci. Momentálně je schválená také do 28. února 2022.

Oba příspěvky jsou tedy schváleny do konce února tohoto roku, a proto hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý. 

Program Antivirus tehdejší Babišova vláda schválila 31. března 2020 jako jeden ze státních kompenzačních nástrojů. Jeho hlavním účelem byla od počátku ochrana zaměstnanosti a poskytnutí pomoci zaměstnavatelům při snaze udržet své zaměstnance. Tato pomoc probíhala prostřednictvím částečné či celkové kompenzace mzdových nákladů (.pdf, str. 2) v rámci částí programu A, B, C a A+. Program Antivirus B měl bránit propouštění zaměstnanců při omezení výroby nebo výpadku služeb. Dorovnával 60 procent náhrady mzdy až do výše 29 000 korun.

Vláda na konci prosince 2021 rozhodla o pozastavení programu Antivirus B s platností od 1. ledna 2022. Kabinet chce vyhodnotit, zda jde o efektivní nástroj, nicméně v současné chvíli jeho pokračování neplánuje. „Nenecháváme nikoho na holičkách, pamatujeme na pomoc firem, ale musí být efektivní, smysluplná a cílená,“ uvedl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Podle něj se bude vláda snažit, aby Evropská komise co nejdříve schválila program kurzarbeit.

Vyplácení kompenzací v rámci programu Antivirus A+ bylo ukončeno k 1. červnu 2021. Antivirus C byl v platnosti pouze během června, července a srpna 2021. Při nástupu Fialovy vlády byl tedy kromě programu Antivirus B v platnosti také Antivirus A. Jeho platnost je prozatím stanovena do konce února 2022. Kromě Antiviru A zůstává v platnosti také podpůrný program Ministerstva financí pro poškozené OSVČ a další podnikatele, případně podpůrné programy Ministerstva průmyslu a obchodu. Pozastavení Antiviru B je tedy skutečně zatím jediným krokem, který vláda podnikla v souvislosti s programy na podporu podnikatelů. Výrok Mariana Jurečky tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Pro kontext uveďme, že zde Patrik Nacher mluví o jednání o vyslovení důvěry nové vládě Petra Fialy, které ve Sněmovně začalo 12. ledna ráno. V rozhovoru Nacher zmiňuje (video, čas 3:36), že poslanci původně plánovali skončit kolem půlnoci, celé jednání se nicméně podle jeho slov prodloužilo především v důsledku večerního vystoupení ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky: „Potom pan ministr Jurečka vystoupil a řekl, že si vlastně pro tu důvěru, pro ty opoziční hlasy vůbec nepřišel, že je to vlastně nezajímá, a v té chvíli se to rozjelo. Rozjel se ten celý maraton znova.“

Co se týče průběhu jednání, k jeho zahájení došlo ve středu 12. ledna 2022 v 9:00. S krátkými přestávkami poslanci jednali až do čtvrtka 13. ledna do 7 hodin ráno, kdy bylo jednání přerušeno do 18 hodin téhož dne. Kabinet Petra Fialy následně získal důvěru ve čtvrtek 13. ledna přibližně v 19:30. První část projednávání tedy trvala 22 hodin, druhá část pak asi 1,5 hodiny. Celkově tedy jednání o důvěře vládě probíhalo rekordních 23,5 hodiny.

Kdyby jednání opravdu skončilo o půlnoci, jak uvádí Patrik Nacher, trvalo by 15 hodin. Jak lze vidět v žebříčku délky jednání o vyslovení důvěry od roku 1993, který zveřejnil například Deník N, bylo by však i 15hodinové jednání výjimkou. Delší nebo stejnou dobu totiž trvaly jen dvě z celkových 17 jednání, jejichž předmětem bylo vyslovení důvěry vládě. Prvním z nich je minulé jednání o menšinové vládě ANO s ČSSD z roku 2018, které trvalo 16 hodin. Druhý případ lze dohledat až v roce 1996, tedy před 26 lety, kdy druhá vláda Václava Klause získala podporu Sněmovny až po necelých 16,5 hodiny.

Je tedy pravda, že 15hodinové jednání, o němž mluví Patrik Nacher, by bylo stejně dlouhé nebo kratší než „některá“ předcházející jednání. Jelikož by však jednání v délce 15 hodin bylo delší než téměř 90 % všech jednání o vyslovení důvěry vládě v historii ČR, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Během rozpravy, která předcházela hlasování o vyslovení důvěry vládě Petra Fialy, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka konkrétně uvedl: „Já se přiznám, že jsem tady nepřišel ani žádat o důvěru vás, zástupců těchto dvou politických stran (ANO a SPD, pozn. Demagog.cz). Opravdu já jsem tady přišel žádat o důvěru poslance naší koalice, našich 108 poslanců.“ 

Uveďme, že Jurečka ve svém vyjádření reagoval na předchozí vystoupení poslanců opozičních hnutí ANO a SPD, kteří využili svého práva a jednotlivě u řečnického pultu vysvětlovali své důvody, proč novou vládu při hlasování nepodpoří. Jednání Sněmovny, které začalo 12. ledna v 9 hodin ráno, se proto poměrně protahovalo. 

Právě výše citované vyjádření, které Marian Jurečka pronesl přibližně v 11 hodin večer, ale i další večerní vyjádření členů vlády poté vyvolala reakci opozice, na což svým výrokem poukazuje i Patrik Nacher. Poslanci tak s krátkými přestávkami jednali až do 13. ledna do 7 hodin ráno. Další projednávání poté následovalo 13. ledna večer, kdy už došlo k samotnému hlasování, jehož prostřednictvím nová vláda důvěru Sněmovny skutečně získala.

Doplňme, že chvíli po svém projevu Marian Jurečka zveřejnil informaci v podobném znění také na svém twitterovém účtu. 

Během jednání Sněmovny o vyslovení důvěry nové vládě Patrik Nacher několikrát ve spojitosti s úsporami, které kabinet Petra Fialy deklaruje ve svém programovém prohlášení, připomněl jeden z dřívějších návrhů ODS. Přesněji se jedná o pozměňovací návrh (.pdf) k návrhu státního rozpočtu na rok 2021, který ODS předložila v prosinci 2020. Přinést měl úspory až 80,8 miliardy korun, jak také ve Sněmovně zmiňoval Patrik Nacher:

„Na co zapomněl (Zbyněk Stanjura, pozn. Demagog.cz), nebo neodpověděl, co jsem mu podtrhl, je to, jestli, jak se teď hledají ty úspory, jestli nepoužijete ten pozměňovací návrh úspor 80 miliard, který jste dali minulý rok.“

Pro úplnost dodejme, že žádnou z navrhovaných úspor (.pdf, str. 26–29) při schvalování rozpočtu na rok 2021 Sněmovna nepřijala.

Ministr financí Zbyněk Stanjura poté na vyjádření Patrika Nachera reagoval slovy: „To byl pozměňovací návrh poslaneckého klubu ODS. Pro ODS je to základ vyjednávání s koaličními partnery, na tom se nic nemění. Když se podíváte na naše pozměňovací návrhy v několika posledních letech, tak přesně poznáte oblasti, na které jsem cílil.“

Patrik Nacher tedy Zbyňka Stanjuru ve výroku necituje zcela přesně, ale interpretuje jeho vyjádření svými vlastními slovy. Výrok nicméně celkově hodnotíme jako pravdivý. A to i vzhledem ke skutečnosti, že například hnutí STAN, tedy jeden z koaličních partnerů ODS, dříve uvedlo, že v rozpočtu na rok 2022 je možné najít úspory jen zhruba ve výši 60 miliard korun.

Na závěr ještě doplňme, že Patrik Nacher ve výroku mluví o tom, že ODS uváděný pozměňovací návrh podala „minulý rok“. Občanští demokraté nicméně návrh předložili již na konci roku 2020, tedy v předminulém roce. Jedná se však jen o poměrně drobnou nepřesnost, a na naše celkové hodnocení výroku tak nemá vliv.

Lukáš Vlček hovoří o potřebě kontinuity mezi jednotlivými vládami. Tu měli dle jeho slov zdůrazňovat vládní poslanci při jednání o důvěře vládě. 

O tom, že předchozí vláda odvedla „velký kus práce“, na který by bylo dobré navázat, hovořil například ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Přislíbil také navázat na některé konkrétní projekty týkající se například záchranné služby. Ve své řeči zmínil také potřebu spolupráce mezi vládou a opozicí, a to nejen v rámci výboru pro zdravotnictví. 

Také ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš vyjádřil radost nad tím, že podle jeho slov „má na co navazovat“. Podobně jako ministr Válek kvitoval možnost spolupráce, která by měla navázat na spolupráci předchozí. Dále v projevu uvedl, že plánovaná digitální transformace nesmí ohrozit již probíhající projekty.

Dodejme, že ministr financí Zbyněk Stanjura naopak kritizoval předchozí vedení svého úřadu. V mnoha případech musí dle svých slov „začít od nuly“. Zdůraznil například absenci plánů na důchodovou reformu či nového zákona o daních z příjmů.

O potřebě kontinuity a možnosti navázat v některých oblastech na předchozí vládu nicméně opravdu někteří vládní poslanci hovořili. Výrok Lukáše Vlčka tedy hodnotíme jako pravdivý.