Přehled ověřených výroků

V grafu vidíme vývoj průměrných ročním mezd (a platů) v Česku a v Německu mezi lety 2015 a 2020. Data pochází ze statistiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a v korunách vyjádřené hodnoty pro Česko jsou přepočteny pro každý rok na eura podle průměrného směnného kurzu daného roku.

Česká průměrná mzda se v posledních letech skutečně pohybuje kolem třetiny hodnoty německých mezd, od roku 2018 se však přibližuje ke 40 %. V roce 2020 činil tento podíl 39 %, v průměru za šest sledovaných let pak 36 %. Právě třetinu vydělávali Češi oproti Němcům naposledy v roce 2016. 

V současné době se tedy nejedná o přesnou třetinu, v rámci zaokrouhlení na základní zlomky je ale podíl blíže třetině než polovině, a proto hodnotíme výrok Jany Maláčové jako pravdivý.

Jana Maláčová ve svém výroku zřejmě hovoří o odlivu dividend do zahraničí, protože v následné větě mimo jiné uvádí, že je zapotřebí, aby kapitál u nás působících firem zůstával v České republice.

Dle dat Českého statistického úřadu si v posledních šesti letech zahraniční vlastníci firem v Česku rozdělili každý rok průměrně 278 mld. Kč ve formě dividend, tedy vyplacených podílů na zisku akciových společností. Mezi lety 2016 až 2019 se dividendový odliv pohyboval okolo tří set miliard, v posledním roce klesl na 217 mld. Kč. Doplňme, že reinvestováno zpět bylo v roce 2020 téměř 176 mld. Kč.

Zdroje dat v grafu: 2016, 2017, 2018, 2019, 2020.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Za posledních pět let byl průměrný roční odliv dividend 278 mld. Kč, což spadá do námi užívané 10% tolerance.

Jiří Hynek uvádí komplikace při vývozu obráběcích center jako příklad diskriminace ze strany Evropské unie vůči zemím, které nemají přístup k moři.

Některé druhy (CNC) obráběcích center, tedy složitějších obráběcích strojů, spadají (.pdf) mezi takzvané zboží dvojího užití. Konkrétně patří (.pdf, str. 61) do kategorie č. 2: Zpracování materiálů a její podskupiny Zkušební, kontrolní a výrobní zařízení (příloha 1, kategorie 2, 2B). Zbožím dvojího užití se přitom rozumí „zboží včetně softwaru a technologií, které lze použít jak pro civilní, tak i vojenské účely“. Dle Ministerstva průmyslu a obchodu jsou typickým příkladem takového zboží právě obráběcí stroje, protože „jsou masově používané v mnoha průmyslových odvětvích, ale lze je snadno zneužít i k výrobě zbraní“.

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady 2021/821, které nahradilo dřívější nařízení Rady 428/2009, není možné bez povolení vyvážet mimo Evropskou unii zboží dvojího užití, které je uvedené v příloze 1 (tedy také zmíněná obráběcí centra). Toto povolení přitom vývozci uděluje pouze členský stát, „v němž má vývozce sídlo nebo je usazen“. V případě vývozu z ČR tedy toto povolení uděluje stát, přesněji české Ministerstvo průmyslu a obchodu (.pdf), a to podle zákona č. 594/2004 Sb.

Odlišná je situace v případě tranzitu zboží dvojího užití uvedeného v příloze 1, které „není zbožím Unie“, tedy pochází ze států mimo Unii (čl. 5 bod 23–24). Tento tranzit „může být kdykoli zakázán příslušným orgánem členského státu, v němž se zboží nachází“, jestliže dotyčné zboží je nebo může být určeno například k výrobě zbraní.

Tzv. tranzitní licence neboli povolení pro přepravu zboží dvojího užití uvnitř Unie je pak vyžadována primárně u vojenského materiálu uvedeného v příloze 4 nařízení EP a Rady 2021/821. Členský stát nicméně může rozhodnout, že je pro přepravu i jiného zboží dvojího užití přes jeho území nutné získat tuto tranzitní licenci, pokud je cílová země mimo celní území Unie. Připomeňme, že tímto postupem například v roce 2014 blokovalo Německo export zbraní z ČR do Egypta.

Obráběcí centra jakožto zboží dvojího užití tedy nelze z Česka ven z EU vyvézt bez povolení od Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). Pokud by se jednalo o obráběcí centrum, které „není zbožím Unie“, má každý členský stát EU, přes který transport prochází, právo jej zakázat. Kromě toho ale každý členský stát může tranzit přes své území podmiňovat také vydáním tranzitní licence. Zda a jak často skutečně členské státy EU tuto tranzitní licenci na obráběcí centra vydávají, se nám nicméně z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. Nedokážeme tak říct, zda je situace, kterou popisuje Jiří Hynek, běžná, či spíše výjimečná. Jeho výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

17. června 2020 představila Evropská komise dokument s názvem Strategie EU pro očkovací látky proti covid-19. Cílem této strategie bylo mimo jiné urychlit distribuci vakcín a zabezpečit dostupnost vakcín pro členské státy a jejich obyvatele. "Společné úsilí zvýší naše šance na přístup k bezpečné a účinné vakcíně, kterou potřebujeme co nejrychleji," komentovala tehdy Strategii eurokomisařka Stella Kyriakidisová. Na základě této strategie Komise dohromady s členskými státy domlouvala záruky předběžného nákupu s výrobci očkovacích látek. Na základě tohoto postupu pak měly jednotlivé členské státy právo na nákup určitého množství dávek očkovacích látek za určitou cenu. 

Počet dávek a druh očkovacích látek si mohly členské státy určit v rané fázi vyjednávání. Po uzavření smluv měly být očkovací látky přidělovány podle distribučního klíče založeného na počtu obyvatel, přičemž členské státy dostávaly očkovací látky za stejných podmínek – tedy na poměrném základě a za stejnou cenu. Následně bylo možné upravit počet očkovacích látek mezi členskými státy podle jejich potřeb. V případě, že by se jeden z členských státu rozhodl svou objednávku zcela nevyčerpat, ostatní státy pak měly možnost nakoupit této očkovací látky více. Hospodářské noviny dodávají, že členské státy si od každého výrobce mohly objednat tolik dávek vakcíny, kolik odpovídá počtu jejich obyvatel. Česko však tuto možnost nevyužilo a vakcín nakoupilo podstatně méně.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť členské státy si skutečně mohly zvolit, kolik dávek jednotlivých vakcín chtějí prostřednictvím EU objednat. Jediným omezením bylo, že nemohly od jediného výrobce požadovat více dávek, než by stačilo na proočkování jejich populace.

Podle informací serveru ceskezajmy.eu došlo v období od 20. května 2020 do 18. května 2021 k celkem 97 zasedáním Rady Evropské Unie. Jednání Rady EU se zpravidla účastní ministři jednotlivých zemí, a to podle agendy, které se právě týká. V případě České republiky se jej účastnili samotní ministři 40krát, jejich účast tedy byla méně než poloviční. Doplňme, že projekt ceskezajmy.eu společně realizují odborníci z organizací STEM (Ústav empirických výzkumů), AMO (Asociace pro mezinárodní otázky), Europeum (Institut pro evropskou politiku) a Evropa v datech.

Pokud srovnáme jednotlivé ministry, pak ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se účastnila všech tří svých resortních jednání. Ministr zemědělství Miroslav Toman se účastnil čtyř jednání z dvanácti. Ministryně financí Alena Schillerová se účastnila osmi jednání z osmi. Ministr školství Robert Plaga nebo ministryně spravedlnosti Marie Benešová se potom neúčastnili ani jednoho z příslušných jednání. Účast Jany Maláčové je tedy možné považovat za častější oproti jejím vládním kolegům.

Pro úplnost dodáme, že Českou republiku čeká od 1. července 2022 předsednictví Evropské Unie. Při srovnání účasti ministrů ze zemí, které měly v blízké době předsedat EU, Česko zaujímá poslední místo. Od 1. července tento post zastává Slovinsko, jehož ministři se účastnili 66 zasedání. Francie, kterou čeká předsednictví příští rok, byla svými ministry přítomna na 51 zasedáních a ze Švédska, které předsedá EU po nás, byli jeho ministři na jednáních 83krát.

Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), neboli Pařížská smlouva, vstoupila v platnost v roce 1952. Jejím úkolem bylo především „zajistit volný pohyb uhlí a oceli a uvolnit přístup k výrobním zdrojům“. Dalším cílem bylo také zřídit společný Vysoký úřad, který by „dohlížel na trh, sledoval dodržování pravidel hospodářské soutěže a zajišťoval transparentnost cen". Ekonomika (trh) by se tedy v tomto případě dala považovat za zásadní motiv vzniku.

Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS), neboli Římská smlouva, vstoupila v platnost 1. ledna 1958. Jejím cílem bylo „prostřednictvím obchodu usilovat o integraci a hospodářský růst“. Vytvořila také společný trh fungující na základě volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Dalšími cíli byla např. spravedlivá hospodářská soutěž, společná obchodní politika anebo položení základů pro užší svazek evropských států. I v tomto případě se tedy jednalo především o ekonomickou integraci. Jejím prostřednictvím se však mělo dosáhnout i určité integrace politické.

Nad rámec výroku pak zmiňme, že Smlouva o Evropské unii, neboli Maastrichtská smlouva, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993 byla již o poznání komplexnějším řešením evropské integrace. Obsahovala například také pilíře o zahraniční a bezpečnostní politice, vyžadovala spolupráci členských států v oblasti dodržování lidských práv či podporovala jednotnost v boji proti terorismu. Mimo jiné však položila základ pro společnou hospodářskou a měnovou unii, podle níž musí členské země „koordinovat své hospodářské politiky, poskytovat mnohostranný dohled nad touto koordinací a řídit se pravidly finanční a rozpočtové kázně“. 

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť Josef Nerušil mluví o počátcích evropské integrace a zejména založení ESUO a EHS. V případě obou těchto společenství přitom můžeme říci, že jejich primárním cílem byla ekonomická integrace a vytvoření ekonomického společenství. 

Evropská unie vznikla 1. listopadu 1993, tedy dnem, kdy vstoupila v platnost tzv. Maastrichtská smlouva. Tato smlouva zavedla tři pilíře: prvním z nich bylo seskupení tradiční činnosti, pracovních a rozhodovacích postupů tří původních organizací (Evropské hospodářské společenství, Evropské společenství uhlí a oceli a Euroatom) pod jednotnou organizaci, kterou byla právě Evropská unie. Druhý pilířem Maastrichtské smlouvy byla společná zahraniční a bezpečností politika, třetím pak spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí.

Právní subjektivitu má Evropská unie ovšem až od doby, kdy vstoupila v platnost tzv. Lisabonská smlouva, což se uskutečnilo 1. prosince 2009 (.pdf, str. 1). V důsledku získání právní subjektivity se Evropská unie stala osobou v právním smyslu a jako taková obdržela práva a povinnosti a může právně jednat. Evropská unie tak nově mohla například podepisovat mezinárodní smlouvy v oblastech spadajících do jejích pravomocí a stát se členem mezinárodních organizací. Členské státy zároveň smějí od této doby podepisovat pouze mezinárodní smlouvy, které jsou slučitelné s právními předpisy EU (str. 2).

Dle dlouhodobých výzkumných šetření mezinárodní analytické organizace YouGov, probíhajících od ledna 2020, je s vystoupením Velké Británie z Evropské unie konstantně nespokojeno 43 až 51 % dotazovaných. Z prozatím poslední analýzy YouGov na téma Brexit z 29. září 2021 pak vyplývá, že 53 % respondentů si myslí, že Brexit (ve smyslu fungování Spojeného království po odchodu z EU) neprobíhá dobře.

V červnovém dotazování výzkumné agentury Redfield & Wilton Strategies uvedlo 42 % oslovených, že rozhodnutí opustit EU nebylo správné.

Další průzkumy na téma Brexit ukazují, že pokud by probíhalo nové referendum, pro setrvání v EU by hlasovalo 43 % z dotazovaných.

S počínáním britské vlády ohledně Brexitu bylo pak podle jiného výzkumu agentury YouGov v září 2021 nespokojeno přibližně 59 % dotazovaných Britů. 

Citace pochází z twitterového účtu předsedy ODS Petra Fialy. Celkově jde o výňatek z projevu, který Petr Fiala pronesl na schůzi Poslanecké sněmovny z 13. září 2018. Na ní poslanci probírali vedle jiného i výsledek hlasování Europarlamentu z předcházejícího dne, kterým došlo k přijetí doporučení, aby Evropská komise zahájila proti Maďarsku řízení kvůli vážnému ohrožení unijních hodnot.

Upřesněme, že předseda občanských demokratů 13. září 2018 na Twitteru doslova uvedl: „Všechny pokusy různým způsobem zasahovat do dění jednotlivých demokratických států v rámci Evropské unie jenom prohlubují krizi EU, prohlubují nedůvěru mezi evropskými zeměmi a ohrožují dokonce i budoucí spolupráci jednotlivých zemí.“

Předsedkyně TOP 09 hovoří o vyloučení maďarské parlamentní strany Fidesz z evropské politické frakce Evropská lidová strana (EPP). 

Již v březnu 2019 bylo hnutí Fidesz, jejímž předsedou je maďarský premiér Viktor Orbán, pozastaveno členství v EPP. Tímto krokem strana ztratila právo účastnit se schůzí frakce a hlasovat na nich. Důvodem mělo být údajné porušování principů právního státu. 

Pro úplné vyloučení hnutí Fidesz z EPP se předsedové 13 členských stran (včetně Markéty Pekarové Adamové za TOP 09) poprvé vyslovili v dubnu 2020. V dopise adresovaném předsedovi EPP Donaldu Tuskovi poukazovali především na kontroverzní způsob řešení pandemie covidu-19. Maďarský parlament totiž v březnu 2020 schválil zákon, podle nějž může Viktor Orbán rozhodovat o dalších krocích ohledně řešení pandemie prostřednictvím dekretů bez nutnosti předchozího schválení parlamentem. Evropská komise vyjádřila obavy především kvůli absenci časového omezení tohoto rozhodování. 

3. března 2021 všech 12 poslanců Fidesz frakci EPP definitivně opustilo. Stalo se tak v reakci na schválení nových pravidel usnadňujících jejich vyloučení, jež premiér Orbán označil za zjevně nepřátelský krok proti Fideszu a jeho voličům.

Na závěr dodejme, že fakticky se tedy nejednalo o vyloučení, nýbrž o odchod z vlastního rozhodnutí Fideszu. Avšak vzhledem k tomu, že tento odchod byl reakcí na hrozící vyloučení, a vzhledem k předchozím událostem (pozastavení členství, dopis Donaldu Tuskovi a usnadnění pravidel pro vyloučení), tento výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.