Přehled ověřených výroků

Dle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, se na zajištění dopravní obslužnosti podílí obce i kraje. Dopravní obslužností se rozumí „zabezpečení dopravy po všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu“.

Kraj podle § 3 daného zákona „zajišťuje dopravní obslužnost ve svém územním obvodu a se souhlasem jiného kraje v jeho územním obvodu. (…) Obec zajišťuje dopravní obslužnost ve svém územním obvodu nad rámec dopravní obslužnosti území kraje“. Také dle Plánu dopravní obslužnosti Středočeského kraje (.pdf, str. 78) pro období 2016–2020 je dopravní obslužnost dělena na základní a ostatní. V základní je objednatelem dopravy kraj, v ostatní jednotlivé obce nebo svazky obcí. Ostatní dopravní obslužnost tak zajišťuje dopravní spoje nad rámec těch, které jsou vyjednány krajem.


Zakázky na prořezávání stromů podél silnic začala ve Středočeském kraji vyhrávat firma patřící šéfkuchaři a podnikateli Robertu Chejnovi, která se se touto činností nikdy předtím nezabývala.



Roberta Chejna pojí s ředitelem Krajské správy a údržby silnic Zdeňkem Dvořákem středočeská vesnice Ratboř u Kolína, kde Chejn provozuje svou restauraci a ředitel Dvořák pár desítek metrů opodál vlastní dům. 


Podnikatel Chejn od Středočeského kraje dostal dvě zakázky na údržbu zeleně podél silnic dohromady za 900 tisíc korun. Dva znalecké posudky, které nechal vypracovat středočeský zastupitel Michael Pánek (ODS), zjistily, že až na malé výjimky stromy nikdo neořezával několik let.

„Šlo zjevně o zaplacení neprovedených prací,“ napsala soudní znalkyně Ilona Dundychová do závěrů svých posudků.

Zastupitel Pánek podal trestní oznámení, ve kterém upozorňuje, že Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje zakázky úmyslně dělí na menší části, aby je mohla zadávat bez soutěže vybraným dodavatelským firmám, přičemž celkové škody odhaduje na minimálně 1 miliardu korun. Hejtmanství v čele s Jaroslavou Pokornou Jermanovou (ANO) podle něj kvůli špatnému hospodaření přijde ročně o více než 200 milionů korun. Vedení kraje pochybení odmítá.

Policie tyto zakázky prověřuje. Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu zasahovali v únoru 2020 na Krajské správě a údržbě silnic Středočeského kraje.

„Mohu uvést, že náš útvar provádí úkony trestního řízení. Dozor vykonává Krajské státní zastupitelství v Praze,“ uvedl mluvčí policejní centrály Jaroslav Ibehej.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož policie opravdu vyšetřuje možné manipulace s veřejnými zakázkami Středočeského kraje v oblasti infrastruktury, a to včetně případu údržby zeleně firmou Roberta Chejna.

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) bylo k 31. prosinci 2019 na území Středočeského kraje celkem 1 144 obcí s celkovým počtem obyvatel 1 385 141. Z toho v obcích s počtem obyvatel do 2 000 žilo celkem 563 089 lidí, tedy 40,65 % všech obyvatel kraje. Údaj uváděný Radkem Rozvoralem se pohybuje v mezích námi tolerované míry nepřesnosti.

Srovnáme-li v uvedeném ohledu Středočeský kraj s ostatními kraji České republiky, pak je tento vysoký podíl lidí žijících v obcích do 2 000 obyvatel vyšší pouze v kraji Vysočina (44,16 %). V rámci České republiky má tak Středočeský kraj skutečně neobvykle vysoký podíl obyvatel žijících v menších obcích.

Zásady dopravní obslužnosti Středočeského kraje jsou obsaženy v plánu dopravní obslužnosti (.pdf) kraje na období 2016–2020. Cílem tohoto plánu je vylepšit a sjednotit dopravní situaci Prahy a Středočeského kraje. Kraj přitom dle plánu (.pdf, str. 78) opravdu nemá na starost dopravní obslužnost veškerých obcí. Plán rozděluje dopravní obslužnost na základní, tu má v kompetenci kraj, a ostatní. V rámci ostatní dopravní obslužnosti sjednávají jednotlivé linky samy obce.

Co se týče obslužnosti vyjmenovaných obcí, Kamenici obsluhuje pět linek veřejné autobusové dopravy. Tři z nich (335, 337, 339) umožňují přímou dopravu do Prahy a zpět. Autobusové linky pak zajíždějí i do Nedrahovic a Dobšína, jejichž části se také jmenují Kamenice v Nedrahovicích a Dobšíně. Dopravně obsloužena však není Kamenice v Klučenicích.

Obcí Struhařov je pak hned několik. Tou první, v okrese Praha-východ, projíždí tři autobusové linky. Struhařov v okrese Benešov pak obsluhuje deset autobusových linek, přičemž čtyřmi (350920, 200020, 176101, 160570) je možné se dostat do Prahy. V případě Struhařova v Kamenici je autobusová zastávka vzdálená cca 500 metrů.

Co se týče posledních zmiňovaných Velkých Popovic, zde jsou pouze dvě linky, kdy jedna z nich (282461) umožňuje dopravu do výše zmíněných Kamenic a druhá (100363) představuje přímý spoj do Prahy.

Pro lepší pochopení výroku se nejprve zaměřme na jeho kontext v rámci debaty. Petra Pecková (STAN) v předvolební debatě kritizovala (čas 1:37:07) podle ní nedostatečnou aktivitu Středočeského kraje při spolupráci s obcemi, což dokládá tím, že kraj nijak nepodpořil město Mnichovice, v němž je starostkou, při výstavbě záchytného parkoviště u místního nádraží. Uvádí, že Mnichovice samy, bez pomoci kraje, musely vykupovat pozemek od Správy železnic a společně s Mirošovicemi žádat o dotaci.

Petra Pecková ve výroku hovoří o bezbariérovosti nádraží v Mnichovicích. V těsné blízkosti nádražního podchodu toto město v roce 2020 vybudovalo záchytné parkoviště P+R (.pdf). Na fotografiích z výstavby parkoviště pak lze zmiňovaný podchod dobře spatřit (pro porovnání doplňujeme také snímek z Mapy.cz z doby ještě před stavbou).

Dle informací na webu města Mnichovice tento bezbariérový podchod (str. 10) s přístupovým chodníkem nechala postavit Správa železnic už v roce 2009. Českými drahami je přístup do budovy stanice popisován jako bezbariérový, stejně jako „přístup na všechna nástupiště“ například v jízdním řádu z roku 2014 (.pdf, str. 1 a 11).

Petra Pecková „bezbariérovým napojením na nádraží“ pravděpodobně myslí napojení prostoru parkoviště na prostor nádraží. V projektu (.pdf) na stavbu záchytného parkoviště lze nalézt chodníkovou rampu se sklonem 12,5 %. Dokument přiložený k zadání veřejné zakázky na stavbu parkoviště uvádí (.zip, dokument A..doc, str. 8), že tato šikmá rampa je navržena „pro bezbariérový vstup z parkoviště do podchodu“. Doplňme, že podle informací k projektu nicméně i přes tyto skutečnosti „došel hodnotící orgán k závěru, že mnichovické nádraží bezbariérové není“.

Zdůrazněme, že zmiňovaná rampa je pak do prostoru parkoviště zcela zakomponovaná a stavba parkoviště byla projektem města, což Petra Pecková před tímto výrokem uvedla (čas 1:37:07). Bylo by tak poněkud zavádějící tvrdit, že záležitosti týkající se napojení na chodník v těsné blízkosti by měl řešit někdo jiný než právě město, jak ve výroku naznačuje Petra Pecková.

Město Mnichovice, v nichž je Petra Pecková starostkou, v červnu 2020 dostavělo záchytné parkoviště P+R. Dle projektu (.pdf) leží toto parkoviště svou největší částí na pozemku s parcelním číslem 1717/8. V registru smluv lze dohledat smlouvu mezi Mnichovicemi a Správou železnic (dříve Správa železniční dopravní cesty) na odkup pozemku s parc. č. 1717/8 v ceně 527 tisíc korun (.pdf, str. 2).

Dodejme, že Správa železnic je státní organizací, která hospodaří s majetkem státu. Prodej zmiňovaného pozemku v Mnichovicích (.pdf, str. 3) pak odsouhlasila (.pdf) také vláda.

Na projekt parkoviště získaly Mnichovice dotační podporu pomocí tzv. integrované teritoriální investice (ITI) (.pdf, str. 1) v rámci Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Řídícím orgánem tohoto programu je Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR).

Podmínky získání dotace na nákup pozemku pak upravují Obecná pravidla pro žadatele a příjemce IROP (.pdf, str. 126) nebo například Specifická pravidla pro žadatele a příjemce integrovaných projektů ITI (.pdf, str. 30). V těchto dvou dokumentech ani v jiných veřejně dostupných zdrojích se nám nicméně nepodařilo dohledat, zda je z dotační podpory vyloučen nákup pozemku od státu. Nicméně nemůžeme vyloučit, že pravidlo, na jehož základě by úplatné převody majetku od státu nebyly způsobilými výdaji pro evropské dotace, není zakotveno přímo v evropské legislativě. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Na závěr doplňme, že Mnichovice plánovaly koupit pozemek nejméně od roku 2016 (.pdf, str. 11). Tehdy město odhadovalo cenu pozemku na zhruba 400 tisíc korun a výši dotací na 0 %.

Petra Pecková (STAN) zde hovoří o záchytných parkovištích typu P+R („park and ride“, česky „zaparkuj a jeď“), o nichž mluvil (video, čas 01:35:50) její předřečník Robin Povšík (ČSSD).

Mnichovice, v nichž je Petra Pecková starostkou, záchytné parkoviště P+R dostavěly v červnu 2020. Dle projektu (.pdf) této stavby leží parkoviště svou největší částí na pozemku s parcelním číslem 1717/8, okrajově pak i na dvou dalších parcelách (.pdf, str. 1). V registru smluv lze dohledat smlouvu mezi Mnichovicemi a Správou železniční dopravní cesty na odkup pozemku s parc. č. 1717/8 v ceně 527 tisíc korun (.pdf, str. 2).

Tento odkup musela odsouhlasit také vláda, která tak učinila usnesením č. 825 „o souhlasu s převodem nepotřebného majetku se kterým má právo hospodařit Správa železniční dopravní cesty, státní organizace“ (.pdf) z 29. listopadu 2017. Jak se lze přesvědčit, mezi tímto majetkem byl i zmiňovaný pozemek v Mnichovicích (.pdf, str. 3).

Dodejme, že Správa železnic je státní organizací, která hospodaří s majetkem státu. Není tedy „státním podnikem“, jak ve výroku uvádí Petra Pecková, v právním slova smyslu.

Co se týče Mirošovic, tato obec dostavěla své parkoviště P+R (.pdf, str. 1) na konci června 2020. Podařilo se nám nalézt oznámení (.pdf) o zahájení stavebního řízení, podle něhož toto parkoviště leží na parcelách s čísly 691/2 a 1922/20 (.pdf, str. 1). První jmenovanou parcelu o výměře 1 901 m² město odkoupilo (.pdf, str. 5–6) od soukromého majitele za 800 tisíc korun. Informace o druhé menší parcele, která podle katastru nemovitostí zabírá plochu 732 m², se nám nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat. S dotazem jsme se proto obrátili na starostu obce Mirošovice. Podle jeho vyjádření pak je tento pozemek ve vlastnictví obce již dlouhou dobu (a byl jím tedy ještě před výstavbou parkoviště).

Na závěr doplňme, že obě obce, tedy Mnichovice (.pdf, str. 1) i Mirošovice, získaly na stavbu svých parkovišť P+R finanční podporu pomocí tzv. integrované teritoriální investice (ITI) (.pdf, str. 11) v rámci Integrovaného regionálního operačního programu (IROP).

V rozpočtu (.xlsx, Kapitola 04 + Kapitoly – shrnutí BV a INV) Středočeského kraje na rok 2020 je vyčleněno 1 522 725 000 korun jako příspěvek na běžné opravy a udržování v rámci příspěvkové organizace Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje. Dále poskytuje 30 950 000 korun na opravu a údržbu majetku silnic jako takových. Celkem pak v součtu oprav a údržeb společně s výdaji investičního charakteru kraj letos investuje do dopravy celkem 4 188 258 000 korun, tedy lehce přes 4 miliardy.

Původní rozpočet kraje byl ale v průběhu roku navyšován. Podle schválených rozpočtových opatření (RO)(.xlsx) byl rozpočet v kapitole 04 – Doprava navýšen celkem o 0,75 mld. Kč z dotací Státního fondu dopravní infrastruktury (viz RO č. 34, str. 12; 91, str. 14; 111, str. 7; 129, str. 19; 141, str. 5) a programu IROP (viz RO č. 156, str. 6). Z toho je na opravy a údržbu určeno 0,27 mld. Kč a 0,48 mld. Kč na výstavbu a modernizaci.

Celkem tedy celkový objem peněz určených na silnice vychází na 4,94 mld. Kč, z čehož 1,8 mld. Kč jde na údržbu a opravy.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož nepřesnost, které se Robin Povšík dopustil (1,5 miliardy korun), převyšuje naši míru tolerance 10 %.

Antonín Fryč zde hovoří o dálnici D3, která má spojit Prahu a jižní Čechy s rakouskými hranicemi. 

O výstavbě D3 se rozhodlo v roce 1987. První úsek dálnice byl otevřen v roce 1991 a představuje obchvat města Tábor. V následujících letech se zprovoznilo několik dalších částí. Avšak o trase vedoucí přes Středočeský kraj se vede již několik let vášnivá debata.

V roce 2005 se Vláda ČR usnesla na výběru trasování D3 ve variantě „stabilizované“, která by vedla přes Posázaví a která by podle některých méně omezovala obyvatelstvo, avšak představovala by větší riziko pro přírodu. Nesouhlas s tímto „stabilizovaným“ vedením dálnice vyjádřil v roce 2007 tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík, ale i spousta ekologů a přilehlých obcí. Na podnět od Bursíka [usnesení vlády č. 1064/2007 (.doc, str. 2)] byla zřízena skupina odborníků, která měla za úkol zhodnotit jiné varianty vedení dálnice.

Následně byla zpracována studie (.pdf), která porovnávala dvě možnosti – západní (původně „stabilizovaná“) a východní. Kvůli pokračující neschopnosti shodnout se na jedné variantě, komise expertů v roce 2009 odhlasovala variantu západní. Na základě usnesení vlády č. 431/2010 (.pdf) byla potvrzena západní možnost realizace dálnice.

Ředitelství silnic a dálnic nechalo zpracovat potřebnou dokumentaci pro EIA (Environmental Impact Assessment), která byla dokončena v roce 2010. V závěrečném stanovisku EIA byla většina dotčených orgánů pro západní variantu.

V letech 2013–2014 proběhl geologický průzkum území a také byla v tomto období podána žaloba (.pdf) několika subjekty na zrušení Zásad územního rozvoje Středočeského kraje („závazný dokument pro obce, které nemají koridor dálnice vymezen a musí ho zapracovat do svých územních plánů"). Krajský soud v Praze jejich žalobě vyhověl a ZÚR zrušil. V roce 2015 byla schválena nová aktualizace ZÚR Středočeského kraje a začaly geodetické a projektové práce.

Již 2. září 2020 se premiér Andrej Babiš sešel s odpůrci západní varianty (iniciativa zvaná Alternativa středočeské D3) dostavby dálnice a diskutoval s nimi nad variantami trasování dálnice. Podle serveru Aktuálně.cz Babiš po jednání uvedl, že „má zájem pochopit řešení, které spolek navrhuje“ a mluvčí vlády Jana Adamcová pouze uvedla, že se premiér „s návrhem rád seznámí detailněji“. Zdůraznila však, že premiér Babiš zároveň prohlásil, že trasa je zcela v kompetenci ministra dopravy. Ministr dopravy Karel Havlíček (ANO) přitom podle mluvčí opakovaně zcela jasně uvedl, že jiná varianta než D3 přes Posázaví nepřipadá v úvahu. Další schůzka s Alternativou středočeské D3 je naplánována na říjen.

Ministr dopravy Karel Havlíček následně na jednání středočeských starostů v Praze 15. září 2020 uvedl, že podporuje západní variantu trasování D3, tedy přes Posázaví. Jednání se účastnil i premiér Babiš a řekl, že bude o přednesených argumentech starostů přemýšlet.

Není však pravdou, že by Andrej Babiš prohlásil, že ve věci polohy dálnice D3 nic „není uzavřeno a že se ještě o tom bude diskutovat“, a to ani po schůzce se zástupci Alternativy středočeské D3, ani po jednání se středočeskými starosty.

Dálnice D3 by měla vést z Prahy, přes Tábor a České Budějovice až do Rakouska. Aktuálně je v provozu úsek od Nové Hospody až k Veselí nad Lužnicí. 29. března 2019 (.pdf, str. 4) pak byla zahájena stavba úseku Hodějovice–Třebonín, která bude měřit 12,5 km. 17. dubna 2019 (.pdf, str. 4) se začalo stavět na úseku Úsilné–Hodějovice, úsek bude měřit 7 km. Oba úseky by pak měly být hotové do roku 2023.

K trase dálnice D3 probíhaly studijní práce už v 70. letech minulého století. Plány (.pdf, str. 5) dálniční sítě, tehdy ještě v Československu, byly o dálnici D3 doplněny ale až v roce 1987, tedy před 33 lety. „Po vzniku samostatné České republiky potvrdila v roce 1993 vláda ČR rozsah své dálniční sítě a odsouhlasila rozvoj její výstavby do roku 2005, a to včetně dálnice D3. Ta zůstala součástí strategických plánů až do února 1997, kdy vláda z úsporných důvodů vyňala dálnici D3 ze svých plánů. V roce 1999 se ale opět dálnice D3 stala součástí koncepce výstavby dálniční sítě ČR, a to podle strategického materiálu Návrh rozvoje dopravních sítí v ČR do roku 2010.“ První část úseku Chotoviny–Tábor byla pak zprovozněna v letech 1991–1994.