Přehled ověřených výroků

Na začátek uvádíme, že není zcela zřejmé, kdo je myšlen pod pojmem „delegace“. V Evropském parlamentu totiž existují tři typy delegací. Delegace do mezinárodních parlamentních shromáždění, meziparlamentní výbory a delegace určené pro vztahy s jinými státy. Radka Maxová však svým vyjádřením má na mysli nikoliv delegaci v úzkém slova smyslu, avšak frakci Renew Europe, jejímiž členy jsou europoslanci za ANO.

Právě tato frakce podala žádost na oddělené hlasování o čl. 11, 20, 21, 49 (.pdf, str. 32). Dále byly podány i žádosti o dílčí hlasování. O to požádala frakce Renew Europe u recitálu A a u čl. 14. O dílčí hlasování požádala také frakce Identita a Demokracie (ID), a to u čl. 45 (.pdf, str. 33). O jednotlivých článcích se hlasovalo a všechny byly přijaty. Zároveň se všech hlasování o jednotlivých článcích aktivně zúčastnila právě i europoslankyně Maxová (.pdf, str. 350 - 371). Jediným hlasováním, ve kterém se Radka Maxová zdržela, bylo až hlasování závěrečné (.pdf, str. 317) - hlasování o návrhu jako celku. V tomto hlasování pro rezoluci hlasovalo 510 europoslanců, 53 bylo proti a 101 se zdrželo (.pdf, str. 32).

K tomuto tématu se europoslankyně Maxová vyjadřovala již dříve, kdy uvedla, že rezoluce obsahuje části týkající se pouze ČR ale i obecné výzvy týkající se Unie jako celku. Konkrétně komentovala oddělené hlasování recitálu A jako celku a dále již avizované články 11, 14, 20, 21 a 49. Právě recitál A komentuje kauzu Čapí hnízdo, která nebyla dosud ukončena a řádně vyšetřena. Přestože recitál A zpočátku avizuje, že vyšetřování bylo obnoveno a není dosud ukončeno, následuje vyjádření: "připomíná, že v rámci projektu „Čapí hnízdo“ Agrofert uměle vytvořil středně velký podnik, který zůstal pod jeho kontrolou, a to s cílem získat prostředky určené pro malé a střední podniky v celkové výši přibližně 2 milionů EUR."

I o tomto recitálu probíhalo oddělené hlasování, ve kterém byl jeho text, o kterém můžeme říct, že předjímá vyšetřování Čapího hnízda, přijat. Následně se tedy v souladu s výrokem Radka Maxová zdržela hlasování o rezoluci jako celku.

Rezoluce, o které poslankyně Maxová hovoří, nese název Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. června 2020 o obnovení vyšetřování předsedy vlády České republiky v souvislosti se zneužitím finančních prostředků EU a potenciálními střety zájmů. Obsahuje dohromady 50 článků, z nichž 21 přímo jmenuje Českou republiku, její úřady, popřípadě Andreje Babiše a skupinu Agrofert. Evropský parlament se tak např. usnesl, že:

• „1. vítá obnovení vyšetřování českého premiéra v souvislosti s jeho účastí na projektu „Čapí hnízdo“; vyjadřuje důvěru v to, že česká justice bude v tomto trestním řízení postupovat nezávisle a nebude podléhat žádnému politickému vlivu;“
• „12. poukazuje na to, že ve sdělovacích prostředcích se v nedávné době objevily zprávy, z nichž zřejmě vyplývá, že Andrej Babiš s manželkou jsou stále vedeni mezi šesti aktivními osobami, které vykonávají významný vliv či kontrolu nad členy svěřenského fondu dceřiné společnosti Agrofertu GreenChem Solutions Ltd. ve Spojeném království;“
• „26. vyzývá české orgány, aby zajistily spravedlivé a vyvážené přerozdělování prostředků EU, aby peníze unijních daňových poplatníků přinášely prospěch velké většině obyvatelstva, a to jak prospěch hospodářský, tak i sociální;“
• „28. naléhavě vybízí český Finanční analytický útvar, aby zaujal proaktivnější přístup při boji proti daňové trestné činnosti, podvodům a korupci a aby zajistil účinnou kontrolu skutečných majitelů ze strany útvarů příslušných podle pravidel pro boj proti praní peněz.“

Vedle těchto 21 článků, ale rezoluce obsahuje i články, které se zjevně Česka týkají také, i když jej přímo nejmenují. Jako příklad můžeme uvést článek 40, v němž je vyzván Výbor pro rozpočtovou kontrolu, aby poskytl Evropskému parlamentu všechna zjištění, která při své cestě do ČR nashromáždil; popřípadě článek bezprostředně následující, v němž se EP usnesl, že:

• „41. vyzývá Komisi, aby učinila vše, co je v jejích silách, pro bezodkladné dokončení probíhajících auditních postupů a aby svá zjištění zveřejnila neprodleně poté, co všechny nashromážděné důkazy řádně vyhodnotí (…)“

Celkem se nám tak podařilo identifikovat minimálně 24 článků, které se přímo týkají situace v České republice. Jedná se o články 1, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 20, 21, 22, 24, 25, 26, 28, 36, 38, 39, 40, 41, 45, 47, 49. Obdobný počet článků se věnuje výzvám Evropské komisi, popřípadě dalším evropským institucím, jak uvádí ve svém výroku Radka Maxová.

Na tomto místě je však vhodné uvést, že jednotlivé články rezoluce nelze jednoduše rozdělit do 2 kategorií (věnující se ČR a věnující se EU), jak ve svém výroku naznačuje poslankyně Maxová. Jako příklad lze uvést následující bod:

• „14. (Evropský parlament, pozn. Demagog.cz) vyzývá Komisi, aby důkladně dohlížela na postup vyplácení plateb v České republice, a to zejména u plateb z fondů EU, které jsou vypláceny podnikům, jež přímo či nepřímo vlastní premiér nebo jiný člen vlády zapojený do plnění rozpočtu.“

Tato skutečnost však nemění nic na tom, že z uvedené rezoluce se skutečně zhruba polovina obsahu týká situace v ČR a zhruba polovina situaci v EU. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Tomáš Zdechovský hovoří o schůzi Výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu CONT, která se konala 6. července 2020. Dle programu schůze se výbor CONT věnoval mimo jiné i 3 případovým studiím korupce a podvodů při přerozdělování evropských fondů. Nejprve probíral případ Německa, následně se věnoval Rumunsku a nakonec Itálii. Celá schůze se týkala právě nálezů Evropského úřadu pro boj proti podvodům OLAF za rok 2018 – a to z pohledu členských států i evropských institucí. Tématem byla otázka vymahatelnosti závěrů úřadu v jednotlivých členských státech.

OLAF podle výroční zprávy (.pdf, str. 36) za rok 2018 doporučil zpětně navrátit do evropského rozpočtu 371 milionů eur, dle aktuálního kurzu v přepočtu přibližně 9,9 miliard korun.

Ne, fakt účelově neřešíme jen Andreje Babiše a jeho střet zájmů. Dnes budeme v @EP_BudgControl projednávat taky případy korupce a podvodů s dotacemi z Německa, Rumunska nebo Itálie. Jen za rok 2018 chce @OLAFPress od členských států vrátit celkem 371 milionů EUR❗️💸 pic.twitter.com/KXQl7K4GIS

— Tomáš Zdechovský (@TomasZdechovsky) July 6, 2020

První čtení novely zákona o státním rozpočtu na rok 2020 bylo zahájeno 23. června 2020, návrh byl však ve Sněmovně předložen již 9. června. O týden později pak komplexní pozměňovací návrh předložil premiér Babiš. Právě tento návrh, z dílny Ministerstva financí, blíže rozpracovává, na co budou navýšené výdaje státního rozpočtu použity.

Zatím nejvyšších hodnot dosahovaly kapitálové výdaje v roce 2015, kdy dosáhly částky 175,7 mld. Kč (.pdf, str. 8). Při porovnání údajů Ministerstva financí o výši kapitálových výdajů v minulosti (údaje za rok 2000 a 2001, 2002 a 2003, 2004 a 2005, 2006 a 2007, 2008 a 2009, 2010 a 2011, 2012 a 2013, 2014 a 2015, 2016 a 2017, 2018 a 2019) je zřejmé, že navržená výše kapitálových výdajů novelou státního rozpočtu pro rok 2020 je skutečně rekordní. Údaje z let 1993–1999 se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů dohledat, avšak vzhledem k celkové výši rozpočtu např. v roce 1999 (.pdf, str. 1), která byla ve srovnání s dneškem třetinová, je velmi pravděpodobné, že tehdejší kapitálové výdaje nedosahovaly dnešní výše.

Současný schválený rozpočet 2020 počítá s celkovými výdaji 1 728,2 mld. Kč. Z toho 144,9 mld. Kč tvoří kapitálové výdaje. Nově navrhovaná novela pak počítá s celkovými výdaji ve výši 1 864,8 mld. Kč. 

Nejvýrazněji by se v rámci kapitálových výdajů mělo investovat do kapitoly Ministerstva dopravy. Konkrétně investicí 20 mld. Kč pro SFDI na výstavbu silnic a dálnic a další 4 mld. Kč jako podpora investování na úrovni krajů. Dále se jedná o investice v oblasti Ministerstva zemědělství (.docx, str. 3; vodní hospodářství – 2,6 mld. Kč), Ministerstva životního prostředí (vodohospodářské projekty – 2 mld. Kč), Ministerstva pro místní rozvoj (rekonstrukce nebo oprava obecního nebo krajského majetku + investice do majetku obcí a krajů – 4,3 mld. Kč), Ministerstva kultury (.docx, str. 1; investice do kulturních zařízení – 1 mld. Kč), Ministerstva práce a sociálních věcí (výstavba zařízení sociálních služeb – 400 mil. Kč), Ministerstva zemědělství (posílení programu rozvoje venkva - 3,3 mld. Kč), Správy státních hmotných rezerv (potravinové zásoby – 400 mil. Kč) a Všeobecné pokladní správy (financování oprav a modernizace škol, školek a komunální infrastruktury v menších obcích – 3,8 mld. Kč).

Celkové navržené kapitálové výdaje, které se nám podařilo dohledat, tak dosahují částky 186,7 mld. Kč, což je opravdu historicky nejvyšší částka. Suma „téměř 200 mld.“, kterou ve svém výroku uvádí Alena Schillerová, je tak v rámci námi tolerované nepřesnosti, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Nominálně jsou tedy letošní investice skutečně nejvyšší, pokud bychom však k číslům z let minulých připočítali inflaci, situace se změní. Např. v roce 2015 byla nominální výše kapitálových investic 175,7 miliard korun. Po započítání inflace za rok 2016 (0,7 %), 2017 (2,5 %), 2018 (2,1 %) a 2019 (2,8 %) je hodnota kapitálových investic dokonce 190,3 miliardy korun. Inflace za rok 2020 zatím není známá, predikce Ministerstva financí však hovoří o 3,2 %. Protože ale je současná situace výjimečná, může se reálná hodnota inflace od té predikované značně lišit. Pokud ale započítáme i na rok 2020 predikovanou 3,2% inflaci, je hodnota těchto investic dokonce 196,4 miliard, tedy o cca 10 miliard více, než jsou investice plánované na rok 2020.

V grafu, který je součástí tweetu ministryně Schillerové, se výše kapitálových investic rovná 198 miliardám korun. Jak ministryně došla k této hodnotě se nám bohužel nepodařilo zjistit. Celkově tedy hodnotíme výrok jako zavádějící, neboť investice plánované na rok 2020 jsou nejvyšší pouze nominálně. Po započítání inflace byly investice v roce 2015 vyšší, a to i pokud nebereme v potaz dosud neznámou výši inflace za rok 2020.

Zdali se jedná o jediný způsob, jak rozhýbat ekonomiku, je pak hodnotový soud ministryně Schillerové, a jako takový jej nemůžeme ověřovat.

Ve @snemovna jde o hodně. Poslanci rozhodují o novele rozpočtu, v níž zvedáme investice na téměř 200 mld. Kč. To je bezkonkurenčně nejvíc v historii. Půjdou na dopravní infrastrukturu a další projekty, které mohou hned odstartovat. Jedině tak můžeme ekonomiku zase rozhýbat. pic.twitter.com/WZ1SRY1xd8

— Alena Schillerová (@alenaschillerov) June 23, 2020

Největšími zahraničními investory (.pdf, str. 6–7) v České republice jsou firmy se sídlem v Nizozemsku, Německu, Lucembursku, Rakousku a Francii. Na firmy sídlící v Evropské unii celkově připadá 88,9 % investic v ČR. Pokud vezmeme v úvahu konečné vlastníky investujících firem, nejvíce se v ČR angažuje Německo, Rakousko, české firmy se sídlem v zahraničí, Francie a USA.

Zahraniční investoři vydělali v roce 2019 z přímých investic v České republice 488,3 miliardy korun. Z toho bylo v Česku 39 procent znovu reinvestováno. Na dividendách tak minulý rok odteklo z ČR do zahraničí 299 miliard korun.

V roce 2018 (.pdf, str. 6) odešlo do zahraničí ve formě dividend 293,5 miliardy korun, reinvestováno zde bylo 126,2 miliardy.

Antidumpingová opatření poskytují legislativní ochranu evropským výrobcům a zajišťují jim konkurenceschopné místo na domácím trhu. O dumping se jedná, pokud je tentýž výrobek vyvážen za nižší cenu, než za kterou je prodáván na domácím trhu. Rozdíl mezi vyšší cenou na domácím trhu a nižší exportní cenou je dumpingovým rozpětím. 

Evropský výrobce může podat podnět Evropské komisi, pokud se ocitne v nepříznivé hospodářské situaci, která může být přičtena dovozu výrobků za dumpingové ceny. Výsledkem šetření mohou být uložená antidumpingová opatření, která jsou zpravidla přijata na období 5 let.

Výrobci z České republiky mohou uplatňovat své požadavky na ochranu před dumpingovými dovozy prostřednictvím příslušného výrobního odvětví EU. To v praxi znamená, že žadatel musí mít podporu výrobců v rámci EU představujících minimálně 25 % celkové výroby EU.

Konkrétněji pravomoci a pravidla v rámci EU v boji s dumpingovými dovozy stanovuje Nařízení (.pdf) Evropského parlamentu a Rady EU o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie.

Loni 10. října proběhla v Praze tchajwanská oslava, které se zúčastnil také bývalý předseda Senátu Jaroslav Kubera. Vyfotil se na ní s představiteli Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v České republice, což vzbudilo protesty na čínské ambasádě. Kubera měsíc po této události oznámil, že je rozhodnutý Tchaj-wan navštívit.

Předseda Senátu Kubera však následně zemřel na infarkt několik dní poté, co v lednu obdržel dokument od Čínské ambasády, ve kterém ho varují před cestou na Tchaj-wan.

„České podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Tchaj-wanu předsedou Kuberou platit. Návštěva Tchaj-wanu předsedou Kuberou nikomu nepřispěje. Doufáme, že česká strana dodrží politiku jedné Číny a zruší tuto návštěvu a tím zabrání porušování čínsko-českých vztahů,“ píše se mimo jiné v dokumentu.

Po svém zvolení předsedou Senátu se danou kauzou chtěl zabývat i Miloš Vystrčil. 

Ke včerejším #168_hodin:
Vznikem, účelem a důsledky čínského dokumentu se budu nadále intenzivně a urputně zabývat. Udělám vše proto, aby pravda vyšla najevo. Dlužím to JK a jeho rodině. Považuji to zároveň za naprosto zásadní pro zachování naší suverenity a svobody.

— Miloš Vystrčil (@Vystrcil_Milos) April 27, 2020

Vystrčil dále prohlásil, že se se rozhodl v plánech svého předchůdce pokračovat a navštívit Tchaj-wan. Dále označil dva hlavní důvody své cesty. Ten první je rozvoj ekonomických, vědeckých a kulturních vztahů s Tchaj-wanem, druhý je podle jeho slov vnitrozemský. Prohlásil, že považuje „za důležité, aby si Česká republika uchovala nezávislost, svébytnost, demokracii a svobodu“, a dále uvedl, že má „stále silnější pocit, že to s cestou na Tchaj-wan souvisí“.

Ve svém rozhovoru pro Českou televizi pak Vystrčil upřesnil: „Dle mého názoru se nám vyplatí spolupracovat s demokratickou zemí, jako je Tchaj-wan. Je to výhodné po stránce hospodářské, vědecké i kulturní. Nenarušuji žádný princip jedné Číny, protože tam nejedu vyhlašovat nezávislost Tchaj-wanu.“ 

Miloš Vystrčil tak opravdu spojil svou návštěvu Tchaj-wanu s obranou demokracie, jak uvádí poslanec Pawlas. Jenže podíváme-li se na kontext Pawlasových slov, pak tento poslanec v rozhovoru tvrdí, že: „To, že pan předseda Senátu, jak tvrdí, jde hájit demokracii na Tchaj-wan, tak je to taky trošičku úsměvné, protože když se podíváme na index míry demokracie v jednotlivých zemích světa, tak Tchaj-wan je daleko za námi a je to demokracie s výhradami“. Zatímco Pawlas tedy spojuje Vystrčilova slova o obraně demokracie se situací na Tchaj-wanu, předseda Senátu tato slova spojil se situací v České republice. Proto daný výrok hodnotíme jako zavádějící.

Podmínky udělení azylu stanovuje zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Pro upřesnění uvádíme také pojem mezinárodní ochrany. Podle zákona se mezinárodní ochranou myslí ochrana poskytnutá cizinci formou azylu nebo doplňkové ochrany.

Azyl je „ochranný status, který stát poskytuje státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti s rizikem jejího pronásledování (…)“. Zatímco doplňkovou ochranou se myslí „(…) další forma mezinárodní ochrany, která se uděluje cizincům, kteří nesplňují důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jejich případě jsou důvodné obavy, že pokud by byli tito cizinci vráceni do státu, jejichž jsou státními občany (v případě osob bez státního občanství do státu jejich posledního trvalého bydliště), by jim hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy (…)“.

Tomáš Petříček zde ovšem mluví pouze o osobách s azylem (přičemž nebereme v potaz slovo politický, protože se pojem používá také pro nepolitické azylanty). Důvodů k jeho udělení může být celá řada, jako například odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství atd. Podle (.pdf) Ministerstva vnitra je počet lidí se statutem azylanta 954 (k 31. prosinci 2019). Z toho je 354 azylantů z Evropy, nejvíce z Ruské federace (129), Běloruska (108) a Ukrajiny (92). Asijských azylantů je 480, nejvíce z Myanmaru (145), Iráku (51) a Sýrie (48). Z Číny pochází 19 azylantů. Celkem je tedy u nás v současné době 834 azylantů z Evropy (převážně té východní) a Asie. Tomu pak zhruba odpovídá (.pdf, str. 43) i celkových 1 111 udělených azylů v období 2008–2018. Pro srovnání uvádíme, že doplňková ochrana byla v tomto období udělena 1 862 lidem (.pdf, str. 43).

Ministr Petříček ve svém výroku naráží na současné kroky Číny vůči Hongkongu. Ten byl roku 1997 Velkou Británií vrácen zpět Číně, přičemž ta se zavázala dodržovat místní ekonomické a společenské uspořádání minimálně po dobu 50 let podle hesla „jedna země, dva systémy“.

Po přijetí tzv. bezpečnostního zákona 28. května Všečínským shromážděním lidových zástupců panuje obava, že tento zákon by mohl narušit svobody a práva daná Hongkongu při jeho znovupřipojení k Číně. Po přijetí tohoto zákona Čínou vydala Evropská unie prohlášení, v němž vyjadřuje obavy z narušení autonomie Hongkongu a zároveň je hluboce znepokojena snahou Číny neplnit své mezinárodní závazky, které přijala v roce 1997 při převzetí Hongkongu. K tomuto prohlášení se připojily i některé další evropské státy, které přitom nejsou součástí EU, např. Island, Norsko, Černá Hora či Albánie. O situaci v Hongkongu se ovšem zajímají i další státy světa a své znepokojení nad tamní situací vyjádřila například i Kanada, USA nebo Austrálie. Otázka Hongkongu byla znovu zmíněna ze strany EU při vzájemných obchodních jednáních v druhé polovině června 2020. 

Vzhledem k tomu, že Velkou Británii pojí s Hongkongem společná minulost, zaznívají od britských představitelů ještě silnější prohlášení. Britský premiér Boris Johnson například uvedl, že Velká Británie je ochotna pozměnit svá imigrační pravidla tak, aby 3 miliony obyvatel Hongkongu mohly přicestovat do Velké Británie na dobu 1 roku s možností dalšího prodloužení, přičemž na konci tohoto procesu by mohl být i zisk britského občanství. 

K přechodu vlády nad Hongkongem od Velké Británie k Čínské lidové republice došlo roku 1997. Stalo se tak na základě britsko-čínské dohody, přijaté roku 1984, kdy byl ustanoven systém „jedna země, dva systémy“. Ten zaručuje Hongkongu zachování značné míry autonomie, a to po dobu padesáti let (do roku 2047). Čína se tak zavázala k zachování společenského a hospodářského systému, právního řádu a občanských svobod Hongkongu. Konkrétně je tato záležitost stanovena v článku 5 (.pdf, str. 58) Základního zákona, který říká, že socialistický systém a jeho politika se nebudou v Hongkongu uplatňovat a po dobu 50 let se nebude měnit předchozí kapitalistický systém a způsob života. 

Jednání o předání Hongkongu probíhala mezi britskou a čínskou vládou zejména v 80. letech minulého století a závěrečný akt britsko-čínské dohody byl podepsán v roce 1984. Uvnitř Číny však probíhala jednání o vztahu mezi Čínou a Hongkongem po celý zbytek 80. let. Základní zákon Hongkongu pak byl přijat Všečínským shromážděním lidových zástupců (čínský parlament) a následně vyhlášen čínským prezidentem v roce 1990 (.pdf, str. 56).