Přehled ověřených výroků

Kohezní politika politika EU je politika, která se snaží snižovat rozdílnost úrovně rozvoje různých regionů a snižovat zaostalost znevýhodněných regionů. Kvůli této politice od EU dostávala Česká republika víc, než do ní odváděla. Česko získalo od EU 1,31 bilionu korun a odvedlo prozatím EU 565 miliard korun, Česko tedy dostalo o 745 miliard více, než odvedlo. Podle dat Ministerstva financí je to pak dokonce 809 miliard.

U nového víceletého finančního rámce se obnovila i metoda (.pdf, str. 2) přerozdělení financí pro regionální rozvoj (kohezní politika). Kritéria jsou: 

• HDP na obyvatele
• přijímání a integrace migrantů
• nezaměstnanost, zejm. u mladých lidí
• nízká úroveň vzdělání
• změna klimatu

Nejdůležitější kritérium k získávání prostředků (.pdf, str. 1) je HDP na obyvatele – pokud je u státu nižší než 90 %, má zaručený prospěch ze speciální podpory Kohezního fondu. V minulých letech byla Česká republika pod hranicí 90 % HDP, ale v roce 2018 dokázala tuto hranici překonat a dostat se na 91 %.

Pokud budeme počítat příspěvek v cenách z roku 2018, tak podle návrhu Evropské komise (.pdf, str. 166) v oblasti regionálního rozvoje a soudržnosti by měla Česká republika obdržet 17,85 miliard eur. Podle návrhu Evropské komise (.pdf, zejm. str. 17 a 25) v oblasti zemědělské a námořní politiky pak v současných cenách budou prostředky pro Českou republiku činit 7,73 miliard. Celkem tak 25,58 miliard eur na sedmileté období 2021–2027. Oproti období 2014–2020 (.pdf), kdy Česká republika obdržela 31,33 miliard eur, tedy dostaneme o 5,75 mld. eur méně.

Víceletý finanční rámec neboli dlouhodobý rozpočet EU se vydává pro usnadnění schválení ročních rozpočtů EU. Ve víceletém finančním rámci je určena maximální výše závazku v každém sektoru – maximální míra je úměrná politické priority sektorů. Na léta 2021–2027 je pak jeho navrhovaná výše skutečně přibližně 1 100 miliard eur, neboli 29 bilionů korun.

Víceletý finanční rámec představuje dlouhodobý rozpočet EU. Stanoví limity pro výdaje EU – celkově i pro různé oblasti činnosti – na období nejméně pěti let. Poslední víceleté finanční rámce obvykle pokrývaly období sedmi let. O výdajích rozpočtu rozhodují Rada EU a Evropský parlament na základě návrhu Evropské komise.

Výdaje finančního rámce jsou rozděleny do následujících okruhů:

• Inteligentní růst podporující začlenění
  - Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost
  - Hospodářská, sociální a územní soudržnost,
• Udržitelný růst: Přírodní zdroje,
• Bezpečnost a občanství,
• Globální Evropa,
• Správa,
• jiné zvláštní nástroje.

Z rozpočtu čerpá každý stát jiný objem financí. Obecně lze však říci, že větší sumu dostávají země, jejichž HDP je pod průměrem EU, a státy, které těží ze společné zemědělské politiky. Základním kritériem pro přidělování financí je právě velikost HDP ve vztahu k průměru EU. Podle návrhu nového finančního rámce EU by toto kritérium mělo být i nadále zachováno, zohledněny by však měly být i další faktory, jako je nezaměstnanost, změna klimatu a přijímání a integrace migrantů.

Výdaje Evropské unie určuje každých 7 let víceletý finanční rámec (od roku 1993). Na základě těchto finančních plánů se vytváří každoroční rozpočet, který musí splňovat přijaté limity.

Současný víceletý finanční plán byl sestaven pro období 2014–2020 a byl schválen v roce 2013. Celkové prostředky na závazky byly schváleny ve výši 960 mld. EUR a celkové prostředky na platby ve výši 908 mld. EUR (v cenách roku 2011). V běžných cenách jsou tyto částky podle Ministerstva financí ve výši 1083 mld. EUR na závazky a 1024 mld. EUR na platby.

Pro Českou republiku bylo v rámci tohoto finančního plánu vyhrazeno 31,33 mld. EUR (v běžných cenách). To v převodu na Kč činí přibližně 843 mld. Kč (kurz: 1 euro = 26,9 Kč).

Příští finanční rámec na období 2021–2027 je stále v jednání. Návrh předsednictva Rady EU z únoru 2020 činí 1095 mld. EUR. V tomto období by se příjmy ČR měly snížit o 180 mld. Kč.

Údaje uváděné Andrejem Babišem se tedy jen nepatrně odlišují od námi dohledaných hodnot.

Na závěr uvádíme tabulku, kterou ve svém videu ukazuje Andrej Babiš.

Ačkoliv Andrej Babiš ve videu použil slovo „rozpočet“, nemyslel tím běžný rozpočet EU, ale víceletý finanční rámec EU. To vyplývá z předchozích 2 vět, kde zmiňuje, že EU dělá rozpočet na 7 let. Zamýšlel tím víceletý finanční rámec, neboť ten se skutečně sestavuje na alespoň 5leté období. „Víceletý finanční rámec představuje dlouhodobý rozpočet EU. Stanoví limity pro výdaje EU – celkově i pro různé oblasti činnosti – na období nejméně pěti let. Poslední víceleté finanční rámce obvykle pokrývaly období sedmi let.”

Ve čl. 312 SFEU odst. 3 (.pdf, str. 136), kde je víceletý finanční rámec definovaný, stojí, že „Finanční rámec stanoví výši ročních stropů prostředků na závazky podle kategorie výdajů a ročních stropů prostředků na platby. Kategorie výdajů, kterých je omezený počet, odpovídají hlavním oblastem činnosti Unie.” Víceletý finanční rámec se tak zasluhuje o to, aby byly výdaje EU na budoucí období předvídatelné a aby se v nadcházející době přiměřeně naplňovaly priority Unie.

Víceletý finanční rámec je přijímán ve formě meziinstitucionální dohody, resp. nařízení (viz čl. 312 odst. 2 SFEU), tedy dohodou mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU. Poté co Komise předloží návrh finančního rámce, Rada EU jednohlasně rozhodne o jednotlivých výdajích a příjmech. Následně musí vyjádřit souhlas také většina poslanců parlamentu.

Smlouva o fungování EU bližší ustanovení o sestavování víceletého finančního rámce bohužel neobsahuje. Zajímavý však může být čl. 314 SFEU, který se však týká sestavování ročního rozpočtu. Dle prvního odstavce tohoto článku platí, že:

„Každý orgán s výjimkou Evropské centrální banky sestaví před 1. červencem předběžný odhad svých výdajů na příští rozpočtový rok. Komise shrne tyto odhady do návrhu rozpočtu, jenž může obsahovat odlišné odhady. Návrh rozpočtu zahrnuje odhad příjmů a odhad výdajů.“

Na první pohled by se mohlo zdát, že se při přípravách rozpočtu nejdříve skutečně sestavují výdaje, je však nutné upozornit, že jak plyne z daného ustanovení, výslednou podobu unijního rozpočtu sestavuje Komise, pro kterou jsou navrhované výdaje jednotlivých institucí pouhým doporučením. Nic jí tedy nebrání v tom, aby v praxi nejdříve sestavila příjmovou a až poté výdajovou stranu rozpočtu.

V případě např. České republiky pak sestavování rozpočtu upravuje zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. I ten však udává jen spíše rámec, při kterém se má při sestavování rozpočtu vláda, resp. Ministerstvo financí, pohybovat, a otázku, zda nejdříve sestavit příjmy nebo výdaje, tak neřeší.

Bohužel se nám nepodařilo konkrétně zjistit, zdali vytváření dlouhodobého rozpočtu EU, neboli víceletého finančního rámce, probíhá tak, jak říká Andrej Babiš. Nelze tak potvrdit, ani vyvrátit, že je víceletý finanční rámec vytvářen nejdříve výdaji, a posléze příjmy. Stejně tak jsme bohužel nedohledali informace, jak v praxi probíhá sestavování státních a jiných rozpočtů, tedy zda by mohla být EU se svým postupem skutečně unikátní.

Předně uveďme, že Evropská unie je politické a ekonomické nadnárodní uskupení. Jedná se o entitu sui generis (bod 104), na kterou členské státy prostřednictvím mezinárodních smluv přenesly část své suverenity. Evropská unie funguje na základě několika smluv, kterými jsou Smlouva o Evropské unii (.pdf) a Smlouva o fungování Evropské unie (.pdf). Jako samostatná entita s vlastní právní subjektivitou a vlastními institucemi vykonává EU oblast pravomocí, které jí byly smlouvami svěřeny. 

Andrej Babiš v tomto výroku nerozlišuje mezi rozpočtem EU a víceletým finančním rámcem. Víceletý finanční rámec je upraven v čl. 312 SFEU a měl by zajistit rozpočtovou disciplínu v Unii. Stanovuje se na dobu nejméně pěti let, od roku 1993 je pravidlem jeho sestavení na období 7 let. Finanční rámec stanoví výši ročních stropů prostředků v kategorii výdajů (hlavní oblasti činnosti Unie) a plateb. Roční rozpočty Unie proto musí být s tímto finančním rámcem v souladu. Finanční rámec je přijímán zvláštním legislativním postupem jako nařízení, rozhoduje o něm Evropský parlament (většinou hlasů) a Rada Evropské unie (jednomyslně).  

Roční rozpočet Evropské unie upravuje SFEU v článcích 313–316. Podle čl. 314 musí každý orgán EU (s výjimkou Evropské centrální banky) sestavit odhad svých výdajů, Komise tyto odhady shrne do návrhu rozpočtu, který musí obsahovat finální odhad příjmů a výdajů. Komise poté předloží návrh rozpočtu Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. Jak již bylo zmíněno, roční rozpočet musí odpovídat víceletému finančnímu rámci, respektive výši ročních stropů. 

Co se týče Babišových slov o rozpočtech firem na jeden rok, popřípadě na 3 roky v případě rozpočtů investičních, pak jednotlivé firmy můžou v závislosti na svých potřebách tvořit (.pdf, str. 47) rozpočty jak měsíční, čtvrtletní, roční, tak i víceleté s horizontem například 3 nebo i 10 let. V souvislostí se Zákonem o účetnictví, který stanovuje běžné účetní období na 12 měsíců, je běžné tvoření rozpočtů na období jednoho roku. Nicméně není v našich silách ověřit, na jaké období tvoří své rozpočty většina firem.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť i Evropská unie sestavuje roční rozpočet, jak je u ostatních subjektů běžné. Andrej Babiš tak ve svém výroku nerozlišuje mezi ročním rozpočtem a víceletým finančním plánem. Oba pojmy zaměňuje. Problematické je pak i srovnání Evropské unie a firem. Evropská unie je zcela unikátní organizací, která není ani státem, ani běžnou mezinárodní organizací, ani firmou a je tedy pochopitelné, že pravidla jejího fungování se budou lišit např. od pravidel fungování států. Je tedy zavádějící odůvodňovat neobvyklost procesů v EU tím, že ve firmách takové procesy neexistují, neboť EU sdružuje svrchované státy, a tudíž i její fungování nemůže odpovídat fungování firem.

Mínění společnosti se v otázce životního prostředí poslední roky mění. Konkrétně to lze pozorovat na zvýšení relevantnosti tohoto tématu v posledních letech, což ukazuje výzkum veřejného mínění CVVM z března 2020.

Dále můžeme dle dalšího nedávného průzkumu veřejného mínění CVVM z února 2020 (.pdf, str. 5) pozorovat lehký nárůst nespokojenosti se stavem životního prostředí v několika minulých letech.

Skutečnost dnešního přístupu naší společnosti k enviromentálním tématům podtrhává i studie STEM z listopadu roku 2019. V článku k ní shrnuje výsledky Nikola Hořejš, analytik STEM: „Češi už vnímají změny klimatu jako naléhavé, především kvůli tomu, jak moc sucho zasáhlo českou krajinu“.

Na konci předminulého roku si nechal Český rozhlas vytvořit agenturou MEDIAN výzkum o závažnosti hrozeb pro Evropu v ČR. Zde byla jako nejvíce závažná zjištěna hrozba nedostatku pitné vody.

Toto jaro si nechal opět Český rozhlas agenturou MEDIAN provést výzkum publikovaný v dubnu 2020. Zde se opět více než tisíce respondentů ptají na obavy z různých hrozeb. I přes probíhající pandemii s jejími ekonomickými důsledky zde respondenti častěji uvádějí strach ze sucha a dalších projevů klimatické změny než z ekonomické recese.

Jeden z klíčových národních dokumentů v oblasti klimatu je Komplexní studie dopadů, zranitelnosti a zdrojů rizik souvisejících se změnou klimatu v ČR z roku 2015, resp. její aktualizace z roku 2019 (.pdf). Jejím hlavním zpracovatelem byl ČHMÚ. Tato studie s odvoláním na práce prof. RNDr. Rudolfa Brázdila, DrSc. a autorského kolektivu uvádí, že „změny teplotního a srážkového režimu se bezprostředně promítají též do výskytu suchých epizod,“ a „v rámci ČR lze v období 1961–2012 pozorovat obecnou tendenci k výskytu sušších podmínek, jak z pohledu meteorologického sucha, tak i půdní vlhkosti. Tento trend lze přitom připsat převážně nárůstu teploty, globálního záření a s tím souvisejícího sytostního doplňku.“ (str. 20–21).

Toto je uvedeno v návaznosti na popis změny srážkového režimu. Celkový roční úhrn srážek neprojevuje statisticky signifikantní změny za poslední období a různé možné scénáře předpovídají spíše jeho nárůst (str. 16 a 18). Mění se však rozložení srážek v průběhu roku (str. 16).

Dále studie uvádí nárůst průměrné  teploty vzduchu v České republice v období mezi 2001 až 2016 vůči normálu let 1961–1990 o 1,1 °C (str. 11).

S odvoláním na práci Mgr. Petra Štěpánka, Ph.D. a dalších je ve studii uvedeno: „Jak ukazují provedené modelové studie, v průběhu 21. století lze očekávat nárůst frekvence i délky období meteorologického sucha“. (str. 21)

Zda v současné době skutečně TOP 09 připravuje návrh zákona, který se týká omezení biopaliv první generace, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Informace se neobjevuje například ani na facebookovém účtu TOP 09, ani na twitterových účtech jednotlivých poslanců této strany.

Zmínku o tomto tématu obsahuje pouze článek vydaný 26. května Deníkem Referendum, ve kterém Markéta Pekarová Adamová uvádí: „Už v minulém roce jsme spolu s dalšími stranami předložili návrh na omezení biopaliv první generace. Tento návrh byl samozřejmě vládními poslanci zamítnut, i tak to nechceme vzdát a předložit ten návrh znovu.“ Ani z tohoto vyjádření však není jasné, jestli TOP 09 už návrh zákona opravdu připravuje, nebo zda se ho připravovat teprve chystá. Vyjádření samotné Pekarové Adamové bychom navíc k ověření jejího výroku nemohli použít.

Dodejme, že novelu zákona o ochraně ovzduší, o níž Markéta Pekarová Adamová hovoří, předložila Poslanecké sněmovně na začátku března 2019 skupina poslanců. Pod, dle důvodové zprávy zřejmě Pirátským návrhem, byli podepsaní poslanci a poslankyně z TOP 09, ODS, STAN, SPD a samozřejmě Pirátů. V červnu 2019 však byl tento návrh, který měl „zrušit povinnost povinného přimíchávání biologických složek do pohonných hmot“ (.pdf, str. 13), zamítnut.

TOP 09 se také například už v roce 2015 pokoušela ve Sněmovně prosadit ukončení daňové podpory biopaliv v rámci pozměňovacího návrhu k novele zákona o spotřebních daních. I tento návrh nicméně dolní komora neschválila.

Výrok Markéty Pekarové Adamové může být motivován různými vyjádřeními premiéra Babiše útočícími na evropskou Zelenou dohodu (Green Deal), které padly během tohoto jara.

Jeden takový zazněl na tiskové konferenci vlády k mimořádnému jednání vlády 16. března 2020, kde Andrej Babiš prohlásil: „Já se samozřejmě připravuji na to jednání s premiéry, abychom řekli jasně, že Evropa by měla teď zapomenout na Green Deal a měla by se soustředit skutečně na koronavir.“

Další takové výroky stran Zelené dohody padly v polovině dubna, prvně na Twitteru a pak v rozhovoru pro ČT24 15. dubna 2020, ve kterém premiér prohlásil: „Doufám, že Brusel zapomene na green dealy, které ničily automobilový průmysl a naši ekonomiku. Čekám, že Evropa začne podporovat tradiční průmysl.“

Zásadní bude obnova průmyslu. Zelená dohoda pro Evropu nemůže být hlavní cíl, bude ji potřeba posunout, nemůžeme ještě více zatížit náš průmysl, hlavně ten automobilový, který je kritický pro obnovu ekonomiky. Krize musí změnit i evropský rozpočet.

— Andrej Babiš (@AndrejBabis) April 10, 2020

Tento postoj se promítal i do výroků vicepremiéra Karla Havlíčka a i celého Ministerstva průmyslu a obchodu. To 27. února 2020, tedy ještě před vyhlášením nouzového stavu, vydalo tiskovou zprávu, kde uvádí: „Česká republika ale na Radě EU zdůraznila, že nesouhlasí s navrhovaným radikálním navýšením unijních klimaticko-energetických cílů už do roku 2030 na úroveň 50 – 55 %.“ O den dříve na svém twitterovém účtu uvedl ministr Havlíček: „Držíme náš dlouhodobý závazek 40%, cokoliv nad zásadně ohrozí naše hospodářství. Podpoříme rozumné klimat. ambice, ale nepodepíšeme se pod nereálné vize.“

Tuto pozici vyjadřoval vůči navýšení emisních cílů EU ministr Havlíček i 16. března 2020 v rozhovoru pro Deník. Rétoricky si na této pozici stál i v tweetu (vydaném dva dny před vydáním rozhovoru s poslankyní Pekarovou Adamovou) po jednání tripartity a na následovné tiskové konferenci 25. května 2020, kde prohlásil: „Na druhou stranu shoda je na tom, že se musí přehodnotit cíle České republiky do roku 2030 a spíše trvat na těch původních cílech, které byly okolo 40 až 45 procent vůči Pařížské dohodě (…)“

Pozitivní hodnocení navýšení investic do dopravní infrastruktury, udržení podzimních veletrhů, změna kritérií pro určení kritické infrastruktury, podpůrné programy v podpoře zaměstnanosti a rezervovaný přístup k cílům Green Deal 2030. Dnešní tripartita. pic.twitter.com/RTyhpMZ6Oe

— Karel Havlíček (@KarelHavlicek_) May 25, 2020

Dále premiér Babiš na tiskové konferenci po jednání V4 s kancléřkou Merkelovou v úterý 19. května 2020 ke Green Dealu prohlásil: „Bavili jsme se samozřejmě o tom, jak ty peníze použít. Já myslím, že je dobře, že Evropská komise v rámci té krize byla flexibilnější, a je důležité, abychom měli tu flexibilitu nadále, abychom mohli ty peníze čerpat na to, co my potřebujeme. Ano, a to je i ta otázka toho Green Dealu, to znamená, kde my jasně říkáme: Ano, Green Deal je u nás o vodě, o suchu, o kůrovci a tak dále.“

Na konci toho samého týdne, tedy v pátek 22. května 2020, citoval server iHned.cz a později i Deník N pasáže z dopisu jménem české vlády, který Evropské komisi zaslal ministr životního prostředí Richard Brabec a jehož existenci pro Deník N potvrdila mluvčí ministerstva. V tomto dopise ministr Brabec údajně podporuje vysoké environmentální ambice Unie.

I kvůli těmto nedávným výrokům jak premiéra Babiše, tak ministrů za ANO nelze prohlásit, že by aktuální (v době rozhovoru) rétorika Andreje Babiše žádala odklon od všech cílů v oblasti ekologie, zejména od Zelené dohody.

4. května vláda přijala Usnesení č. 513, ve kterém ukládá Karlu Havlíčkovi, ministru průmyslu a obchodu a ministru dopravy, zpracovat a předložit program podle záměru k připravovanému programu Ministerstva průmyslu a obchodu „COVID –⁠ Nájemné“. 18. května pak vláda schválila uvolnit na financování tohoto programu 5 miliard korun z vládní rozpočtové rezervy.

„Program má poskytnout podporu podnikatelům provozujícím maloobchodní podnikatelskou činnost nebo poskytování služeb zákazníkům v provozovnách na základě nájemní nebo podnájemní smlouvy, kterým byl na základě přijatých mimořádných opatření zakázán prodej zboží a služeb v provozovnách, a tím snížena schopnost tvořit zisk a platit nájemné.“

Finanční podpora bude vyplácena za měsíce duben až červen 2020 a podmínkou k jejímu vyplacení bude, „že pronajímatel sleví 30 procent z ceny nájmu (…) a 20 procent z nájmu uhradí sám provozovatel.“

Zbylých 50 procent by poté uhradil stát. Nyní tento program čeká na schválení Evropskou komisí. Další detaily a upřesnění vydá Ministerstvo průmyslu a obchodu po jeho schválení. „Podporu podle projednaného materiálu budou moci čerpat fyzické osoby – podnikatelé nebo právnické osoby, které podnikají podle živnostenského zákona v pronajaté provozovně (…) a dotace bude do maximální výše 10 milionů korun.“

Přehled pomoci podnikatelům a živnostníkům je dostupný na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu. Mezi nimi například Balíček na obnovu kultury, kurzarbeit, COVID I, COVID II, COVID III, Kompenzační bonus ad. Podnikatelé a živnostníci tak mohou například za určitých podmínek žádat o bezúročné půjčky, o přímou podporu pro OSVČ nebo o finanční kompenzace pro své zaměstnance, pro které z určitých důvodů nemají práci.

Zda vládě příprava tohoto opatření trvala skutečně velmi dlouhou dobu, je do značné míry subjektivní hodnocení. Připomeňme jen, že něco podobného navrhovala TOP 09 již 7. dubna.

Výrok se týká situace, kdy po vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s epidemií koronaviru řada podnikatelů přišla o své příjmy, ale přitom jim zůstala povinnost platit nájmy svých provozů (vedle dalších výdajů).

Svou první verzi návrhu na odpuštění nájmů TOP 09 představila 20. března 2020. Jednalo se o odpuštění nájmů na dobu tří měsíců těm podnikatelům, kteří působí v prostorách vlastněných městy, obcemi a státními institucemi. Později 7. dubna přišla TOP 09 spolu s dalšími stranami s návrhem, aby náklady na nájmy podnikatelům zaplatil stát (100 % nebo 80 % podle toho, jestli byla provozovna uzavřena zcela nebo částečně).

S tímto svým návrhem ovšem TOP 09 neuspěla a 8. dubna byl schválen vládní návrh, který pouze znemožňuje pronajímateli do 31. prosince 2020 jednostranně zrušit nájem z důvodu opožděné platby nájmu. Z toho důvodu TOP 09 i s dalšími opozičními stranami (ODS, Piráti, KDU-ČSL a hnutí STAN) představila možnost několika dalších variant (proplacení 60 %, 50 %, 40 %, 30 % nebo 20 %). 

Vláda poté začátkem května představila svůj vlastní návrh na proplacení části nájemného. Podnikatelé by nakonec měli mít možnost požádat o proplacení (.pdf, str. 5) nájmu státem až ve výši 80 % (v případě pronajímatele z veřejné sféry, u pronajímatelů ze soukromé sféry do výše 50 %).