Přehled ověřených výroků

Prezident Zeman je opravdu známý svým negativním postojem k Senátu. Již v roce 2004 přišel na oslavě svých kulatin s myšlenkou, že by roční rozpočet Senátu měl být padesát haléřů, čímž by došlo k jeho zániku, respektive k vyhladovění. Motivu vyhladovění se senátoři věnovali při pořádání kulatého stolu s názvem „K Petici vyzývající Senát Parlamentu ČR k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana“ v roce 2015 (.doc, str. 10).

Proti existenci Senátu se Miloš Zeman vyjádřil i v dalších případech. Například podle serveru Lidovky měl prohlásit na debatě s občany: „Vy jste se zbláznil, já jsem největším odpůrcem Senátu. Senát je naprosto zbytečná instituce, jejíž vznik prosazovali tehdejší prezident Havel a předseda ODA Daniel Kroupa.“ Zmínil také možnost přeměny Senátu na „krajskou či regionální“ instituci.

V roce 2016 pak Miloš Zeman zpochybnil důvod existence Senátu. Odůvodnil to nízkou volební účastí v senátních volbách, která tehdy byla 15,4 %. Obdobně se vyjádřil i v roce 2018. Opět argumentoval nízkou volební účastí v rámci senátních voleb. Nástrojem pro zrušení Senátu se tak mělo stát opět zmiňované „vyhladovění“. Prezident Zeman se nechal slyšet, že Poslanecká sněmovna by při svém rozhodování o rozpočtu měla opomenout financování horní komory.

Nemusíme ale zacházet do daleké historie, abychom potvrdili prezidentova slova ve výroku. V prosinci 2019 Miloš Zeman prohlásil, že vše, co pochází ze Senátu, pochází od ďábla. Dovolíme si tedy říci, že uvedené skutečnosti jsou dostačující, abychom tento výrok hodnotili jako pravdivý.

Prezident Miloš Zeman ve svém výroku popisuje, které odbory Kanceláře prezidenta republiky mu poskytují informace o zákonech, jež jsou mu předány v souvislosti s výkonem jeho ústavních práv a povinností v legislativním procesu.

Organizační struktura Kanceláře prezidenta republiky:

V souladu s výrokem jsou hlavními zdroji informací v souvislosti s legislativním procesem Odbor analytický a Odbor legislativy a práva.

Odbor analytický shromažďuje, zpracovává a vyhodnocuje informace pro potřeby prezidenta republiky o činnosti:

• Poslanecké sněmovny a Senátu, zejména pokud jde o obsah návrhů zákonů, mezinárodních smluv, dokumentů EU a dalších nelegislativních materiálů, včetně jejich projednávání ve výborech a komisích Parlamentu ČR;
• Vlády ČR a jejích poradních orgánů, pokud jde o obsah legislativních i nelegislativních materiálů majících zásadní politický nebo hospodářský dopad;
• Ministerstev, pokud jde o obsah koncepčních materiálů a plnění úkolů podle legislativního i nelegislativního plánu vlády a dále ostatních správních úřadů, orgánů územní samosprávy, politických stran, ekonomických subjektů, odborových i jiných nestátních právnických osob.

Odbor legislativy a práva připravuje návrhy pro rozhodnutí prezidenta republiky, která souvisí s výkonem jeho ústavních práv a povinností v legislativním procesu a při výkonu jeho exekutivních pravomocí. Odbor legislativy a práva plní jako orgán prvního stupně povinnosti stanovené Kanceláři zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Součástí Odboru legislativy a práva je pak Oddělení legislativní.

Ačkoliv je pozice opozičních stran v době nouzového stavu a stavu legislativní nouze oslabena a aktivity vlády jsou viditelnější, nelze opozici považovat za neaktivní. Opozice vystupuje především prostřednictvím pozměňovacích návrhů, které se týkají vládních návrhů zákonů, nebo jiných návrhů na změnu současné situace.

Opoziční strany (TOP 09, KDU-ČSL, ODS, Piráti a STAN) společně představily již 6. dubna návrhy na pomoc firmám a OSVČ. Tyto návrhy byly představeny jako pozměňovací návrhy k vládním zákonům. 

Další návrhy představují jednotlivé opoziční strany samostatně. Mezi ně patří například ekonomický balíček ODS, ekonomická opatření TOP 09 nebo balíček legislativních opatření KDU-ČSL. Hnutí STAN představilo plán uvolňování restriktivních opatření. Návrhy opozice se z větší části týkají ekonomických záležitostí.

Na jednání Poslanecké sněmovny (42., 43. a 44. schůze), kdy se v současné době jedná pouze o vládních návrzích zákonů, opozice podala nespočet pozměňovacích návrhů, a to v oblasti zdravotnictví (např. k návrhu zákona o zvláštních pravidlech pro výkon povolání lékaře), ekonomiky (např. k návrhu zákona o opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií) a dalších.

Pro lepší porozumění výroku prezidenta Zemana uvádíme širší kontext, ve kterém byl pronesen. Miloš Zeman na dotaz týkající se potřeby sociálního smíru odpověděl takto: „Já si myslím, že pokud jde o sociální smír, tak lidé se chovali skvěle a zodpovědně. Tady nehrozí občanská válka, kterou vyhlásil Miroslav Kalousek. Tady nehrozí vlastizrada, kterou vyhlásil senátor Fischer. Tady už ten sociální smír prostě je.“ Miloš Zeman tedy naznačuje, že Pavel Fischer, obdobně jako Miroslav Kalousek, vnesl do veřejného prostoru určitý jev, který by měl narušit sociální smír.

Právě v kontextu předcházejícího výroku, kdy podle prezidenta Zemana měl Miroslav Kalousek vyhlásit občanskou válku, nelze slovo „vyhlásit“ ani v tomto výroku interpretovat jinak, než že měl Pavel Fišer buď deklarovat, že sám vlastizradu spáchá, či k tomuto činu nabádat ostatní.

Senátor Pavel Fischer však na svém twitterovém účtu kritizoval pouze vládní představitele, kteří byli na ruzyňském letišti převzít dodávku ochranných prostředků proti koronaviru z Číny. Tento čin označil za „hraničící s vlastizradou“. 

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť Pavel Fišer vlastizradu nevyhlásil. Pouze popsal chování premiéra a dalších členů vlády v minulosti jako „hraničící s vlastizradou“.

Miloš Zeman zde zřejmě mluví o vyjádření Miroslava Kalouska na Twitteru, které napsal v reakci na návrh Ministerstva obrany zvýšit pravomoce premiéra a vlády v období krize.

Mám pouze tři revolvery. V takové situaci mi bude ctí stát s nimi vedle Vás. Doufám ale, že k tomu nedojde. Nicméně jsem připraven.

— Miroslav Kalousek (@kalousekm) March 30, 2020

A o tweetu zveřejněném o pár minut dříve.

Kdyby tohle chtěla vážně vláda prosadit, tak to je přesně ten okamžik, kdy v souladu s Ústavou mají občané právo postavit se na ozbrojený odpor. Pokud to vláda prosadit nechce, ať premiér okamžitě odvolá ministra Metnara. https://t.co/5cQCOAVlhx

— Miroslav Kalousek (@kalousekm) March 30, 2020

Miroslav Kalousek tedy občanskou válku nevyhlašoval a k ozbrojenému odporu přímo nevyzýval. Pouze upozornil na čl. 23 Listiny základních práv a svobod, podle kterého mají občané v případě odstraňování demokratického řádu lidských práv právo na odpor.

V souladu s výrokem obsahuje teletext ČT na straně 132 (k 22. 4. 2020) tabulku s počty obětí pandemie (COVID-19) na jeden milion obyvatel. 

Tabulka momentálně obsahuje údaje o 30 zemích, což je o 2 víc než ve výroku Miloše Zemana. Tato malá nepřesnost může být způsobena aktualizací tabulky (poslední aktualizace 21. 4. 2020 v 16:30). Bohužel se nám nepovedlo dohledat archiv teletextu ČT, z tohoto důvodu nelze tato část výroku spolehlivě ověřit.

Tabulka potvrzuje slova Miloše Zemana, jelikož jako zemi s nejmenším počtem úmrtí na milion obyvatel skutečně uvádí Českou republiku, kterou následuje stát Izrael.

Nemůžeme hodnotit, zda se v případě dotací na solární elektrárny jedná o vyhozené peníze. Můžeme pouze zhodnotit, zda se skutečně jedná o dotaci ve výši 30 mld. Kč.

„Na podporované zdroje je ročně vynakládáno více než 45 mld. Kč. Částečně se na této částce podílejí jak spotřebitelé elektřiny svými platbami v ceně elektřiny, tak i státní rozpočet, který ročně alokuje na tuto podporu 26,185 mld. Kč,“ uvedl René Neděla, náměstek pro energetiku. Již z tohoto výroku jednoznačně vyplývá, že ze státního rozpočtu nemůže každoročně odcházet 30 mld. Kč pouze na solární elektrárny. Prezident Zeman však ve svém výroku neuvádí, že se jedná o „vyhazování“ peněz jen ze státního rozpočtu, a tak předpokládáme, že hovoří o penězích, které jsou placeny jak státem, tak i soukromými subjekty.

Z celkové částky více než 45 mld. Kč bylo v roce 2018 na obnovitelné zdroje vyhrazeno 43,7 mld. Kč. Zbytek částky byl vyhrazen na podporu kogeneračních elektráren. Solárním elektrárnám pak byla z těchto zdrojů poskytnuta podpora ve výši 29,2 mld. Kč, v roce 2017 se jednalo o 27 mld. Kč. Tyto částky ovšem zahrnují nejen finance zprostředkované státním rozpočtem, ale i spotřebiteli, jak již bylo zmíněno výše. Kolik pak dodává finančních prostředků na podporu solárních elektráren samostatný stát není zjistitelné. Jedná se totiž o podporu programu týkajícího se obnovitelných zdrojů jako celku. Z předchozích čísel ovšem jednoznačně vyplývá, že dotace státu na solární elektrárny nemohou dosahovat částky 30 mld. Kč ročně.

Miloš Zeman je kritikem solárních elektráren již několik let. Jedna z jeho prvních kritik pochází již z roku 2013, proto můžeme konstatovat, že prezident na toto téma upozorňuje déle než tři roky. Se zvyšující se částkou, určenou na podporu solární energie, se také zvyšuje částka, kterou prezident disponuje ve svých argumentacích. V posledních třech letech, o kterých prezident hovoří, však kritizoval především částky v rozmezí 26 až 27 mld. Kč.

Přestože předpokládáme, že Miloš Zeman nehovoří pouze o prostředcích státního rozpočtu, ale souhrnně o všech zdrojích dotací pro solární elektrárny, je třeba poukázat na to, že v minulosti opakovaně zaměňoval výši dotací na všechny obnovitelné zdroje s dotacemi pouze na solární energetiku.

Podobný výrok pak pronesl i minulý týden. „Každý rok platíme ze státního rozpočtu v dotacích 30 miliard solárním baronům díky nesmyslným zákonům, které se přijaly v minulosti, a které zatím nikdo neměl odvahu zrušit,“ řekl Zeman již v pořadu televize Prima Partie 12. dubna 2020. 

Je ale třeba upozornit, že zatímco v minulých výrocích přičítal celých 30 miliard výdajům státního rozpočtu, nynější výrok je již přesnější, když se dá chápat i tak, že oněch zmiňovaných 30 miliard jsou celkové výdaje na podporu fotovoltaických elektráren, nikoliv pouze výdaje státního rozpočtu.

Výrok byl uveřejněn Janem Farským 7. dubna 2020 na twitteru:

Směrnice EU nám ukládá zkrátit dobu osobního bankrotu na max. 3 roky a to nejpozději do 7/2021.

Společně s @PiratskaStrana navrhujeme, aby to začalo platit už teď. 
Aby kratší lhůta už pomohla všem, na které dopadne krize. 

Zkrátíme tak poškození společnosti.

— Jan Farský (@JanFar_sky) April 7, 2020

Směrnice EU, kterou Jan Farský ve výroku zmiňuje, je Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupné restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci).

Server epravo.cz ve své analýze směrnice shledává tři hlavní okruhy problematiky, které se směrnice snaží řešit:

• „tzv. rámce preventivní restrukturalizace, které mají být členskými státy vytvořeny, aby posloužily dlužníkům ve finančních obtížích (možno vytvořit paralelu s institutem hrozícího úpadku dle § 3 odst. 5 insolvenčního zákona). Cílem je zabránit jejich úpadku a zajistit jejich životaschopnost pro ekonomiku jako celek“
• „oddlužení podnikatelů v úpadku“
• „zvýšení účinnosti procesů restrukturalizace (u nás by se jednalo o formálně nový institut), insolvence (zvýšení účinnosti není zajisté nikdy na škodu) a oddlužení (směrnice rozlišuje mezi pojmy insolvence a oddlužení, byť v našem prostředí se v případě oddlužení jedná o podmnožinu insolvenční množiny)“

Je však nutné zdůraznit, že směrnice se netýká oddlužení obecně, ale jak vyplývá ze článku na serveru epravo.cz, popřípadě za samotné směrnice, konkrétně čl. 1 odst. 1 písm. b), směrnice řeší pouze podmínky a délku oddlužení podnikatelů. Stran nepodnikatelů je pak pouze v nezávazné části uvedeno, že „by bylo vhodné, aby členské státy ustanovení této směrnice týkající se oddlužení začaly co nejdříve uplatňovat i na spotřebitele“ a směrnice článkem 1 odst. 4 takové rozšíření působnosti umožňuje.

V článku 21 odst. 1 se pak nachází poslancem Farským uváděný údaj o délce oddlužení: „Členské státy zajistí, aby doba, po jejímž uplynutí mohou být podnikatelé v úpadku zcela oddluženi, nebyla delší než tři roky.“

Směrnice má být skutečně transponována do právního řádu místními parlamenty k 17. červenci 2021: „Členské státy přijmou a zveřejní do 17. července 2021 právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí“ (článek 34).

V Poslanecké sněmovně předložili 6. dubna 2020 poslanci Jan Farský (STAN) a Lukáš Kolářík (Piráti) toto ustanovení unijní směrnice v rámci písemného pozměňovacího návrhu (.docx) k vládnímu návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu (sněmovní tisk 807).

Dovolíme se citovat z odůvodnění pozměňovacího návrhu:

„Smyslem novelizace insolvenčního zákona má být zpřístupnění oddlužení pro větší množství dlužníků a jeho zjednodušení.

Aktuální právní úprava umožňuje využití institutu oddlužení i lidem, kteří jsou sice ochotni dluhy splácet, ale nedosáhnou na současné minimum 30 %. Obsahuje však zásadní problémy, zejména pětiletou lhůtu, která je vyžadována v případě nižšího než 30 % uspokojení pohledávek.(…)

V červenci 2019 vstoupila v platnost Směrnice o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci). Tato směrnice přináší novinku pro oddlužení podnikatelů, a to konkrétně stanovením maximální lhůty pro oddlužení na 3 roky. Směrnice zároveň umožňuje rozšíření pravidel i na nepodnikatele. Česká republika je povinna směrnici implementovat do 2 let od vstoupení směrnice v platnost, tedy do roku 2021."

Jádro pozměňovacího návrhu je v novelizaci § 412a insolvenčního zákona. Toto ustanovení upravuje podmínky splnění oddlužení obecně, tedy jak pro podnikatele, tak pro nepodnikatele. V současné době přitom oddlužení splní ten, kdo po dobu 5 let řádně plní podmínky oddlužení, přičemž se má za to, že řádně plnil podmínky ten, kdo splatil alespoň 30 % svých dluhů, popř. ten kdo již po 3 letech splatil 60 % svých dluhů. Pozměňovací návrh  (.docx, str. 3) pak spočívá v tom, že dle něj oddlužení splní ten, komu po dobu 3 let nebylo oddlužení splněno popř. ten, kdo splatil veškeré své závazky.

Návrh poslanců Farského a Koláříka pak zkracuje maximální dobu trvání oddlužení z 5 na 3 roky, a to pro všechny dlužníky. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící, neboť zmiňovaná směrnice zkrácení oddlužení požaduje pouze v případě insolvence podnikatelů. Pro nepodnikatele, kterých se pozměňovací návrh také týká, žádné takové pravidlo nestanoví. Směrnice pouze doporučuje a umožňuje toto zkrácení doby oddlužení na nepodnikatele také vztáhnout. To přitom přiznává i poslanec Farský v odůvodnění svého návrhu. 

Dodejme, že přístup k oddlužení je v ČR pro podnikatele omezen §389 insolvenčního zákona a zlepšení podmínek pro oddlužení tak prospěje primárně fyzickým osobám bez dluhů z podnikání, na které se směrnice EU nezaměřuje.

OPRAVA: Výrok byl původně hodnocen jako pravdivý. Na rozpor mezi úpravou oddlužení pro podnikatele a pro ostatní osoby nás upozornil čtenář Martin Košťál.

Místopředseda ČSSD a ministr zahraničí Tomáš Petříček včera řekl, že „je potřeba posílit Evropskou unii a integrace by měla být hlubší a silnější.“ To se už v ČSSD úplně zbláznili? Po tom, co nás EU peskuje za uzavření hranic kvůli šíření koronaviru?

— Tomio Okamura (@tomio_cz) April 6, 2020

Tomáš Petříček v rozhovoru pro MF Dnes 5. dubna na otázku, zdali Evropská unie koronavirovou krizi přežije, řekl: „Jsem přesvědčen, že nejen přežije. Věřím, že se z této krize můžeme v celé řadě věcí poučit. […] Možná je třeba se bavit o tom, jestli naše spolupráce nemá být hlubší a silnější v klíčových oblastech.“ Ministr Petříček tedy řekl, že bychom se mohli bavit o tom, jestli nemá být spolupráce hlubší a silnější, ovšem nemluvil zde o tom, že „je potřeba posílit EU“, ani že by integrace měla být silnější, pouze o této otázce připustil debatu.

Zejména však Tomio Okamura ve svém Tweetu nesprávně uvozovkami doplnil citaci z rozhovoru s ministrem Petříčkem. Právě doplněním uvozovek vzbuzuje dojem, že cituje ministra doslova.

Co se týče druhé části Tweetu, tak 13. března bylo zavedeno vládní opatření, které, s výjimkou pro řidiče kamionů a lidí dojíždějících maximálně 100 kilometrů za prací, zakázalo vycestování z České republiky. Stejný den předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen kritizovala zavírání hranic:

„V posledních hodinách jsme byli svědky cestovních zákazů a kontrol v několika členských státech. Samozřejmě chceme všichni chránit naše občany před šířením viru. Pojďme se ale společně podívat na to jak to můžeme udělat co nejefektivněji. Některé kontroly můžou být oprávněné, ale celkové zákazy cestování Světová zdravotnická organizace nevidí jako efektivní. Mají silný sociální a ekonomický dopad. Narušují životy lidí a firem na obou stranách hranice. Jinými slovy, jakákoliv opatření musí být proporcionální aktuální situaci.“

Zda tímto prohlášením předsedkyně Evropské komise Českou republiku „peskovala“ je poměrně subjektivní, nicméně její vyjádření jistě lze chápat jako výtku ke způsobu, jakým česká vláda zareagovala na epidemii COVID-19. Na závěr pak dodejme, že o několik dnů později již předsedkyně Komise von der Leyen svá slova mírnila: „My všichni, kteří nejsme experti, jsme na začátku koronavirus podcenili. […] Všechna tato opatření zaváděná na čtrnáct dní nebo tři týdny mohou znít naším uším drasticky, ale pochopili jsme, že musí být uplatněna teď. Je to velmi těžké, ale věřím, že to obyvatelstvo zvládne dobře.“

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť ministr Petříček neřekl, že je třeba posílit EU a že integrace by měla být hlubší. Pouze připustil, že debata na toto téma je namístě.

Sektor zemědělství se bezesporu věnuje dopadům koronaviru. Například aktuálně mnoha zemědělcům chybí sezónní pracovníci, kteří do ČR přijížděli z ciziny. Zemědělci tak zoufale shání pracovníky. Sektor zemědělství se ale bude muset také intenzivně začít věnovat nadcházejícímu období sucha, které na něj může mít devastující dopady.

Posledních 14 dní, o kterých senátorka Jelínková mluví, jsou 13. a 14. týden roku 2020, tedy časové rozmezí od 23. března až do 5. dubna 2020. Podle týdenních zpráv o hydrometeorologické situaci a suchu na území ČR vydaných ČHMÚ byla situace srážek v tomto období následující:

• 23. března – 29. března (.pdf, str. 2):
  „Uplynulý týden byl na srážky chudý. Jediným dnem, kdy pršelo, byla neděle. Během odpoledne začala od severu přecházet studená fronta a do pondělního rána se na 70 % území vyskytl déšť, který postupně od severu přecházel ve sněžení. V průměru spadlo 0,8 mm srážek, nejvíce na severních pohraničních horách (Pomezní boudy 13 mm, Labská bouda 10 mm, Tisá 9 mm), naopak na jižní a střední Moravě se srážky nevyskytly.“
   
• 30. března – 5. dubna (.pdf, str. 2):
  „Srážky se vyskytovaly jen na frontě přecházející v noci z pondělí na úterý a během úterý, sněžení nebo sněhové přeháňky byly téměř na celém území. Nejvyšší úhrny byly v Jizerských horách, Krkonoších, Jeseníkách a Beskydech 5 až 10 mm, na ostatním území byly srážky 0 až 3 mm. Další srážky byly při přechodu slabé fronty v pátek, kdy byly srážky zaznamenány asi na čtvrtině stanic, ale úhrny byly jen do 0,5 mm.“

Z týdenních zpráv můžeme vyčíst, že se nad územím ČR v určité momenty v těchto dvou týdnech srážky vyskytovaly. Jak ale obě zprávy zmiňují, srážky byly dosti mizivé a některé dny, jako třeba téměř celý první týden, pak byly zcela bez srážek.

V týdenní zprávě ČHMÚ ze 7. dubna můžeme i sledovat vyhodnocení aktuálního stavu půdního sucha (.pdf, str. 14). „Kritérium půdního sucha (vlhkost pod 30 % VVK) bylo na počátku aktuálního týdne splněno ve vrstvě 10 až 50 cm na 18 % stanic, ve vrstvě 50 až 100 cm na 34 % stanic ležících v různých částech republiky. Ve vrstvě 0 až 10 cm bylo kritérium půdního sucha splněno na 5 stanicích (tj. 11 % stanic, pozn. Demagog.cz).“

Velké sucho letos České republice doopravdy hrozí. ČHMÚ vypracovala zprávu (.pdf), v níž porovnává hydrometeorologickou situaci a stav sucha března 2020 s březnem 2019. Ze zprávy vychází, že rok 2020 je zatím dokonce sušší než rok 2019, který byl druhým nejteplejším rokem od počátku měření roku 1961.

„Z hlediska vyhodnocení stavu sucha na území České republiky byl rok 2019 z hlediska vodností výrazně vodnější než letošní březen. Průměrné průtoky v březnu 2019 místy dosahovaly až trojnásobku průměrných měsíčních průtoků a pohybovaly se ponejvíce v rozmezí od 75 do 165 % Qm zatímco v letošním březnu to bylo 40 až 105 % Qm.“ (str. 2)

Zpráva se dále zabývá stavem podzemních vod, který je podobný minulému roku. Jedinou výjimkou byla jižní část republiky, která je oproti minulému roku sušší. Nakonec se zpráva zabývá množstvím vody ve sněhové pokrývce, kde jsou data poměrně tristní. „Z hlediska množství vody akumulované ve sněhové pokrývce na území České republiky byly sněhové zásoby v polovině března 2019 více než třínásobně větší než v letošním březnu. Rozložení sněhových zásob na území ČR bylo v obou letech podobné, pouze v roce 2019 byly sněhové zásoby výrazně větší.“ Sníh a voda ze sněhové pokrývky je zásadním faktorem pro stavy povrchových a podzemních zásob vody. Pokud je tak v roce 2020 poměr vody ve sněhu pouze třetinový k roku 2019, je velice pravděpodobné, že bude půda sušší, a mohou nastat velká sucha.

Pomocí dat na portálu Intersucho můžeme dobře porovnat změnu intenzity sucha na území ČR 22. března a 5. dubna. Jak můžeme vidět, zatímco 22. března bylo riziko sucha pouze v jižních Čechách, 5. dubna bylo již ve velké části republiky.

Fakt, že bude v České republice letos období velkého sucha, podporuje i prognóza stavu sucha na následující 2 měsíce.