Přehled ověřených výroků

Celostátní volební tým Pirátské strany tvoří volební výbor a volební koordinátor. Fungování volebního výboru upravuje § 15c volebního řádu. Ve volebním výboru je v současné době 6 lidí a jeho předsedou je skutečně senátor Lukáš Wagenknecht. Do funkce byl členy volebního výboru jednomyslně zvolen na seznamovací schůzi konané dne 19. července 2019.

Mezi další členy patří Karolína Sadílková (zástupkyně mediálního odboru), Helena Vondráková (koordinátorka Libereckého kraje a zástupce odboru personálního), Petr Fojtík, Kamil Kubica a Aleš Krupa. Volebním koordinátorem je Pavel Štěpánek.

Mezi hlavní úkoly volebního výboru patří zejména schvalování celkové strategie a financování volební kampaně a koordinace volebního štábu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

O odvolání poslance Michálka z postu místopředsedy Pirátské strany se mluvilo už v druhé polovině října 2019. Jednalo se o nařčení Jakuba Michálka z šikany a arogantního chování. Toto se událo na fóru Pirátské strany, kde si vedoucí Personálního odboru Jana Kovaříková stěžovala právě na údajné arogantní chování, šikanu poslance Michálka. Konkrétně na přehnaný nátlak na pracovišti či diskreditace před poslanci.

Paní Kovaříkové se zastal poslanec EP za Pirátskou stranu Mikuláš Peksa. Ten podal svůj náhled na situaci. Konkrétně souhlasil s šikanou na pracovišti. Dodal, že pokud nebude Jakub Michálek odvolán z funkce místopředsedy, tak sám europoslanec Peksa na svou funkci místopředsedy rezignuje.

4. listopadu 2019 se na celostátním fóru hlasovalo o odvolání Jakuba Michálka z postu místopředsedy strany. Hlasování se účastnilo 770 z 1008 straníků. Pro odvolání bylo nutných 385 hlasů. Pro odvolání hlasovalo 294 členů, proti bylo 371 členů a pro pokračování diskuse hlasovalo 184. Během hlasování bylo možné hlasovat pro více možností. Jakub Michálek tedy hlasování o odvolání ustál.

Druhý den, 5. listopadu 2019, na hlasování zareagoval poslanec EP Mikuláš Peksa. S okamžitou platností se vzdal postu místopředsedy strany. Odvolal se na svá dřívější slova.

Jakub Michálek čelil na přelomu října a listopadu 2019 neúspěšnému pokusu o odvolání z pozice prvního místopředsedy Pirátů. V listopadu 2019 se nechal slyšet, že svoji pozici místopředsedy obhajovat nebude a bude pokračovat v práci ve Sněmovně. Je předsedou poslaneckého klubu Pirátů již od října 2017. Na pirátském fóru se ke svému odvolání v příspěvku z 24. října 2019 vyjadřuje následujícím způsobem:

„Já jsem již před nějakou dobou řekl, že znovu kandidovat nebudu, že se chci plně soustředit na vedení klubu a přenechat práci v republikovém předsednictvu někomu dalšímu kdo má čerstvý elán posouvat věci k lepšímu. Máme hodně nových šikovných zastupitelů a já si chci trochu oddechnout, dodělat dizertaci a věnovat se více svým blízkým.“

Poslanec Michálek pak skutečně 7. ledna 2020 obhájil post předsedy poslaneckého klubu Pirátů v Poslanecké sněmovně.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Michálkův příspěvek na pirátském fóru potvrzuje slova poslance Bartoše, že svůj záměr neobhajovat post místopředsedy strany proklamoval Michálek ještě před kauzou jeho odvolání. Zda to však skutečně bylo již v létě 2019 se nám nepodařilo z veřejných zdrojů zjistit.

Ivan Bartoš odpovídá na otázku, zda je rád, že Pirát Jakub Michálek, na kterého v prosinci 2019 byly vzneseny kritické ohlasy uvnitř strany, nekandiduje na prvního místopředsedu strany. Ivan Bartoš ve výroku zkráceně popisuje stranický systém – členové Pirátů navrhnou své kandidáty a o nich se na celostátním sjezdu hlasuje, viz stanovy strany. Staronový předseda Bartoš pak správně upozorňuje, že celostátní sjezd strany není určen jen vybraným delegátům, ale všem straníkům (čl. 8 odst. 2 Stanov).

Volení místopředsedy se zúčastnilo celkem 653 Pirátů (jedná se o 63,4 % všech členů Pirátů) včetně těch, kteří hlasovali prostřednictvím internetu a nebyli na sjezdu přítomni. Na celostátním fóru se opravdu sešlo 700 lidí, registrováno bylo kromě členů také 70 novinářů a 40 dětí, je tedy pravdou, že ne všichni účastníci celostátního fóra byli členové.

Od 6. ledna 2018 se předsednictvo Pirátské strany skládalo z předsedy Ivana Bartoše (poslanec od 21. října 2017), první místopředsedkyně Olgy Richterové (poslankyně od 21. října 2017), druhého místopředsedy Radka Holomčíka (poslanec od 21. října 2017), třetího místopředsedy Jakuba Michálka (poslanec od 21. října 2017) a čtvrtého místopředsedy Mikuláše Peksy, který rezignoval na post místopředsedy 5. listopadu 2019 (poslanec od 21. října 2017 do 6. června 2019 a europoslanec od 2. července 2019).

Piráti mají nové předsednictvo od 11. ledna 2020. Na post předsedy strany opět usedl Ivan Bartoš, své pozice místopředsedů opět obhájili také Olga Richterová a Radek Holomčík. Nově zvolen za místopředsedu Pirátů byl poslanec Vojtěch Pikal a také Martin Kučera, který je vedoucím administrativního odboru strany, kterým byl zvolen již v roce 2014, a je členem Pirátů od roku 2010.

Na webu České pirátské strany je k dispozici velké množství informací týkající se financování a provozu strany, počínaje výročními zprávami, přes účetnictví strany a jednotlivé faktury až ke smlouvám a transparentním účtům.

Rozcestníkem pro orientaci ve financování Pirátů je stránka Finančního týmu, ze které je možné se dostat k výročním zprávám (nejnověji za rok 2018), pohybům na účtech či rozpočtu strany a jeho plnění. V sekci „Aktuální rozpočet strany“ je také možno nalézt výdaje Poslaneckého klubu Pirátů, velmi přehledně jsou také příjmy a výdaje klubu zpracovány přímo na stránkách strany. V Aktuálním rozpočtu strany je pak také možno dále dohledávat detaily k jednotlivým nákladům a jejich fakturám. Zároveň je možno do účetnictví Pirátů vstupovat i přes jejich Otevřené účetnictví, které zobrazuje hospodaření strany z účetního pohledu. Transparentní účty jednotlivých poslanců nebylo možno dohledat, na stránkách strany jsou k dispozici jen příjmy a náklady jednotlivých poslanců vážících se k asistentovnému a „expertovnému“ (např. Mikuláše Ferjenčíka), nicméně kompletní přehled všech pohybů k dispozici není.

Registr smluv, na základě kterých dochází k plnění a proplácení faktur, je pak také k dispozici na stránkách strany.

Evropský poslanecký klub a evropští poslanci poté fungují podle stejného modelu a jejich výdaje, faktury, registr smluv, popř. transparentní účty (např. Mikuláše Peksy) jsou taktéž k dispozici na internetu.

Předně uveďme, že poslanec Bartoš reaguje na poznámku moderátorky, že pirátský místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal při hlasování o nominantech na státní vyznamenání nevěděl, kdo to byl Karel Sýs. Část Pirátů pak navíc pro tohoto komunistického básníka, resp. pro nominaci na jeho vyznamenání, hlasovala.

Co se pak týče samotného výroku, Vojtěch Pikal skutečně předkládal jednotlivé návrhy na udělení státních vyznamenání pouze po jménech, na schůzi 25. května 2018 se neprojednávaly jednotlivé medailonky navržených vyznamenání, není to ovšem něco neobvyklého, jak Vojtěch Pikal zmínil na schůzi, medailonky byly rozeslány poslancům den před hlasováním a podle pravidel sněmovního jednání mohou být návrhy (jiné než návrhy zákonů) zařazeny na pořad schůze tak, aby měli poslanci podklad (tzv. sněmovní tisk) doručený nejméně 24 hodin před projednáváním návrhu na schůzi.


„Nebudu samozřejmě číst podrobně ty jednotlivé medailonky, které vám byly rozeslány během včerejška a jsou vám k dispozici již delší dobu na discích Sněmovny (od 11. května 2018, pozn. Demagog.cz), to můžeme případně potom rozebrat podrobně, jestli bude mít někdo zájem. Já bych teď jenom načetl ta jména a pak budeme hlasovat u každého jména jednotlivě a potom o návrhu jako celku.“ – Místopředseda PSP Vojtěch Pikal, stenoprotokol 13. schůze, pátek 25. května 2018.

Na sněmovním webu byly medailonky dostupné již od 11. května 2018. Návrh byl součástí pořadu 13. plenární schůze Sněmovny dle doporučení grémia Sněmovny, přičemž byl zařazen jako bod č. 114. Dne 25. května 2018 pak skutečně došlo k předřazení tohoto bodu, resp. jeho zařazení jako pevný bod programu daného dne. Tento návrh však podal sám místopředseda Sněmovny Pikal.

„A pak mám druhý návrh. Jedná se o to, že na dnešní schůzi jsou zařazeny návrhy Poslanecké sněmovny na udělení státních vyznamenání. Jedná se o bod 114, sněmovní dokument 731. Já bych vás chtěl poprosit, abychom ho projednali dnes, to znamená 25. 5., po případném bloku třetích čtení, abychom to mohli stihnout včas dodat na Hrad. Děkuji.“

„Další návrh bylo pevné zařazení bodu číslo 114, to jsou státní vyznamenání, dnes po případném bloku třetích čtení. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 76, bylo přihlášeno 151 poslanců, pro 149, proti nikdo. Návrh byl přijat. Já vám děkuji.“ – Místopředseda PSP Vojtěch Pikal, stenoprotokol 13. schůze, pátek 25. května 2018

Bez tohoto pevného zařazení by pak skutečně ten den nedošlo k projednání návrhu státních vyznamenání, a to vzhledem k tomu, že 25. května byly projednávány body pořadu schůze č. 21 – 33. Projednat bod 114, pod kterým byla státní vyznamenání na pořadu schůze zařazena, by se tak zjevně nestihlo.

Důležitá jsou dále i slova samotného Vojtěcha Pikala. Na svém facebookovém profilu přiznal, že jména a historii jiných nominantů si před hlasováním kontroloval. Kontrolovat „dětského básničkáře" Sýse ho však nenapadlo. Dále pak neprojednání jednotlivých nominací nepřikládal časové nemožnosti, avšak nižší důležitosti tématu. „Nepřikládali jsme tomu nějakou zásadní důležitost vedle toho, jaké tisky byly v tu chvíli připraveny na plénu,“ uvedl poslanec Pikal.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť medailonky nominantů byly k dispozici již 2 týdny před předmětným hlasováním a návrh na předřazení bodu, který dle Bartoše měl danou chybu spočívající v hlasování i pro komunistického básníka Karla Sýse způsobit, pak podal sám pirátský místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal. Neprojednání nominantů na jednání poslaneckého klubu také Vojtěch Pikal zdůvodnil nikoliv časovou nemožností, nýbrž nižší atraktivností tématu. Informace o jiných nominantech si navíc Vojtěch Pikal zjišťoval individuálně.

Volba předsedy Pirátské strany a jeho místopředsedů probíhala na fóru Pirátů 11.–12. ledna 2020 v Ostravě. Volba předsedy je rozdělena do dvou kol. Celkem se hlasování zúčastnilo 653 členů Pirátů. Kandidáty na post předsedy strany byli Ivan Bartoš, Mikuláš Ferjenčík a Vojtěch Pikal. Ivan Bartoš získal v prvním kole 606 hlasů, Vojtěch Pikal 376 a Mikuláš Ferjenčík 261. Do druhého kola postoupili Vojtěch Pikal a Ivan Bartoš. Vojtěch Pikal svou kandidaturu stáhl, a proto se předsedou Pirátské strany stal Ivan Bartoš, aniž by proběhlo druhé kolo volby.

Ivan Bartoš tedy získal pouze o 230 hlasů více než Vojtěch Pikal, nikoliv 300, jak tvrdí Ivan Bartoš. Dopustil se tak nepřesnosti a výrok proto v souladu s naší metodikou hodnotíme jako nepravdivý.

K návrhu stavebního zákonu se ve své analýze (.pdf) výjádřilo i Ministerstvo vnitra. Ministryně Dostálová ve svém výroku kritizuje odhady Ministerstva vnitra, které vyčíslilo jednorázové náklady na 2,2—31,6 mld. Kč (str. 4). Kritizována je hlavně část zajištění prostor pro nové krajské stavební úřady a plánovaný Nejvyšší stavební úřad.

Ministerstvo vnitra v úvodu k části Prostory (str. 32) uvádí, že návrh zákona „(...) aktuálně počítá s optimistickým scénářem, kdy obce a kraje poskytnou státu své současné prostory. Toto očekávání je nerealistické, kapacita obcí a krajů nebude dána k dispozici, neboť by přinesla mimořádné problémy v oblasti IT, provozu, sdílení služeb (např. podatelna) či práci v jiném režimu (zákon o úřednících vs. služební zákon). V případě delimitace bude nutné zajistit prostory.“ Odhady na zajištění prostor pronájmem se pohybují kolem 425 mil. Kč ročně. Ministerstvo dále poznamenává, že „(...) ne všude je možné delimitaci řešit pronájmem, neboť žádné vhodné prostory nejsou v určitých lokalitách vůbec dostupné.“ (str. 33)

V kapitole věnované Výstavbě (str. 33—34) se pak tedy uvádí, že „Maximalistická varianta předpokládá, že by se stavěly nové prostory pro všechny stávající úředníky stavebních úřadů, integrovaných dotčených orgánů i nového obslužného personálu. To v součtu zahrnuje 13 584 zaměstnanců. Výdaje na výstavbu by při stavbě v maximalistické variantě dosáhly minimálně 25,4 miliardy korun.“ (str. 34). K těmto nákladům by bylo potřeba přidat ještě náklady na vybudování spisoven pro ukládání dokumentace. Tyto náklady se pohybují kolem 3,5 mld. Kč. Celkem Ministerstvo vnitra odhaduje výstavbu v nejnákladnější možné verzi na 28,9 mld. Kč.

Ministryně Dostálová nepravdivě uvedla, že „(...) v analýze Ministerstva vnitra není napsáno, že stát si dneska u obcí platí za ty úředníky, kteří vyřizují stavební řízení". Celé této problematice se v analýze věnuje kapitola Financování agendy (str. 36), kde je podrobně rozepsáno současné financování agendy stavebních úřadů, územního plánování a částečně i dotčených orgánů, které jsou v současné době financovány prostřednictvím příspěvku na výkon státní správy (podle § 62 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a § 29 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích).

Postupy pro stanovení výše příspěvku na výkon státní správy jsou pro rok 2020 uvedeny v příloze zákona č. 355/2019 o státním rozpočtu České republiky na rok 2020. Jednotlivé výše příspěvku pro konkrétní obce lze přehledně najít i na webu Ministerstva vnitra.

Ministerstvo vnitra dále uvádí (.pdf, str. 38), že celkové reálné náklady (s režií) na agendu stavebních úřadů a úřadů zemního plánování na úrovni obcí a krajů činí téměř 4,6 mld. Kč, z toho u obcí se jedná o náklady ve výši 4,2‬ mld. Kč. Reálně však ze státního rozpočtu jde prostřednictvím příspěvků obcím a krajům pouze 2,3 mld. Kč. Reálné režijní náklady jsou podle Ministerstva vnitra ve výši 1,1 mld Kč.

Přestože pravděpodobnost výstavby nových budov pro všechny plánované zaměstnance nových stavebních úřadů je neznámá, hodnotíme výrok jako nepravdivý, protože analýza Ministerstva vnitra se věnuje i problematice financování stavebních úřadů skrze příspěvky na výkon státní správy, jejichž výše se liší od těch zmíněných ve výroku ministryně Dostálové.

Tímto výrokem ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová reaguje na dotaz, kolik by stálo zřízení centrálního Nejvyššího stavebního úřadu (NSÚ) a převedení úředníků pod tento výsledný úřad. Dle plánů Ministerstva pro místní rozvoj má být státní stavební správa dvoustupňová a pod NSÚ budou spadat stavební úřady krajské, které budou mít pobočky v jednotlivých obcích.

K zjištění postoje Ministerstva pro místní rozvoj máme teoreticky dva zdroje. Prvním je důvodová zpráva k zákonu, resp. k jeho věcnému návrhu, tím druhým zpráva RIA. Důvodová zpráva (.doc, str. 42) přitom žádné finanční údaje neobsahuje, v příslušné části odkazuje právě na zprávu RIA.

Zpráva RIA (.doc, str. 2, 3, 111) pak namísto výstavby Nejvyššího stavebního úřadu na „zelené louce“ (u které jsou jednorázové náklady uvedeny ve výši 650 milionů, a to na zřízení pracovních míst) upřednostňuje využití již existujících prostorů, respektive jejich pronájem a převod pracovníků ze současných stavebních úřadů. Jediné jednorázové náklady, které jsou v tomto případě dle zprávy potřeba vynaložit přímo v souvislosti se zřízením NSÚ, je cca 100 000 Kč/zaměstnanec na nákup počítačů a dalšího digitálního vybavení.

Dle zprávy (.pdf, str. 30) Ministerstva vnitra má pak mít Nejvyšší stavební úřad 188 zaměstnanců, jednorázové náklady by v tomto případě činily cca 19 milionů. V případě, že bychom přidali i personál obslužný, se kterým však RIA nepočítá, dostali bychom se na 282 zaměstnanců, a tedy 28 milionů jednorázových nákladů. Automobily pak budou převedeny ze současných stavebních úřadů, případný nákup automobilů nových (pro celou soustavu stavebních úřadů) v hodnotě 780 milionů má být kompenzován prodejem starých vozů. Do jednorázových nákladů na zřízení NSÚ se to tak v podstatě nepromítne.

Celkové náklady (.doc, str. 2, 3) na rekodifikaci stavebního práva, spojené zejména s převodem zaměstnanců a nákupem vybavení, mají být dle Ministerstva pro místní rozvoj maximálně stovky milionů korun. Jaká část připadá konkrétně na NSÚ, však jasné není. Pod Nejvyšší stavební úřad však bude spadat jen malá část všech zaměstnanců stavebních úřadů, pouze cca 200 z celkových 12 000 (viz níže). Úměrně tomu budou i náklady na převod těchto zaměstnanců a na nákup vybavení tvořit jen zlomek ze zmíněných stovek milionů.

Již několikrát zmíněná zpráva (.pdf, str. 28, 29) Ministerstva vnitra pak zprávu RIA hned na několika místech kritizuje, mimo jiné i proto, že v ní nejsou obsažené náklady na obslužný personál. Dále pak zpráva RIA také nepočítá s odstupným pro zaměstnance, kteří odmítnou převedení na jinou pozici. Naopak počítá s převedením 100 % zaměstnanců (.doc, str. 111). Z jejich celkového počtu 11 877 pak Ministerstvo vnitra počítá s odstupným pro 30 % zaměstnanců, v celkové výši 548 milionů korun. Na Nejvyšší stavební úřad také mají být převedeni (.pdf, str. 31) úředníci z jednotlivých ministerstev, zde je přitom nutné dle zprávy počítat s tím, že ne všichni budou s převedením souhlasit. U těchto případů však již zpráva ministerstva náklady na odstupné nevyčísluje.

Co se týče nákladů na prostory, pracuje zpráva se dvěma scénáři (.pdf, str. 33). Prvním je nájem prostor za 13,6 milionů ročně, druhým výstavba nové budovy za 527 milionů. Výstavba budov pro celou soustavu stavebních úřadů, tedy včetně úřadů krajských, by pak mohla vyjít až na 25,4 miliardy (.pdf, str. 4).

Nutná je dle zprávy Ministerstva vnitra také výstavba archivů (.pdf, str. 33) dokumentů. Celkové náklady mohou dosáhnout 3,5 miliardy, jedná se však o celkové náklady pro výstavbu archivů krajských úřadů včetně NSÚ. Konkrétně s náklady na výstavbu spisovny pro NSÚ pak materiál nepracuje. Opět to však bude jen malá část této částky, když je kromě spisovny pro NSÚ tato suma určena i na výstavbu spisoven pro 14 krajských stavebních úřadů (.doc. str. 6).

Celkové (.pdf, str. 4) jednorázové náklady rekodifikace stavebního práva jsou pak dle zprávy Ministerstva vnitra 2,2 až 31,6 miliard Kč. Jaká část z toho připadá na Nejvyšší stavební úřad, však není jasné, neboť zpráva ne vždy zmiňuje konkrétně NSÚ.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť jednorázové náklady rekodifikace stavebního práva (tedy převod úředníků z obcí a krajů, s čímž přímo souvisí i zajištění podmínek pro jejich práci) vyčíslilo Ministerstvo vnitra na 2,2 miliardy. Je však nutné podotknout, že se jedná o minimální částku a Ministerstvo vnitra samo upozorňuje, že tato částka může být podstatně navýšena z důvodů nutnosti výstavby nových prostor, protože zejména v menších městech nemusí být vhodné prostory k pronájmu. Maximální jednorázové náklady pak ministerstvo vyčíslilo na 31,6 miliard. Dle Ministerstva pro místní rozvoj pak mají být jednorázové náklady cca stovky milionů. Je tedy zavádějící tvrdit, že se obě ministerstva v odhadu nákladů shodují.