Přehled ověřených výroků

Státní podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v roce 2005 zavedl zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Ze zákona byly Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) ustanoveny dotační podmínky a garantované výkupní ceny pro fotovoltaické elektrárny, které jsou dle tohoto zákona fixovány (.pdf, str. 534) na 20 let. Součástí zákona bylo též zakotvení maximálního poklesu těchto cen pro každý následující kalendářní rok nejvíce o 5 %.

Takto stanovenou podporu bylo možné získat do konce roku 2010, kdy byla schválena novela zákona, která podporu pro další nově postavené solární elektrárny omezila. Fotovoltaické elektrárny, které byly dokončeny v roce 2010, mají ale nadále zaručeny (.pdf, str. 534) zvýhodněné výkupní ceny elektřiny na 20 let, vyplácení této podpory bude tedy trvat do konce roku 2030.

Ačkoliv z kontextu není zřejmé, koho ministr Havlíček myslí pod slovem investor, my jsme se rozhodli předpokládat, že jde o investory, kteří si zaregistrovali v období solárního boomu FVE, tedy fotovoltaickou elektrárnu. Karel Havlíček zde mluví o malých investorech, budeme se tedy bavit o FVE s výkonem do 10 kW, protože pro tyto a menší fotovoltaické systémy není potřeba licence.

Solární boom je období, kdy byla vysoká výkupní cena elektřiny ze solárních panelů. V roce 2009 a 2010 (.pdf, str. 48–50) byl pak zaznamenán největší nárůst nainstalovaného výkonu, tudíž má smysl se bavit o investorech především v této době.

Z databáze FVE jsme zjistili, že v roce 2009 se objevilo 3 061 nových malých investorů a o rok později to bylo 3 364. Je tedy pravda, že jde o „tisíce“. Námi zpracovaná data si můžete prohlédnout v přehledné tabulce.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii je mezinárodní organizací, která dohlíží na mírové využívání jaderné energie ve světě. V současné době má 171 členských států.

Podle dat zveřejněných touto mezinárodní organizací (k 24. listopadu 2019) se v současné době ve světě staví 53 jaderných reaktorů. Nejvíce jich staví Čína (10), Indie (7) a Rusko (6).

Stavba reaktorů ve světě:

Zdroj: PRIS

Délku výstavby jaderného bloku nelze přesně určit bez započtení všech faktorů, které mohou stavbu ovlivnit. Mj. jde i o politický rozpor mezi investicemi do stále méně podporovaného jádra a investicemi do zelených zdrojů, které v současnosti zažívají prudký rozmach.

V posledních letech se u jaderných elektráren v Evropě množí komplikace výstavby vč. prodlužování a významného růstu nákladů. V Evropě se přitom staví pouze jednotky nových reaktorů, statistický vzorek tedy není dostatečný k určení průměrné délky stavby. Pro příklad však uveďme, že mezi rozestavěné jaderné elektrárny patří např. Slovenské Mochovce, jejichž stavba byla započata již v 80. letech minulého století, a s problémy se tedy potýkají dlouhodobě (stavba 3. a 4. bloku byla také na několik let přerušena). Dalším příkladem může být Finská Olkiluoto, kde se od r. 2005 (Reuters) staví nejnovější, dosud nikde nezprovozněný, typ reaktoru. Naopak poměrně bez problémů jsou stavěny jaderné bloky v Bělorusku, tato výstavba je však kritizována např. litevskými politiky. Poslední dostavěnou jadernou elektrárnou v Evropě je pak Temelín, nacházející se v České republice.

Podle zprávy organizace World Nuclear Association pro rok 2019 se celosvětově délka výstavby jaderného bloku pohybuje (str. 3) kolem 8,5 roku (medián), průměrná doba pak byla kolem 5 až 6 let. Když však uvážíme celý proces přípravy a realizace stavby vč. evropských specifik, můžeme dát ministru Havlíčkovi za pravdu. Např. podle serveru iRozhlas totiž trvá celý proces výstavby od počáteční byrokracie až po zprovoznění elektrárny přibližně dvě desetiletí.

Emisní dopad energetického zdroje ve smyslu emisí skleníkových plynů se vyjadřuje v hmotnosti ekvivalentu CO2 na kWh. Emise se mohou vytvářet samotným provozem anebo mohou být důsledkem celého životního cyklu elektrárny. Do životního cyklu se započítává i výroba a obsluha elektrárny a další C02 ekvivalentní efekty a ne pouze emise skleníkových plynů vypouštěné do atmosféry např. při pálení uhlí nebo plynu.

Tyto veličiny se získávají statistickou analýzou provozů používaných elektráren. Jedna taková analýza se nachází v příspěvku (.pdf, str. 1335) pracovní skupiny č. III. k 5. zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) za rok 2014. Dle ní provoz elektrárny na zemní plyn vyžaduje v mediánu 370 g/kWh přímých emisí a 490 g/kWh za životní cyklus. Elektrárny na jiné fosilní palivo – uhlí – vyprodukují v mediánu 760 g/kWh přímých emisí a 820 g/kWh za životní cyklus.

Zdroje, které považujeme za bezemisní, mají nulové přímé emise, ale mají nenulové emise za celý životní cyklus. Medián jejich hodnot je v aktuálních ekonomických podmínkách o řád nižší. Jaderné elektrárny za život vyprodukují v mediánu 12 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh, větrné 11 či 12 g/kWh (záleží na tom, zda jsou umístěny na pevnině nebo v moři), solární 27/41/48 g/kWh (záleží na druhu) a vodní 24 g/kWh.

20. listopadu v Bruselu jednala česká delegace s Evropskou komisí o stavbě dalšího bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Tímto jednáním byl zahájen proces tzv. notifikace, tedy jednání o povolení ke stavbě bloku.

Nový jaderný blok se začne stavět v roce 2029 a do sedmi let by měl být hotov. Dodavatel by měl být vybrán do roku 2022. Generální ředitel energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš odhadl cenu na 140 až 160 mld.

Předsedkyně státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v červnu odhadla cenu mezi 160 a 200 mld. za předpokladu, že práce budou dobře organizované. Odhady převyšující 300 mld. jí přijdou přehnané.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček ve svém výroku uvádí názorný příklad zvyšování nákladů na dostavbu jaderné elektrárny Mochovce na Slovensku.

Výstavba slovenské jaderné elektrárny Mochovce začala roku 1981. Dva původně plánované bloky o celkovém výkonu 880 MW byly dokončeny a spuštěny v roce 1998, resp. 2000, přičemž stavba 3. a 4. bloku, o kterých mluví ministr Havlíček, byla roku 1992 pozastavena (.pdf, str. 1–3) a dlouhodobě zakonzervována (.pdf, str. 11).

Samotná dostavba se rozbíhá (.pdf, str. 12) v roce 2008 s plánovaným dokončením již v roce 2013 či 2014, ovšem dochází k několika odkladům a rovněž ke zdražení stavby například kvůli zavádění nových bezpečnostních prvků. Dle aktuálního plánu by měla být elektrárna dokončena v roce 2020. Ovšem vývoj nasvědčuje tomu, že k dokončení či ke spuštění provozu v termínu možná opět nedojde.

Výstavba 3. a 4. bloku byla zastavena již v poměrně pokročilé fázi. V době zakonzervování stavby bylo provedeno (.pdf, str. 11) již zhruba 70 % stavebních prací a dodáno asi 30 % zařízení. Mluví-li ministr Havlíček o tomto základu ve výstavbě jaderné elektrárny v hodnotě 1 až 2 miliard eur, pak tuto částku se nám nepodařilo ověřit. Vzhledem k rozsahu provedených prací je však pravděpodobné, že se jedná o sumy v řádech miliard eur, jak správně uvádí Havlíček.

Pokud se nyní podíváme blíže na financování dostavby elektrárny v Mochovcích, tak poslední uváděné zvýšení nákladů hovoří o částce 5,67 miliardy euro, což je v přepočtu kurzu na koruny ze dne 25. 11. 2019 144,6 miliard korun. Například v roce 2014 byly předpokládané náklady ve výši 4,6 miliardy eur, což by bylo v přepočtu na dnešní kurz 117,3 miliard korun. V případě ceny elektrárny stanovené na 7 miliard eur by cena elektrárny k dnešnímu kurzu byla ve výši 178,5 miliard korun. Podobné ceny přitom nejsou nijak neobvyklé.

Dodejme, že výkon dostavovaných částí jaderné elektrárny by měl být 2 x 471 MWe, dohromady tedy blízko Havlíčkem uvedeným 1000 MW.

V rozhovoru se probírá dostavba jaderné elektrárny Dukovany. Mluví se o schůzkách s představiteli společností, které mají zájem o získání zakázky na její dostavbu. Zatím projevilo zájem šest zahraničních firem. Konkrétně ruský Rusatom, korejská společnost KHNP, čínská CGNP, francouzká EDF, francouzko-japonské konsorcium Areva / Mitsubishi Atmea a americký Westinghouse. Ověřovat schůzky politiků z veřejně dostupných zdrojů je vždy velice náročné, neboť není pravidlem, že z nich je vždy nějaký mediální výstup. I v tomto případě se nepodařilo dohledat informace, které by potvrdily uskutečnění všech zmíněných schůzek.

Informace jsou pouze o dvou z těchto schůzek, a to o schůzce ministra Havlíčka se zástupcem ruského Rosatomu. V červnu se pak Karel Havlíček setkal i se zástupcem korejské KHNP. O dalších schůzkách se nám bohužel nepodařilo dohledat žádné informace, s dotazem jsme se však obrátili na Ministerstvo průmyslu a obchodu. Do dnešního dne nám však bohužel nedošla odpověď.

Podle Ministerstva průmyslu a obchodu „soutěžní návrh může podat obec, město, městys, statutární město, městský obvod, nebo městská část na území ČR“. V prvním kole se přihlašovala města, která měla o testování 5G sítě zájem, ve druhém kole již musejí podat konkrétní koncepty. Druhé kolo soutěže bylo spuštěno 14. října 2019. Na základě návrhů bude porota posuzovat, zda je 5G síť pro návrh a město potřeba, svou roli zde bude hrát i originalita podávaného návrhu a atraktivita města pro podnikatele.

Ministerstvo průmyslu a obchodu na svých webových stránkách uvádí, že termín uzávěrky do druhého kola přihlášení do tendru o 5G síť byla prodloužena do úterý 26. listopadu 2019 v 15:00. Nakonec by mělo být vybráno 5 měst, ve kterých se bude 5G síť testovat. Vyhlášení výsledků by pak mělo proběhnout 12. prosince 2019.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť v době rozhovoru, dne 22. listopadu 2019, nebylo druhé kolo ukončeno. To skončilo až o čtyři dny později, 26. listopadu.

Nejprve musíme uvést kontext výroku. Ministr Havlíček mluví o projektu „Soutěž 5G pro 5 měst“. O samotné soutěži už se jednalo v září roku 2019. Mluvilo se o vypsání soutěže na podzim téhož roku a také byla spuštěna možnost registrovat sedo projektu. První kolo skončilo 30. září. Přihlašování do kola druhého pak bylo spuštěno 22. října 2019 a poslední možnost poslat elektronickou přihlášku byla 26. listopadu 2019 v 15 hodin.

Samotná soutěž spočívá v tom, že se do projektu může přihlásit obec, město, městys, statutární město, městský obvod nebo městská část na území ČR. V přihlášených útvarech se bude posuzovat vhodnost pro zkoušení sítě 5G, která už se zkouší v praxi v jiných zemích, například v Číně. Záměrem soutěže je vyzkoušet v praxi samotnou spolupráci mezi městy, veřejností, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem pro místní rozvoj a dalšími aktéry celé akce, jimiž jsou tři poskytovatelé (Vodafone, T-Mobile, O2).

Během celé akce a po jejím ukončení má být vše vyhodnoceno (.pdf, str. 2) a vybráno 5 měst. Hlavními kritérii mají být (.pdf, str. 3) potřebnost a účelnost. Vybraných pět měst má získat podporu pro samotné testování. Cílem testování v praxi je vytvoření modelu, podle kterého se bude síť 5G zavádět v jiných městech v budoucnu.

Síť 5G má mít význam hlavně v rozvoji tzv. Smart Cities. Konkrétně má být zásadní vysoká rychlost a rychlá odezva připojení při propojování více zařízení najednou. Koncept Smart Cities je založen na propojení a harmonizaci samotných komponent měst pomocí moderních technologií.

Soutěž vyhlásilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a Ministerstvo pro místní rozvoj. Návrhy má posoudit tzv. soutěžní porota (.pdf, str. 3) a výsledky mají být vyhlášeny ve čtvrtek 12. prosince 2019. Nezávislost poroty je však otázkou, vzhledem ke skutečnosti, že uvedené materiály blíže neinformují o složení soutežní poroty a MPO zatím neodpovědělo na náš dotaz. Hodnotíme tedy výrok jako neověřitelný.