Přehled ověřených výroků

Jiří Pospíšil byl zvolen předsedou TOP 09 na celostátním sněmu strany 26. listopadu 2017. Přání spolupráce TOP 09 se STAN a KDU-ČSL vyjádřil Pospíšil například v rozhovoru pro server iDNES.cz, který poskytl již v den svého zvolení do čela strany, tedy 26. listopadu 2017.

"Se zástupci obou stran (KDU-ČSL a STAN, pozn. Demagog.cz) se v nejbližší době sejdu. Budu dělat vše pro to, aby ta spolupráce byla co nejužší. Nevěřím, že budou předčasné parlamentní volby. Myslím, že reálně nás čekají nejdříve komunální a senátní volby, a bylo by dobré, kdybychom v těchto volbách našli společnou řeč a alespoň v některých místech postavili společné komunální kandidáty nebo našli společného kandidáta do Senátu."

Zastupitel Mirovský použil graf z Analýzy bydlení a realitního trhu z roku 2017 (.pdf, str 24). Graf ukazuje výstavbu obecních bytů v Praze mezi léty 2001 a 2015, přičemž za tuto dobu se hlavním městě vystavělo 3621 obecních bytů.

Mirovský dále naráží na utlumení stavby městských bytů po roce 2007. V následujících osmi letech (roky 2008-2015) hl. m. Praha dokončilo stavbu pouhých 302 bytů (tj. v průměru 38 bytů za rok).

Co se týče vlády ODS na pražském magistrátu, je třeba zmínit, že zástupci Občanské demokratické strany drželi primátorský post od vzniku samostatné České republiky 20 let. V roce 2002 zvítězila ve volbách do zastupitelstva a primátorem se stal Pavel Bém, který primátorský řetěz předal Bohuslavu Svobodovi v roce 2010.

V období mezi roky 2001 a 2015 došlo k razantnímu nárůstu kupních cen bytů, jak ukazuje graf (.pdf, str. 32). Tato analýza také dále uvádí příčinu drahého bydlení v Praze: "Hlavní příčinu strmého aktuálního růstu cen nových i starších bytů lze spatřovat především ve značném oživení poptávky, které není doprovázeno adekvátním nárůstem nové výstavby," (.pdf, str. 33) a dále: "Vysoce nadprůměrné ceny bytů v Praze v rámci ČR jsou odrazem tradičně vysoké poptávky po bydlení v hlavním městě, která je primárně stimulována příznivými socioekonomickými podmínkami a rozvinutým pražským trhem práce." (.pdf, str. 37).

Dokument popisuje, že "po roce 2008 se situace z hlediska dostupnosti bydlení zlepšovala, ale na základě dostupných aktuálních informací o strmém nárůstu cen bytů v průběhu roku 2016 lze očekávat, že od roku 2015 došlo ke zhoršení finanční dostupnost bydlení." (.pdf., str.37) Lze tedy konstatovat, že bydlení v Praze je obecně drahé kvůli vysoké poptávce a sporé výstavbě.

Z výše popsaného zcela jednoznačně plyne, že stejný růst i pokles výstavby obecních bytů se udál za vlády ODS, dokonce za primátorství jednoho člověka. Přestože se nedostatek bytů odráží na jejich ceně, není navíc možné bez dalšího, jak to činí zastupitel Mirovský, připisovat klesající trend pouze vládě ODS. Mezi faktory patří finanční krize na konci první dekády 21. století.

Oprava: Hodnocení výroku měníme z nepravdivého na pravdivý na základě veřejných informací, na které nás odkázal Ondřej Mirovský.

Poslední dostupná zpráva o hospodaření města z 28. srpna 2018 potvrzuje, že k 30. červnu 2018 byl rozpočet Prahy v přebytku 9,3 miliardy. Schválený rozpočet (.pdf, str.1) pro rok 2018 přitom počítal se schodkem 20,5 miliardy korun.

Z materiálu pro jednání zastupitelstva vyplývá, že hospodaření vylepšuje jak příjmová strana (dosaženo 56 % procent příjmů upraveného celoročního rozpočtu), tak výdajová strana, kdy běžné výdaje jsou na 44,71 % rozpočtovaných celoročních výdajů a kapitálové výdaje (investice) pak pouze na 19,09 % plánu pro tento rok.

K takové situaci došlo i v loňském roce, kdy byl původně rozpočtován (.pdf, str.1) schodek hospodaření více než 20 miliard, v polovině roku už město hlásilo přebytek 7,2 miliardy a podobně skončil (.pdf, str.3) i celý hospodářský rok. I v roce 2016 byl vývoj podobný, kdy byl skutečný výsledek hospodaření také výrazně lepší než plán.

V tomto roce se hospodaření města může dále měnit a konečná bilance může být velmi odlišná od průběžných pololetních výsledků, v tuto chvíli podle aktuálně dostupných informací je však výrok o 9miliardovém přebytku pravdivý.

Původní odůvodnění výroku:

Podle závěrečného účtu města za rok 2017 hospodařila Praha s příjmy ve výši 77,76 mld. korun a s výdaji ve výši 70,31 mld. Přebytek tak činil zhruba 7,5 miliardy.

V červenci se stal Petr Stuchlík lídrem kandidátky ANO do komunálních voleb 2018.  Následně, vzhledem k zájmu médií o jeho podnikání, k 31. červenci 2018 prodal svůj podíl ve firmě Fair Credit zabývající se půjčkami.

K tomu dodal toto:

„Rozhodl jsem se k 31. červenci 2018 prodat svůj podíl ve společnosti Fair Credit. Vedly mě k tomu četné dotazy novinářů a fakt, že toto téma se objevovalo v každém rozhovoru. Překrývalo tak prostor pro témata Prahy a mojí kandidatury. Vnímám citlivě, že kandidatura na veřejnou funkci není slučitelná s některými podnikatelskými aktivitami. Chci být transparentní a otevřený a prodej je podle mě jediným správným řešením.“

Zprávu o prodeji a o předchozí pozici Petra Stuchlíka jako investora potvrdil i ředitel firmy Tomáš Konvička pro portál Investujeme.cz.

Následně, během září 2018, Petr Stuchlík dle svých slov ukončil také svoje působení ve firmě Fincentra, která zároveň byla prodána švýcarské firmě Swiss Life. Nutno podotknout, že k 27. září 2018 stránky firmy změnu nereflektují.

Podle údajů Rakouského statistického úřadu bylo ve Vídni k roku 2011 celkem (.pdf) 983 000 bytů, z toho 235 000 bytů vlastnilo přímo město Vídeň. Podíl bytů vlastněných přímo městem tak činí 24 %. Další byty jsou pak ve vlastnictví bytových družstev a dalších společností, ve kterých se město také účastní. Uváděných 30 % tak považujeme za odpovídající podíl.

Aby zájemci byt do nájmu dostali, musí splnit několik podmínek. Mezi ně patří i maximální výše příjmů, která pro domácnost s jednou výdělečnou osobou nesmí přesáhnout 45 510 € ročně, pro domácnost s dvěma výdělečnými osobami pak 67 820 €. Pokud příjmy nájemců tuto výši přesáhnou, nárok na nájem městského bytu jim zanikne.

Návrh Pirátů, představený jejich místopředsedou Jakubem Michálkem v květnu 2018, byl formulován jako ,,připomínka vůči návrhu Ministerstva financí na změnu zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích."

Z textu návrhu Pirátů vyplývá, že zodpovědnost za platbu poplatků z pobytu bude spočívat primárně na zprostředkovatelské digitální platformě a až sekundárně na přímém poskytovateli. Návrh doslova říká (změny navržené Piráty jsou uvedeny tučně):

,,§ 3f

Plátcem poplatku z pobytu je

a) poskytovatel úplatného pobytu, pokud poplatek neodvedla digitální platforma podle písmene b)

b) digitální platforma, která pobyt na území obce zprostředkovává, pokud jí tuto povinnost udělilo Ministerstvo financí, nebo pokud uzavřela s obcí veřejnoprávní smlouvu o výběru poplatku podle § 3g".

Oddělení sdílené ekonomiky od podnikání je zase patrné ve změnách navržených v rámci Piráty zcela nově navrženého § 3g, konkrétně pak v článku 3 část b):

,,§ 3g Výběr poplatku digitální platformou

(1) Obec může požádat Ministerstvo financí, aby rozhodlo o tom, že poplatek za pobyt bude vybírat digitální platforma s platební funkcí, která pobyt na území obce zprostředkovává (dále jen „platforma“).

Oficiální cestou Piráti svou verzi novely ve Sněmovně nepředložili. Vlastní návrh novely zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích však stihla 21. září 2018 předložit vláda. Piráti v tiskovém prohlášení z 27. září 2018 označují vládní návrh novely za nekomplexní a plánují pozměňovacími a doplňujícími návrhy prosadit vlastní verzi.

Kulatý stůl s odborníky, pořádaný Piráty, byl v Poslanecké sněmovně uspořádán již 2. července 2018.

Předně uveďme, že Poslanecká sněmovna takzvanou imunitu, tedy nemožnost poslance trestně stíhat, poslancům neuděluje, naopak, imunita vzniká poslanci automaticky se vznikem jeho mandátu. Poslanecká sněmovna pak rozhoduje, zda konkrétního poslance v konkrétní kauze tzv. vydá, tedy zda ho imunity zbaví a umožní jeho trestní stíhání.

Poslanecká sněmovna rozhodovala o vydání Bohuslava Svobody již dvakrát, poprvé 5. února 2014 a podruhé 24. ledna 2018, v obou případech v souvislosti s kauzou Opencard. Bohuslav Svoboda má zjevně na mysli v pořadí druhé jednání o jeho vydání.

Dle stenoprotokolu poslanec Svoboda při jednání o svém vydání v Poslanecké sněmovně nevystoupil, a tedy ani nepožádal poslance o své vydání. O takové žádosti se nezmiňuje ani poslanec Gazdík, který poslancům shrnul průběh jednání o zbavení Bohuslava Svobody poslanecké imunity v Mandátovém a imunitním výboru.

Imunitu Bohuslav Svoboda veřejně odmítal při první žádosti o jeho vydání, v únoru 2014. Na schůzi Poslanecké sněmovny pronesl: “Nic to nemění na tom, co říkám, že jsem připraven se hájit před jakýmkoliv soudem...” Podobně se vyjádřil i v médiích: „Pro mě to nic neznamená. Já pořád říkám totéž, že ta kauza je naprosto vymyšlená. Pokud bude probíhat nějaké jednání na toto téma, samozřejmě se k němu dostavím. Ale imunitu v tomto případě nechci. Rozhodne parlamentní imunitní výbor.“

Po jednání mandátového a imunitního výboru v lednu 2018 Svoboda veřejně oznámil, že se svým stíháním nesouhlasí, bude ale hlasovat pro své vydání.

Pirátská strana, jejíž kandidátní listinu Zdeněk Hřib v Praze vede, připravuje pozměňovací návrh (.gdoc) na změnu zákona o místních poplatcích od Ministerstva financí. Rozlišovací parametr mezi sdílenou ekonomikou a podnikáním ve formě sdílení více či méně než 60 dní v roce v něm ale není uveden jednoznačně.

Zdeněk Hřib měl možná na mysli jen nutnost předběžného souhlasu společenství vlastníků jednotky (SVJ), které opravdu Piráti navrhují podmíněné poskytováním ubytování v souhrnu více než 60 dny v kalendářním roce, jak stojí i v přehledu hlavních změn (.pdf). Kromě předběžného souhlasu jsou však v návrhu ještě dvě změny, které by ve výsledku poskytovatele mohly zařadit mezi podnikatele i při sdílení bytu 60 dní či méně.

První je § 2454b změny zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kde návrh definuje poskytovatele služby na digitální platformě a kdy jej považuje za podnikatele. Odstavec 2 zní: „Poskytovatel služby se považuje za podnikatele také tehdy, jestliže v jednom kalendářním roce v postavení poskytovatele služby na digitální platformě a) uzavřel nejméně tři smlouvy s různými smluvními stranami a současně b) obdržel úplatu, která v souhrnu přesahuje limit pro osvobození od daně z příjmu z příležitostné činnosti (§ 10 odst. 3 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu)." Pokud by tedy poskytovatel ubytování ubytoval tři různé hosty přes Airbnb a přijal za to více než limit pro osvobození od daně z příjmu z příležitostné činnosti, tedy 30 000 Kč, byl by považován za podnikatele. To se s průměrnou cenou Airbnb $76 za noc v Praze může stát hned po 18. pronajaté noci (dle kurzu ČNB ze dne 27. září 2018: 21 967 Kč za $1), tedy mnohem dříve než po 60 dnech.

Druhá změna, kvůli které může být poskytovatel ubytování považován za podnikatele i dříve než po 60 dnech, je § 3 odst. 3 písm. a) změny zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenského zákona): „(3) Živností dále není: a) pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, s výjimkou poskytování ubytování na dobu kratší než 60 dnů, k němuž dochází podnikatelským způsobem." V návrhu přidávají i odůvodnění, ve kterém změnu vysvětlují: „Soustavné uzavírání smluv o krátkodobém (kratším než 60 dnů) pronájmu by živností být mělo. Soustavnost je již definována občanským zákoníkem, zejména navrhovaným § 2454c občanského zákoníku. (Příležitostné krátkodobé pronájmy zůstávají z režimu živnosti vyloučeny, jelikož zde chybí jeden z definičních znaků podnikání, a to je soustavnost.)" Dodejme, že ani občanský zákoník, ani navrhovaný § 2454c, soustavnost nijak nedefinuje. Ta je z principu věci určena judikaturou v jednotlivých případech. Pokud by tedy poskytovatel ubytoval třicetkrát po sobě přes Airbnb hosty na jednu noc, mohlo by jeho jednání být shledáno soustavným.

Část výroku o Barceloně potvrzujeme. Jak píší například španělské deníky El País či La Vanguardia, v Barceloně opravdu dochází k protestům rezidentů proti turismu a jedním z důvodů je i zvyšování cen nájmů kvůli podnikatelům nabízející rezidenční prostory k ubytování turistů přes platformu Airbnb či jiné. Protesty jsou doprovázeny i fyzickými útoky na turisty, kdy protestující rozbíjejí okna hotelů či přepadávají vyhlídkové autobusy.

Aby byla nabídka ubytování na Airbnb v Barceloně legální, musí mít majitel jako poskytovatel ubytování pro turisty registrační číslo vydávané katalánským turistickým registrem. Množství vydaných registračních čísel je pak regulováno urbanistickým plánem PEUAT, který tak zajišťuje kontrolu nad byty využívanými turisty. Dá se říci, že katalánská vláda a především Rada města Barcelony jsou při vymáhání těchto pravidel radikální. V roce 2014 katalánská vláda udělila Airbnb pokutu ve výši € 30 000 za nabízení nelegálních ubytování. V roce 2015 zvýšila Rada města Barcelony pokutu na € 60 000 a později dokonce na € 600 000. Platforma Airbnb vyhověla až v květnu 2018, kdy odstranila 2577 nelegálních nabídek a souhlasila s poskytováním dat o nabídkách pro další jednodušší kontrolu legálnosti.

Výrok se týká pár dní starého případu, který se zabýval postupem Finančního úřadu v Přerově. Ten po novomanželech požadoval informace týkající se svatební hostiny, například místo konání, počet hostů, způsob vyúčtování a zda byl vystaven daňový doklad. Na tuto kauzu upozornil na svém twitterovém účtu daňový poradce Tomáš Hajdušek.

V písemné interpelaci (.pdf, str. 3) pak Vojtěch Munzar ministryni konfrontuje: „Vážená paní ministryně, odborníci v oblasti daní, se kterými jsme měl možnost tento případ konzultovat a stejně tak řada odborníků, která se k hojně medializovanému případu veřejně vyjadřovala, se shoduje na tom, že zvolený postup neměl oporu v zákoně. Někteří odborníci z oblasti daní pak poukazují na to, že takovýto postup Finanční správy není ničím neobvyklým, což by bylo velmi varující.“

Ministryně financí Schillerová na interpelaci odpověděla (.pdf, str. 2) následovně: „V daném případě bylo předmětem šetření podezření na neplnění povinnosti evidovat tržby přijaté v hotovosti v restauračních provozovnách za svatební hostiny a případně za ubytování svatebních hostů. Správce daně zjistil, že v termínech konání svatebních hostin měla daná provozovna zavřeno nebo omezený provoz a nebyly během nich zaevidovány žádné tržby. Vzniklo tak důvodné podezření na krácení příjmů řádově v desítkách tisíc korun za každou svatební hostinu.“ Dále uvádí, že podle zákona byl správce daně oprávněn předmětné informace získat.

Konkrétně se odvolávala na odstavec daňového řádu, který upravuje vyhledávání důkazních prostředků při zjišťování plnění daňových povinností subjektů. Podle tohoto odstavce je finanční úřad skutečně oprávněn podobné šetření provádět.

Na platformě Airbnb v Praze je dle analýzy (.pdf, str. 2) Colliers International za rok 2017 69,8 % nabídek, které jsou nabízeny entitami s více než jednou nabídkou. Analýza sdílené ekonomiky a digitálních platforem (.pdf, str. 53), kterou si nechal zpracovat Úřad vlády, pak uvádí ke 2. květnu 2017 65,95 % jednotek v kategorii vlastníků s více než jednou nabízenou ubytovací jednotkou.

Hynek Beran mluví konkrétně o bytech, ale ne každá nabídka na platformě Airbnb je bytem. Dle analýzy vlády ze strany 49 jde o byt v 72,57 % případů, jinak o nabídku samostatného pokoje či pokoje sdíleného. Čísla pouze pro nabízené byty jsme nenalezli, proto hodnotíme jako neověřitelné.

Dodejme, že agentury, které Hynek Beran zmiňuje, se opravdu o nabídky v některých případech starají. Konkrétně citujeme z analýzy vlády ze strany 57: „Pro služby krátkodobého ubytování zprostředkované společností Airbnb je v určitém ohledu typické poskytování doprovodných služeb, které s nabídkou krátkodobého ubytování nutně souvisejí. Takové služby jsou prováděny buďto v pozitivních případech přímo majitelem pronajímatele jednotky nebo najatou externí firmou či agenturou spolupracující s Airbnb, jež zajišťuje za úplatu kompletní obstarání jednotky. (...) Na českém trhu působí zejména BnB Plus, která zajišťuje správu pronajímané nemovitosti a Airbnb management s komplexním portfoliem služeb pro majitele dané jednotky. Zvýšená poptávka po službách podobného rázu naznačuje, že určitý segment nabídky Airbnb je konstantně pronajímán za účelem dosažení zisků s cílem oprostit majitele pronajímaných jednotek od dodatečné administrativní a pracovní zátěže, jež s pronájmem krátkodobého ubytování nutně souvisí.‟