Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť ODS skutečně dvakrát zákon nepustila přes 2. čtení, Stropnický opomíjí řadu faktorů, které vedly k potopení projednávání. Např. absenci vládních poslanců, kteří se jednání vůbec nezúčastnili.

Novela zákona, o které Martin Stropnický mluví, byla skutečně projednávána v Poslanecké sněmovně a to konkrétně v minulém volebním období. Změna zákona o Vojenském zpravodajství měla přinést změny v oblasti kyberbezpečnosti. Nebyla však doprojednána, skončila ve 2. čtení.

Pokud se podíváme na průběh projednávání, je vidět, že ve 2. čtení byl návrh projednáván dvakrát a nepodařilo se toto čtení ukončit. Nejprve 25. května 2017 (čtvrtek) začala tato věc být projednávána těsně po 12 hodině. Ve čtvrtek je stanoveno v Poslanecké sněmovně, že dopolední jednání končí zpravidla ve 13 hodin. V rámci této doby vystupovali poslanci a Zbyněk Stanjura (ODS) měl na závěr dlouhý projev, který přesáhl 13. hodinu a nebylo tak možné bod uzavřít.

Nicméně kromě něj vystupovali na plénu rovněž poslanci ANO (Sedlář, Chalupa) nebo TOP 09 (Skalický). Nebylo to pouze věcí ODS a KSČM.

Druhé projednávání pak proběhlo zhruba o měsíc později, když v červnu 2017 bylo projednávání zablokováno tím, že si ODS ústy svého předsedy poslaneckého klubu vzala přestávku v takové délce, jenž svým rozsahem přesáhla jednací den sněmovny. Tedy do 19:01 (jedná se do 19:00).

Ovšem ve 2. případě nelze pominout to, že sněmovna nebyla zcela evidentně usnášeníschopná. To lze doložit na tom, že nebylo možno hlasovat o procedurálním návrhu. Byť je možné, že toto bylo využito ve prospěch potopení tohoto zákona, je nepochybné, že vládní koalice disponovala většinou a pokud by měla evidentní zájem o prosazení tohoto zákona, tak by jej prostě prosadila. Mohla prosadit projednávání v jiný den, mohla jednat do noci, nic z toho neučinila.

Martin Stropnický byl při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 lídrem kandidátky hnutí ANO v Jihomoravském kraji. K tomuto kraji přitom nemá větší vazby, sám se narodil v Praze a nikdy ve zmíněném kraji nežil ani nepůsobil.

V povolební strategii Pirátské strany je stanoveno, že v případě zisku důvěry občanů se Pirátská strana bude účastnit jednáních o vládě s cílem prosadit jejich priority do vládního programu. Podpora vlády měla být podmíněna tím, že do ní nebudou nominováni nekompetentní lidé nebo lidé s korupční minulostí. Rovněž by nepodpořili vládu KSČM, SPD nebo vládu s převahou ANO.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny v roce 2010 Miroslav Poche přiznal, jak skrytě financuje ČSSD přes několik členů, aby nemusel platit daně. Nešlo o porušení zákona, protože politické strany své dary danit nemusí. Michal Poche se však následně vzdal všech stranických funkcí v ČSSD.

Andrej Babiš je i nadále trestne stíhán v kauze Čapí hnízdo, ve které se mělo jednat o dotační podvod.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Andrej Babiš zatím nebyl shledán vinným v kauze Čapí hnízdo, ale Miroslav Poche se ke skrytému financování ČSSD přiznal.

K jisté odchylce došlo za vlády Miloše Zemana (1998–2002), a to na postu ministra spravedlnosti. Už od počátku bylo jisté, že se jím stane tehdejší předseda Nejvyššího soudu Otakar Motejl, avšak právě kvůli své funkci nebyl jmenován 22. července 1998 jako ostatní členové vlády, ale ke jmenování došlo až 1. srpna 1998 (tedy po skončení Motejlova působení u Nejvyššího soudu). Dočasně tak bylo ministerstvo spravedlnosti spravováno Pavlem Rychetským.

Nesouhlas Miloše Zemana s kandidátem na post ministra není jediným obdobným případem v historii České republiky. Své výtky vyjádřil jak Václav Havel, tak i Václav Klaus. Nakonec ale vždy došlo ke jmenování premiérem navržených kandidátů.

Ze všech situací, ke kterým v minulosti došlo, lze označit za podobnou současnosti např. problém Václav Klause se jmenováním navrženého ministra za vlády Jiřího Paroubka (2005–2006). Konkrétně šlo o problém střetu zájmů kandidáta na post ministra zdravotnictví Davida Ratha, který byl v té době také prezidentem České lékařské komory. V tomto případě se Václav Klaus vyjádřil tak, že v současné době nemůže rozhodnout o jmenování Davida Ratha na post ministra zdravotnictví. Svůj postup však odůvodnil čl. 70 Ústavy ČR, tedy nedošlo k odmítnutí osoby Davida Ratha jako takové, Václav Klaus však jeho jmenování podmínil odstraněním střetu zájmů a po abdikaci Davida Ratha na postu prezidenta České lékařské komory k jeho jmenování na post ministra zdravotnictví nakonec došlo.

Pronásledování církví za dob komunismu získalo největší spád v 50. letech minulého století. Asi nejznámější akt z této doby je Akce K, která měla za úkol násilnou likvidaci klášterů a katolických mužských řeholních řádů. Dále stojí za zmínku také Akce Ř neboli likvidace ženských klášterů. Řada řeholníků skončila ve vězení, nebo byli odvezeni do tzv. „internačních táborů“, kde s nimi bylo nakládáno velmi nehumánním způsobem.

Známé je také umučení faráře Toufara, jemuž se během kázání měl za zády pohnout kříž na zdi (tzv. číhošťský zázrak). Do povědomí se dostal i případ kardinála Josefa Berana, jenž byl neustále pronásledován StB, která se na něj snažila získat kompromitující materiály.

O návrzích Poslanecké sněmovny, kdo má obdržet státní vyznamenání, hlasovala dolní komora na svém jednání 25. května. Při hlasování o Karlu Sýsovi, jemuž je vytýkána jeho předlistopadová tvorba a jeho polistopadová náklonnost ke komunistické straně, zvedlo pro něj ruku 14 poslanců Pirátů, 6 se zdrželo a 2 se tohoto hlasování nezúčasnili.

Dodejme, že jde o pouhé návrhy prezidentu republiky, ten se jimi řídit nemusí. Udělování a propůjčování státních vyznamenání je jeho výlučnou pravomocí podle Ústavy (čl. 63).

Výrok je hodnocený jako pravdivý, protože hnutí ANO v době jednání o složení kontrolních komisí Parlamentu několikrát potvrdilo, že není proti tomu, aby předsedové kontrolních komisí byli poslanci z řad opozice. Hnutí toto stanovisko navíc dodrželo – až do zvolení Jiřího Maška (ANO) jako předsedy kontrolní komise pro GIBS.

Místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek se v době jednání o obsazení nové Poslanecké sněmovny několikrát zmínil (Novinky.cz, Lidovky.cz), že ANO nemá nic proti tomu, aby předsedy kontrolních komisí byli členové opozice (zde myšleni členové ostatních parlamentních stran mimo ANO).

Parlament dle jednacího řádu (§ 47) může vytvářet trvalé i dočasné komise. Dle současné praxe jsou to pak především komise zřizované dle jednacího řádu, dále pak kontrolní komise a dočasné ad hoc vyšetřovací komise. Po jednom předsedovi mají Piráti, STAN a TOP 09. Strany ODS a SPD mají pak po dvou předsedech.

V případě kontrolních komisí Poslanecké sněmovny tak hnutí ANO nemělo, až do zvolení Jiřího Maška (ANO) dne 18. dubna 2018, žádného člena na místě předsedy těchto komisí.

Takzvaný nominační zákon (zákon o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu a změnu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů) navrhlo ministerstvo financí v čele s Andrejem Babišem v roce 2017. Tento návrh obsahoval formulaci o tom, že senátoři a poslanci nesmějí po dobu čtyř let od skončení mandátu zasedat v kontrolních orgánech podniků s účastí státu (. docx, str. 8).

Návrh se ovšem nepodařilo vůbec protlačit vládou, v redukované podobě byl předložen opět formou poslaneckého návrhu. Ten také nebyl projednán v Poslanecké sněmovně.

Ochotu parlamentních stran vyjednávat s hnutím ANO o účasti na vládě či její podpoře server Demagog.cz již několikrát ověřoval, včetně hnutí STAN a Pirátů. Oba zmíněné subjekty účast na vládě s hnutím ANO a priori nevyloučily, pouze stanovily nutné podmínky, které by vzniklá vláda musela splňovat. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Celostátní výbor STAN v únoru 2018 odsouhlasil možnost jednání s hnutím ANO o podpoře vlády. Podle vyjádření Petra Gazdíka pro server iDNES.cz jsou tři podmínky následující: „Ve vládě nebude sedět žádná obviněná či trestně stíhaná osoba, vláda bude mít jasnou euroatlantickou orientaci a budeme mít garanci, že se ve Sněmovně nebude opírat o extremistické strany.“ Míra podpory vlády se měla dle serveru iROZHLAS.cz odvíjet od množství splněných podmínek. V případě splnění všech tří by se hnutí STAN přímo účastnilo vládní koalice, v případě splnění jedné nebo dvou podmínek by se jednalo pouze o podporu.

Piráti se v rámci vládního vyjednávání drželi své povolební strategie, ve které uvádí: „Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi, tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO.“Podmínky Pirátů pro podporu nebo účast ve vládě tedy spočívaly v zajištění menšinového zastoupení hnutí ANO, nepřítomnosti nekompetentních osob, nebo osob s korupční historií a nezávislost vlády na stranách SPD a KSČM.

V čl. 56 odst. 5 Ústavy České republiky je uvedeno, že kandidát na prezidenta může být navržen buď na základě petice podepsané nejméně 50 000 občany, nebo jej může navrhnout nejméně 20 poslanců nebo 10 senátorů. Ústava přitom považuje tyto tři způsoby, jimiž lze navrhnout kandidáta na prezidenta, za rovnocenné a nedělá mezi nimi rozdíly.