Přehled ověřených výroků

Ministr vnitra Lubomír Metnar se 2. května tohoto roku zúčastnil konference v Marakéši, jejímž výsledkem je přijetí Marakéšské politické deklarace a Marákešského akčního plánu do roku 2020. Tyto dokumenty nejsou právně závazné a Česká republika tímto není vázána k přijetí nových závazků týkajících se legální migrace nebo přijímání migrantů. Znění Marakéšské politické deklarace je dostupné na webu Evropské komise zde (.pdf).

Některé servery spojovaly deklaraci s tím, že do ČR začnou proudit davy migrantů z Afriky, a také o deklaraci psaly v kontextu toho, že byla podepsána. Avšak vzhledem k tomu, že dokumenty nejsou právně závazné a ani se nejedná o mezinárodní smlouvu, nebylo tedy nic podepsáno. Dále kompetence a způsob přijímání migrantů záleží pouze na rozhodnutí České republiky a Marakéšská deklarace na toto nemá vliv.

Mentar se 9. května na tiskové konferenci vyjádřil k deklaraci mj. takto:

„Výsledkem této konference bylo přijetí Marakéšské deklarace a Marakéšského akčního plánu do roku 2020. Jedná se o právně nezávazné politické dokumenty, pro Českou republiku neznamenají přijetí žádných nových závazků, přijímání nových migrantů a tzn. žádná podpora masové migrace z Afriky, žádné nové závazky opakuji pro Českou republiku.“

Výrok je hodnocen jako zavádějící kvůli tomu, že je sice pravdou, že tento cíl v prohlášení opravdu je, ale je zavádějící ho vztahovat k migraci obecně. A to vzhledem k tomu, že je to pouze jeden z cílů jedné z pěti hlavních oblastí deklarace, která se zabývá problematikou legální migrace a zaměstnanecké mobility speciálně.

Marakéšská deklarace zmiňuje pět hlavních oblastí, které by se měly stát hlavním cílem snah deklarujících států v nejbližší budoucnosti:

• oblast výhod migrace a problematiky,
• oblast legální migrace a mobility,
• oblast ochrany a azylového řízení,
• oblast prevence a boje proti nelegální migraci, pašeráctví a obchodu s lidmi,
• oblast návratu, zpětného převzetí a reintegrace.

Oblast legální migrace a mobility (.pdf, str. 5) deklarující strany chápou jako důležitou a chtějí zajistit její posílení a rozvoj především pro určité kategorie cestujících. Vyjadřují se v takto:

„... recognise the need to encourage and to strengthen the pathways to regular migration, based on efficient civil registration systems, and to promote the mobility of certain categories of travellers (in particular, businessmen and businesswomen, young professionals or researchers) between European and North, West and Central African countries.“

V této je oblasti pak vytyčený cíl číslo 3 v překladu: „...podpora legální migrace a mobility, obzvláště u mladých osob a žen, mezi Evropou a severní, západní a centrální Afrikou, a mezi těmito regiony navzájem.“ Cíl by se měl specificky zaobírat jen legální migrací dle možností a potřeb jednotlivých pracovních trhů, ochranou a právy pracovníků a podporou dobrých postupů a faktorů v rámci mezi a mimoregionální mobility.

V otázce dopadů migrace na rozvoj států se deklarující státy v prohlášení (. pdf, str. 4) přihlásily k zásadám rozvojové Agendy 2030 přijaté OSN, která ve svém cíli číslo 10.7 hovoří o tom, že ke snižování nerovnosti mezi a uvnitř států je potřeba zajistit řádnou, legální a bezpečnou možnost migrace a mobility lidí, a to za využití plánované a organizované migrační politiky. Lze tedy tvrdit, že obecně organizovaná (ve smyslu státem kontrolovaná) legální migrace je považována za jeden z pozitivních zdrojů rozvoje a růstu států.

Uniklý návrh programového prohlášení vlády, který 11. května 2018 zveřejnil server iRozhlas.cz, jasně vyjadřuje zahraničně politickou orientaci. Návrh prohlášení říká: „Členství České republiky v Evropské unii a prosazování jejích zájmů v příslušných orgánech je pro vládu prioritní.“ O členství v NATO se v návrhu uvádí, že: „…je pro zajištění obrany naší země klíčové a nemá alternativu.“Návrh se konkrétně vyjadřuje také ke vztahům ČR s dalšími důležitými státy, podporuje ekonomickou diplomacii a členství v multilaterálních organizacích jako je OSN, WTO, OECD atd.

Vztah ČR k EU prohlášení rozebírá v bodě Zahraniční politika a Evropská unie. Cílem vlády bude zajistit, aby byla Česká republika aktivním a respektovaným členem EU. Vláda plánuje aktivní zapojení do diskuse o reformě EU s důrazem na posílení role členských států, Evropské rady a principů subsidiarity a proporcionality.

Velkým tématem ve vztahu k EU je pro vládu otázka ilegální migrace. Vláda slibuje navrhnout změnu Společného evropského azylového systému, a zajistit tak subsidiaritu členů EU v otázce přijímání a přesidlování uprchlíků. Zároveň chce vláda v rámci EU a NATO prosazovat u migrace razantnější přístup a řešit problematiku v zemích původu a prvního útočiště, kam uprchlíci přicházejí. K tomu se váže také vládní závazek větší aktivity v rozvojové spolupráci a humanitární pomoci.

O členství v NATO tento bod říká: „NATO je páteří naší bezpečnostní politiky.“
Vztah ČR k NATO se ale podrobněji rozebírá v bodě Obranná politika a Armáda České republiky. Vláda se zavazuje k další účasti na mírových misích a aktivitách NATO a také na zahraničních operacích OSN a EU.

Je vyjádřena podpora, aby vojáci Armády České republiky pokračovali a byli zapojeni do alianční spolupráce. Prohlášení zmiňuje například: „…účast na mírové a výcvikové misi v Afghánistánu (Resolute Support), zvýšíme přítomnost v Iráku. Budeme přispívat do předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí, Sil rychlé reakce NATO (NRF) včetně Sil velmi vysoké pohotovosti (VJTF), ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) a budeme přispívat do vystavění robustních následných sil (Follow-On Forces).“

Ve vztahu k ostatním státům návrh prohlášení deklaruje zachování nadstandardních vztahů se Slovenskem, pokračování spolupráce v rámci V4, prohlubování vztahů s Rakouskem, vytvoření pragmatických aliancí s Německem a Francií a zachování vztahů s Velkou Británií v ekonomice a bezpečnosti po Brexitu. Detailněji je popsána spolupráce s USA se zaměřením na obchod, investice, obranu, bezpečnost, vědu a výzkum.

Vláda se v návrhu také zavazuje pokračovat ve stávající politice vůči Izraeli a udržet strategické přátelství a partnerství. Podporuje mírové řešení palestinské otázky v souladu s rezolucemi RB OSN.

O vztahu s Ruskou federací se návrh prohlášení zmiňuje pouze takto: „Chceme se v EU mnohem aktivněji účastnit diskuze o budoucích vztazích s Ruskou federací se snahou o nalezení všeobecně přijatelných řešení vedoucích ke snížení napětí v Evropě.“ S Čínou plánuje vláda: „…docílit vyvážených a vzájemně výhodných vztahů na základě uzavřených dohod respektujících pravidla mezinárodního obchodu.“

Z diplomatického hlediska v návrhu vláda deklaruje větší důraz na prosazování lidských práv, a to v rámci členství ČR v Radě pro lidská práva OSN v období 2019 až 2021. V ekonomické diplomacii se zavazuje podporovat české exportéry a zahraniční investiční projekty.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože prezident Zeman tvrdí, že pokud soud dopadne pro Mynáře neúspěšně, tak jej odvolá – toto rozhodnutí se ovšem nedá v brzké době očekávat, a prakticky proto prověrka není podmínkou setrvání ve funkci.

O tom, že Vratislav Mynář potřebuje pro setrvání ve funkci kancléře bezpečnostní prověrku, se prezident Zeman vyjádřil v říjnu 2013. Konkrétně v pořadu Otázky Václava Moravce uvedl následující: „Vratislav Mynář si především bude muset urychleně udělat prověrku. To je conditio sine qua non. Nastupují dvě možnosti: buď si tu prověrku dodělá, to znamená, že ji dostane a pak zůstane kancléřem, a nebo si ji nedodělá, pak přestane být kancléřem a já si budu shánět kancléře nového.“(video zde, čas 37.07)

V září 2015 (den předtím, kdy se veřejnost dozvěděla, že Mynář prověrku nezískal), Zeman řekl, že očekává Mynářovo odvolání se proti případnému negativnímu výsledku. Nicméně v případě, že odvolání bude neúspěšné, kancléř skutečně ve své funkci skončí:

„Pokud v té obálce bude rozhodnutí o neudělení prověrky na stupeň přísně tajné, předpokládám, že tak jako jakýkoliv jiný občan České republiky, využije možností, které mu dává proces odvolání. A pokud ani tyto možnosti nedopadnou dobře, pak samozřejmě dodržím slovo, které jsem dal.“

V rozhovoru pro Parlamentní listy o den později Zeman uvedl: „Pokud mě sám pan kancléř nebude chtít opustit, vždycky pro něj na Hradě bude důstojné místo.“

V lednu 2016 se ukázalo, že Mynář s odvoláním (tzv. rozkladem) neuspěl. Na to uvedl prezident Zeman: „Jenom bych předeslal, že vy novináři, kteří pořád mluvíte o bezpečnostní prověrce, zapomínáte, že není žádný zákon, podle kterého by kancléř měl mít bezpečnostní prověrku. Čili pan Mynář žádný zákon neporušil.“

Podobnou informaci zopakoval v lednu 2017 v rozhovoru pro Český rozhlas (čas 33.25):

„Žádnou prověrku ze zákona nepotřebuje, a když si o ni z frajeřiny řekl na ten nejvyšší stupeň a když soudní přezkum dopadne v jeho neprospěch, bude za to muset zaplatit.“

V listopadu 2017 už uvedl pouze: „Hradní kancléř prověrku nepotřebuje, a navíc už ji má na stupeň vyhrazené.“

To, jestli kancléř prezidenta ČR prověrku skutečně nepotřebuje, již Demagog.cz ověřoval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, vzhledem k tomu, že důvodem pro zrušení dodatku k memorandu byla kritika KSČM - mj. hlavně skutečnost, že kvůli dodatku kritizovaným komunisty bylo přerušeno jednání o toleranci vlády mezi ANO a KSČM.

O dodatku k memorandu informoval ministr průmyslu a obchodu Hüner, který vyjednával s těžaři. Pro Radiožurnál uvedl:

"Během jednání jsme si vyjasnili vnímání memoranda, jeho obsahu a právních závazností, a abychom stvrdili toto vnímání i právě relevantním dokumentem, dohodli jsme se, že do týdne uzavřeme dodatek k memorandu." Babiš však na toto r eagoval kriticky s tím, že dodatek nebyl projednáván s vládou:

"On má možná dobrý úmysl, že to chce nějakou formou zrušit, ale úkol byl, že má informovat vládu. Pokud se to sám dozvídám z médií a ještě to nešťastně komunikoval, není to dobře." Babiš také kritizoval samotné memorandum:

"Protože já jsem přesvědčen, že to memorandum nemá logiku a nemůže být platné, když se odvolává na ochranu investic mezi Austrálií a Českou republikou, a ta firma sedí někde na Britských panenských ostrovech. A musím o tom s panem ministrem mluvit." Z řad KSČM zaznívala k dodatku kritika, dle webu ČT se předseda komunistů Filip vyjádřil v Otázkách Václava Moravce k dodatku takto:

"Naštvalo mě nejvíc, že jestliže hlasy ANO, KSČM a SPD jsme na zářijové schůzi schválili, že memorandum je právě nulitní, tak nemůžu k právně nulitnímu dokumentu přijmout dodatek." Deníku Echo řekl Filip následující:

"Řekl jsem panu předsedu Babišovi, že jsem proti dodatku. Pokud chce ministr Hüner dodatek skutečně podepsat, tak s nimi (hnutí ANO - pozn. red.) nemá cenu dál jednat." Vzhledem k tomu, že dodatek schválen vládou nakonec nebyl a po vyjasnění si informací okolo dodatku mezi ANO a KSČM se komunisté vrátili k jednání o toleranci vlády, předseda Filip mj. uvedl:

"Vzhledem k tomu, že předseda vlády nařídil panu ministru Hünerovi, aby postupoval v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny ze září loňského roku, tak se KSČM vrací k jednání." 1. března tohoto roku oznámil Hüner při sněmovních interpelacích, že ČR vypověděla memorandum o těžbě lithia u Cínovce s australskou společností European Metal Holdings (EMH). Uvedl následující:

"Zrovna dneska jsem vzpomenuté firmě EMH zaslal v podstatě výpověď z toho memoranda,ve formě prohlášení o jeho neplatnosti. Tímto krokem jsem chtěl definitivně ukončit různé dezinterpretace a spekulace, které se objevovaly různě nakonec i v médiích." Loni před sněmovními volbami byla kauza lithium jedním z rozhodujících témat. Tehdejší ministr průmysl Jiří Havlíček (ČSSD) podepsal memorandum o porozumění s EMH, jež se stalo terčem kritiky. Necelé dva týdny před volbami s prvotní informací o lithiu přišel dezinformační server Aeronet. Dle informací z Aeronetu ČSSD chystala tunel, který by Česko připravil o peníze z lithia. Kauza byla dále rozebírána například zde.

Podniky spravované ministerstvem obrany působí na základě výročních zpráv od roku 2013 jako finančně zdravé podniky, ne jako podniky, které by hospodařily se záporným výsledkem. U některých z nich došlo během působení Martina Stropnického na ministerstvu k výraznému zlepšení hospodaření, nejednalo se ale o obrat z červených čísel. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Ministerstvo obrany je zakladatemem pěti státních podniků:

• VOP CZ, s.p., Šenov u Nového Jičína
• LOM PRAHA, s. p.
• Vojenské lesy a statky ČR, s. p.
• Vojenský technický ústav, s. p.
• Vojenský výzkumný ústav, s. p.

Ve sbírce listin jsme se podívali na jejich hospodaření od roku 2013, tedy od roku před nástupem Martina Stropnického do funkce ministra obrany, do roku 2016, za který jsou zatím poslední dostupné výsledky hospodaření. V tabulce najdete ukazatel Výsledek hospodaření před zdaněním, čísla jsou v tisících Kč.

2013201420152016 VOP CZ, s.p., Šenov u Nového Jičína 60,660-61,093-36,57622,017 LOM PRAHA, s. p. 26,80029,43841,64996,740 Vojenské lesy a statky ČR, s. p. 257,862286,837359,756415,916 Vojenský technický ústav, s. p. 10,801-32,98510,12815,303 Vojenský výzkumný ústav, s. p. 1,5771,2622,20910,071

Ve výsledcích jsou patrné výkyvy v hospodaření u podniku VOP CZ, který v letech 2013-2014 procházel restrukturalizací, měnil svoje zaměření ze servisní organizace téměř výhradně pro českou armádu na organizaci, která pracuje i na civilních či zahraničních zakázkách, změn doznalo také hospodaření a metody účtování.

Další výkyv je pak evidentní u Vojenského technického ústavu v roce 2014. „Závěrka za rok 2014 vykazuje ztrátu, která byla konkrétně způsobena pozdním uzavřením smluvního vztahu na projekt KIM 5, natvořením opravné položky k pohledávce převzaté ke dni vzniku Vojenského technického ústavu, s.p. a v neposlední řadě právě již výše zmíněnou mimořádnou událostí [výbuchy v muničním areálu v Bohuslavicích nad Vláří, pozn. Demagog.cz], která nedovolila ukončit zakázku na vývoj a výrobu munice pro Armádu České republiky. S ohledem na složitou a finančně náročnou majetkovou strukturu podniku (především v o.z. VTÚVM) a vývoj zájmu o jednotlivá odborná portfolia podniku byla v roce 2014 zahájena realizace tzv. Plánu konsolidace státního podniku,“ komentuje tento výkyv ve výroční zprávě ředitel podniku Jiří Protiva.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že podniky pod správou ministra obrany působí finančně zdravě a působily tak i před nástupem Martina Stropnického na post ministra obrany. Žádný z podniků nebyl v "červených číslech" (záporný hodpodářský výsledek).

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

Miroslav Kalousek ve svém výroku popisuje skutečnost, že v české politice dříve odcházeli členové vlády ze svých funkcí často při podezřeních z nekalých činů, a nemuselo jít ani o trestní stíhání. V tom má Kalousek pravdu.

Zmiňovaným ministrem financí byl Ivo Svoboda, který byl ve vládě Miloše Zemana rok. V červenci 1999 pak Zeman navrhl prezidentu Havlovi odvolání Svobody, jelikož policie zahájila jeho trestní stíhání v kauze Liberta za vytunelování pěti a půl milionu korun z mělnického podniku na výrobu kočárků. Svoboda spolu se svou poradkyní Barborou Snopkovou nastoupili k výkonu pětiletých trestů v roce 2005.

Kapitolou samou pro sebe je rozpad vlády Stanislava Grosse a jeho odstoupení z pozice předsedy ČSSD i celého kabinetu. Gross v roce 2004 nahradil Vladimíra Špidlu v obou pozicích, na vrcholu vydržel však jen jeden rok. Kvůli pochybnostem ohledně financování svého majetku (konkrétně nákupu bytu), které se objevily v lednu 2005, odstoupil v dubnu z funkce předsedy vlády; v září pak oznámil, že rovněž opouští post předsedy ČSSD. Gross v souvislosti s touto věcí nebyl trestně stíhán.

Dále pokračujme ke jménu Jiřího Čunka. Ten podlehl v listopadu 2007 celoročnímu tlaku médií, který vyvolaly jeho kritické názory ohledně sociálních dávek, ale také znovuotevření případu jeho údajné korupce v roce 2002. Ačkoli se v roce 2008 do vlády vrátil, byl Čunek objektem přestavby druhé Topolánkovy vlády v lednu 2009.

Odchody z vlády kvůli nejrůznějším podezřením pak probíhaly také během fungování kabinetu Petra Nečase. V roce 2012 jej opustil např. Alexandr Vondra kvůli kauze ProMoPro (šlo o předražené ozvučení, které bylo spojeno s českým předsednictvím EU), kde Vondra měl „pouze“ politickou odpovědnost. Dále vládu opustil ministr průmyslu Martin Kocourek, který měl před manželkou „odklonit“ část majetku během rozvodu (kauza se tak netýkala jeho politické funkce).

V neposlední řadě můžeme jmenovat případ Jiřího Bessera, ministra kultury v Nečasově vládě. Ten ve funkci skončil poté, co v majetkovém přiznání zatajil spoluvlastnictví společnosti, která kupovala jeho byt na Floridě. Sám Besser trestně stíhán nebyl.

Ač výše uvedený výčet není vyčerpávající, obecně platí, že ministři minulých vlád při podezření z nekalého jednání (natož ze spáchání trestného činu) své posty opouštěli. Trestně stíhaný člen vlády je skutečně unikum. Z tohoto důvodu je Kalouskův výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok pirátského předsedy Ivana Bartoše hodnotíme jako neověřitelný z důvodu absence jistot, o které bychom se mohli v hodnocení opřít, například co je myšleno "podporou" návrhů nebo nedostatečný vzorek případů v krátkém čase.

Není možné zcela jednoznačně určit, co znamená "podpora klubů" pro pirátský návrh. Taková podpora se může projevit například v připsání jména pod seznam předkladatelů nebo v hlasování pro návrh na plénu Sněmovny.

Poslanci z řad Pirátů předložili v tomto volebním období zatím čtyři návrhy novel zákonů, o kterých se ke 27. dubnu 2018 ve Sněmovně hlasovalo. Všechny čtyři prošly do druhého čtení a byly přikázány výborům. Další návrhy, například novela zákona o střetu zájmů, ještě na plénu Sněmovny nebyly projednávány.

Tisk 41, novela zákona o evidenci tržeb, předložili poslanci z klubů ODS, Pirátů, SPD, TOP 09 a STAN. Návrh novely se nejprve poslancům ANO a KSČM nepodařilo zamítnout, poté byla přikázána rozpočtovému výboru všemi devíti kluby.

Tisk 50, novela z. o svobodném přístupu k informacím, byl Poslanecké sněmovně předložen pouze pirátskými poslanci, přičemž byl návrh přikázán vícero výborům díky konsenzu napříč všemi kluby.

Tisk 76, novela z. o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, předložen všemi poslaneckými kluby, následně rovněž všemi kluby přikázán hospodářskému výboru, ústavněprávnímu výboru pak také vyjma SPD a TOP 09.

Čtvrtý a zatím poslední, tisk 99, novela z. o pomoci v hmotné nouzi, byl předložen poslanci z řad Pirátů, ČSSD, KDU-ČSL a TOP 09, nicméně jej výboru pro sociální politiku poslaly všechny kluby.

Když se podíváme na předsedou Bartošem zmíněnou neobvyklost podpory návrhů opoziční strany pěti nebo šesti kluby, je třeba konstatovat, že Piráti jako předkladatelé nejsou jediní, kteří mají zatím stoprocentní úspěšnost v průchodu prvním čtením. Vedle nich, nepočítáme-li odročení návrhu zákona o celostátním referendu, stojí SPD, jejíchž zatím pět návrhů novel do druhého čtení prošlo. Zůstává nicméně otázkou, do jaké míry potřebuje SPD podporu pěti poslaneckých klubů, když z 82% hlasuje shodně se sedmdesátiosmihlavým klubem hnutí ANO. Další opoziční strany jako ODS, TOP 09 či STAN vždy disponují aspoň jedním návrhem, který byl v prvním čtení zamítnut.

Pokud se bavíme o podpisu poslance a jeho zařazení do skupiny předkladatelů, jedná se nepochybně o formu podpory. Čím více členů různých poslaneckých klubů bude mezi předkladateli zastoupeno, tím pravděpodobnější je širší podpora návrhu. Opačně však tento efekt fungovat nemusí a předkládá-li návrh pouze jeden poslanecký klub, může hlasováním projít, protože má podporu vyjednanou jinak než podpisy navrhovatelů.

Další nejistota pramení z faktu, že výbory Poslanecké sněmovny i samotní poslanci mohou ve druhém čtení předkládat pozměňovací návrhy. Vzhledem k tomu, že čtyři novely předložené pirátskými poslanci prošly právě do druhého čtení, může se spor o tyto návrhy odehrát až tam.

Poslední důvod zařazení hodnocení "Neověřitelné" souvisí s politickou krizí způsobenou absencí vládní většiny. Po půl roce od voleb do Poslanecké sněmovny disponuje dolní komora Parlamentu celkem třemi zákony schválenými v tomto volebním období. Na čtyřech návrzích zákonů před druhým čtením nelze dostatečně kriticky ani objektivně zhodnotit poměry Pirátů vůči ostatním poslaneckým klubům.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože ve volebním období 2002–2006 skutečně vládní sociální demokraté v Poslanecké sněmovně využívali většiny 111 hlasů (v jistém období a pro některé konkrétní zákony) s KSČM, zatímco vládní koalici tvořili s lidovci a unionisty.

Jiří Paroubek byl předsedou vlády od dubna 2005 do září 2006. Sociální demokraté vládli v koalici s KDU-ČSL a US-DEU. V tomto období Sněmovna skutečně schválila některé zákony nikoliv hlasy vládní koalice, ale hlasy sociálních demokratů a komunistů.

Například zákoník práce a zákon o neziskových nemocnicích byly schváleny hlasy ČSSD a opoziční KSČM, zatímco tehdejší koaliční partner ČSSD, KDU-ČSL, hlasoval proti.

Ostatně v září 2005 se Paroubek vyjádřil na toto téma svým slavným výrokem: „Zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty. A kdyby tady spadli Marťani, tak je budu schvalovat s Marťany.“

ČSSD takto v květnu 2006 společně s KSČM schválila například zákoník práce nebo zákon o neziskových nemocnicích.