Jiří Drahoš
Do debat jsem chodil, stejně tak moji protikandidáti. Debatovali jsme spolu ve dvojicích, v šesticích, v osmi. Jediný, kdo nechodil a kdo to neustále opakoval ústy svého mluvčího, byl Zeman.
Jiří Drahoš se skutečně, stejně jako ostatní kandidáti, účastnil řady veřejných debat. A to jak v médiích, tak na půdě veřejných vysokých škol či na dalších místech.
Níže vypisujeme několik příkladů debat (jde o velmi omezený výčet), jichž se Drahoš účastnil:
Šestice
Osmice
Duely
Miloš Zeman se těchto debat skutečně neúčastil. Při oznámení své opětovné kandidatury 10. března uvedl, že do debat chodit nebude. Konkrétně řekl:
„Zavazuji se, že nebudu útočit na žádného ze svých protikandidátů, a pokud on bude útočit na mě, nebudu na tyto útoky odpovídat. Zavazuji se, že i když i moji oponenti považovali televizní diskuse za moji nejsilnější zbraň, nebudu se účastnit z důvodu, který jsem teď právě uvedl, žádných rozhlasových ani televizních diskusí.“
Zeman do debat s protikandidáty skutečně nechodil, pouze od března 2017 (tedy od ohlášení kandidatury) každý týden navštěvuje TV Barrandov, kde má pořad Týden s prezidentem. Zeman byl během kampaně svými soupeři vyzván, aby se debat účastnil (vyzval jej veřejně např. Pavel Fischer), to ovšem Zeman s poukazem na svůj slib odmítl.
Miloš Zeman
Ve Strakově akademii pracovalo před pěti lety asi pět set úředníků a dnes jich je tam necelých tisíc. Myslím, že i paní ministryně práce a sociálních věcí ve svém ministerstvu zažila podobnou situaci.
K nárůstu úředníků ve Strakově akademii za posledních let skutečně došlo. V roce 2013 zde pracovalo 433 zaměstnanců (.pdf, str. 8). Na konci roku 2017 zde pracovalo už 768 zaměstnanců (.pdf, str. 29). Za pět let ve Strakově akademii tedy přibylo 335 zaměstnanců, nárůst tudíž nebyl stoprocentní, jak tvrdí prezident Miloš Zeman. Není jich ani tisíc, jak prezident uvádí.
Nárůst pracovníků proběhl i na ministerstvu práce a sociálních věcí. V roce 2013 zde pracovalo 1003 zaměstnanců (.pdf, str. 20). Na konci roku 2017 to bylo 1603 pracovníků (.pdf, str. 30). Na ministerstvu práce a sociálních věcí byl nárůst tedy výraznější (v absolutních číslech), ale opět se nejednalo o nárůst stoprocentní.
Petr Hannig
My nemáme možnost vůbec něco k tomu říct, bude Dublin IV, se teďka schvaluje, nejenom ti, kteří jsou teď v Itálii, Španělsku, ale i ti, kteří jsou třeba ve Švédsku, Německu, bude moct EU bez našeho sebemenšího vstupování do té akce k nám nařídit přijetí.
Petr Hannig se vyjadřuje k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady EU známému Dublin IV.
Nařízení EU je přímo použitelné a závazné v členských státech, pokud prošlo řádným legislativní procesem Evropské unie.
Účelem tzv. Dublinského systému je sjednotit a zefektivnit mechanismus řízení o žádosti cizince o mezinárodní ochranu. Cílem je vypořádat se s následky migrační krize.
Návrh nařízení Dublin IV právě prochází řádným legislativním procesem. V tuto chvíli probíhá jednání na úrovni Rady a poslední jednání proběhlo 6. prosince 2017. Česká republika má své zástupce z řad ministrů v Radě Evropské unie a v Evropském parlamentu, kteří se mohou k návrhům nařízení vyjadřovat.
Senát ČR se k tomuto návrhu nařízení vyjádřil odůvodněným stanoviskem. Senát se domnívá, že toto nařízení by překračovalo působnost Evropské unie. Evropská komise Senátu odpověděla.
Podle návrhu nařízení by byli do členských států žadatelé přidělováni na základě tzv. referenčního klíče. Pokud by počet žadatelů v jednom ze států překročil limit určený na základě stanovených kritérií (např. velikosti státu, HDP, dosavadní počet žadatelů,...), pak by byli žadatelé přidělováni jiným členským státům.
Česká republika tedy má možnost se k návrhu nařízení Dublin IV vyjádřit.
Ruská vojenská doktrína označuje za hlavního nepřítele Severoatlantickou alianci.
V nejaktuálnější Národní bezpečnostní strategii z 31. prosince 2015 a následně i v dokumentu Koncepce zahraniční politiky RF z 30. listopadu 2016 je akcentován problematický vztah RF k NATO, kdy na jedné straně je NATO chápáno jako hrozba, na straně druhé je považováno za jeden z prvků decentralizovaného uspořádání mezinárodních vztahů, kterýžto systém RF upřednostňuje.
V dokumentech je NATO chápáno jako soupeř - především svým rozšiřováním na východ a zvyšováním vojenských kapacit. Podle analýzy (.pdf, str. 9) dokumentů ze strany Evropského parlamentu je NATO vedle USA a ostatních států takzvaného Západu považováno za překážku současných ambicí RF. Symbol Západu jako překážky či protivníka RF je například patrný v bodu 61 zmíněné Koncepce:
„Systemic problems in the Euro-Atlantic region that have accumulated over the last quarter century are manifested in the geopolitical expansion pursued by the North Atlantic Treaty Organization (NATO) and the European Union (EU) along with their refusal to begin implementation of political statements regarding the creation of a common European security and cooperation framework, have resulted in a serious crisis in the relations between Russia and the Western States. The containment policy adopted by the United States and its allies against Russia, and political, economic, information and other pressure Russia is facing from them undermine regional and global stability, are detrimental to the long-term interests of all sides and run counter to the growing need for cooperation and addressing transnational challenges and threats in today’s world.“
I když v dokumentech není přímo označen žádný „hlavní protivník”, z textu vyplývá, že RF bere NATO jako jednoho z hlavních soupeřů, a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. Ruskými strategickými dokumenty jsme se na Demagog.cz nedávno zabývali zde.
Podle Ústavy prezident podepisuje mezinárodní smlouvy, jako například Václav Klaus podepsal Lisabonskou dohodu.
Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když má Zeman pravdu v tom, že prezident podepisuje mezinárodní smlouvy, v případě Dublin IV, o kterém byla řeč, nejde o mezinárodní smlouvu, ale nařízení, které prezident nepodepisuje.
Ústava České republiky ve svém článku 63 vyjmenovává tzv. pravomoci prezidenta s kontrasignací, tj. pravomoci, k jejichž platnosti je nutný další podpis, obvykle předsedy vlády nebo člena vlády jím pověřeného. Mezi tyto pravomoci prezidenta patří mimo jiné sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv.
Česká republika ratifikovala Lisabonskou smlouvu prostřednictvím svého tehdejšího prezidenta Václava Klause (což následně kontrasignoval premiér Jan Fischer) 3. listopadu 2009, ačkoliv osobní postoj Václava Klause byl k Lisabonské smlouvě negativní. V platnost pak Lisabonská smlouva v České republice vstoupila 1. prosince 2009.
Mirek Topolánek
Mirek TOPOLÁNEK: ukazuje se z té zprávy OLAF, že opravdu šlo o porušení... Jan POKORNÝ: Kterou jste nečetl. Mirek TOPOLÁNEK: ... o porušení dotačních pravidel. To znamená, Česká republika bude vracet těch, já nevím, 46 nebo kolik je to milionů korun.
Mirek Topolánek ve výroku zmiňuje zprávu Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) o neoprávněnosti poskytnutí dotace pro farmu Čapí hnízdo ve výši 50 milionů Kč. Tato zpráva však není veřejně dostupná.
Výsledek zprávy lze však předjímat z veřejně dostupných informací. Ministerstvo financí, které zprávu obdrželo 27. prosince, na dotaz Hospodářských novin totiž odpovědělo, že „OLAF v případě neoprávněné dotace doporučuje vyjmutí daných projektů nebo jejich částí z evropského financování.“
Evropská komise, mezi jejíž složky OLAF patří, přitom již v prosinci loňského roku právě o vynětí dotace na Čapí hnízdo Českou republiku požádala. O záměru vyjmout dotaci informovala 3. ledna i ministryně financí Schillerová.
Přestože tedy nemáme primární zdroj, tj. zprávu OLAF, z jednání příslušných subjektů lze vyvodit, že je závěrem zprávy shledání porušení pravidel pro poskytování dotace pro farmu Čapí hnízdo.
Vy jste nedávno řekl, že vaším nejhorším zážitkem za vaše pětileté funkční období byl výsledek sociální demokracie ve volbách.
Miloš Zeman tuto poznámku pronesl na TV Nova 21. ledna 2018 v pořadu Cesta na Hrad, který uváděl Rey Koranteng.
„Tak já nechci vypadat jako straník sociální demokracie, ale pochopte, že jsem tu stranu řídil osm let, že se tehdy dostala ze sedmi na třicet dva procent a já považuji za jeden z nejhorších momentů, i když jsem to neovlivňoval, její pád na těch sedm procent.” (čas 2:54)
ZEMAN: Občany dnes nejvíce pálí problém migrace, ke kterému se, doufám, ještě dostaneme. A pokud jde o církevní restituce, je to někde na šestém, sedmém místě významnosti. DRAHOŠ: (Církevní restituce - pozn. Demagog.cz) nejsou mezi prvními dvaceti. (...) Migrace není na prvním místě.
Není jasné, jakou “anketu” má Jiří Drahoš na mysli, proto je pro nás výrok neověřitelný.
Jiří Drahoš může myslet výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění, které tuto otázku sleduje. Například výzkum z února 2017 (.pdf, strana 2) se zabývá mírou naléhavosti různých oblastí veřejného života. Problematika migrace se zde skutečně nevyskytuje na prvním místě (to patří korupci), ovšem až na druhém s 61 % občanů považujícími ji za do nějaké míry naléhavou.
Církevní restituce se na prvních 20 příčkách opravdu nenacházejí, daný průzkum se však zaměřil na konkrétních 29 oblastí, které byly určeny CVVM, restituce nebyly do seznamu vůbec zařazeny.
Němečtí důchodci, …, ti byli bohatí, ale dneska už jsou na roveň jiných (důchodců, pozn. Demagog.cz).
V žebříčku Global retirement index 2017, který každoročně vydává francouzská investiční banka Natixis, se Německo umístilo na 7.příčce. Tato studie bere v potaz nejenom výši důchodů, ale i celkovou kvalitu života penzistů v daných zemích. Německo si oproti roku 2016 pohoršilo v indexu Material Wellbeing, což může být způsobeno v poklesu příjmové rovnosti německých penzistů. Celkově ale vychází jako jedna ze zemí s nejlepší kvalitou života důchodců (str.22). Česká republika se v tomto porovnání umístila na 16.místě a například v indexu Material Wellbeing si oproti roku 2016 polepšila o tři procentní body a je o pozici výše než Německo (str.31). V tomto porovnání tak Německo vychází velmi dobře.
Čisté důchodové bohatství ukazuje současnou hodnotu důchodu, bere v potaz příspěvky, které pracovník musí do důchodového systému zaplatit. V tomto hodnocení se Německo umisťuje pod průměrem zemí OECD (str.113). Tato hodnota se měří jako násobek ročních hrubých příjmů podle pohlaví. Německo má tento index 10,9, např. ČR má tento index vyšší (11,1 pro muže). Průměr OECD je 11,8. Čím vyšší index, tím vyšší čisté bohatství, které lze získat z povinných penzijních programů. Podle tohoto ukazatele se tak němečtí penzisté dají označit za méně bohaté, co se týče srovnání toho, kolik museli do systému přispět a kolik z něho získají.
Ukazatel míry nahrazení výdělků výší penze popisuje, jak efektivně jsou nahrazeny výdělky důchodem. Podle OECD v budoucnu zůstane Německo pod průměrem zemí OECD (v Německu je tato míra 51 %, průměr OECD je 63 %).
Veřejné výdaje na penze tvoří v Německu 10,1 % HDP. Průměrně v zemích OECD jsou veřejné výdaje rovny 8,2 % HDP.
No, tak nezapomeňte, že je to člověk bez politické zkušenosti. On to byl byznysmen. Stavitel mrakodrapů Trump Towers, že ano. A do politiky vlastně přišel poprvé. Zatímco Reagan, i když se mu vyčítalo, že je herec, tak byl předtím guvernér Kalifornie a tak dál a tak dál.
Donald Trump nevykonával žádnou politickou funkci před tím, než se rozhodl kandidovat na prezidenta Spojených států – do té doby se pohyboval především v byznysu. Zároveň byl ale již od roku 1987 členem různých politických stran a častým sponzorem politických kampaní. Ronald Reagan byl guvernérem Kalifornie v letech 1967–1975, což byla jediná politická funkce, kterou vykonával předtím, než se stal prezidentem USA.
Podle svého oficiálního životopisu (zde angl.) Donald Trump poprvé kandidoval na politickou funkci až při své kandidatuře na prezidenta Spojených států. Předtím se proslavil jako podnikatel na trhu realit, podnikal ale i ve sportovním či zábavním průmyslu, psal o své kariéře i knihy. V politice se pohyboval především jako sponzor různých politických kampaní, dle deníku Washington Post sponzoroval jak republikány, tak demokraty. Donald Trump byl politicky aktivní od roku 1987, vystřídal členství ve třech politických stranách, v roce 2012 znovu vstoupil do Republikánské strany. Nikdy však nezastával volenou politickou funkci.
Ronald Reagan byl prezidentem USA v letech 1981–1989. Předtím byl hercem v Hollywoodu, hrál v 53 filmech. V roce 1967 se stal guvernérem Kalifornie, jímž zůstal až do roku 1975, což byla jeho jediná politická funkce před jeho zvolením prezidentem USA.
