Přehled ověřených výroků

Daň z příjmu (str. 5) fyzických osob se ve Švédsku skládá ze dvou částí – státní daně (inkomstskatt), která je pevná a pro fyzické osoby je nejvyšší sazba 25 %, a místní daně (kommunalskatt), která je regionální a liší se dle místa výběru.

Například pro rok 2018 je průměrná hodnota daně pro pevninské Švédsko (riket) v průměru 32,16 % a pro oblast ostrova Gotland 33,60 %. Tedy celková daň je v průměru v rozmezí 57,16–58,60 %.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože skutečná sazba přijmu je velice blízká hodnotě ve výroku.

Česká republika je členským státem Severoatlantické aliance od roku 1999. Doporučená míra výdajů na obranu by podle NATO měla odpovídat 2 % hrubého domácího produktu, při vstupu měla ČR výdaje 2,2 % HDP. Není však pravda, že výdaje hned po vstupu do NATO klesaly, naopak rostly až do roku 2005 (v absolutních číslech).

V roce 1999 (.pdf, str. 3) činil při vstupu ČR do NATO podíl výdajů na obranu 2,2 % hrubého domácího produktu.

Jak je vidět na následujícím grafu, do roku 2004 (.pdf, str. 7) činil tento podíl minimálně 1,9 %. Mezi lety 2005 (.pdf, str. 6) a 2017 (.pdf, str. 8) tento podíl klesl z 1,8 % na 1 % HDP. Vidíme, že podíl výdajů na obranu se nesnížil ihned po roce 1999, jak Hynek říká.

Tento ukazatel navíc závisí na výši HDP, takže je logicky ovlivněn třeba růstem ekonomiky (respektive obecně jejím výkonem). Můžeme to vidět na výdajích vyjádřených v absolutních číslech: absolutní výdaje rostly až do roku 2005. Na propad pak mohla mít vliv profesionalizace armády (v souvislosti s branným zákonem s účinností od ledna 2005, kterým skončila povinná vojenská služba).

Andrej Babiš se odvolává na Pavla France, jednoho ze zástupců sdružení Rekonstrukce státu. Ten se veřejně již opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že hnutí ANO bylo důležitým aktérem při prosazení zákona o registru smluv. Pochopitelně nejsme schopni doložit, jak probíhala jednání na koaličních radách. Lze ovšem doložit, že bez hlasů hnutí ANO by nebyl zákon ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně schválen. Výrok nicméně hodnotíme jako neověřitelný, protože nejsme schopni nijak doložit, že na koaličních radách bylo hnutí ANO jediným subjektem, které registr smluv prosazovalo.

Nelze ověřit, jak probíhala koaliční jednání ohledně registru smluv, Pavel Franc však uznává klíčovou roli Andreje Babiše i Hnutí ANO v jeho schválení – stejně tak ale hodnotí ve výsledku i práci KDU-ČSL.

Pavel Franc opravdu uvádí, že prvním lídrem koaliční strany, který zákon podpořil, byl Andrej Babiš. Podle dostupných informací Franc v roce 2015 zveřejnil status na svém facebookovém profilu, kde kritizoval práci koaličních partnerů ohledně návrhu zákona, „že ČSSD a lidovci vyrábí problém na každé řešení‘“.To zástupci KDU-ČSL striktně odmítli.

Ve svém dalším článku (.pdf) v září 2017 pro IHNED.cz pak ale hodnotil celkové zásluhy za prosazení zákona. Přestože vše trvalo dlouho, především je podle něj podpora a schválení zákona zásluhou dvou koaličních stran – nejen Hnutí ANO, ale i KDU-ČSL. Konkrétně uvedl:

„Klíčovou roli v prosazení zákona o registru smluv mělo Hnutí ANO a KDU – ČSL. Andrej Babiš, ať už se to někomu bude líbit nebo ne, se zásadním způsobem o registr smluv zasazoval jak v rámci své strany, tak v rámci koalice.“

Prezident Zeman ve výroku očividně naráží na prohlášení prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše z tiskové konference 1. prosince 2017, ve kterém akademik vyjádřil obavu z ovlivňování voleb v České republice zahraničními vlivy.

„Já jsem přesvědčen, že i v případě našich parlamentních voleb docházelo, a vlastně i dochází stále, k ovlivňování názorů naší veřejnosti ze strany médií a serverů, které jsou propojeny s ruskou tajnou službou. Já o tom osobně nemám pochyb.“

Drahoš očekává ovlivňování i nadcházejících prezidentských voleb. Bezpečnostní informační služba ústy svého ředitele Michala Koudelky však ještě téhož dne zareagovala tiskovou zprávou.

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým, byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova. BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.“

Zeman tedy říká, že BIS prohlašuje, že k žádnému ovlivňování nedošlo. To ovšem BIS netvrdí, konstatuje pouze, že o nezákonné manipulaci nemá informace, což je obsahově značně jiné tvrzení. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože prezident Zeman podporuje euro dlouhodobě a to i po řecké krizi. Naposledy se o euru kladně vyjádřil v červnu, kdy mluvil o tom, že Česká republika je připravena na euro, vstupu brání jen mentální bariéra Čechů, kteří se podle něj eura iracionálně bojí.

O výrazných řeckých finančních problémech se začalo hovořit v roce 2009, kdy nový řecký ministr financí George Papaconstantinu oznámil, že předcházející vláda lhala o schodku státního rozpočtu. Deficit totiž dosáhl na 12,5 % HDP a nikoliv na 4 %, jak vláda tvrdila. Podobné machinace pomohly Řecku i k přijetí eura.

V roce 2008 navíc začala světová finanční krize, která měla vliv na Řeckou ekonomiku. Už v roce 2010 totiž Řecko nebylo schopné splácet své dluhy a hrozil mu bankrot. Řecká krize tak začala už před jmenováním Miloše Zemana do funkce prezidenta České republiky.

Předchůdce stávajícího prezidenta Zemana Václav Klaus dokonce nepodepsal evropský stabilizační mechanismus, takzvaný euroval, do kterého by Česká republika musela po přijetí eura vložit kapitál, který by byl využit na záchranu států, které se ocitly v podobné krizi jako Řecko. Ten podepsal až Miloš Zeman.

Prezident Zeman několikrát podpořil přijetí eura, například v roce 2013 nebo 2014. V roce 2015 už svůj názor mírně pozměnil. Přijetí eura stále prezident podporoval, ale až den po tom, co z eurozóny vystoupí Řecko.

„Má jediná obava ze zavedení eura při současné podobě stabilizačního mechanismu je ta, že by český daňový poplatník platil řecké dluhy. Byl jsem velmi zklamaný z výsledku jednání, která už téměř směřovala k takzvanému Grexitu a nakonec skončila tím, že Řecko v eurozóně zůstalo.“

Zároveň ale řekl, že závidí Slovensku, že je v eurozóně. Je tedy vidět, že prezident euro stále podporoval i přes řeckou dluhovou krizi. Až téměř na konci této krize začal mít strach z toho, že by řecké dluhy platili čeští daňoví poplatníci.

V loňském roce se prezident Zeman také nevyjádřil proti přijetí eura. V dubnu nejprve zopakoval, že přijetí eura za přítomnosti Řecka v eurozóně by bylo proti zájmům České republiky, v červnu ale řekl, že jsme připraveni na vstup do eurozóny, hlavní překážkou je pouze mentální bariéra Čechů. V posledních vystoupeních týkajících se eura tedy prezident svůj názor nezměnil, pouze kladl podmínky, za kterých by Česká republika euro přijmout neměla.

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako neověřitelný, a to proto, že Martin Nejedlý spolupracuje s prezidentem republiky pouze na základě ústní dohody, nikoli písemné smlouvy.

Martin Nejedlý, jeden z nejbližších lidí Miloše Zemana, zastává funkci externího prezidentského poradce. Mimo jiné stojí ve vedení SPO, je jejím místopředsedou. Ve vztahu k Zemanovi má Nejedlý představovat poradce pro energetiku. Jelikož však nemá oficiální smlouvu s KPR a není oficiálním zaměstnancem, jeho náplň práce nelze ověřit ani dohledat. Hrad rovněž nezveřejňuje u Nejedlého jeho životopis.

Jisté však je, že se Zemanem udržuje kontakt již od jeho vstupu do funkce v roce 2013, dodnes patří k nejužšímu okruhu spolupracovníků a osobně ho doprovází na zahraničních cestách.

Do června 2015 působil jako jednatel firmy Lukoil Aviation Czech, která distribuovala palivo na česká letiště.

Výrok označujeme za pravdivý, protože Miloš Zeman během svého pětiletého funkčního období nepodnikl (článek udává údaje do března 2017) žádnou zahraniční cestu do Skandinávie. Ke konci svého funkčního období plánoval uskutečnit ještě dvě zahraniční cesty, což se stalo - v listopadu navštívil Rusko a jeho poslední návštěva byla na Slovensku.

Odvolání poslance Okamury bylo projednáváno v souvislosti s jeho výroky na vrub pracovního tábora v Letech u Písku. Podle kritiků relativizoval utrpění lidi, kteří táborem prošli, a tím sklouzl do roviny popírání holokaustu.

Předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek na základě těchto výroků začal sbírat podpisy poslanců k hlasování o odvolání Tomia Okamury. Na hlasovaní o zařazení nového bodu do programu schůze Sněmovny s názvem Odvolání Tomia Okamury z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny bylo nutno sesbírat 80 podpisů poslanců.

27. února 2018 na 7. schůzi Sněmovny Jan Bartošek pronesl, že „... sesbíral podpisy 86 poslanců. Za KDU-ČSL 10, za TOP 09 7, za STAN šest, za ODS 25, za sociální demokracii 14, za hnutí ANO 2 a za Piráty 22“. Hlasování o zařazení tohoto bodu do programu tak bylo skutečně umožněno i díky podpisům poslanců ze strany Pirátů.

Pirátská strana zachovala svůj původní postoj i během samotného hlasování. Pro zařazení bodu o odvolání Tomia Okamury se vyjádřilo 20 poslanců Pirátů, zatímco František Kopřiva a Tomáš Vymazal byli z hlasování omluveni.

Švýcarsko má zkušenosts přímou demokracií již od 19. století. Občané zde tak celostátně hlasují o legislativě, změnách ústavy nebo mezinárodních dohodách: „Referenda se konají i k novým zákonům a mezinárodním dohodám. Zapotřebí je souhlas osmi kantonů nebo sehnat během sto dnů 50 tisíc podpisů od občanů. Od roku 1874 proběhlo kolem 180 takových referend, ve skoro osmdesáti z nich nový zákon neprošel.”

V České republice však proběhlo pouze jedno celostátní referendum, a to o vstupu do Evropské unie.

Dle Ústavy České republiky je sice prezident republiky vrchním velitelem ozbrojených sil, jeho role je však spíše ceremoniální.

Prezident konkrétně

• schvaluje základní vojenské řády,
• propůjčuje čestné nebo historické názvy či bojové prapory vojenským útvarům a vojenským zařízením.
• Kromě toho také jmenuje a povyšuje generály,
• jmenuje a odvolává náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, který disponuje oprávněními nad příslušníky hradní stráže,
• a zejména jmenuje na návrh vlády náčelníka Generálního štábu, který stojí v čele Generálního štábu. Ten zabezpečuje velení armádě a reálně tedy armádě velí.

Dodejme, že civilní kontrolu nad ozbrojenými silami provádí ministerstvo obrany, k čemuž má ministr pravomoc vydávat rozkazy.