Přehled ověřených výroků

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako neověřitelný, a to proto, že Martin Nejedlý spolupracuje s prezidentem republiky pouze na základě ústní dohody, nikoli písemné smlouvy.

Martin Nejedlý, jeden z nejbližších lidí Miloše Zemana, zastává funkci externího prezidentského poradce. Mimo jiné stojí ve vedení SPO, je jejím místopředsedou. Ve vztahu k Zemanovi má Nejedlý představovat poradce pro energetiku. Jelikož však nemá oficiální smlouvu s KPR a není oficiálním zaměstnancem, jeho náplň práce nelze ověřit ani dohledat. Hrad rovněž nezveřejňuje u Nejedlého jeho životopis.

Jisté však je, že se Zemanem udržuje kontakt již od jeho vstupu do funkce v roce 2013, dodnes patří k nejužšímu okruhu spolupracovníků a osobně ho doprovází na zahraničních cestách.

Do června 2015 působil jako jednatel firmy Lukoil Aviation Czech, která distribuovala palivo na česká letiště.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože prezident Zeman podporuje euro dlouhodobě a to i po řecké krizi. Naposledy se o euru kladně vyjádřil v červnu, kdy mluvil o tom, že Česká republika je připravena na euro, vstupu brání jen mentální bariéra Čechů, kteří se podle něj eura iracionálně bojí.

O výrazných řeckých finančních problémech se začalo hovořit v roce 2009, kdy nový řecký ministr financí George Papaconstantinu oznámil, že předcházející vláda lhala o schodku státního rozpočtu. Deficit totiž dosáhl na 12,5 % HDP a nikoliv na 4 %, jak vláda tvrdila. Podobné machinace pomohly Řecku i k přijetí eura.

V roce 2008 navíc začala světová finanční krize, která měla vliv na Řeckou ekonomiku. Už v roce 2010 totiž Řecko nebylo schopné splácet své dluhy a hrozil mu bankrot. Řecká krize tak začala už před jmenováním Miloše Zemana do funkce prezidenta České republiky.

Předchůdce stávajícího prezidenta Zemana Václav Klaus dokonce nepodepsal evropský stabilizační mechanismus, takzvaný euroval, do kterého by Česká republika musela po přijetí eura vložit kapitál, který by byl využit na záchranu států, které se ocitly v podobné krizi jako Řecko. Ten podepsal až Miloš Zeman.

Prezident Zeman několikrát podpořil přijetí eura, například v roce 2013 nebo 2014. V roce 2015 už svůj názor mírně pozměnil. Přijetí eura stále prezident podporoval, ale až den po tom, co z eurozóny vystoupí Řecko.

„Má jediná obava ze zavedení eura při současné podobě stabilizačního mechanismu je ta, že by český daňový poplatník platil řecké dluhy. Byl jsem velmi zklamaný z výsledku jednání, která už téměř směřovala k takzvanému Grexitu a nakonec skončila tím, že Řecko v eurozóně zůstalo.“

Zároveň ale řekl, že závidí Slovensku, že je v eurozóně. Je tedy vidět, že prezident euro stále podporoval i přes řeckou dluhovou krizi. Až téměř na konci této krize začal mít strach z toho, že by řecké dluhy platili čeští daňoví poplatníci.

V loňském roce se prezident Zeman také nevyjádřil proti přijetí eura. V dubnu nejprve zopakoval, že přijetí eura za přítomnosti Řecka v eurozóně by bylo proti zájmům České republiky, v červnu ale řekl, že jsme připraveni na vstup do eurozóny, hlavní překážkou je pouze mentální bariéra Čechů. V posledních vystoupeních týkajících se eura tedy prezident svůj názor nezměnil, pouze kladl podmínky, za kterých by Česká republika euro přijmout neměla.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože je sice pravda, že kancléř čistě formálně prověrku podle zákona nepotřebuje, pro výkon jeho funkce je ovšem nezbytná, a to z toho důvodu, že bez ní se nemůže účastnit řady jednání nebo se seznamovat s utajovanými informacemi.

Je pravdou, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky nemá zákonem přímo uloženou povinnost získat prověrku na určitý stupeň. Zákon totiž neváže stupně na jmenovité funkce, ale újmu, kterou vyzrazení informací, se kterými se osoba bude potýkat, může způsobit. Podle této hrozby újmy si pak osoba musí opatřit příslušné osvědčení, a to podle toho, s jakými informacemi přichází do styku. Z podstaty funkce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky tedy zákon de facto vyžaduje bezpečnostní prověrku. Čím nižší je její stupeň, tím více bude kancléř v této funkci limitován omezeným přístupem k citlivým dokumentům a jednáním.

Kancléřova funkce je upravena v zákoně o Kanceláři prezidenta republiky, byť velmi stručně. O žádném stupni prověrky zde není řeč z důvodů výše uvedených. Na nátlak mj. ze strany prezidenta Zemana zažádal Mynář koncem roku 2013 o prověrku na nejvyšším stupni, tedy „přísně tajné“. Ta mu však po vleklém řízení, kdy měl kancléř potřebné doklady dodávat zhruba jeden rok, nebyla udělena. Musel se tak spokojit s nejnižším stupněm, tedy „vyhrazeno“, který mu však neumožňuje například účastnit se s prezidentem zasedání Bezpečnostní rady státu a neměl by znát ani program státních návštěv.

Mynář proti rozhodnutí podal rozklad, tedy přezkumný nástroj směřující k vedení NBÚ. Ten byl ovšem zamítnut a Mynář již v tu chvíli ohlásil úmysl dovést případ k soudu žalobou. V říjnu loňského roku potvrdila mluvčí městského soudu v Praze serveru Lidovky.cz, že případ pana Mynáře mají na stole, nicméně nebude do konce roku rozhodnut. To vskutku nebyl.

Česká republika je členským státem Severoatlantické aliance od roku 1999. Doporučená míra výdajů na obranu by podle NATO měla odpovídat 2 % hrubého domácího produktu, při vstupu měla ČR výdaje 2,2 % HDP. Není však pravda, že výdaje hned po vstupu do NATO klesaly, naopak rostly až do roku 2005 (v absolutních číslech).

V roce 1999 (.pdf, str. 3) činil při vstupu ČR do NATO podíl výdajů na obranu 2,2 % hrubého domácího produktu.

Jak je vidět na následujícím grafu, do roku 2004 (.pdf, str. 7) činil tento podíl minimálně 1,9 %. Mezi lety 2005 (.pdf, str. 6) a 2017 (.pdf, str. 8) tento podíl klesl z 1,8 % na 1 % HDP. Vidíme, že podíl výdajů na obranu se nesnížil ihned po roce 1999, jak Hynek říká.

Tento ukazatel navíc závisí na výši HDP, takže je logicky ovlivněn třeba růstem ekonomiky (respektive obecně jejím výkonem). Můžeme to vidět na výdajích vyjádřených v absolutních číslech: absolutní výdaje rostly až do roku 2005. Na propad pak mohla mít vliv profesionalizace armády (v souvislosti s branným zákonem s účinností od ledna 2005, kterým skončila povinná vojenská služba).

Už v srpnu 2017, tedy předtím, než byly známy výsledky podzimních voleb do Poslanecké sněmovny, se Jiří Drahoš k otázce jmenování Andreje Babiše v případě vítězství hnutí ANO vyjádřil pro online rozhovor IHNED.cz.

Uvedl: „Prezident je povinen postupovat podle ústavy a při pověření sestavením vlády musí vycházet z výsledků voleb – vůle voličů. Pokud by tedy ANO disponovalo potřebnou přesvědčivou většinou křesel v Poslanecké sněmovně, neměl bych jinou možnost.“

Z tohoto vyjádření vyplývá, že první pokus jmenování vlády by Jiří Drahoš zřejmě ponechal vítězi voleb - tedy hnutí ANO.

Ani v rozhovoru pro Aktuálně.cz v listopadu 2017 Drahoš explicitně neuvedl, že by Babišovi první pokus k sestavení vlády nedal. Požadoval by ale vládu s vyslovením důvěry. „Jsem člověk, který je přesvědčený o tom, že vláda by měla mít důvěru Poslanecké sněmovny. Samozřejmě, není neobvyklým modelem ani menšinová vláda, ale i taková vláda by měla mít důvěru sněmovny. Očekávám, jak se bude situace vyvíjet. Byl bych nerad, kdyby tady také vládla dlouho vláda v demisi, není to dobré ani pro parlamentní demokracii, ani pro tuto zemi. Sám čekám, jak se situace vyvine. Byl bych ale rád, aby vláda, ať by byla jakákoliv, získala většinu ve sněmovně.“

Andrej Babiš se odvolává na Pavla France, jednoho ze zástupců sdružení Rekonstrukce státu. Ten se veřejně již opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že hnutí ANO bylo důležitým aktérem při prosazení zákona o registru smluv. Pochopitelně nejsme schopni doložit, jak probíhala jednání na koaličních radách. Lze ovšem doložit, že bez hlasů hnutí ANO by nebyl zákon ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně schválen. Výrok nicméně hodnotíme jako neověřitelný, protože nejsme schopni nijak doložit, že na koaličních radách bylo hnutí ANO jediným subjektem, které registr smluv prosazovalo.

Nelze ověřit, jak probíhala koaliční jednání ohledně registru smluv, Pavel Franc však uznává klíčovou roli Andreje Babiše i Hnutí ANO v jeho schválení – stejně tak ale hodnotí ve výsledku i práci KDU-ČSL.

Pavel Franc opravdu uvádí, že prvním lídrem koaliční strany, který zákon podpořil, byl Andrej Babiš. Podle dostupných informací Franc v roce 2015 zveřejnil status na svém facebookovém profilu, kde kritizoval práci koaličních partnerů ohledně návrhu zákona, „že ČSSD a lidovci vyrábí problém na každé řešení‘“.To zástupci KDU-ČSL striktně odmítli.

Ve svém dalším článku (.pdf) v září 2017 pro IHNED.cz pak ale hodnotil celkové zásluhy za prosazení zákona. Přestože vše trvalo dlouho, především je podle něj podpora a schválení zákona zásluhou dvou koaličních stran – nejen Hnutí ANO, ale i KDU-ČSL. Konkrétně uvedl:

„Klíčovou roli v prosazení zákona o registru smluv mělo Hnutí ANO a KDU – ČSL. Andrej Babiš, ať už se to někomu bude líbit nebo ne, se zásadním způsobem o registr smluv zasazoval jak v rámci své strany, tak v rámci koalice.“

Prezident Zeman ve výroku očividně naráží na prohlášení prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše z tiskové konference 1. prosince 2017, ve kterém akademik vyjádřil obavu z ovlivňování voleb v České republice zahraničními vlivy.

„Já jsem přesvědčen, že i v případě našich parlamentních voleb docházelo, a vlastně i dochází stále, k ovlivňování názorů naší veřejnosti ze strany médií a serverů, které jsou propojeny s ruskou tajnou službou. Já o tom osobně nemám pochyb.“

Drahoš očekává ovlivňování i nadcházejících prezidentských voleb. Bezpečnostní informační služba ústy svého ředitele Michala Koudelky však ještě téhož dne zareagovala tiskovou zprávou.

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým, byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova. BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.“

Zeman tedy říká, že BIS prohlašuje, že k žádnému ovlivňování nedošlo. To ovšem BIS netvrdí, konstatuje pouze, že o nezákonné manipulaci nemá informace, což je obsahově značně jiné tvrzení. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Vzhledem k tomu, že Česká republika vstoupila do Evropské unie referendem, by měla užít stejného nástroje i pro případ vystoupení. Pro vyhlášení „vstupního“ eferenda bylo nutné schválit speciální ústavní zákon o referendu, který dovolil vyhlásit referendum pouze o vstupu do EU. Z tohoto důvodu by nemělo být možné svolat referendum o vystoupení pomocí obecného referenda, tedy zákona, který by předkládal obyvatelstvu zákony či předpisy ke schválení nebo zamítnutí.

Znění ústavy však teoreticky připouští možnost vystoupení z EU prostřednictvím hlasování Parlamentu.

Obecné náležitosti vystoupení členského státu z EU upravuje článek 50 Smlouvy o Evropské unii, který stanovuje možnost vystoupení členského státu z Evropské unie pouze v souladu s ústavními předpisy příslušného členského státu.

Český právní řád však proces vystoupení z EU výslovně neupravuje. Je nepochybné, že případné oznámení Evropské radě o vystoupení přísluší vládě jako vrcholnému orgánu moci výkonné, zastupujícímu Českou republiku v mezinárodních vztazích. Vláda samotná však, vzhledem k dopadům, o vystoupení z Evropské unie rozhodnout nemůže.

Z hlediska ústavního práva je pak třeba zmínit, že Evropská unie je mezinárodní organizací, na kterou byly přeneseny určité pravomoci orgánů ČR. Unijní smlouvy (účinné v ČR na základě Smlouvy o přistoupení) jsou pak mezinárodními smlouvami podléhajícími režimu podle článku 10a Ústavy.

Pro tyto smlouvy platí oproti běžným mezinárodním smlouvám speciální režim schválení – ten spočívá buď v podmínce souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a přítomných senátorů, nebo souhlasu vysloveného v referendu konaném na základě ústavního zákona (tímto způsobem Česká republika vstoupila do EU).

V případě vystoupení z EU by musel být vypovězeny i unijní smlouvy. Vzhledem k tomu, že podmínky odstoupení od mezinárodní smlouvy jsou obdobné podmínkám pro její schválení (což potvrzují i oba jednací řády komor Parlamentu), musely by být pro odstoupení od unijních smluv splněny tytéž podmínky.

Ústava tak připouští možnost vystoupení jak hlasováním v Parlamentu, tak referendem. Vzhledem k tomu, že Česká republika vstoupila do Evropské unie referendem, jeví se jako legitimnější volbou z EU referendem také vystoupit. Pravdou však je, že referendum o vystoupení z EU by muselo být ústavně svoláno – nemohlo by se jednat například o obecné referendum.

Je pravdou, že fenomén radikalizace mladých lidí ve francouzských věznicích skutečně existuje. Například The Guardian uvádí, že přibližně 60 % vězňů ve francouzských věznicích, které se dlouhodobě potýkají s přeplněním, tvoří muslimové, mezi nimiž je určitý počet muslimských radikálů. Extrémistické názory se pak mohou rychleji šířit například v důsledku izolace.

Radikalizace ve vězení se dává do spojitosti například s útokem Chérifa Kouachiho, jenž napadl redakci týdeníku Charlie Hebdo, či v případu Mehdiho Nemmouche, jenž v roce 2014 zaútočil na židovské muzeum v Bruselu.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Drahoš se k migraci vyjadřuje od začátku své kampaně, a to po celou dobu takovými slovy, jaká uvádí ve svém výroku.

Již v dubnu 2017 se Drahoš vyjádřil pro info.cz ke třem aspektům tématu migrace (video od 21:00):

• Ekonomičtí migranti přijímáni být nemají, mají se vracet obratem zpět.
• Žádosti o azyl mají být posuzovány individuálně.
• Zavedení kvót na přijímání uprchlíků odmítá.

Zcela stejně se Drahoš vyjádřil o pár dní později pro server Lidovky.cz.

V červnu 2017 se Drahoš opět vyjádřil k tématu migrace pro iDNES.cz. Tentokrát uvedl pět bodů.

• Lépe hlídat vnější hranici EU.
• Lépe kontrolovat příchozí migranty.
• Omezit hrozbu teroristických útoků lepší prací bezpečnostních složek.
• Snížit počet příchozích podporou budování infrastruktury v zemích, odkud migranti přicházejí.
• Nezavádět kvóty.

I když kvóty Drahoš odmítá, vyjádřil se, že „přijmout tady nějakých 2600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém (...)Otázka je, jak budou po jedněch migračních kvótách následovat další. Určitě v desetimilionovém množství nemůže být problém mít tady, myslím, že podle těch kvót, ke kterým jsme se zavázali, že to je asi dva tisíce, dva a půl tisíce migrantů, ale to ten problém neřeší.“

Své názory na migraci Drahoš uvádí i na svém webu. Opakuje výše uvedené zásady a rozšiřuje je o některé další:

• Při příchodů migrantů do Evropy je třeba se ptát na jejich názory, na hodnoty a normy, které migranti vyznávají (např. rovnost mužů a žen, tolerance, respekt k lidským právům). Migrant, jehož hodnoty nejsou slučitelné s hodnotami Evropy, nemá v Evropě co pohledávat.

Drahoš vyjadřuje pochopení pro lidi, kteří mají z příchozích migrantů strach. Zároveň je i signatářem výzvy Vědci proti strachu a lhostejnosti, která se staví proti nárůstu xenofobie ve společnosti v souvislosti s migrační krizí. V té se neuvádí, že by sem lidé měli přicházet, resp. že bychom je měli vítat. Akcentuje naše mezinárodní závazky a apeluje na politickou scénu, aby nevyužívala krize k nahánění populistických bodů.