Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, v žádném z posledních roků výše dividend do zahraničí nepřekročila 290 miliard, Farského číslo je tak výrazně nadsazené.

V roce 2016 z České republiky odešlo do zahraničí 288,7 mld. Kč na dividendách. To je oproti roku 2015 nárůst o 62,5 mld. Kč. Celkem odliv dividend do zahraničí v roce 2016 představoval 8,4 % HDP.

Výrok Jana Farského je nutno rozdělit na dvě části. První se týká volebního programu STAN a druhá přístupových jednání pro zavedení eura.

V rámci volebního programu má strana Starostů a nezávislých k přijetí eura následující bod: „Stanovíme podmínky, za kterých ČR vydá definitivní politické rozhodnutí o konkrétním termínu vstupu do ERM II a následně do eurozóny. Naše mezinárodní závazky nezpochybňujeme.“ Tuto část tedy hodnotíme jako pravdivou.

Co se týče přístupových jednání do eurozóny a přijetí eura, Česká republika se v rámci vstupu do EU zavázala (.pdf, str. 2), že zavede euro. Termín, kdy k tomu dojde, ale určí vláda a v současné době datum není stanoveno. Hlavní podmínkou je splnění Maastrichtských konvergenčních kritérií.

Jedná se o kritéria cenové stability, stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb a účasti v mechanismu směnných kurzů. Česká republika aktuálně plní (.pdf, str. 7–8) všechna z nich, kromě účasti v mechanismu směnných kurzů, tzv. ERM II, do kterých se musí zapojit po dobu minimálně dvou let.

Dosavadní pozice české vlády k zapojení do tohoto kurzového uspořádání vychází z názoru, že na účast v mechanismu ERM II je nutno pohlížet pouze jako na bránu umožňující přistoupení k eurozóně a nikoli jako na optimální formu kurzového režimu pro českou korunu. Zapojení do ERM II lze proto očekávat až v okamžiku, kdy si vláda vyjasní vhodné načasování vstupu do eurozóny.

Podle vyhodnocení jak Evropské komise (.pdf, str. 7), tak i ministerstva financí (.pdf, str. 8) ale Česká republika aktuálně není připravena vstoupit jak do ERM II, tak do eurozóny. Pokud by se tak ale rozhodla, ovlivňuje ji jen periodicita vyhodnocování konvergenčních kritérií Evropskou komisí, která zpracovává zprávy co dva roky. Jinak je proces naplánován tak, aby stát mohl přijmout euro 1. ledna následujícího roku od data, kdy o to požádá.

I s přihlédnutím na nutnou změnu legislativy a jednání nové vlády, které by následovalo, než by podobné rozhodnutí bylo přijato, hodnotíme odhad Jana Farského v horizontu tří až čtyř let jako reálný.

Situaci týkající se insolvenčních problémů v ČR popsal Farský poměrně přesně. Jedním z příkladů je Zbyněk Frolík a jeho podnik Linet, zabývající se výrobou nemocničních lůžek. Tato firma se přesunula do Nizozemska, Frolík jako důvod uvedl nestabilitu českého právního prostředí. Dalším podnikatelem, který svůj byznys přesunul do Nizozemí, je Pavel Juříček a Brano Group. Ten koupil firmu Mora Top a kvůli problémům s insolvenčním správcem přišel vlastník o desítky milionů korun. Firma byla vytunelována offshorovou společností se sídlem na Gibraltaru, ovládanou menšinovým společníkem Mora Top.

Jedním z novějších případů může být podnikatel Petr Sisák a jeho chemička Via Chem. V souvislosti s touto kauzou bylo obviněno 14 lidí včetně insolvenčního správce Ivana Haly.

Praktiky konkurzní mafie potvrzuje i zpráva ministerstva vnitra. Na základě falešné pohledávky je na firmu uvalen konkurz, soudce nebo insolvenční správce potom ze společnosti vyvádí peníze.

Petr Fiala skutečně do předčasných voleb na podzim 2013 vedl kandidátku ODS v Jihomoravském kraji, aniž by byl členem občanských demokratů.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, a to i přes spíše negativní hodnocení Mirka Topolánka ve zmíněné knize. Petr Fiala popisuje své legitimní postoje, jde tedy o jeho názor na danou osobu. Je ovšem faktem, že ve svém zamyšlení uvádí u expředsedy a expremiéra i pozitivní prvky - např. jeho velký politický talent či schopnost získávat lidi na svou stranu.

Poslanec Fiala se ve své knize o období vlády Mirka Topolánka zmiňuje. Hodnotí jej však převážně negativně, a to zejména druhou část jeho vlády od voleb v roce 2006 do odvolání Topolánka v roce 2010. ODS se podle něj stala nesrozumitelnou a byla spojována s korupčními aférami.

Petr Fiala se v knize Profesor na frontové linii (sestávající z rozhovorů předsedy ODS na určitá témata) vyjádřil mj. i k bývalému předsedovi Mirku Topolánkovi a podobě ODS za jeho vedení. Věnuje se mu zejména v kapitole Politolog politikem, dále se o něm zmiňuje ještě v části Kauzy Nagyová a přelom 1 epochy a Listopad 1989: zlom a kontinuita.

Poslanec Fiala v knize Mirka Topolánka popisuje jako „spontánního, neprofesorského, neintelektuálního a jaksi lidově robustního...“ a dále se vyjadřuje k některým událostem, jejichž hlavním účastníkem byl právě Topolánek. Zmiňuje volbu předsedy ODS v roce 2002, volby v roce 2006 či propad preferencí v roce 2008.

Co se týče pozitiv Mirka Topolánka, Fiala v knize ocenil „jeho velký politický talent, neústupnost a schopnost získat lidi na svou stranu“. Zejména z těchto důvodů podle něj porazil v roce 2002 v souboji o post předsedy ODS Petra Nečase a v dalších volbách v roce 2006 získal pro ODS rekordní výsledek v podobě 35 % hlasů. Úspěch ve volbách v roce 2006 však dílem připisuje i dalším osobnostem ODS, jako např. krajským hejtmanům.

Mezi negativní jevy období vlády Mirka Topolánka zařadil Fiala „vpuštění ekonomických zájmů do politiky“, které se projevovalo postupným objevováním „kmotrů“ (za užívání tohoto termínu Fiala Topolánka také kritizuje) a které se za jeho předchůdce Václava Klause neobjevovalo.

Mediálně vděčným tématem se stal výrok Petra Fialy o podobě Topolánkovy ODS jako „buranské strany,která se točí kolem bohatství a starosti lidí ji nezajímají“, což podle Fialy vyústilo i ve ztrátu podpory intelektuálů.

Topolánka v knize viní dále za propad v krajských volbách v roce 2008 - podle současného předsedy se totiž stala ODS nesrozumitelnou. Další výtka směruje na rezignaci Topolánka na poslanecký mandát v roce 2009 v reakci na hlasování ČSSD proti rozpuštění sněmovny.

Konec Topolánkova předsednictví pak Fiala označil jako „takovou agónii“, kdy začaly vyplouvat na povrch korupční aféry související s Alešem Řebíčkem a Markem Dalíkem. Podle Fialy nebylo pokračování Topolánka v čele ODS do dalších voleb možné. Rozhovor Mirka Topolánka pro časopis Lui pak označuje pouze jako záminku pro jeho zbavení. ODS před nástupem Petra Nečase v roce 2010 Fiala označil jako stranu, která nebyla v kondici.

Všechny uskutečněné volby do dolní komory měly od devadesátých let pouze dva vítěze, ODS nebo ČSSD. Tyto dvě strany dominovaly stranickému systému až do voleb v roce 2010. Vrchol dvoustranické hegemonie přišel po parlamentních volbách v roce 2006, kdy obě strany získaly dohromady 155 z 200 mandátů, o čtyři roky dříve ODS s ČSSD utržily celkem 128 mandátů.

Ve volbách v roce 2002 získali občanští demokraté 24,47 % hlasů, které pro stranu znamenaly 58 mandátů. Ve volbách však s 30,2 % zvítězila ČSSD, a občanští demokraté tak strávili čtyři roky v opozici. Sociální demokraté utvořili vládu s koalicí stran KDU-ČSL a US-DEU. Čtvrtou parlamentní stranou tehdy byli komunisté.

O čtyři roky později, tj. v roce 2006, dosáhla ODS historického úspěchu, když ve volbách zvítězila se ziskem 35,38 % a po volbách zasedlo ve sněmovně v jejích barvách 81 poslanců. Křehkou koalici s občanskými demokraty tvořilo 13 lidoveckých a šest poslanců ze Strany zelených. Do opozičních lavic usedli sociální demokraté a komunisté.

Z výše uvedeného vyplývá, že v roce 2006 dosáhla dvoustranickost systému svého vrcholu, dvě nejsilnější strany si rozdělily přes 3/4 všech poslaneckých křesel.

Rozpad tradičního stranického systému ilustruje zisk ODS v posledních uskutečněných volbách v roce 2013, kdy se strana, která v roce 2006 získala přes 35 % hlasů, musela spokojit se ziskem pouhých 8 %.

V programu pro letošní parlamentní volby ODS v kapitole věnující se zahraniční politice skutečně uvádí, že „... za klíčové považujeme členství v NATO a v Evropské unii.“

Svůj vztah k EU ODS v tomto programu charakterizuje jako konzistentní - není prý naivně eurooptimistickou ani radikálně euroskeptickou stranou. Dále uvádí: „Členství v EU je geopoliticky i ekonomicky jedinou realistickou možností, jak ukotvit naši exportně orientovanou zemi v politickém i ekonomickém prostředí evropského kontinentu.“

Na své programové konferenci v dubnu letošního roku ODS veřejnosti představila analýzu Silné Česko v Evropě 21. století (.pdf), která se věnuje pozici ODS vůči Evropské unii.

V tomto dokumentu strana například uvádí, že „ODStaké nikdy nepožadovala vystoupení z EU...“ (str. 4) a dále, že „EU je především společenstvím členských států, které má sloužit prosazování jejich zájmů. Evropská integrace nenía nesmí být cílem sama o sobě.“ (str. 4)

Jiným názorem, než jaký oficiálně zastává strana, je známý Václav Klaus mladší, který minimálně jednou k vystoupení z EU Česko vyzval. Učinil tak na svém facebookovém profilu 22. 7. 2016. Klaus ml. zde mimo jiné uvedl: „Nevidím jinou cestu než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme.“

Předseda strany Fiala pak na Klausovu výzvu reagoval pro zpravodajský server iDNES.cz slovy, že „ODS je demokratická strana, naši členové vyjadřuji různé názory, a proč ne? Tak to má být. Politika ODS je ale jasná a jednotná. Z EU neodcházíme, chceme ji reformovat, bezpečnost je dnes priorita“.

Andrej Babiš hovořil o svých představách týkajících se volebního systému a koaličního vládnutí například 2. 9. 2015 v rozhovoru pro rádio Impuls, kde uvedl (v čase 9:30): „Koaliční vládnutí je samozřejmě problém... Já si myslím, že by měl být většinový (volební, pozn. Demagog.cz) systém, to znamená měla by vládnout jedna strana.“ Dne 10. října letošního roku Babiš na svém facebookovém profilu napsal: „Ano, ve volbách chceme zvítězit natolik, že nebude možné sestavit vládu ostatních stran proti nám.“ Jak vyplývá z výše uvedeného, Andrej Babiš skutečně projevuje určité sympatie k modelu jednobarevné vlády, lze tedy předpokládat, že by takovou možnost upřednostnil. Pro úplnost je však třeba dodat, že hovoří i o konkrétních možnostech koaličního vládnutí po letošních říjnových parlamentních volbách.

Například v rozhovoru pro zpravodajský server ČTK České noviny uvedl, že by si dovedl představit spolupráci s Piráty nebo některými dalšími stranami.

Zástupci ODS v různých rozhovorech na téma prezidentských voleb, lépe řečeno vyslání vlastního kandidáta do prezidentských voleb, nevyslovili žádné konkrétní jméno. Její představitelé na dotazy novinářů odpovídají, že budou o této věci mluvit až po volbách do Poslanecké sněmovny.

V červenci 2017 například Jaroslav Kubera v rozhovoru pro Lidové noviny naznačil, že by se prezidentského klání zúčastnil, dodal ovšem, že případnou kandidaturu oznámí až po volbách do Poslanecké sněmovny.

Podobně odpověděli na rozhovor pro Aktuálně.cz také Miroslava Němcová nebo Petr Fiala v rozhovoru pro Týden.cz, tedy že strany obecně čekají na výsledky parlamentních voleb a těmi prezidentskými se budou zabývat po nich.

Žebříček Doing Business sestavuje World Bank v současnosti ve 190 ekonomikách světa. Tento žebříček se zaměřuje na malé a střední podniky a přívětivost podnikatelského prostředí. Hodnotí „jednoduchost“ podnikání, právní předpisy, regulační opatření ve státě a prosazování obchodních pravidel.

IndikátorDistance to Frontier měří v průběhu delšího časového období celkovou úroveň regulací v podnikatelském prostředí v dané ekonomice. Pomocí benchmarkingu zachycuje rozdíl mezi danou ekonomikou a nejlepším výsledkem v historii měření.

V celkovém hodnocení Doing Business Česká republika oproti loňskému roku poskočila o 0,28 % bodů, hodnocení pro rok 2017 je 76,71. V roce 2014 bylo celkové hodnocení 71, 66. Celkově se tak dá říci, že došlo ke zlepšení přívětivosti v podnikatelském prostředí. Hodnocení nabízí i přehled kroků, které se udály v podnikatelském sektoru. Většina z nich je hodnocena kladně.

UkazatelPaying taxes má v letošním roce 80,69 bodů (Distance to Frontier), v roce 2016 to bylo 80,50. V roce 2014 byla ČR hodnocena 75,74 body. Daňový systém kritizuje i NKÚ, který zkoumal správu daně z příjmů fyzických osob v letech 2012–2015. S ituaci považuje za nepřehlednou, negativní dopad na hodnocení má celkové množství odpočitatelných položek a slev na dani a jejich rozšiřování nebo naopak rušení. Složitost daňového systému vytýká ČR i Evropská komise, podle níž bylo přijato málo opatření zjednodušujících daně či snižujících náklady spojené s placením daní.

Zpráva z Evropské komise zmiňuje i přílišnou byrokracii, což je spojeno i s celkovou zaostalostí Česka v oblasti využívání elektronizace správy. Na druhou stranu např. MPO zavedlo kroky ke snížení administrativní zátěže (.pdf, str. 26). Byrokracii jistě nezavedla tato vláda, jde o postupně budovaný nárůst administrativy.

Počet státních zaměstnanců dlouhodobě roste, jak uvádí jedna z našich předchozích analýz. Od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 tisíc. Toto číslo se skutečně jeví jako vysoké, v procentuálním vyjádření jde o 6,8% nárůst oproti roku 2014.

S dálnicemi je situace poněkud komplikovanější. Nových kilometrů dálnic je celkem 25. Konkrétně jde o úseky:

D3: 0309/III Borek – Úsilné (zprovozněno 27. 9. 2017) – 3,2 km

D4: Skalka – II/118 (zprovozněno 4. 10. 2017) – 4,8 km

D8: 0805 Lovosice – Řehlovice (zprovozněno 17. 12 .2016) – 12,5 km

D11: 1105-2 Osičky – Hradec Králové (zprovozněno 21. 8. 2017) – 4,4 km

Již dříve jsme však ověřovali situaci týkající se dálnic. V roce 2014 nebyla plánována žádná nová dálnice. Postupně však došlo k výstavbě nových úseků, např. u Hradce Králové, která byla zdržena problematickým vykupováním pozemků.

Podtrženo, sečteno - daňový systém je považován za komplikovaný, v tom má Petr Fiala pravdu. Nemýlí se ani v kritice přílišné byrokracie. Došlo i ke zvýšení počtu státních zaměstnanců. Podnikatelské prostředí je však navzdory jeho tvrzením vcelku přívětivé a nestavění dálnic je problémem, který začal již dříve, než současná vláda nastoupila.