Přehled ověřených výroků

Jiří Drahoš mluví o situaci z roku 2009, kdy Akademii věd (AV) hrozily zásadní rozpočtové škrty. Po řadě protestů, mediálních vyjádření i jednání k nim nedošlo, příčemž Drahoš byl přímým účastníkem těchto jednání. Oznámení o umenšení škrtů veřejně zaznělo po jeho schůzce s tehdejším předsedou vlády Fischerem – je tedy pravda, že jeho snaha o zmírnění škrtů byla úspěšná. Nehodnotíme však, zda škrty byly snahou o likvidaci Akademie – byly důsledkem ekonomické krize a reformy financování vědy; vědci o likvidaci mluvili, avšak tuto část nelze posoudit. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný, neboť zda měla být Akademie věd zlikvidována, takový úmysl nejsme schopni doložit. Jde spíše o subjektivním dojem Drahoše.

V dané věci šlo o situaci ohledně rozpočtu pro vědu na rok 2010 (s výhledem na 2011 a 2012), za Fischerovy úřednické vlády, konkrétně po usnesení vlády z 29. července 2009. Příprava reformy ale začala již s Topolánkovou vládou: v průběhu ledna 2008 byla schválena východiska reformy a v březnu pak dokument o samotné reformě.

Na to pak navazovala první Metodika hodnocení výsledků výzkumu, která byla v souladu s touto reformou. Vláda Mirka Topolánka padla v březnu 2009 a nahradila ji Fischerova vláda.

Tato reforma provádí hodnocení výsledků (například publikací, patentů, článků, softwaru atd.) konkrétní instituce převodem na jednotnou numerickou škálu (jde tedy o kvantifikaci vědeckých výstupů). Reforma též zavedla Technologickou agenturu a část peněz měla být alokována do výzkumu pod ministerstvy, hlavně ministerstva průmyslu. Tuto metodiku považovali vědci za nesprávně postavenou, navíc zvýhodňující aplikovaný výzkum.

Akademie protestovala a tehdejší předseda Drahoš je označoval za likvidační. Proti návrhu rozpočtu se stavěly také další výzkumné organizace, jako Rada veřejných výzkumných institucí aplikovaného výzkumu nebo Učená společnost České republiky. Proti škrtům na vědu také probíhaly demonstrace. Vědci považovali reformu za likvidační pro základní výzkum, hlavně pro Akademii věd. Jiří Drahoš mluvil o krizi ve financování vědy například ve svém projevu na zasedání Akademického sněmu AV v roce 2010, z čehož je patrné, že situace trvala delší dobu a spíše eskalovala.

Původní plán rozpočtu z roku 2009 počítal s dvacetiprocentním poklesem rozpočtu Akademie věd. Zejména ale návrh počítal s dalším, postupným krácením výdajů pro AV. Z výdajů ve výši 5,8 miliardy, které AV měla rozpočtovány pro rok 2009, šlo o snížení až na 2,8 miliardy v roce 2012. To se nakonec nestalo.

Předseda Drahoš vedl jednání s premiérem Fischerem a dosáhl výrazně menšího snížení rozpočtu, než bylo v plánu, a vláda též upustila od návrhu snižovat rozpočet v dalších letech. Toto jednání se uskutečnilo 30. července 2009 a premiér Fischer po něm uvedl, že vláda škrt vůči AV sníží o půl miliardy korun oproti své původní představě. Pokud budeme sledovat, jak se v daných letech vyvíjel rozpočet AV (viz graf), je zjevné, že se sice snížil právě v daném roce a postupně mírně klesal, nedošlo ovšem k výraznému seškrtání rozpočtu až na polovinu, jak bylo původně zamýšleno.

Nejvyšší kontrolní úřad v rámci jím prováděných kontrol zjistil nesrovnalosti ve vedení účetnictví a porušování pravidel při zadávání veřejných zakázek, ke kterým alespoň částečně došlo i za doby vládnutí současné vlády. Lze tak hovořit o plýtvání peněžními prostředky, k rozkrádání však nedošlo.

Nejvyšší kontrolní úřad je jednou z ústavních institucí, jeho úkolem je kontrola hospodaření státních orgánů se státním majetkem. Mezi kontrolované orgány patří mj. i ministerstva, přičemž médii za poslední rok proběhlo několik zpráv o chybách v účetnictví jednotlivých ministerstev.

Nesrovnalosti v účetnictví však neznamenají, že se na ministerstvech rozkrádá majetek. Znamená to pouze, že ministerstva porušila určité předpisy týkající se účetnictví, na což odkazují i konkrétní kontrolní zprávy NKÚ, ku příkladu u ministerstva financí jde o hned o několik porušení (.pdf, str. 15, 19, 20, 21, 23).

NKÚ se kromě účetnictví zabýval v předloňském a loňském roce náklady na nákup (.pdf, str. 2) kancelářských potřeb, školení, úklidu a oprav motorových vozidel u ministerstev obrany, práce a sociálních věcí a zemědělství. V tomto případě zjistil četná porušení předpisů o zadávání veřejných zakázek (.pdf, část III., str. 4–11). Kontrolováno bylo období 2013–2014, vzhledem k nástupu současné vlády se jí nákupy z roku 2013 netýkají.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se posléze v tiskové zprávě (.pdf) ohradilo, že ceny za zakázky byly vyjednány předchozím vedením resortu a již v roce 2016, kdy úřad kontrolu provedl, se náklady za služby na ministerstvu výrazně snížily (.zip, druhá část). Zakázky ani vyjádření ostatních ministerstev se nám nalézt nepodařilo.

Závěry NKÚ tak podávají důkaz o „mrhání“ peněžními prostředky, ke kterým částečně docházelo i za úřadování současné vlády, termín rozkrádání však není na místě. Kontroloři NKÚ mají jako členové státního orgánu povinnost oznámit orgánům činným v trestním řízení okolnosti nasvědčují spáchání trestného činu a orgány činné v trestním řízení mají povinnost stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví. Vzhledem k tomu, že za tato porušení nebyl trestně stíhán jediný člen ministerstva, nelze hovořit o rozkrádání.

Petr Fiala skutečně do předčasných voleb na podzim 2013 vedl kandidátku ODS v Jihomoravském kraji, aniž by byl členem občanských demokratů.

Na webových stránkách Michala Horáčka dnes již není možné dohledat minulá setkání s konkrétními daty, kdy setkání proběhla.

Obdobný výrok Michala Horáčka jsme ověřovali 7. července, tehdy měl na svých stránkách záložku „kde se potkáme“, která kromě budoucích setkání s daty obsahovala také mapu se zanesenými místy setkání minulých. Už tehdy ale všechny ukončené zastávky Horáčka nebylo možné identifikovat podle data.

V minulých měsících se ale struktura webových stránek Michala Horáčka změnila. V sekci „kde se potkáme“ nalezneme nově pouze budoucí setkání a jejich lokalizaci na mapě. Dále je zde dostupná záložka „navštívená místa“, která obsahuje pouze výčet měst bez jakékoliv reference ke konkrétnímu datu. V této sekci je zmíněno dohromady 224 míst. Je tedy možné, že některé obce navštívil Horáček opakovaně, resp. v nich navštívil více akcí. Souhrnné číslo ovšem není dostupné, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Prezident může udělit milost podle Ústavy České republiky čl. 62 písm. g): „Prezident republiky odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení“ a dále čl. 63 písm. j): „Prezident republiky dále nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.“ Udělení milosti prezidentem vyžaduje buď spolupodpis předsedy, nebo pověřeného člena vlády.

V rámci tohoto výroku hodnotíme pouze to, zda Babiš skutečně ve svých veřejných vystoupeních a prezentacích akcentoval otázku rušení místních zastupitelstev.

Už na konci léta prohlásil předseda lidovců, že v případě, bude-li Andrej Babiš obviněn, jeho strana by s ním do vlády nešla. Svoje stanovisko potvrdil o pár dní později v rozhovoru pro Právo.

Pokud tedy přistoupíme na otázku moderátora Jindřicha Šídla, že by lidovci šli do vlády s hnutím ANO, ve kterém by nefiguroval jako ministr či premiér Andrej Babiš, nesmělo by ANO jít do do koaličního vyjednávání bez podmínky rušení místních zastupitelstev, jak Babiš píše ve svém díle O čem sním, když náhodou spím (. pdf) . Zmiňuje se o tom na straně 127 v části o silných radnicích řízených přímo volenými starosty. K úloze obecních zastupitelstev se vůbec nevyjadřuje. Absenci obecních zastupitelstev ve své vizi pak potvrdil i v rozhovoru pro Lidovky.cz.

„AB: Ale v rámci prvků přímé demokracie jsem myslel především na to, abychom tak, jak volíme prezidenta, volili starosty a primátory.LN: Jenom starostu, nikoho dalšího?
AB: Na radnici by byli úředníci, hlavní slovo by měl starosta, který by tam přišel a normálně by to řídil.
LN: Kdo by ho kontroloval, kdyby nebylo zastupitelstvo?
AB: Voliči.“

Při prezentaci své knihy pak (čas 07:05) Babiš pronesl: „Starosta, kterého budeme volit přímo jako prezidenta, tzn. obec, město, žádná koalice, žádní radní, jsou tam úředníci a lidi si zvolí starostu a ten bude mít obec jako rodinou firmu.“

Touto odpovědí tedy zcela jasně říká, že pozice starosty by měla být dominantní. Na straně 128 si pak ve své knize Babiš pokládá otázku, zda jsou třeba i krajská zastupitelstva.„Myslím, že by stálo za to odstartovat diskusi, jestli fakt potřebujeme kraje a jejich samosprávy.“

Pokud začneme údajnou proislámskou orientací strany, v usnesení z roku 2015 se k tomuto tématu dočteme: „KDU-ČSL rozlišuje mezi islámem jako náboženstvím a politickým islámem jako ideologií, která nese prvky neslučitelné s demokracií a lidskými právy. Evropská nemuslimská většina musí vést s muslimskou menšinou neustálý dialog, vycházející ze zdůraznění evropských hodnot. V tomto dialogu musíme důsledně rozlišovat mezi islámem jako náboženstvím a politickým islámem jako státní ideologií.“ Zároveň strana odmítá toleranci politického islámu a vyzývá k trvání na evropských hodnotách.

Vrátíme-li se k výroku, že KDU-ČSL je stranou proimigrační, tak pohledem do jejich volebního programu (.pdf) můžeme toto tvrzení vyvrátit. Na straně 11 je řešena problematika uprchlíků a migrační vlny. Doslova se zde uvádí:

„Jednu z priorit české evropské a zahraniční politiky spatřujeme v regulaci migračních toků a eliminaci ilegální migrace.“ „Podporujeme užší spolupráci členských států EU při ochraně vnějších hranic a zajištění vnitřní bezpečnosti EU.“ „Podpoříme reformu společné azylové politiky s cílem stabilizovat země v evropském sousedství a efektivní návratovou politiku.“ Usnesení předsednictva KDU-ČSL ze začátku loňského roku taktéž potvrzuje, že lidovci považují migrační a uprchlickou krizi za problém. Odmítali rovněž kvóty přerozdělující uprchlíky mezi zeměmi EU.

Další část výroku se týká otevřené podpory kancléřky Angely Merkel. KDU-ČSL a kancléřčina CDU-CSU k sobě mají logiky blízko už svým ideovým zaměřením. Jsou také společně v jedné frakci Evropského parlamentu, klubu Evropské lidové strany. V minulosti (rok 2009) napsala Angela Merkel list tehdejšímu předsedovi KDU-ČSL Cyrilu Svobodovi, v němž mu vyjádřila svou podporu.

Dle slov Ivana Gabala (poslanec, nestraník zvolený a opět kandidující za KDU-ČSL), publikovaných v článku týdeníku Respekt (a na webu lidovců) 2. října 2017, citujeme:„... zásluhou Pavla Bělobrádka nebo europoslance Pavla Svobody se nám podařilo velmi sblížit s CDU Angely Merkel. Pozoruju v tomto směru cestu od katolické uzavřenosti ke křesťanské otevřenosti.“

Člen české vlády byl poprvé na sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutche Landsmannschaft Bundesverband) v roce 2016. Jednalo se tehdy o ministra kultury Daniela Hermanna. V letošním roce se sjezdu kromě Daniela Hermanna zúčastnil také vicepremiér Pavel Bělobrádek, nikoli ovšem jako reprezentant vlády, ale pouze lidovecké strany. Zmínění politici se na sjezd ovšem nejezdí radit, jedou na společenské setkání sudetských Němců a Čechů za účelem upevnění vzájemných vztahů a překonání křivd z minulosti (týkajících se vyhnání těchto Němců z území Československa po druhé světové válce). Tyto návštěvy tak mají čistě symbolický význam vzájemného smíření.

Horáček přišel 14. září 2017 s návrhem na odpuštění penále z dluhů fyzických osob vůči státu. Návrh se tedy netýká dluhů samotných, ale pouze penále za nezaplacené dlužné částky a pojistného.

Odpuštění by se mělo týkat těch, kteří „jsou rozhodnuti svůj dluh uhradit“, a probíhalo by tak, že by lidé v konkrétním termínu „mohli uhradit svůj dluh bez pokuty“.

Toto se tedy netýká dluhů mezi soukromými osobami.

Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii schválila vláda 24. března 2014 a souhlas s ratifikací vydal 27. srpna také Senát.

Přesto zůstává smlouva stále neschválená, chybí ratifikace poslanci a také prezidentem. Koalice má v Poslanecké sněmovně většinu, smlouvu mohla schválit během celého volebního období. Prozatím prošel dokument pouze prvním čtením, které proběhlo již v roce 2014. Vláda měla tedy fakticky tři roky času prohlasovat smlouvu ve druhém čtení.

U mezinárodních smluv jsou v Poslanecké sněmovně pouze dvě čtení a čistě teoreticky je možné, že se smlouva stihne projednat ještě během září. Prozatím se tak ovšem nestalo, závazek tak hodnotíme jako nesplněný. Vláda sice danou smlouvu schválila, bez ratifikace jde ovšem pouze o deklaratorní postoj.

Účelem smlouvy je posílit hospodářský pilíř Hospodářské a měnové unie. K tomu má dojít prostřednictvím tří opatření: zpřísnění rozpočtové kázně, posílení koordinace hospodářských politik a zlepšení správy eurozóny. Jedná se například o zajištění vyrovnaného nebo přebytkového veřejného rozpočtu.

Fiskální pakt v současnosti znamená hlavně možnost České republiky účastnit se na vybraných jednáních summitů eurozóny. Závaznost plnit fiskální pakt však mají jenom státy platící eurem.

Jiří Drahoš je podle volbeních modelů několika agentur na druhém místě za Milošem Zemanem, má také druhý nejvyšší volební potenciál.

Ve volebním modelu listopadového průzkumu agentur Kantar TNS a MEDIAN, kterého se zúčastnilo 1500 respondentů, Jiří Drahoš získal pro první kolo podporu 30,5 procent a umístil se na druhém místě (.pdf, str. 5) právě za Milošem Zemanem. Třetí skončil s šestnácti procenty Michal Horáček. Dodejme, že volební model je konstruován na základě odpovědí těch lidí, kteří nevylučují účast, uvedli kandidáta a jsou alespoň do určité míry rozhodnuti o své volbě.

Nejvyšší volební potenciál (.pdf, str. 5) měl podle tohoto výzkumu opět Miloš Zeman (45 %), druhý byl Jiří Drahoš (40,5 %) a na třetím místě skončil Michal Horáček (28,5 %). Potenciál ukazuje, kolik lidí uvažuje o volbě kandidáta (jde tedy o vyšší číslo než v modelu).

Také říjnový průzkum CVVM (.pdf) ukázal, že Miloš Zeman vede ve voličských preferencích, a to s 34 %. Na druhém místě se objevil opět Jiří Drahoš s 22 % (.pdf, str. 5). Třetí Michal Horáček získal podporu u třinácti procent respondentů. Voličské preference zde ukazují, kolik lidí z těch, kdo plánují jít volit, preferuje toho kterého kandidáta. Zahrnuti jsou zde i ti, kteří nejsou rozhodnuti.

Říjnový výzkum agentury MEDIAN pro Seznam.cz také ukázal, že Jiří Drahoš je nejvážnějším protikandidátem Miloše Zemana, a to dlouhodobě. MEDIAN sestavoval volební model pro druhé kolo prezidentských voleb, kde je vidět, že pozice Drahoše a Zemana je poměrně vyrovnaná (nicméně voliči Miloše Zemana jsou silněji rozhodnutí, že jej budou volit).

Zdroj: Median (.pdf, str. 15)

Za nejvážnějšího vyzyvatele Miloše Zemana označuje Jiřího Drahoše i projekt Kdovyhrajevolby.cz, který ve svém modelu kombinuje průzkumy veřejného mínění a sázkové kurzy. K 6. prosinci měl aktuální pravděpodobnost zvolení nejvyšší Jiří Drahoš (43,7 %), druhý byl Miloš Zeman (43,15 %), na třetím místě se umístil Michal Horáček (5,79 %) následovaný Mirkem Topolánkem (5,26 %).