Přehled ověřených výroků

Česká republika stále roste v odhadovaném tempu 3,6 % HDP. Na příznivém vývoji české ekonomiky se podílely hlavně export a spotřeba domácností. Export za posledních šest měsíců zaznamenal růst až o 4,7 %. Spotřeba domácností vzrostla v prvním čtvrtletí o 2,7 %.

V přiloženém grafu lze vidět, že v roce 2016 došlo k navýšení podílu domácí spotřeby na meziročním růstu HDP. Zároveň je vidět, že spotřeba domácností se v roce 2016 podílela na meziročním růstu HDP více než polovinou.

Zdroj: Statistika a my

K přijetí eura se Česká republika zavázala podpisem přístupové smlouvy, který proběhl 16. dubna 2003 v Aténách. Přistoupení České republiky bylo potvrzeno i lidovým referendem ve dnech 13. a 14. června 2003. Pro přistoupení bylo 3 446 758 občanů, tedy 77,33 %.

Článek číslo čtyři (.pdf, str. 2) totiž praví: „Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES.“

Státy musí ale splňovat několik podmínek, aby mohly zavést euro. Právě kvůli tomu je zde zavedená výjimka, aby státy mohly splnit konvergentní podmínky, které jsou k přijetí eura nutné podle Maastrichtské smlouvy (později Smlouva o fungování Evropské unie). Těmi jsou (.pdf, článek 140, str. 63):

1. dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek

2. dosažení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace

3. dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči euru

4. stálost konvergence dosažené členským státem, na který se vztahuje výjimka, a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb

Ze Smlouvy o přistoupení ČR k EU a primárního práva vyplývá, že se Česká republika zavázala k přijetí jednotné měny. Nedodržení tohoto závazku by znamenalo porušení evropského i mezinárodního práva (neplnění mezinárodní smlouvy je v rozporu se zvykovým právem – Pacta sunt servanda).

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť Jurečka podporuje snahy o zamezení dvojí kvality potravin, není v tomto snažení osamocen. Navíc je otázkou, zda a jak se konkrétně bude daný problém řešit, zde se postoje různých aktérů liší.

Začátkem roku 2017, po výsledcích testů porovnávajících potraviny z různých zemí EU, požádalo Slovensko o mimořádnou schůzi V4. Porovnávání potravin bylo inspirované průzkumem Vysoké školy chemicko-technologické. V minulosti však bylo vypracováno víc takových testů, které zkoumaly kvalitu potravin. Záměr opětovně testovat kvalitu potravin v zemích EU tehdy vyjádřil i ministr zemědělství Marian Jurečka.

Státy V4 se na summitu shodly, že otázka dvojí kvality potravin musí být v rámci společného evropského trhu odstraněna. Podle premiérů zemí V4 je tento problém dlouhodobě podceňovaný, proto ohlásili plán vytvoření společné pracovní skupiny.

V létě tohoto roku ministerstvo zemědělství zveřejnilo výsledky testu zatím největšího srovnání potravin a drogistických výrobků, který vypracovala Vysoká škola chemicko-technologická. Tyto testy opětovně potvrdily rozdílnou kvalitu potravin, kterou jsou prodávány pod stejnou značkou ve stejných obalech.

Následně byl Robert Fico pověřen jednáním s Jean-Claude Junckerem za státy V4 o řešení problému dvojí kvality potravin, které jsou prodávány pod stejnou značkou a ve stejném obale, ovšem s rozdílným obsahem. Juncker po jednání připustil, že to není nevýznamný problém.

Zatím nebyly navrhnuty žádné legislativní kroky, jak by se dal tento problém řešit. Evropská unie však přislíbila uvolnit přibližně 1 mil. eur, který bude zemím poskytnut na další testování kvality potravin. Evropská komise zároveň vydala metodiku, jak bojovat proti dvojí kvalitě potravin podle momentálně účinné právní úpravy.

Zda bude vytvořena nová legislativa (úprava příslušné směrnice), je otázkou dalších jednání. Není to tak jasné, jak to Bělobrádek podává. Eurokomisařka Jourová na jednání v Bratislavě před několika dny uvedla, že preferuje využití současných pravidel. Uvedla:

„Myslím, že nekalé obchodní praktiky, kdy se různá kvalita zboží prodává pod stejnou značkou, se dají potírat na základě směrnice o nekalých obchodních praktikách.“

Juncker ve svém hodnotícím projevu v září během pasáže o kvalitě potravin mluvil o tom, že současná pravidla dvojí kvalitu zakazují.

„V Unii, kde jsou si všichni rovni, nejsou ani spotřebitelé druhé kategorie. Není pro mě přijatelné, aby občanům v některých částech Evropy, ve střední a východní Evropě, byly pod stejnou značkou a ve stejném balení prodávány potraviny nižší kvality než občanům v jiných zemích. Slováci si nezasluhují rybí prsty s nižším obsahem rybího masa. Maďaři pokrmy s nižším obsahem masa. Češi čokoládu s nižším obsahem kakaa. Právní předpisy EU již tyto praktiky zakazují. A my nyní musíme národním orgánům poskytnout více pravomocí, které jim umožní tyto nezákonné praktiky vymýtit, ať už se vyskytnou kdekoli.“

Komise připravila také jednoduchý factsheet, který ukazuje, jaká opatření se chystají v nejbližší době. Jde o vytvoření studií, metodiky, komunikaci mezi dotčenými subjekty nebo úpravu pokynů pro vnitrostátní subjekty.

Na tiskové konferenci vlády Mirka Topolánka dne 20. září 2006 oznámil tehdejší ministr vnitra Ivan Langer, že vláda vyslovila souhlas s odvoláním Karla Randáka z funkce ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace. Namísto něj měl být jmenován Jiří Lang. Důvodem pro odvolání byl tehdejší záměr transformovat tajné služby, který však nebyl naplněn.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nepodařilo dohledat přesné počty vězňů, kteří byli po amnestiích znovu odsouzeni, a zda se jich tedy vrátila většina. Dodáváme, že velké množství vězňů opravdu skončilo opět ve vězení a počty vězňů se do tří let dostaly na původní úroveň.

Poslední dvě amnestie vězňů byly v ČR vyhlášeny v letech 1998 a 2013. V roce 1998 bylo v důsledku amnestie propuštěno podle dostupných údajů 930 vězňů, v roce 2013 bylo propuštěných 6 471.

Řada vězňů se v průběhu několika let vrátila zpět do vězení. Během dvou let od vyhlášení amnestie z roku 2013 policie znovu obvinila 3 400 amnestovaných, což činí více než polovinu původního počtu. Ovšem dostupné údaje o tom, kolik z těchto obviněných skončilo ve vězení, chybí. Na počátku roku 2015 jich za mřížemi bylo 1 498, tedy necelá čtvrtina původního počtu.

Podobně neexistují dostupná data ani pro amnestii z roku 1998. Pro srovnání lze uvést, že během dvou let po velké amnestii z roku 1990 se zpátky do vězení vrátila zhruba polovina vězňů.

Je pravdou, že Jiří Drahoš je vzděláním inženýr v oboru fyzikální chemie a chemického inženýrství. V případě patentů je obecně uváděno, že Jiří Drahoš má minimálně dvacet patentů, u kterých je uváděn jako autor nebo spoluautor.

Na stránkách Akademie věd České republiky je patentů podle oficiálního medailonku 20, a stejný počet uvádí i například ČT.

Pokud jde o ověření samotných patentů je situace komplikovanější, neboť neexistuje jednotná celosvětová databáze vědeckých patentů, která by obsahovala všechny přihlášené patenty na celém světě. Například české patenty obsahuje databáze Úřadu průmyslového vlastnictví, která uvádí hned třináct českých a dva evropské patenty, kde figuruje Jiří Drahoš jako spoluautor nebo autor. Oproti tomu Evropský patentový úřad zmiňuje kromě již dvou zmíněných ještě další čtyři patenty. V případě celosvětových patentů podle databáze World Intelectual Property Organization je jméno Jiřího Drahoše uvedeno u dvanácti patentů, z nichž dva jsou celosvětové a zbývající jsou kopie pro specifické země.

Jiří Drahoš je podle dostupných informací absolventem Vysoké školy chemicko-technologické v Praze v oboru fyzikální chemie a je tedy vzděláním inženýrem. V dostupných nejvýznamnějších patentových databázích je také uveden u více jak 20 patentů jako autor nebo spoluautor. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii schválila vláda 24. března 2014 a souhlas s ratifikací vydal 27. srpna také Senát.

Přesto zůstává smlouva stále neschválená, chybí ratifikace poslanci a také prezidentem. Koalice má v Poslanecké sněmovně většinu, smlouvu mohla schválit během celého volebního období. Prozatím prošel dokument pouze prvním čtením, které proběhlo již v roce 2014. Vláda měla tedy fakticky tři roky času prohlasovat smlouvu ve druhém čtení.

U mezinárodních smluv jsou v Poslanecké sněmovně pouze dvě čtení a čistě teoreticky je možné, že se smlouva stihne projednat ještě během září. Prozatím se tak ovšem nestalo, závazek tak hodnotíme jako nesplněný. Vláda sice danou smlouvu schválila, bez ratifikace jde ovšem pouze o deklaratorní postoj.

Účelem smlouvy je posílit hospodářský pilíř Hospodářské a měnové unie. K tomu má dojít prostřednictvím tří opatření: zpřísnění rozpočtové kázně, posílení koordinace hospodářských politik a zlepšení správy eurozóny. Jedná se například o zajištění vyrovnaného nebo přebytkového veřejného rozpočtu.

Fiskální pakt v současnosti znamená hlavně možnost České republiky účastnit se na vybraných jednáních summitů eurozóny. Závaznost plnit fiskální pakt však mají jenom státy platící eurem.

Na internetových stránkách Jiřího Hynka je k dispozici seznam petičních míst. Pro ověření jsme některá z těchto míst kontaktovali telefonicky, a zjistili, že přestože na některých místech byl již sběr podpisů ukončen, jinde i nadále probíhá.

Informace o počtu 15 000 podpisů není možné z veřejných zdrojů ověřit. Toto číslo uvedl Jiří Hynek již v polovině října, nicméně kandiduje na základě podpisů od poslanců. Petiční archy s podpisy občanů tak neodevzdával na Ministerstvu vnitra ČR, kde by bylo možné je prověřit.

Celkově hodnotíme výrok jako pravdivý, vzhledem k tomu, že sběr podpisů skutečně i nadále pokračuje. Informaci o počtu podpisů nehodnotíme, neboť ji nelze ověřit.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť i když v Rusku skutečně dochází k nepřirozeným úmrtím novinářů, nejde o zemi, kde se tak děje nejvíce.

Podle žebříčku nejnebezpečnějších zemí pro novináře zveřejňovaného americkou neziskovou organizací Committee to Protect Journalists, která se již od roku 1992 zabývá sběrem dat ohledně ohrožení svobody a života novinářů po celém světě, je Ruská federace s 58 zavražděnými novináři sedmou nejnebezpečnější zemí světa pro mediální profesionály.

První místo v žebříčku zaujímá Irák (186 zavražděných novinářů), druhé místo připadá Sýrii (114 zavražděných novinářů) a třetí místo Filipínám (78 zavražděných novinářů). Udávané počty jsou sumou všech zaznamenaných případů za celé 25leté sledované období.

Pokud bychom se podívali na postavení Ruské federace v rámci indexu svobody médií, ani zde tato země nezaujímá zrovna lichotivé umístění. V roce 2017 se umístilo Rusko na 148. místě ze 180. zemí ve světě.

Kandidaturu Pavla Fischera navrhlo celkem 17 senátorů (.pdf, str. 1). Deset z nich je bez politické příslušnosti. Senátoři s politickou příslušností jsou ze stran STAN, KDU-ČSL, ODS a TOP 09. Jedná se o strany středo-pravicového/středového charakteru. Středo-levicové zaměření pak zastupuje František Bublan, který byl zvolen za ČSSD.

Fischera tak skutečně podpořili senátoři, kteří zastupují strany nalevo i napravo v rámci politického spektra.