Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Z veřejně dostupných zdrojů se nám prohlášení zmíněného ministra nepodařilo dohledat, nelze ovšem vyloučit, že padlo na jednání obou politiků.

Postoj KDU-ČSL ke krizi na Ukrajině, potažmo anexi Krymu, byl jasný – lidovci se postavili proti anexi Krymu a odsoudili kroky Ruska vůči Ukrajině. Během hlasování 25. března 2014 podpořili návrh ODS odmítající anexi ukrajinského polostrova Ruskou federací všichni lidovečtí poslanci kromě Pavla Bělobrádka, který byl z jednání omluven, a Jana Bartoška, jenž nebyl přihlášen.

V únoru 2014 vydala poslankyně KDU-ČSL Zuzana Roizhová prohlášení, ve kterém odsoudila ruské jednání, žádala uplatnění sankcí a zároveň apelovala na společný postup členských států EU v rámci této krize.

Podobné stanovisko vydali lidovci 10. a 20. března – v něm opět odsuzují postup Ruska a zároveň upozorňují na fakt, že v roce 1994 dostala Ukrajina záruky (pokud se vzdá jaderných zbraní) bezpečnosti a územní celistvosti, a to díky podepsání Budapešťského memoranda (kapitola 3; popřípadě originální znění), které Rusko porušilo.

Zajímavou analýzu postojů jednotlivých stran k událostem na Ukrajině vypracoval think-tank Evropské hodnoty pro Hospodářské noviny.

Ukrajinský ministr pro energetiku skutečně přijel do Prahy dne 13. září a sešel se s Pavlem Bělobrádkem a zástupci českého průmyslu. Nicméně se mělo jednat o plánu USA a EU na zvýšení energetické soběstačnosti a bezpečnosti Ukrajiny.

Poděkování za neuznání anexe Krymu a celkový postoj ČR ke krizi na Ukrajině pronesl ukrajinský ministr Stepan Poltorak, a to v květnu letošního roku, když se sešel s ministrem obrany Martinem Stropnickým. Zda podobné prohlášení přednesl i ministr pro energetiku, nevíme.

Pavel Bělobrádek v předchozí části zmiňuje situaci v Číně a v Kubě a mluví o pronásledování v celosvětovém kontextu. Opravdu můžeme nalézt velké množství lidí a skupin pronásledovaných z náboženských, politických a dalších důvodů.

Pokud začneme pronásledováním kvůli víře, pak například podle organizace Open Door je ve světě pronásledovaných okolo 200 milionů křesťanů (.pdf, str. 19). Ti jsou perzekuováni, zabíjeni či znevýhodňováni. Nejhorší situace je podle této studie v Severní Koreji, Somálsku a Afghánistánu.

V buddhistické Barmě v současnosti probíhá konflikt s muslimskou menšinou Rohingů, která je odtamtud podle pozorovatelů vyháněna a vyhlazována.

Kvůli náboženství, ale i kvůli politickým názorům jsou lidé pronásledováni například v Číně nebo v KLDR. V Turecku byla během roku od pokusu o puč a svržení prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana uvalena vazba na zhruba 50 tisíc lidí. Více než 150 tisíc policistů, vojáků, soudců, učitelů a dalších lidí přišlo kvůli podobným obviněním o práci.

Pronásledováni jsou lidé také na základě etnické příslušnosti (což může být někdy kombinované s náboženskými a politickými důvody), jako třeba Kurdové v již zmíněném Turecku.

K pronásledování dochází většinou v totalitních státech, kde opozice nemá téměř žádné slovo a lidé smýšlející jinak než provládně jsou pronásledováni.

Pavel Bělobrádek je předsedou KDU-ČSL od 20. listopadu 2010. Pod jeho vedením se tak strana účastnila opakovaně krajských a také senátních voleb, ve kterých skutečně posilovala.

Krajské volby

Lidovci se pod vedením Bělobrádka účastnili krajských voleb dvakrát – konkrétně to bylo na podzim 2012 a 2016. V prvně uvedených volbách získali celkem 53 mandátů (ať již na samostatných kandidátkách, nebo v různých krajských koalicích – za všechny koalice pro Královéhradecký kraj, na jejíž kandidátce získal mandát i Bělobrádek).

O čtyři roky později pak lidovci posílili o celkem pět mandátů. Celostátně dosáhli na 58 krajských zastupitelů.

Senátní volby

V roce 2012 získali lidovci dva mandáty. O dva roky později získali pět senátorů a další dva byli zvoleni ve společné koalici s dalšími subjekty. V roce 2016 získali pět mandátů, v koalici s dalšími subjekty pak další tři mandáty.

Pokud budeme srovnávat stejný druh voleb, tak je pravdou, že pod Bělobrádkem se lidovci postupně zlepšují. Bereme-li tedy ty volby, kdy se KDU-ČSL pod tímto předsedou ucházela o podporu opakovaně. Do srovnání tedy nepočítáme období před Bělobrádkovým nástupem, kdy lidovci vypadli z Poslanecké sněmovny.

Plat začínajícího učitele s praxí do dvou let se tabulkově opravdu pohybuje měsíčně okolo 22 tisíc korun hrubého.

Pro zajímavost lze uvést, že průměrný plat učitele v mateřské škole činí 25 064 Kč, na základní škole 29 715 Kč a na střední škole 30 065 Kč.

Matěj Stropnický má pravdu, když říká, že do ČR byla společnost Amazon „přitáhnuta“. Jednalo se totiž o jednu z 84 firem, které zde plánovaly – dle hodnotící zprávy (.pdf, str. 25) ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) – v roce 2014 investovat přibližně 40 mld. korun. Také je pravdou, že se CzechInvest podílel na investicích Amazonu v ČR ve všech následujících případech:

1) Otevření korporátní kanceláře v pražských Dejvicích, kde Amazon zaměstnává zhruba 500 pracovníků.

2) Výstavbě distribučního centra v Dobrovízi u Prahy, kde jsou momentálně zaměstnány 2 000 stálých pracovníků.

3) Otevření návratového centra s 1 000 zaměstnanci, rovněž v Dobrovízi.

Dokladem zájmu agentury CzechInvest na investicích Amazonu v ČR budiž příklad výstavby dobrovízského skladu, kdy se zástupci CzechInvestu snažili zprostředkovat setkání mezi místními obyvateli, zástupci města i investorem za účelem vysvětlení výhod plánované investice.

CzechInvest je státní příspěvkovou organizací podléhající ministerstvu průmyslu a obchodu. Tato společnost má ve své působnosti například registraci žádostí o investiční pobídky, předběžné kalkulace investičních záměrů nebo kompletní asistenci při podávání žádosti.

Více o postupu podání žádosti o investiční pobídky je možné zjistit v brožuře (.pdf) agentury CzechInvest nebo v materiálu (.doc) MPO.

Budeme předpokládat, že dostupností zdravotní péče se myslí finanční dostupnost, tedy spoluúčast pacienta. Podle dostupných dat za rok 2014 dosahují soukromé výdaje na zdravotní péči, kam je započítávána i spoluúčast pacienta, v ČR 13,2 %. Nejnižšího procenta soukromých výdajů v této oblasti dosahuje Francie (7,2 %), která je zároveň jedinou zemí EU pod 10% hranicí. V dalších sedmi členských státech se soukromé výdaje na zdravotnictví pohybují mezi 10–15 %. Mezi nimi je právě i ČR.

Můžeme se podívat i na jiné indikátory dostupnosti českého zdravotnictví. Srovnávací studie (.pdf) OECD, která mimo jiné porovnává dostupnost zdravotní péče v zemích EU podle kritérií jako počet lékařů na tisíc obyvatel,

počty lékařů v jednotlivých regionech, nedosažitelnost lékařského vyšetření z různých socioekonomických důvodů atd. Ve většině případů se ČR umístila nad evropským průměrem.

Pro zajímavost lze ještě uvést, že podle žebříčku EHCI 2015 (.pdf), který každoročně vydává Health Consumer Powerhouse, se ČR ve srovnání úrovně zdravotní péče evropských zemí umístila na 13. místě. V roce 2016 (.pdf) si ČR tuto příčku udržela.

Euro Health Consumer Index neboli EHCI hodnotí stav zdravotních systémů ve 35 evropských zemích podle 48 indikátorů v šesti kategoriích. Hodnotí se například čekací doba na plánovanou operaci, přímý přístup ke specializovanému lékaři, zda se pacient dostane k praktickému lékaři týž den, přístup k novým lékům, dostupnost zdravotní péče atd. Hodnocení probíhá v bodech, kde 1 000 bodů představuje nejvyšší možný počet.

Česká republika se umístila nejlépe ze zemí postkomunistického bloku. Za pozornost stojí i fakt, že ČR je dle EHCI dokonce hodnocena lépe než například Velká Británie, Itálie či Španělsko.

Z výše uvedených dat vyplývá, že v dostupnosti a celkovém stavu zdravotnictví je Česká republika nad evropským průměrem. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

V únoru 2017 předložila skupina poslanců návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Tato novela fakticky do zákona zakotvuje následující ustanovení:

„(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.“

Daná novela byla veřejně velmi diskutována zejména v souvislosti s evropskou směrnicí o držení zbraní, předkladatelé si od potenciálního přijetí návrhu slibují zachování množství i charakteru zbraní v zemi. Nakolik k tomu daná předloha vede, nehodnotíme.

Návrh prošel Poslaneckou sněmovnou, nyní jej má projednávat Senát. Média referovala o tom, že část senátorů není přijetí nakloněna. V každém případě projednávání zákona nebylo ukončeno, nebyl tedy doposud přijat a tím pádem ani neplatí, resp. není účinný. Jelikož jde o návrh ústavního zákona, je schválení ústavní většinou senátorů nezbytnou podmínkou pro přijetí tohoto opatření.

Doplnění (23. října 2017): Původní odůvodnění doplňujeme o informaci o celkové jaderné produkci, kontext a objasnění analytického postupu.

Stropnický byl moderátorem konkrétně dotázán, zda český průmysl potřebuje nový jaderný reaktor. Jeho zamítavá reakce staví na tom, že dnes se vyváží většina toho, co vyprodukuje Temelín. Nelze samozřejmě zjistit, zda energie určená na export je jaderného, tepelného či jiného původu, porovnáváme tedy množství vyrobené jaderné energie v poměru k vyvezené energii a zda lze říci, že objemově by množství té jaderné "pokrývalo" velkou většinu exportované.

Za rok 2016 bylo v Česku vyrobeno 83 302 GWh elektrické energie celkově, tedy všech druhů (.pdf, str. 7), z toho v jaderných elektrárnách je to 24 104 GWh (tamtéž, str. 5 ) a konkrétně v jaderné elektrárně Temelín pak 12 150 GWh. Na vývoz do zahraničí šlo celkově 24 791 GWh (.pdf, str. 26), tedy ještě o něco více, než je objem vyrobené jaderné energie. Jinak řečeno, jaderná energie objemově pokrývá velkou většinu vývozu energie z ČR. Tento trend, kdy export převyšuje množství vyrobené jaderné energie (tím spíše té vyrobené v Temelíně) je dlouhodobý.

Výrok označujeme jako pravdivý. Matěj Stropnický v rozhovoru poukazuje na to, že není nutná výstavba další jaderné elektrárny, protože export převyšuje výrobu elektrické energie v Temelíně.

Česká republika je závislá na dovozu ropy a zemního plynu z jiných zemí. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Podle posledních zveřejněných dat ČSÚ je ropa dovážena převážně z Ruska, Kazachstánu a Ázerbájdžánu.

Zemní plyn do České republiky proudí z Ruska a Norska, se kterými má uzavřené dlouhodobé smlouvy o dodávkách této suroviny. Rusko by mělo zabezpečovat 75 % dodávek a Norsko zbylých 25 %. V roce 2015 mělo dojít k poklesu dodávek zemního plynu z Norska. Česká republika ale investovala do vybudování zásobníků zemního plynu a zároveň se podílí na projektu vybudování terminálů na zkapalněný zemní plyn (LNG), aby snížila svou závislost na dodávkách z Ruska.

Stát skutečně ze samotných cen surovin získá jen 2% podíl, což je méně, než vynaloží za rekultivace.

Minulý rok prosadilo ministerstvo průmyslu (MPO) novelu horního zákona, ve které mění metodiku rozdělování poplatků za těžbu. Při té příležitosti zdvojnásobilo poplatky za těžbu hnědého uhlí na 1,18 Kč/GJ. Jestliže má hnědé uhlí výhřevnost asi 15 GJ/t a společnost OKD v roce 2015 vytěžila (.pdf, str. 2) v severních Čechách 7,64 mil. tun uhlí, odvede společnost do rozpočtu státu a obcí asi 135 mil. korun. Cena za tunu uhlí se na burze pohybuje kolem 40 amerických dolarů (po převodu 870 korun), společnost OKD by tedy všechno své uhlí mohla teoreticky prodat za asi 6,6468 mld. korun. Odváděných 135 mil. korun je zhruba 2,03 % z teoretického zisku za těžbu, předseda Zelených je tudíž ve svém výroku celkem přesný.

MPO přitom jen letos vynaloží na sanaci ekologických škod v důsledku težby na 1,2 mld. korun.

Je třeba podotknout, že ze speciálního fondu odstraňují tyto škody i těžební společnosti, které poskytují státu další peníze na odvedených daních. Přesto výrok uznáváme za pravdivý.