Přehled ověřených výroků

Premiér Sobotka svolal na 3. března jednání politických stran o zákonu o elektronických komunikacích. Ten do Poslanecké sněmovny poslala vláda. Cílem bylo, aby se zákon stihl projednat do konce volebního období. Sobotka navrhoval, aby byl zákon přijat již v prvním čtení, což v praxi znamená, že takové projednávání nesmí vetovat dva poslanecké kluby zastoupené ve Sněmovně. Tak praví zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Dohoda z výše zmíněného jednání je taková, že zákon nebude schválen již v prvním čtení, ale budou zkráceny lhůty na projednání ve výborech. O pozměňovacích návrzích chce jednat např. KSČM nebo poslanec hnutí ANO Ivan Pilný.

Pokud jde o samotný zákon, vláda předložila novelu zákona 127 /2005 Sb. o elektronické komunikaci jako sněmovní tisk č. 1053 14. března 2017. Měla by se projednávat na 56. schůzi Poslanecké sněmovny dne 4. dubna 2017.

Novela měla být hlavně technického rázu (přechod na formát digitálního vysílání DVB-T2). Mimo to se ale objevily i věci týkající se ochrany spotřebitele, např. lepší přenositelnost čísel, úpravy ohledně možnosti jednostranných změn ve smlouvě a jejich oznamování včetně možnosti případného odstoupení od smlouvy a v neposlední řadě i zvýšení pokut pro operátory.

Plánovaná i neplánovaná jednání klubu se nikde nezveřejňují. Stejné je to i s tématy, proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Otázka pozice hnutí ANO 2011 k novele je komplikována kritikou předsedy hospodářského výboru PS Ivana Pilného z této strany, který vytýká dosavadní způsob projednávání novely. Nesouhlasí především s tím, že novela nebyla dle jeho slov dostatečně konzultována s operátory.

K pokusu o co nejrychlejší projednání zákona se vyjádřil premiér Bohuslav Sobotka. Poprvé pro ČTK již 3. března 2017 po jednání Poslanecké sněmovny, kde bylo dosaženo dohody na snížení lhůt projednávání novely v jednotlivých výborech z 60 na 20 dnů.

Podruhé pak premiér dohodu o snížených lhůtách potvrdil 8. března 2017, a to dle tiskového vyjádření MPO takto:

„Díky dohodě, kterou jsem dosáhl se všemi zástupci parlamentních stran, by se měla novela projednat v Poslanecké sněmovně s podstatným zkrácením lhůt. Je to důležité, protože čím dříve novela začne platit, tím dříve budou mít zákazníci lepší postavení a lepší služby“

Zásadní změnou v novele je například podpora technického standardu DVB-T2, ale také změna ve prospěch ochrany spotřebitele v případech jako je přenositelnost čísel či úpravy týkající se možnosti jednostranných změn ve smlouvě a jejich oznámení, včetně možnosti odstoupení od smlouvy.

Z výroků premiéra Sobotky je patrné, že bylo navrženo a předběžně potvrzeno, že se novela bude projednávat se zkrácenými lhůtami, a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Kováčik správně uvádí, že § 90 jednacího řádu obecně pojednává o prvním čtení zákona. Tzv. zkrácené schvalovací řízení se děje podle § 90 odst. 2, kde se píše, že zákon může být z iniciativy navrhovatele schválen již v prvním čtení. Tento i běžný režim spadají pod § 90, Kováčik má tedy pravdu.

Pro stávající volební období zůstává v legislativním procesu 256 právních norem. Sám předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek v těchto Otázkách (15. minuta) konstatoval, že se ve Sněmovně nestihnou projednat legislativní změny, které na první dubnové schůzi neprojdou prvním čtením.

Jak správně uvádí poslanec KSČM, mezi těmito zákony jsou návrhy z opozičních lavic (např. novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi), nechybí však ani návrhy od poslanců koaličních stran (např. novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) nebo samotné vlády.

Počet neprojednaných zákonů můžeme porovnávat vzhledem k délce mandátu s Poslaneckou sněmovnou za vlády Mirka Topolánka i Petra Nečase. Tehdy zákonodárci nedotáhli do konce celých 154, respektive 170 předložených norem.

Opoziční poslanecké návrhy jsou v tomto období vládní většinou skutečně často nepřipouštěny k projednání na plénu Sněmovny a odsouvají se dále, aniž by vůbec vstoupily do prvního čtení. Jako příklad uveďme návrhy předsedy TOP 09 Kalouska, u nějž jsme podobný výrok již ověřovali.

Přestože koalice častěji projednává vládní návrhy, do programu schůze vždy zařadí i několik norem z řady návrhů opozice. Jde ovšem o tzv. opoziční okénko, kde na základě domluvy nechá koalice projednat i několik málo návrhů z řad opozičních subjektů.

Na poslední 55. schůzi tedy poslanci hovořili například o změně zákona o Ústavním soudu z pera poslanců TOP 09 nebo o návrhu zastupitelstva Libereckého kraje. Na 54. schůzi se zase zabývali vydáním zákona proti terorismu. Celkově jde o zlomek ze všech podaných návrhů.

Návrh na zdanění církevních restitucí byl poslancům rozeslán 11. března 2016, vláda se však na postoji k zákonu nedohodla. Poprvé se měl projednávat na 47. schůzi (bod 185) Sněmovny, po uplynutí dalších devíti jednání však dosud na schváleném pořadu nebyl. Většina poslanců jej na jednání schůze zatím nezařadila, a je tak fakticky odsouván.

Předně uveďme, že zákony, které se nestihnou projednat do konce volebního období, nemůže příští Poslanecká sněmovna dále řešit. To vychází ze zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tudíž poslední příležitostí, dokdy je třeba schválit rozjednané legislativní předlohy, je konec volebního období.

Podle Ústavy České republiky (čl. 17) se volby konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí. Jde tedy o měsíc dlouhé časové okno oproti datu, které bylo zvoleno před čtyřmi lety. Volby se v roce 2013 uskutečnily 25. a 26. října.

Počítejme tedy s volebním obdobím končícím v průběhu října jako s finálním bodem a s dubnem jako začátkem možného legislativního procesu (protože právě od 4. dubna bude napříště opět zasedat Poslanecká sněmovna).

Podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny platí, že je-li projednán zákon v prvním čtení, je dále poslán do výborů, které mají 60 dnů čas na jeho projednání. Poté je návrh zařazen ke druhému čtení. Upozorněme, že je to možné, probíhá-li přímo schůze a najde-li se většina, jež hlasuje pro program, který tak učiní.

Předpokládejme, že se tak stane, že jde o „ideální případ“. Okamžitě proběhne druhé čtení a následuje čtení třetí. Mezi nimi je potřeba nejméně 14 dnů podle zákona (zejména z toho důvodu, aby měli poslanci čas se zorientovat v pozměňovacích návrzích).

Po těchto 14 dnech může být návrh schválen Poslaneckou sněmovnou. Časově jsme někde na konci června. Doplňme, že výše uvedené lhůty lze zkrátit, nicméně počítejme s tím, že poslanci tak neučiní, a vycházejme z toho, že Kováčik počítá tzv. „na jistotu“, aby to vyšlo i v nejvíce komplikované variantě.

Zákon je po projednání Poslaneckou sněmovnou poslán do Senátu, který má 30 dnů na projednání. Jsme tedy na konci července. Řekněme, že Senát poslancům zákon vrátí s pozměňovacími návrhy či jej zamítne. Vrátí se tedy na stůl poslancům, kteří jej projednají na nejbližší schůzi (ale nejdříve 10 dnů od doručení usnesení ze Senátu, jež o tom informuje).

Nyní jsme tedy v srpnu. Schválí-li poslanci opět zákon, jde na stůl prezidentovi. Ten má 15 dnů na to, aby se rozhodl, zda zákon podepíše, nebo jej vrátí vetem opět a naposledy do Poslanecké sněmovny. Miloš Zeman tak učiní v tomto hypotetickém případě a Sněmovna hlasuje o vetovaném zákonu v září 2017.

Kováčik má tedy pravdu. Procedury a lhůty vycházejí tak, že dubnová schůze je poslední, jež poslancům dává jistotu, že mohou zákon v prvním čtení ještě protlačit do konce období. Upozorňujeme, že šlo o hypotetický příklad. Nepočítáme jednak s možným zkrácením lhůt, ale ani s přesnými termíny jednání Poslanecké sněmovny (a parlamentními prázdninami), které mohou vše znovu natáhnout. Navíc půjde o období volební kampaně, jež může jednání komplikovat.

Ke zkrácení stavebního řízení by mělo dojít díky novele stavebního zákona (.pdf), která zavádí společné stavební a územní řízení (str. 5–6), tedy tzv. koordinované řízení. To spojí již zmíněné územní a stavební řízení a bude vydávat jedno koordinované povolení jak pro jednotlivé stavby, tak i pro soubory staveb.

Pro obecné stavby bude příslušnou institucí obecný stavební úřad, pro vybrané speciální stavby (například stavby silničních komunikací) silniční správní úřad (obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad či ministerstvo dopravy). Některé stavby tedy budou nově posuzovány úřadem obce s rozšířenou působností.

Novela (str. 28, § 54 odst. 5) také obsahuje „nenutnost“ měnit územní plán v určitých případech. Ovšem ta část územního plánu, která znemožňuje realizaci záměru, musí být krajským úřadem zrušena opatřením obecné povahy.

V této souvislosti je nutné zmínit rovněž koordinované řízení, pokud se jedná o problém s vodními díly. U této oblasti totiž není shoda. Někteří chtějí, aby vodní díla byla součástí koordinovaného řízení, což by stavební řízení mohlo zrychlit. Jiní ale požadují, aby vodní díla do koordinovaného řízení nepatřila, tím pádem by ke zrychlení řízení nedošlo.

Ke zkrácení stavebního procesu má dojít také díky společnému stavebnímu a územnímu řízení (str. 5–6).

Podle žebříčku Světové banky se Česká republika umístila na 130. příčce ze 190 zemí podle délky stavebního řízení. Stejná instituce také uvedla, že řízení pro malou modelovou stavbu trvá 247 dnů, ovšem pouze v případě, že se dodrží všechny lhůty a nikdo se v průběhu stavebního řízení neodvolává. Pokud však některý z těchto problémů nastane, řízení může probíhat mnohem déle. Konkrétní lhůty trvání stavebního řízení však nejsou veřejně dohledatelné.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) vláda schválila 21. září 2016. Po meziresortním připomínkovém řízení se do novely zákona dostalo například zmocnění Prahy vydávat vlastní stavební předpisy. V původním návrhu novely také bylo, aby vodní díla byla součástí koordinovaného řízení. Po hlasování vlády ale bylo schváleno, že součástí tohoto řízení budou jen některé typy staveb. Podle slov ministryně pro místní rozvoj Šlechtové, která je předkladatelkou této novely, bude muset rozhodnout Sněmovna. Podle ministryně se také objevilo zhruba sedm rozporů o kterých se hlasovalo.

Konečný návrh zákona (.pdf, str. 78) pak o vodoprávní řízení říká, že „vodní dílo lze povolit ve společném územním a stavebním řízení podle zvláštního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak.“ Podle tohoto návrhu je zde tedy možnost (nikoliv povinnost) rozhodovat o vodních dílech i jinak než prostřednictvím vodoprávního úřadu.

Pozměňovací návrhy podané výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj (.pdf, str. 7) pak tento odstavec rozšiřují a řeší detailněji. Podle pozměňovacích návrhů, pokud je vodní dílo součástí souboru staveb, může podle zvláštního zákona vodoprávní úřad vydat společné povolení. Pozměňovací návrh tedy přidává možnost úplně obejít vodoprávní úřad, pokud je vodní dílo součástí stavby. V takovém případě vodoprávní úřad dává pouze závazné stanovisko.

Podle vládního návrhu zákona (.pdf, str. 78) se vodní díla řeší v rámci zvláštního zákona v samostatném vodoprávní řízení. Z tohoto návrhu vyplývá, že je zde možnost (nikoliv povinnost) rozhodovat o vodních dílech i jinak než prostřednictvím vodoprávního úřadu. Na základě pozměňovacích návrhů podaných výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj (.pdf, str. 7) došlo ke změně, kdy pokud je vodní dílo součástí souboru staveb, může podle zvláštního zákona vodoprávní úřad vydat společné povolení. Pozměňovací návrh tedy přidává možnost úplně obejít vodoprávní úřad, pokud je vodní dílo součástí stavby. V takovém případě vodoprávní úřad dává pouze závazné stanovisko.

Poslanec Faltýnek hovoří o jednání, které mělo proběhnout, ovšem zápisy z takového jednání nejsou dohledatelné. Faltýnek však již dříve uvedl, že na sloučení řízení trvá.

Zároveň jednání koaliční rady vlády je neveřejné. Údajný postoj ministra Jurečky ale nekritizuje pouze poslanec Faltýnek, ale také ministryně Šlechtová. „Pan ministr zemědělství sdělil, že pokud budou vodní díla, o kterých se vede diskuze 2,5 roku, součástí společného řízení, pak bude debatovat na poslaneckém klubu, zda lidovci novelu podpoří,“ uvedla Šlechtová.