Přehled ověřených výroků

Údajný objednatel vraždy, kterou spáchal dle rozhodnutí české justice Jiří Kajínek, se jmenuje Antonín Vlasák. Ten byl v Kajínkově kauze postaven před soud, nebyla mu však dokázána v této věci vina. Byl odsouzen „pouze“ za vydírání, a to k 16 měsícům nepodmíněně ve věznici s dozorem. Před soudem ovšem v této věci stál.

V rozsudku se přímo uvádí:

„Soud po bedlivém zkoumání a hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu došel k závěru, že s velikou pravděpodobností si obžalovaný Vlasák skutečně objednal fyzickou likvidaci poškozeného Jandy a jeho ochranky (...) Proto soud došel k závěru, že došlo sice ke kontaktování obžalovaného Kajínka a Vlasáka, obžalovaný Kajínek byl najat a zaplacen za zásah proti vyděračům - Štefanu Jandovi a bratrům Pokošovým, ale prokázáno není, že by si obžalovaný Vlasák objednal jejich vraždu.“

Miloš Zeman se tedy mýlí, když uvádí, že zmíněná osoba nebyla vůbec postavena před soud.

Ministerstvo financí ve svém aktuálním pokladním plnění uvedlo, že za období leden až srpen 2017 získal stát na dani z přidané hodnoty prostřednictvím EET 2,7 miliardy korun. Celkově pak výběr DPH vzrostl o cca 10 %. Nedokážeme korektně popsat, jaký je přesný přínos EET pro výběr DPH.

Výběr daní je výrazně ovlivněn ekonomickým růstem, který Česká republika zažívá, vláda také podniká opatření ke zvyšování daní. Například u DPH jde jednak o EET a pak také o kontrolní hlášení. Evidence tržeb ovšem pokrývá jen část celého DPH, nespadá do ní řada položek či služeb. Souhrnně je tedy velmi komplikované posoudit, nakolik právě zavedení evidence zvýšilo výběr v celém DPH. Naše hodnocení v této věci je tedy neověřitelné – není možné z naší pozice korektně a autoritativně určit, zda skutečně existuje (resp. jak velký je) vliv EET na zvýšený výběr DPH.

Mezi ekonomy v tomto směru také nepanuje absolutní shoda. Jaroslav Ungerman, makroekonom ČMKOS, ve svém textu na webu Argument psal na jaře 2017 o tom, že vliv EET na výběr DPH je nesporný. Argumentoval tím, že v sektorech, které EET zavedly (stravování), došlo v daném období k výraznému nárůstu tržeb (o cca 21 %). Mělo by být tedy logické, že dojde i ke zvýšení výběru.

Oproti tomu ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek ohledně dopadu EET vyjádřil v srpnu 2017 jisté rozpaky. „Na rozdíl od kontrolních hlášení, jejichž přínos byl pro státní kasu nesporný, se dopad EET zatím jeví spíš na úrovni statistické chyby,“ uvedl.

Český statistický úřad (ČSÚ) v únoru 2017 prohlásil, že z jeho oficiálních a nezávislých dat nelze určit vliv zavedení EET. Zde ovšem dodejme, že prohlášení se týkalo pouze první části systému, tj. spuštěné první vlny. Vliv zavedení elektronické evidence nelze na základě těchto dat potvrdit, ani vyvrátit. ČSÚ upozorňuje na metodické rozdíly: „Tím hlavním je skutečnost, že ČSÚ zjišťuje celkové tržby bez DPH podniků zařazených do daného odvětví podle převažující činnosti, zatímco EET je zaměřena na hotovostní platby za určitou specifickou činnost. Zcela shodné není ani vymezení obsahu obou ukazatelů.“

Ministerstvo financí k některým svým výpočtům využívá statistik ČSÚ (např. Konvergenční program 2017, str. 44).

Územní plánování na úrovni obcí má na starosti dle stavebního zákona (183/2006 Sb.) obecní úřad obce s rozšířenou působností (úřad územního plánování). Ten pořizuje územní plán a územní plánovací podklady (§ 6).

Stavební úřad vydává územní rozhodnutí, územní souhlas a poskytuje informace pro územně plánovací podklady a dokumentace (§ 6). Tzv. obecným stavebním úřadem může být ministerstvo, krajský úřad, úřad obce s rozšířenou působností či pověřený obecní úřad (§ 13).

Novela stavebního zákona nemá za cíl rušení stavebních úřadů a stávající strukturu těchto institucí nemění.

Dle záznamu z jednání Poslanecké sněmovny v říjnu 2016, kde Karla Šlechtová novelu zákona představovala, je zřejmé, že současná novela organizaci úřadů měnit nebude. Zároveň však ministryně naznačila, že větší změny mohou přijít v novém návrhu zákona, který MMR připravuje.

„Navrženou úpravu společného řízení považuji za maximum, kterého bylo možné dosáhnout při zachování současné organizace veřejné správy a v rámci formátu novely, nikoliv návrhu nového zákona, který v tuto chvíli ministerstvo pro místní rozvoj také připravuje. Novela stavebního zákona žádným způsobem nezasahuje do počtu existujících obecních stavebních úřadů.“

Jaroslav Faltýnek výrok pronesl v tom kontextu, že politici tlačí na Andreje Babiše kvůli zveřejňování příjmů a majetku, ale ostatní politici podobné dlouhodobé a podrobné zprávy nepodávají. Na ministra financí je však tento tlak vyvíjen kvůli nesrovnalostem v údajích, které o svých financích uváděl, a kvůli podezřelému nákupu korunových dluhopisů společnosti Agrofert (tedy s nedaněným výnosem), u nichž panovalo podezření, že na ně Andrej Babiše neměl dostatek financí a že tento nákup akcií byl ve skutečnosti nezdaněnými dividendami. Nejedná se tedy o situaci, ve které by se mohl jednoduše ocitnout kterýkoliv politik a nelze tedy takto zobecňovat. Někteří další politici či kandidáti navíc své příjmy zveřejňují (i když třeba ne za celých 20 let). Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

V březnu 2017 ministr Babiš zveřejnil prostřednictvím auditorských firem své příjmy za roky 1996–2015. Ani v těchto „zprávách o zjištění“ však nelze dohledat konkrétní výše částek z majetkového přiznání za rok 2013.

Poslanci za ANO podali svá prohlášení o majetku (tedy nikoliv zveřejnění kompletních příjmů) v roce 2013, ovšem pouze zčásti. Zároveň se dohodli na tom, že nebudou uvádět veřejně údaje o výších hypoték či cenných papírů. Před volbami v roce 2013 zveřejnil svůj majetek (.pdf) i předseda hnutí ANO Andrej Babiš.

Jako další příklad transparentně zveřejněné výše majetku poslouží senátor Václav Láska. Svůj majetek odhalil i prezidentský kandidát Michal Horáček, který však ještě není politikem. Odměňování veřejně ukazují i pražští Piráti.

V lednu tohoto roku se hackeři nabourali do e-mailových schránek pracovníků ministerstva zahraničních věcí i ministra samotného.

Hackeři z e-mailových schránek podle ministra Zaorálka stáhli obrovský objem dat. Nicméně se údajně nedostali do vnitřního systému, kde jsou uchována citlivá data, ale pouze do vnější části systému, do e-mailových schránek zaměstnanců, ministra a jeho náměstků.

Informace o údajných promlčených pohledávkách se nám nepodařilo ve veřejných zdrojích dohledat. Ministerstvo financí vykazuje roční souhrnné zprávy o stavu a vývoji zahraničních pohledávek až od roku 2007.

Výrok je hodnocen jako pravdivý na základě dat, která jsou obsažena ve schváleném střednědobém výhledu z roku 2014 a také přípravy státního rozpočtu na příští rok.

Mluví-li Kalousek o původních představách vlády stran výdajů z doby před třemi lety, jde o schválený střednědobý výhled státního rozpočtu (.pdf, str. 26) na léta 2017 a 2018. Právě na rok 2018 vláda chystá rozpočet, jehož deficit má být 50 miliard korun.

Ministrem Babišem předložená příprava státního rozpočtu na rok 2018 obsahuje nástřel parametrů tohoto rozpočtu.

Zdroj: Prezentace Ministerstva financí ČR k příležitosti představení přípravy rozpočtu na rok 2018. K dané prezentaci dodejme, že výše uvedený graf míchá skutečné výsledky rozpočtu a plnění rozpočtu na letošní rok s návrhem výdajů na rok 2018 a může tak být matoucí.

Z tohoto návrhu je patrné, že je počítáno s výdaji ve výši 1 342 miliard korun. Tyto výdaje v kombinaci s nižšími příjmy mají znamenat deficit 50 miliard. Před třemi lety schválený střednědobý výhled rozpočtu (.pdf, str. 26) počítal pro rok 2018 s výdaji státního rozpočtu ve výši 1245,7 miliardy.

Pokud by vláda tedy dodržela to, co plánovala ve střednědobém výhledu, rozpočet pro příští rok (za teoretické představy, že by plánované příjmy byly stejné) by skončil v přebytku 46,3 miliardy. To je dokonce výrazně lepší výsledek, než Kalousek uvádí. Výrok hodnotíme i přesto jako pravdivý, Kalouskův hlavní argument (tj. držené výdaje na představě vlády z doby před třemi roky) skutečně sedí, předseda TOP 09 si ještě ve vyjádření škodí.

Média skutečně informovala, že Mikuláš Klang, vedoucí PR a marketingu ČSSD, rozeslal padesáti poslancům ČSSD manuál, jak se mají na sociálních sítích vyjadřovat ke kauze Andreje Babiše. S informací přišel jako první server Idnes.cz. Do redakcí měly dorazit dva dokumenty, které obsahovaly konkrétní znění příspěvků na Twitteru a Facebooku a obsahovaly útoky na Andreje Babiše. Klang pravost těchto informací médiím potvrdil. Server Lidovky.cz ve svém textu také informují, že k tomu rozeslání došlo ještě před samotným jednáním o kauze Andreje Babiše v Poslanecké sněmovně.

Konkrétní znění, které manuál obsahoval, vypadalo následovně (via Idnes.cz):

Twitter:

„Otázky a zase jenom otázky. @AndrejBabis se zřejmě drží zásady, že na otázku se odpovídá otázkou. U obcházení daní by to ale odpověď chtělo.“„Audity‘ proběhly, otázky zůstaly. Opakování je matka moudrosti, proto znovu: Kde jste vzal peníze na nákup Agrofertu, pane Babiši?“

Facebook:

„Čas běží, ale odpověď na nejzásadnější otázku od Andreje Babiše stále chybí. Zeptáme se na ni ve sněmovně i dnes: ‚Můžete předložit skutečně věrohodný důkaz o tom, že jste korunové dluhopisy od společnosti Agrofert opravdu koupil?‘“„Andrej Babiš prodával své firmy jiným svým firmám a dlouhodobě tak obchodoval sám se sebou. O kolik desítek či stovek milionů korun méně tak zaplatil na daních? Dnes se na to budeme ve sněmovně ptát.“

Poslanecká sněmovna přijala 15. března 2017 usnesení, v němž po ministru financí Andreji Babišovi (ANO) žádá, aby do 30. dubna 2017 vysvětlil své příjmy, které použil na nákup dluhopisů společnosti Agrofert, a.s. jím samým jakožto fyzickou osobou.

26. dubna 2017 přinesl zpravodajský server Deník.cz informaci, že poradci premiéra Sobotky (ČSSD) vypracovali materiál (.pdf) nazvaný Analytický souhrn kauz a nezodpovězené otázky souvisejícís podnikáním ministra financí A. Babiše, který podrobně popisuje nejasnosti týkající se podnikatelské minulosti Andreje Babiše. Obsahuje také jakýsi souhrn formulovaný ve 22 nezodpovězených otázkách (str. 34). Je třeba dodat, že zmíněný materiál zahrnuje také přílohy a seznam použitých zdrojů (str. 35).

Ačkoliv výše uvedený analytický materiál žádá (stejně jako usnesení Poslanecké sněmovny) vysvětlení pozadí operace s korunovými dluhopisy, což je jednoznačně hlavní téma textu (sahá do minulosti a požaduje vysvětlení souvisejících obchodních aktivit Babiše), nelze říci, že se Sobotkův materiál týká výhradně kauzy korunových dluhopisů. Řeší i některé další otázky, které požadovala v obecnější podobě Poslanecká sněmovna.

Nicméně Babiš mluví o tom, že tento dotaz se objevil veřejně jen pár dní před vypršením termínu, kdy měl sněmovně odpovědět (což učinil 28. dubna). V tomto je třeba dát mu za pravdu - výzvy nebyly fakticky spojeny a jde spíše o součást dalšího tlaku na ministra financí ze strany koaličního partnera.

Sobotkova analýza od Babiše žádá například také vysvětlení miliardových finančních operací kolem společnosti IMOBA (a další otázky týkající se těchto finančních operací), proč Babiš lživě tvrdil, že společnost Hartenberg je investiční fond, když dle České národní banky není (ČNB podle analýzy takový fond neregistruje), nebo kdo byl skutečným vlastníkem společnosti O.F.I. a z jakých peněz tato společnost v 90. letech financovala své investice.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Česká republika nemá povinnost přijmout 6200 muslimských imigrantů, kteří nepožádali o azyl v první bezpečné zemi svého příchodu, jak prezident tvrdí.

Česká republika má na základně dobrovolných kvót (přijatých jednomyslně českou vládou) a kvót, které odhlasovali ministři vnitra států Evropské unie, přijmout 2 691 uprchlíků, kteří si požádali o azyl v Řecku a Itálii, tedy většinou v prvních bezpečných zemích svého příchodu. Dalších 400 má Česká republika přijmout na základě dobrovolnosti z třetích zemí. Celkový počet přijatých uprchlíků v České republice se tedy měl pohybovat okolo tří tisíc. Nemělo by tak tedy jít o 6 200 migrantů, jak tvrdí prezident Miloš Zeman. Reálně ovšem proces přesídlování ani neprobíhá, Česká republika přijala takto pouhých 12 lidí z Řecka, z Itálie pak nikoho.

Vzhledem k tomu, že Česká republika přijala několik křesťanských uprchlíků a mezi deseti mimo evropskými národnostmi, které nejčastěji žádali v roce 2015 o azyl v zemích Evropské unie, se ve všech státech vyskytuje křesťanská komunita (v Eritrei a Nigérii jde dokonce o většinu obyvatelstva), nelze předpokládat, že by všichni uprchlíci, které by Česká republika přijala, byli muslimové.

Přestože migranti přichází do Evropské unie především z Afriky a z Blízkého východu, nedá se s jistotou říct, že se jedná pouze o lidi vyznávající islám. Pokud se zaměříme na prvních deset nejčastějších mimo evropských národností, které nejčastěji žádaly v roce 2015 o azyl, zjistíme, že se jednalo o Syřany, Afgánce, Iráčany, Pákistánce, Eritrejce, Nigerijce, Somálce, Íránce, občany Mali a Bangladéše. Tyto státy nejsou pouze muslimské. Křesťanská komunita v Sýrii čítala k roku 2010 5,2 procenta obyvatelstva země (1,060,000 obyvatel), v Afghánistánu 0,1 procento (30 000 obyvatel), v Iráku 0,9 procenta (270 000 obyvatel), v Pákistánu 1,6 procenta (2 760 000 obyvatel), v Eritrei 62,9 procent (3 310 000 obyvatel), v Nigérii 50,8 procenta (80 510 000 obyvatel), v Somálsku okolo 0,1 procenta (okolo 10 000 obyvatel), v Íránu 0,2 procenta (110 000 obyvatel), v Mali 3,2 procenta (500 000 obyvatel) a v Bangladéši 0,2 procenta (280 000 obyvatel).

Přestože se nedá s jistotou určit víra všech migrantů v Evropské unii, ani víra těch, kteří by byli přiděleni České republice, je velmi nepravděpodobné, že by Česká republika na základě kvót přijala pouze muslimské imigranty.

Důvodem je i to, že Česká republika už přijala několik křesťanských uprchlíků na základě dobrovolné kvóty z mimo evropských uprchlických táborů. Česká vláda v lednu 2015 přijala návrh, že Česká republika přijme patnáct křesťanských uprchlických rodin s nemocnými dětmi ze Sýrie, kteří utekli do Jordánska. Do konce roku 2016 Česká republika přijala čtyři rodiny křesťanských uprchlíků. Celkově se jednalo o dvacet osob. Projekt byl ale v tomto roce ukončen, protože jedna z rodin se rozhodla odejít do Německa.

V lednu 2016 byli přijati křesťané z Iráku, kteří odsud utíkali před Islámským státem. Nadační fond Generace 21, který příchod těchto křesťanů inicioval, původně plánoval s přesídlením 37 křesťanských rodin o celkovém počtu 153 osob. Fond do České republiky přivezl pouze 89 osob, vláda totiž projekt v dubnu 2016 zrušila. Důvodem bylo, že 24 jich odletělo zpět do své vlasti a 25 jich uteklo do Německa. Jejich statut uprchlíka byl velmi komplikovaný, většina z nich měla statut vnitřního vysídlence, neboť předtím žili na vlastním územím. Většina těchto iráckých uprchlíků tak nebyla počítána do kvót.