My tou novelou, tak jsme ji napsali, navrhujeme, aby když někdo žádá o stavební povolení a potřebuje ‚vyvlastňovací dekret', tak mohou získat stavební povolení a to vyvlastňování může ještě několik měsíců běžet, ale nesmí se kopnout do země. Protože když nevlastníte pozemek, tak nemůžete kopat do cizího. Co se navrhuje v těchto pozměňovacích (...) je, že se bude moci kopnout do té země, aniž ten pozemek byl vyvlastněn.
Ve vládní novele předkládané ministerstvem pro místní rozvoj není otázka změn kolem institutu vyvlastňování zásadní. Novela v podstatě ponechává v platnosti zákon 184 /2006 Sb. a jen upřesňuje podmínku přípustnosti vyvlastnění v případě zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury 416 /2009 Sb., vždy až po pokusu o dohodu s vlastníkem pozemku či stavby.
V pozměňovacím návrhu místopředsedy výboru pro veřejnou správu Ladislava Oklešťka (ANO 2011) se objevuje institut „předběžného uvedení v držbu“ v bodě 14 (§ 2e), který by umožnil „vyvlastniteli“ získat držbu vyvlastňovaného práva. Bod 1 zní takto:
„Je-li vedeno vyvlastňovací řízení pro účely provedení stavby dopravní infrastruktury dle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b), pro kterou bylo vydáno pravomocné stavební povolení nebo pravomocné společné povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, může vyvlastňovací úřad svým rozhodnutím uvést vyvlastnitele na jeho žádost a za podmínek stanovených v tomto zákoně v držbu vyvlastňovaného práva před ukončením vyvlastňovacího řízení (dále jen „předběžné uvedení v držbu“). Předběžné uvedení v držbu je přípustné jen jestliže veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Předběžné uvedení v držbu je přípustné, není-li možno vyvlastňovaná práva potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou.“
V případě, že by tento pozměňovací návrh prošel, by „vyvlastnitel“ mohl s pozemkem nakládat ještě předtím, než by skončilo samotné řízení o vyvlastnění, a to bez ohledu na přání vlastníka a jeho případné snahy o odklad. Výrok je tedy pravdivý.
Z 212 hodnocených zemí je Česká republika v délce povolovacího řízení 183. Šlechtová: Jsme 131. Udženija: Jsme za Čadem, Tádžikistánem, Zimbabwe.
Náročnost povolovacích procesů, které předcházejí realizaci investice (například územní nebo stavební řízení apod.), hodnotí Světová banka. Nejnovější data pochází z léta roku 2016 a hodnotí 189 států.
Při kombinaci kritérií délky povolovacích procesů na dny (time) a množství administrativních procedur (procedures) se Česká republika nachází na 183. místě. Čad je na 170. místě, Zimbabwe na 179 místě a Tádžikistán na 180. místě. Výrok Alexandry Udženiji je proto hodnocen jako pravdivý, neboť správně vyjádřila umístění České republiky i dalších zmíněných států.
Je-li kritériem pouze počet dní, které celkově zabere povolovací řízení, je ČR na 127. místě.
Praha má své vlastní Pražské stavební předpisy…
V hlavním městě upravuje výstavbu skutečně nařízení (.pdf) Rady hlavního města Prahy, které je také nazýváno jako Pražské stavební předpisy.
Šlechtová: Praha má své vlastní Pražské stavební předpisy, (…) které se přijímaly za primátorky za ANO Krnáčové a Stropnického.
Aktuálně platné Pražské stavební předpisy byly schváleny radou města v květnu 2016. Tedy přijímaly se skutečně během funkčního období Adriany Krnáčové. Matěj Stropnický v době jejich přijímání byl zastupitelem, pozici radního opustil již dříve. Na stavebních předpisech Stropnický z pozice radního pracoval, po odvolání však již nikoli. Výsledná podoba tedy nejde za ním, dokonce předpisy kritizoval z toho pohledu, že málo regulují možné jednání developerů. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící, neboť Stropnický na předpisech sice také pracoval, konečná podoba však již vznikla bez něj a on sám, soudě podle veřejně dostupných prohlášení, s nimi není zcela srozuměn. Samotné schvalování provázel spor Krnáčové právě se Stropnickým.
Alexandra Udženija nejprve diváky informovala, že v Praze trvá osm let, než začne investor na svém vlastním pozemku stavět. Karla Šlechtová jí odvětila, že má hlavní město vlastní „slavné“ stavební předpisy (myslela patrně předpisy (.pdf) z pera primátora Hudečka), na což reagovala nynější pražská zastupitelka tímto výrokem.
Kromě sociální demokracie nebyla ani jedna ze současných stran koalice dříve součástí výkonného orgánu hlavního města, nemůže tedy za nestandardně dlouhou dobu stavebního řízení. Současné pražské stavební předpisy (.pdf) navazují na podobné dokumenty vydávané podle stavebního zákona minimálně od roku 2007, podle paragrafu 194 e) totiž: „Hlavní město Praha stanoví nařízením vydaným v přenesené působnosti obecné technické požadavky na výstavbu v hlavním městě Praze.“
Ale ta (novela zákona o urychlení sítí, pozn. Demagog.cz) už měla být, slíbil to jak pan ministr Prachař, tak pan ministr Ťok, a teď najednou řekl na konci roku 2016, že se to vlastně nestihne.
V září roku 2016 ministr dopravy Ťok oznámil, že vláda pravděpodobně nebude schopná do konce svého volebního období přijmout zákon (zákon o liniových stavbách), který by urychlil stavbu důležitých dopravních staveb (např. dálnice).
Na plánu přijmout uvedený zákon se podíleli ministři Ťok a Brabec (ministerstvo životního prostředí). Podle jejich názoru je klíčem k významnému urychlení výstavby dopravních staveb v Česku snížení počtu ministerstev, která mají právo do stavebního řízení vstupovat. Nutná je proto podle nich mimo jiné změna kompetenčního zákona.
Schválení tohoto zákona přitom bylo jednou z priorit vlády, a to proto, že v České republice existuje značný problém s délkou a administrativní náročností povolovacích řízení. Například podle hodnocení Světové banky, která se zabývá tím, jak dlouho povolovací řízení trvá a jak je byrokraticky náročné, obsadila Česká republika na základě dat z léta 2016 127. místo ze 189 hodnocených ekonomik.
Při kombinaci kritérií délky povolovacích procesů na dny (time) a množství administrativních procedur (procedures) se Česká republika nachází dokonce na 183. místě.
Pro úplnost je třeba dodat, že současná vláda jednu novelizaci původního zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury provedla, a to zákonem č. 49/2016 Sb. Tato novelizace se však týkala problematiky výkupních cen pozemků potřebných pro dopravní stavby.
To jsou takové výkřiky, vždycky předvolební kampaň je, že chce někdo něco zrušit a MMR rušila každá vláda, každá předvolební kampaň.
Rušení ministerstev je opravdu tématem posledních vlád i některých stran v předvolebních kampaních minimálně v posledních dvou volebních obdobích.
V roce 2012 mluvila o snížení počtu ministerstev vláda Petra Nečase.
Ve volebních programech pro předčasné volby přišly s nápadem na rušení ministerstev např. ODS či TOP 09. Občanští demokraté (str. 6) hovořili o sloučení MPO s ministerstvem dopravy a dále o sloučení MŽP, MZe a MMR. Rušení některých ministerstev slibovala rovněž TOP 09 - ta chtěla vytvořit ministerstvo hospodářství spojením MPO, MMR a MD.
O rušení ministerstva pro místní rozvoj hovořil rovněž volební program ODS v roce 2010 (str. 35). U předvolebních kampaní najdeme také sliby o zeštíhlení státní správy pomocí rušení ministerstev. MMR by před volbami v roce 2009 zrušila ODS i nově vzniklá TOP 09.
To, že se téma rušení ministerstev ve veřejném prostoru objevuje opakovaně, dokládá i souhrn, který byl představen přímo v pořadu Otázky Václava Moravce (čas 52:35). Dodejme, že k žádnému rušení vyjma ministerstva informatiky v této době nedošlo.
Já jsem byla před dvěma lety první kdo řekl, (...) že je nutná změna kompetenčního zákona. A musím říct, že mne těší, že se toho chytá vedení všech politických stran.
V rámci výroku pracujeme s tím, že Šlechtová míní konkrétně toto volební období. V jiném svém výroku totiž popsala i návrhy na rušení ministerstev z historického pohledu. Její zmínka o prvenství se tak vztahuje v tomto případě na období, ve kterém je sama členkou vlády. Samotná otázka prvenství je sporná a čas od času se někdo pro změnu kompetenčního zákona vysloví, nicméně faktem je, že Karla Šlechtová poskytla v březnu 2015 rozhovor Leaders Magazinu (v českém jazyce dostupný rovněž na webu ministerstva pro místní rozvoj), kde řekla: „Mimochodem mám ambici otevřít kompetenční zákon. V mnoha věcech dubluje činnosti resortů. Když jsem psala dohodu o partnerství, potýkala jsem se s velkým resortismem. Slovo synergie je u nás trochu zakázané. Pokud spolu ale ministerstva nespolupracují, je to chyba.“
Další politici se v nedávné době veřejně vyslovovali pro změnu kompetenčního zákona, ale pouze v souvislosti s vytvářením dalších možných ministerstev. Zda Šlechtová vedla s politiky z jiných stran na toto téma rozhovory v soukromí, ověřit nedokážeme.
Před pár dny se v Praze konalo Fórum českého stavebnictví, na kterém se hned několik politiků z hnutí ANO vyslovilo pro změnu kompetenčního zákona v souvislosti s možností vytvoření nového ministerstva hospodářství. Ministr dopravy Dan Ťok na Fóru prohlásil:
„Máme mnoho ministerstev, je nutná změna kompetenčního zákona. Dlouhodobější koncepci brání časté změny ministrů.Stavební řízení je složité. Je potřeba změnit přístup k celému stavebnímu právu.“
V podobném duchu se vyjádřil i ministr životního prostředí Richard Brabec, který konstatoval: „Máme historickou možnost, aby vzniklo ministerstvo hospodářství sloučením ministerstev. Souhlas v rámci koalice by měl být vyjednaný v programovém prohlášení vlády. EIA dnes nebrzdí stavební projekty, měla by trvat 4 a půl měsíce. Operační projekty v oblasti životního prostředí jsou úspěšné.“ Vicepremiérovi vlády Pavlu Bělobrádkovi (KDU-ČSL) byla v rozhovoru pro ČTK položena otázka týkající se nového ministerstva pro vědu. Ten řekl, že ministerstvo smysl má, ale za předpokladu, že by se otevřel kompetenční zákon.
V České republice (...) není možné, abychom měli 720 stavebních úřadů, 7 speciálních stavebních úřadů a každý stavebník šel na speciální stavební úřad a znovu šel a obcházel spoustu stavebních úřadů.
Podle webu Statnisprava.cz je v České republice necelých 700 obecních stavebních úřadů. Nejvíce jich najdeme ve Středočeském (105), Jihomoravském (90) a Moravskoslezském kraji (84).
Mimo to podle § 15 existují speciální stavební úřady a na základě § 16 stejného zákona stavební úřady vojenské. Speciální stavební úřady vykonávají působnost u a) staveb leteckých, b) staveb drah a na dráze včetně zařízení na dráze, c) staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, d) vodních děl.
Světová banka vydává žebříček 190 zemí podle toho, jak dlouho trvá vyřídit všechna potřebná povolení, než může subjekt začít stavět. Dle Světové banky je pro průměrnou stavbu v České republice třeba 21 nejrůznějších povolení a celý proces se může protáhnout až na 247 dní. V žebříčku patří České republice až 130. pozice.
My jsme navrhovali, abysme sebrali aktivity, které se týkají stavebnictví, u těch sedmi resortů na MMR. To jsem naprosto prohrála.
Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo návrh novelizace stavebního zákona, který byl v připomínkovém řízení do července 2015. Tato novela obsahovala záměr zjednodušit, zrychlit a zefektivnit procesy v oblasti povolování staveb. Ministerstvo se snažilo o zavedení jednotného řízení, jehož výsledkem bude jedno rozhodnutí zahrnující všechna povolení potřebná k realizaci konkrétního stavebního záměru. Nebylo by tedy nutné absolvovat několik řízení.
Následně byla zřízena pracovní skupina (.pdf), v níž byli zástupci dotčených resortů (MŽP, MPO, MD, MO, MZe, MV, MSpr., MK). Ti se však neshodli na vydání jednotného řízení. Problémem byly především speciální stavby a soubory staveb. Ministerstva průmyslu a dopravy se pak odmítla vzdát svých specializovaných stavebních úřadů, které se vyjadřují k projektům spadajícím do působnosti zmíněných úřadů – silnice, železnice, ropovody, plynovody nebo elektrárny (str. 4). Ministerstvo zemědělství se pak nechtělo vzdát rozhodování o věcech týkajících se vody.
Karla Šlechtová návrh novely z dalšího projednávání upravila tak, že vedle obecných staveb v příslušnosti obecného stavebního úřadu bude jednotné řízení vedeno pouze u staveb dopravní a energetické infrastruktury. Příslušnými orgány k jeho vedení budou ministerstvo dopravy jako speciální stavební úřad u dopravní infrastruktury a ministerstvo průmyslu a obchodu u energetické infrastruktury jako jiný stavební úřad.
(ukazuje na tabulku) Tady je spousta aktivit, které se dublují mezi resorty, MMR, zemědělství, životní prostředí.
Mezi zmíněnými ministerstvy existuje skutečně řada oblastí, v nichž se aktivity jednotlivých resortů prolínají. Výrok Karly Šlechtové (nestr. za ANO) tak hodnotíme jako pravdivý.
Podle ministryně se aktivity některých ministerstev kryjí, a proto by bylo vhodné jednotlivé agendy sjednotit. Jmenovala zejména ministerstva životního prostředí a zemědělství.
Tabulku, o niž se ministryně v OVM opírá, k dispozici nemáme. Pro představu jsme proto vytvořili vlastní s dostupnými informacemi, které slova Šlechtové potvrzují.
Ministerstvo pro místní rozvoj (.pdf) se společně s MŽP zabývá otázkou vlivu staveb na životní prostředí (EIA) a otázkou zkvalitnění ovzduší. Ochranou přírody, konkrétně chráněných krajinných oblastí a národních parků, se zabývají všechny tři resorty (MZe, MŽP, MMR). Podobně je na tom i problematika ochrany lesů a boj proti suchu.
Jednotlivé agendy mezi MZe a MŽP se úzce prolínají, v některých oblastech se ale setkávají i s MMR. Výrok Šlechtové je tedy pravdivý.
