Odhad (výše dotace potřebné pro maloobchody na vesnici - pozn. Demagog.cz) za Asociaci tradičního obchodu je dneska na úrovni 700 milionů korun.
Asociace sdružující tradiční české prodejce skutečně vyčíslila náklady státní podpory na asi 700 milionů korun.
Servery iDNES.cz a Aktuálně.cz informovaly o odhadu Miloslavy Hlavsy, ředitele družstva Konzum v Ústí nad Orlicí sdruženého pod značkou COOP a jednoho ze členů Asociace českého tradičního obchodu. Na podporu venkovských prodejen v obcích od sto do jednoho tisíce obyvatel by podle jeho výpočtů musel stát vynaložit celkem 706 milionů korun ročně. Dodává, že dopravní dostupnost dotuje stát mnohonásobně vyššími částkami.
Samotní aktéři diskuze, tzn. jak představitelé maloobchodů, tak těch spolků nebo nevládních organizací, říkají, že by bylo dobré, kdybychom našli mechanismus (na dotování maloobchodů - pozn. Demagog.cz), kdy třetinu dá stát, třetinu obec a třetinu kraje.
V médiích interpretuje takové rozdělení dotací jen samotný ministr Jurečka, výrok tedy považujeme za neověřitelný.
Dneska je přijatá nějaká koncepce, je to taková mapka, jaké dálnice by se měly dodělat. To jsou ty známé dálnice, které mají vést třeba z Hradce Králové na Olomouc. To jsou prostě ty nedodělané úseky.
V červnu 2013 bylo přijato usnesení vlády č. 449 (.pdf) k Dopravní politice České republiky pro období let 2014–2020 s výhledem do roku 2050. Tato studie má působit jako výchozí strategický dokument (.pdf) resortu dopravy a klade si za cíl mimo jiné (str. 52, kap. 4.4.2.2.) „zkvalitnění napojení všech krajských měst na páteřní kapacitní silniční síť“ nebo „výstavbu chybějících úseků na hlavní síti TEN-T do roku 2030“. Politika transevropské dopravní sítě se týká například probíhající modernizace dálnice D1 mezi Mirošovicemi a Kývalkou.
Z dokumentu vychází i opatření (str. 49, kap. 4.4.2.), které zadává ministerstvu dopravy vytvářet v pětiletých intervalech studii Dopravní sektorové strategie. Toto potvrdila svým usnesením č. 850 (.pdf) ze dne 13. listopadu 2013 i vláda Jiřího Rusnoka. V příloze (.pdf) studie lze pak nalézt jak tabulku s harmonogramem realizace Dopravní strategie pro oblast silniční infrastruktury (str. 2–3), tak i mapu se zakresleným návrhem Dopravní strategie (str. 8).
Přijetí eura podporuje 20, 25 % občanů.
Postoj k Evropské unii a také k přijetí eura dlouhodobě sleduje Centrum pro výzkum veřejného mínění Akademie věd (CVVM).
Podle nejnovějšího šetření z dubna 2017 (.pdf, s. 4) je 7 % rozhodně pro přijetí eura, 14 % spíše pro přijetí – dohromady 21 % lidí. Necelé tři čtvrtiny jsou tedy proti. Jak je vidět z následujícího grafu, do roku 2006 převažovala v populaci podpora přijetí eura, zhruba do roku 2009 byly obě strany vyrovnané a v roce 2011 došlo ke skokovému zvýšení odmítavého postoje. Podpora je vyšší u mladších lidí a lidí s vyšším vzděláním nebo příjmem (s. 5).
My jsme navrhovali, abysme sebrali aktivity, které se týkají stavebnictví, u těch sedmi resortů na MMR. To jsem naprosto prohrála.
Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo návrh novelizace stavebního zákona, který byl v připomínkovém řízení do července 2015. Tato novela obsahovala záměr zjednodušit, zrychlit a zefektivnit procesy v oblasti povolování staveb. Ministerstvo se snažilo o zavedení jednotného řízení, jehož výsledkem bude jedno rozhodnutí zahrnující všechna povolení potřebná k realizaci konkrétního stavebního záměru. Nebylo by tedy nutné absolvovat několik řízení.
Následně byla zřízena pracovní skupina (.pdf), v níž byli zástupci dotčených resortů (MŽP, MPO, MD, MO, MZe, MV, MSpr., MK). Ti se však neshodli na vydání jednotného řízení. Problémem byly především speciální stavby a soubory staveb. Ministerstva průmyslu a dopravy se pak odmítla vzdát svých specializovaných stavebních úřadů, které se vyjadřují k projektům spadajícím do působnosti zmíněných úřadů – silnice, železnice, ropovody, plynovody nebo elektrárny (str. 4). Ministerstvo zemědělství se pak nechtělo vzdát rozhodování o věcech týkajících se vody.
Karla Šlechtová návrh novely z dalšího projednávání upravila tak, že vedle obecných staveb v příslušnosti obecného stavebního úřadu bude jednotné řízení vedeno pouze u staveb dopravní a energetické infrastruktury. Příslušnými orgány k jeho vedení budou ministerstvo dopravy jako speciální stavební úřad u dopravní infrastruktury a ministerstvo průmyslu a obchodu u energetické infrastruktury jako jiný stavební úřad.
Vodní díla je jedna věc z těch 2500 připomínek, které my jsme vypořádali napříč resorty, kraji a obcemi.
Ustanovení týkající se vodních děl byla připomínkována, vzhledem k počtu připomínek však tvoří relativně malou část připomínkovaných ustanovení. Celkem jich bylo uplatněno 2142, ne uváděných 2500, i přesto ale výrok hodnotíme jako pravdivý.
Podle vypořádací tabulky bylo k novele stavebního zákona uplatněno (.docx, str. 1) 2142 připomínek. Ty směřovaly na mnoho ustanovení navrhované novely, a to mj. i na ustanovení týkající se vodních děl. Mezi hlavní důvody patřilo zařazení vodních děl mezi vedlejší povolované stavby, o kterých by se rozhodovalo v rámci tzv. koordinovaného řízení (.pdf, str. 78, bod č. 5). V důsledku toho by o jejich výstavbě rozhodoval jiný než vodoprávní úřad (připomínky č. 196, 197, 199).
Co se týče připomínkových míst, připomínky uplatnila všechna ministerstva, dále všechny kraje a za města a obce pak Svaz měst a obcí. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
KUŘIM: Seznámil jsem se s rozpornými výpovědmi svědků (v kauze Kajínek, pozn. Demagog.cz) včetně těch, kteří své výpovědi několikrát odvolali.
V dané kauze skutečně došlo ke změně výpovědí. Jeden svěděk výpověď odvolal, což soud neakceptoval, druhý ze svědků měl údajně svou výpověď učinit pod nátlakem. Obecně lze tedy konstatovat, že k tomuto jevu zde došlo, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. V rámci výroku ovšem nehodnotíme obsah výpovědí či obsah celé kauzy.
Jaroslav Ďurči původně vypověděl, že Jiřího Kajínka na místo vraždy Štefana Jandy u plzeňské věznice Bory 30. května 1993 odvezl a že jeli pouze dva. Později svou výpověď odvolal, podle jeho slov byla vynucená policií. Soud později odmítl jako lživou Ďurčiho změněnou výpověď.
I svědek Alexander Hegedüs se svěřil bývalé zaměstnankyni prezidentské kanceláře Janě Chalupové, že v případu Jiřího Kajínka „nemá čisté svědomí“ a svou výpověď údajně učinil pod nátlakem. Sám se řízení o obnově procesu neúčastnil, svou výpověď by údajně uvedl na pravou míru, pokud by směl vypovídat s vyloučením veřejnosti. Soudem byl opakovaně označen za nevěrohodného svědka, i proto nebyla pro soud podstatná informace o jeho možné změně výpovědi.
To jsou takové výkřiky, vždycky předvolební kampaň je, že chce někdo něco zrušit a MMR rušila každá vláda, každá předvolební kampaň.
Rušení ministerstev je opravdu tématem posledních vlád i některých stran v předvolebních kampaních minimálně v posledních dvou volebních obdobích.
V roce 2012 mluvila o snížení počtu ministerstev vláda Petra Nečase.
Ve volebních programech pro předčasné volby přišly s nápadem na rušení ministerstev např. ODS či TOP 09. Občanští demokraté (str. 6) hovořili o sloučení MPO s ministerstvem dopravy a dále o sloučení MŽP, MZe a MMR. Rušení některých ministerstev slibovala rovněž TOP 09 - ta chtěla vytvořit ministerstvo hospodářství spojením MPO, MMR a MD.
O rušení ministerstva pro místní rozvoj hovořil rovněž volební program ODS v roce 2010 (str. 35). U předvolebních kampaní najdeme také sliby o zeštíhlení státní správy pomocí rušení ministerstev. MMR by před volbami v roce 2009 zrušila ODS i nově vzniklá TOP 09.
To, že se téma rušení ministerstev ve veřejném prostoru objevuje opakovaně, dokládá i souhrn, který byl představen přímo v pořadu Otázky Václava Moravce (čas 52:35). Dodejme, že k žádnému rušení vyjma ministerstva informatiky v této době nedošlo.
Už jsme začali transformovat investiční pobídky, abychom je zaměřili na podporu nových technologií s vysokou mírou přidané hodnoty a více je zaměřili na malé a střední české podniky, tak aby je mohli více využívat.
Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť vláda prostřednictvím novely zákona o investičních pobídkách skutečně podnikla částečný krok i pro podporu menších subjektů. Stejně tak je sledovatelný vzrůstající důraz na podporu nových technologií.
Podporu ve formě investičních pobídek mohou získat čeští i zahraniční investoři, kteří svoji investici umístí na území ČR. Výhradní organizací, kde mohou investoři své žádosti o investiční pobídky zaregistrovat, je agentura CzechInvest. Ta je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR (MPO) a své zastoupení má i v zahraničí.
Poslední úprava zákona o investičních pobídkách nabyla účinnosti v květnu 2015. Novela zapracovává evropské nařízení č. 651/2014 a zavádí některé změny v investičních pobídkách. Zavedla například zvýhodněné průmyslové zóny (Ostrava-Mošnov, Most-Joseph a Holešov), v nichž investoři dosáhnou na atraktivnější formy podpor. Rozšířil se také počet regionů, ve kterých je poskytována hmotná podpora na vytvoření pracovních míst a školení nových zaměstnanců.
Co se týká zaměření na menší podniky, novela skutečně snížila počet nutných nově zřízených pracovních míst k získání pobídky. Konkrétně u technologických center se počet míst snížil ze 40 na 20 a u strategických investičních akcí ze 120 na 100 míst.
Oblastmi, které mohou být investičními pobídkami podporovány, jsou nyní zpracovatelský průmysl, technologická centra a centra strategických služeb, přičemž všech se týká podmínka minimálně pětileté udržitelnosti podpořených projektů. Projekty s vysokou přidanou hodnotou, které v roce 2016 tvořily čtvrtinu všech podpořených projektů, obvykle vznikají v posledních dvou zmíněných oblastech. Činnost těchto center novela podporuje změnou některých podmínek, jako je snížení minimálního počtu vytvořených pracovních míst.
MPO v současné době zvažuje další novelizaci zákona o investičních pobídkách. Jedním z důvodů je snaha o větší důraz na zvyšování podílu přidané hodnoty v produkci. Konkrétně by se mělo jednat například o rozšíření podpory technologických center a center strategických služeb na celou Českou republiku nebo větší důraz na projekty s jistým dlouhodobým podílem výdajů na výzkum a vývoj ve zpracovatelském průmyslu. Vzhledem k velmi dobrému stavu české ekonomiky by navíc neměl být brán ohled na vznik nových pracovních míst, ale spíše na kvalitu investic.
(návaznost na předchozí) A podání té žádosti stojí, tuším, 400 korun nebo 1000 korun, teď jsi nejsem jistá, takže mě nechytejte za slovo, ale v těchto intencích. Takže podnikatel musí zaplatit za to, že si podá žádost, aby mu byla prominuta nesmyslná pokuta, a otázka je, jestli mu prominuta bude.
V tomto výroku nehodnotíme „nesmyslnost“ pokuty, ale pouze údaje týkající se žádosti o prominutí pokuty a poplatků. Tyto skutečnosti popisuje místopředsedkyně ODS korektně: podnikatel může podat žádost o prominutí pokuty z nepodání kontrolního hlášení k DPH a podání této žádosti podléhá správnímu poplatku ve výši 1000 Kč.
Informace lze nalézt v Pokynu Generálního finančního ředitelství D-29. Žádost o prominutí pokuty z nepodání kontrolního hlášení k DPH podléhá správnímu poplatku ve výši 1000 Kč (.pdf, str. 2) a lze ji podat nejpozději do tří měsíců (.pdf, str. 2) ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit tuto pokutu.
Správce daně pak na základě žádosti posoudí, zda vůbec lze pokutu prominout. Kladná odpověď však sama o sobě neznamená, že pokuta bude skutečně prominuta. Následně se totiž posuzuje rozsah prominutí.
Pro určení rozsahu (.pdf, str. 4) jsou důležitá dvě kritéria: ospravedlnitelný důvod prodlení a četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem. Pokutu pak lze prominout až do výše 100 %. Ospravedlnitelný důvod posuzuje správce daně a zároveň procentuálně ohodnocuje, do jaké výše může být pokuta prominuta.