Přehled ověřených výroků

V únoru 2017 předložila skupina poslanců návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Tato novela fakticky do zákona zakotvuje následující ustanovení:

„(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.“

Daná novela byla veřejně velmi diskutována zejména v souvislosti s evropskou směrnicí o držení zbraní, předkladatelé si od potenciálního přijetí návrhu slibují zachování množství i charakteru zbraní v zemi. Nakolik k tomu daná předloha vede, nehodnotíme.

Návrh prošel Poslaneckou sněmovnou, nyní jej má projednávat Senát. Média referovala o tom, že část senátorů není přijetí nakloněna. V každém případě projednávání zákona nebylo ukončeno, nebyl tedy doposud přijat a tím pádem ani neplatí, resp. není účinný. Jelikož jde o návrh ústavního zákona, je schválení ústavní většinou senátorů nezbytnou podmínkou pro přijetí tohoto opatření.

O tom, že o milosti vážně uvažuje, informoval prezident Miloš Zeman 6. dubna při diskusi s občany v Čáslavi.

Pavel Rychetský uvedl v reakci na Zemanova slova v rozhovoru pro DVTV ze dne 21. dubna 2017, že by Jiří Kajínek měl asi dostat milost.

Zmiňuje, že v případu je mnoho pochybností a sám ještě jako ministr spravedlnosti v roce 2001 podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch Jiřího Kajínka, která však byla Nejvyšším soudem zamítnuta.

Sám nemluvil o tom, že by Kajínek byl nevinný, ale že byla porušena zásada in dubio pro reo, která říká, že při pochybnostech je povinen soud obžalovaného zprostit viny.

Miloš Zeman oznámil 11. května 2017 v pořadu televize Barrandov Týden s prezidentem, že Jiřímu Kajínkovi udělí milost po svém návratu z Číny.

Generální ředitelství Finanční správy podléhá ministerstvu financí, ovšem jednotlivé ředitele odborů jmenuje státní tajemník. Finanční správa je ale přímo řízeným orgánem, jehož generálního ředitele skutečně jmenuje ministr financí.

Finanční správa ČR je jedním z odborů podřízených ministerstvu financí. Ta dále zřizuje „Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady, které jsou správními úřady a organizačními složkami státu“ § 1(2). Tyto sekce tedy rovněž podle z. č. 456/2011 Sb. podléhají ministerstvu financí.

Jmenování i odvolání generálního ředitele se ovšem řídí zákonem o státní službě (z. č. 234/2014 Sb.). V něm, v § 57(1) stojí, že: „Ředitele odboru v ministerstvu nebo v Úřadu vlády jmenuje státní tajemník na základě výsledku výběrového řízení. V jiném správním úřadu jmenuje ředitele odboru na základě výsledku výběrového řízení vedoucí služebního úřadu.“ Státním tajemníkem ministerstva financí je od roku 2015 Jan Sixta, který má současně podle § 60(1) pravomoc ředitele i odvolat. Státního tajemníka jmenuje vláda na návrh ministra financí, ta ho ovšem podobně jako ředitele sekce podle § 60(1) odvolá. Ministr financí zde tedy nemá v žádném z příkladů odvolací pravomoc.

Přestože Finanční správa spadá pod odbor 25 - Strategie daňové politiky, spolupráce a správy, jedná se o přímo řízenou organizaci, nad níž stojí pouze samotné ministerstvo. V tomto případě se proto na jmenování i odvolání podílí „vedoucího služebního úřadu“, tedy samotný ministr.

Podobně jako roku 2014 odvolal ministr dopravy Prachař (ANO 2011) generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic, tak loni odvolal ministr zemědělství Jurečka (KDU-ČSL) gen. ředitele pro Povodí Moravy.

Pro hodnocení výroku vycházíme z volebních modelů agentur, které jsou členy SIMAR, což je Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění. Ty jsou vázány standardy výzkumu a kvalita jejich práce je kontrolována. Jde o agentury Median, STEM a TNS Aisa (resp. TNS Kantar). Kromě nich pracujeme ještě s volebním modelem CVVM, tedy agentury Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.

Podle volebního modelu Medianu má hnutí STAN podporu 2,5 %, podle CVVM 2 %, TNS naměřil Starostům a nezávislým rovněž 2 % hlasů a STEM (data za duben 2017) uvádí u tohoto hnutí hodnotu 2,2 %.

Schwarzenberg tak popisuje podporu pro dané hnutí korektně, nicméně dodejme, že hnutí se o hlasy voličů bude ucházet v koalici s KDU-ČSL a od příštích měření by měly agentury (pod vlivem toho, že již toto spojenectví schválil i sjezd lidovců) zjišťovat společnou hodnotu této koalice. Hnutí STAN navíc není celostátní strana v pravém slova smyslu, nikdy se samostatně neucházelo o poslanecké mandáty.

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako nepravdivý. Po opětovném přezkoumání jsme jej změnili na zavádějící. Je pravdou, že v minulosti byla horní sazba DPFO nad 40 % a postupně se snižovala (nejen za pravicových vlád). Pravicové vlády pak v roce 2008 zavedly jednotnou 15% daň ze superhrubé mzdy. Zde ovšem došlo ke snížení z nejvyššího pásma, které dosahovalo 32 %. Navíc jsme přihlédli k tomu, že složená daňová kvóta zůstala fakticky stejná. Za původní chybné hodnocení se omlouváme.

Za vlády Mirka Topolánka došlo k zavedení rovné daně, která nahradila předchozí progresivní daň, jejíž výše se v 90. letech opravdu pohybovala nad 40 %. V době zavedené 40% daně však vládla pravicová vláda Václava Klause. Ke snížení pod 40 % došlo až v roce 2001 za levicové vlády Miloše Zemana. Za období 2 posledních pravicových vlád pak zároveň došlo k růstu daně z přidané hodnoty. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Progresivní daň se týká daně z příjmů fyzických osob a označuje daňový systém, ve kterém se výše daňové sazby liší podle výše základu daně. Tato forma výpočtu daní z příjmů platila na území České republiky od roku 1993 do roku 2007, kdy v prvních 2 letech za vlády Václava Klause činila nejvyšší sazba 47 % ze superhrubé mzdy. Po novelizaci zákona o daních z příjmů se nejvyšší sazba snížila na 40 %, ke kterým se ještě doplácela pevně stanovená částka.

Pod sazbu 40 % se daň snížila za vlády levicové vlády Miloše Zemana, konkrétně činila 32% pevná částka, přičemž na této hranici vydržela až do roku 2008, kdy byla pravicovou vládou Mirka Topolánka zavedena jednotná sazba ve výši 15 %.

Co se týče daně z příjmu právnických osob, ta se mezi roky 2007 až 2009 snížila z 24 % na 21 %. V tomto období vládla pravicová vláda vedena Mirkem Topolánkem.

Mnoha změn se dočkala též DPH (.pdf, str. 18). Od roku 2007 byla standardní sazba zvýšena z 19 % na 20 %. Snížená sazba postupně stoupla z 5 % na 15 %. V roce 2015 se přidala ještě druhá snížená sazba, která doposud neexistovala - ta činí 10 %.

Ukazatelem vývoje celkového daňového zatížení může být celková daňová kvóta, která udává podíl všech daňových plateb, včetně sociálního a zdravotního pojištění, na HDP. K mírnému poklesu po zavedení daňových reforem v roce 2008 skutečně došlo, jedná se ale o ukazatel, který je relativní vůči HDP, musíme tak vzít v úvahu i hospodářskou krizi, jež v těchto letech probíhala.

Ministerstvo hospodářství fungovalo v České republice (resp. v české vládě v rámci federace) v letech 1992–1997. Vedle něj v této vládě působilo také ministerstvo průmyslu a obchodu. V roce 1996 byl přijat zákon (272/1996 Sb.), který ruší ministerstvo hospodářství a jeho kompetence přecházejí na řadu různých resortů (MPO, doprava, školství a místní rozvoj).

Stejný zákon pak zřídil ministerstvo pro místní rozvoj - to tedy vzniklo až v roce 1996. Například zmíněné ministerstvo životního prostředí fungovalo od roku 1990 (myšleno v rámci české vlády pod premiérem Pithartem).

Ministerstvo průmyslu pod různými názvy působí na české politické scéně minimálně od vzniku první republiky, zatímco ministra životního prostředí vídáme (čl. 2, odst. 7) ve vládě až od 1. ledna 1990.

Reálně to tedy bylo přesně naopak, než jak Šlechtová uvádí. Z již fungujícího ministerstva hospodářství část kompetencí přešla na nový resort - MMR. MŽP i MPO fungovaly dříve, než zmíněné ministerstvo hospodářství zaniklo.

Program Zelená úsporám začal fungovat od 22. dubna 2009 a prosadilo jej ministerstvo životního prostředí. Tehdejším ministrem tohoto resortu byl Martin Bursík, tehdejší předseda Strany zelených.

Program Zelená úsporám byl zaměřen na podporu instalací zdrojů na vytápění s využitím obnovitelných zdrojů energie. Investovalo se také do energetických úspor při rekonstrukcích i v novostavbách. V rámci programu se podporovalo kvalitní zateplování rodinných a bytových domů, náhrada neekologického vytápění za nízkoemisní zdroje na biomasu a účinná tepelná čerpadla, instalace těchto zdrojů do nízkoenergetických novostaveb, instalace solárně-termických kolektorů a také výstavba v pasivním energetickém standardu.

O dotaci mohli požádat vlastníci a stavebníci rodinných a bytových domů, kteří dům využívají k bydlení nebo k poskytování bydlení třetím osobám, tedy fyzické osoby podnikající i nepodnikající, společenství vlastníků bytových jednotek, bytová družstva, města a obce (včetně městských částí), podnikatelské subjekty, případně další právnické osoby. Na dotaci měli tedy nárok i majitelé domů na vesnicích.

Program byl financován z příjmů z prodeje emisních jednotek, jež byly prodány ve smluvní ceně okolo 20 miliard korun, které byly vyplaceny žadatelům o dotaci. Proplaceno bylo přes 74 tisíc žádostí. Ze 74 039 žádostí bylo 68 341 od majitelů rodinných domů, tedy 92,30 % (str. 80). Více než 50 % (str. 81) dotací putovalo do Moravskoslezského, Středočeského, Zlínského, Jihomoravského a Jihočeského kraje. Souhrnné statistiky s informací, kolik lidí, kteří získali dotaci, pochází z venkova a kolik z města, se nám dohledat nepodařilo. Dá se ale předpokládat, že na dotaci dosáhli i lidé z vesnic.

Hlasování o ratifikaci Lisabonské smlouvy proběhlo v Poslanecké sněmovně 18. února 2009. Pro hlasovalo 125 přítomných poslanců. Ze 79 poslanců Občanské demokratické strany hlasovalo pro 33 zákonodárců, 37 proti a 9 se zdrželo. I když hlasovala větší část poslanců proti, bez hlasů občanských demokratů by smlouva vyžadující ústavní většinu 120 poslanců schválena nebyla.

V Senátu se o osudu Lisabonské smlouvy hlasovalo 6. května 2009. Z 36 senátorů ODS hlasovalo pro 12 a proti bylo 19 členů senátorského klubu Občanské demokratické strany.

Nutno říci, že i přes vnitřní rozpolcenost se vedení tehdy vládní ODS postavilo za schválení smlouvy. Před hlasováním v horní komoře pronesl na plénu Senátu projev i premiér Mirek Topolánek, který senátory vyzval ke kladnému hlasování.

Tehdejší prezident a do prosince 2008 čestný předseda ODS Václav Klaus byl a stále je jedním z nejhlasitějších kritiků Lisabonské smlouvy. Klaus měl obavu z možného prolomení Benešových dekretů nebo argumentoval, že smlouva je protiústavní.

Ústavní soud 3. listopadu 2009 konstatoval, že Lisabonská smlouva je v souladu s českým ústavním řádem a Klaus téhož dne smlouvu podepsal. „Rozhodnutí ÚS jsem očekával a respektuji ho. I když s jeho obsahem nesouhlasím,“ řekl po podpisu prezident Klaus.

Zajímavostí je, že Václav Klaus tehdy odmítl, aby se podpisového aktu zúčastnili fotografové. Jeho podpis tak není zaznamenán na žádném snímku.

Na Slovensku byla účtenková loterie spuštěna v září 2013. Za prvních osm měsíců jejího fungování Slováci registrovali zhruba 100 milionů účtenek, postupně ale začal zájem o loterii opadat. V současné době se na Slovensku zaregistrují necelé tři miliony dokladů za měsíc.

V Gruzii byla účtenková loterie zrušena, protože neměla očekávaný finanční dopad. Na Tchaj-wanu byla účtenková loterie zavedena v roce 1951 a úspěšně funguje dodnes. Pro tamní obyvatele se stala tradiční součástí jejich života. Z losování se na Tchaj-wanu stala celospolečenská událost vysílaná živě televizí.

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.