Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť předchozí vláda ve skutečnosti všechny zmíněné věci neslibovala, neslíbila např. majetková přiznání. Předchozí vlády sice zákony, které má Faltýnek na mysli, neuvedly v platnost, bylo by ovšem chybou konstatovat, že v dané oblasti nijak nepřispěly např. formou jiných návrhů a zákonů. U veřejných zakázek totiž prosadila bývalá pravicová vláda novely, které rušily tzv. losovačky nebo snížily limit pro zadávání zakázek.

Faltýnek dále v pořadu upřesňuje, jaké zákony míní. Jde o služební zákon, registr smluv, financování politických stran, prokázání původu majetku, zadávání veřejných zakázek, rozšíření pravomocí NKÚ (kde korektně uvádí, že tento bod stále neprošel) nebo regulace hazardu. Nakolik jde u všech těchto bodů o protikorupční záležitosti, nehodnotíme.

Podívejme se tedy nejprve, zda zmíněné věci skutečně platí, a také na to, zda tyto kroky slibovala rovněž Nečasova vláda (v rámci svého programového prohlášení), tedy jedna z předchozích sestav, vůči které se Faltýnek vymezuje.

Služební zákon

V roce 2002 byl přijat služební zákon č. 218/ 2002 jako jedna z podmínek vstupu ČR do EU, jeho účinnost však byla celkem pětkrát odložena.

Roku 2013 předložila skupina poslanců z ČSSD nový návrh služebního zákona. Tento návrh byl ve třetím čtení schválen poslanci ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS a TOP 09. Proti hlasovali poslanci Úsvitu a zdrželi se poslanci z KSČM. Poslanecká sněmovna následně přehlasovala prezidentovo veto tohoto návrhu a hlasování bylo stranicky rozloženo stejně jako v předchozím případě.

Registr smluv

Návrh zákona, který by vedl ke vzniku tzv. registru smluv, byl navržen skupinou poslanců v roce 2012. Mezi navrhujícími poslanci byli zástupci vládních stran, tedy ODS, TOP 09 a VV. Projednávání příslušného sněmovního tisku (č. 740/0) (.pdf) bylo ukončeno s koncem volebního období v roce 2013. Hlavním iniciátorem této předlohy byl poslanec Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Ten byl rovněž zástupcem předkladatele i v tomto období, kdy byl návrh (.pdf) zákona opět předložen. Šlo o poslanecký návrh, který byl podpořen napříč spektrem, a nešlo tak pouze o zásluhu ANO či vládní koalice. Schválen byl na podzim 2015, proti jeho přijetí hlasoval poslanecký klub KSČM a jeden zástupce ODS. V minulém období tedy vláda přímo neslibovala, že daný bod prosadí, v rámci období na tom ale začal pracovat právě Farský a další poslanci.

Dodejme, že v únoru 2017 došlo k poměrně výraznému okleštění registru smluv. Věci jsme se věnovali v rámci rubriky výrok dne.

Financování politických stran

Návrh zákona upravující financování politických stran ve prospěch větší transparentnosti předložilo ministerstvo vnitra (MV) v roce 2012, tedy za vlády Petra Nečase (ODS, TOP 09, VV). Vláda tento návrh svým usnesením (.pdf) schválila, ale projednávání v Poslanecké sněmovně předčasně ukončil (.pdf) pád Nečasovy vlády.

Sobotkova vláda předložila Poslanecké sněmovně nový návrh (.pdf) zákona v létě 2015. Zákon č. 302/ 2016 Sb. byl přijat v červnu 2016.

Prokazování původu majetku

Vládní novelu o změně zákona v souvislosti s prokazováním původu majetku předložila Sobotkova vláda v červnu 2015. Tento návrh byl Poslaneckou sněmovnou schválen v červenci 2016, proti jeho přijetí hlasovala část opozice, a to 17 poslanců TOP 09 a 16 poslanců ODS.

Zákon o prokazování původu majetku byl částí opozice podpořen a částí (ODS a TOP 09) odmítnut. Dodejme, že proti majetkovým přiznáním či prokazování příjmů jsou pravicové strany dlouhodobě, což vyplývá z jejich politického a ideového zaměření. Tento bod Nečasova vláda ve svém programu vůbec neměla, což je z pozice pravicové orientace logické.

Zadávání veřejných zakázek

Návrh zákona předložila vláda Bohuslava Sobotky v říjnu 2015 a byl Poslaneckou sněmovnou přijat v dubnu 2016 - hlasy vládních i většiny opozičních stran. Proti hlasovali poslanci ODS a jeden zástupce Úsvitu.

U některých pozměňovacích návrhů bylo diskutováno, zda právě tyto nejsou problematické (např. zvyšování podílu víceprací).

Není také pravdou, že by v rámci zadávání veřejných zakázek nedělala stávající opozice nic. V minulém volebním období prosadila novelu zákona (resp. několik novel), která kromě dalšího zrušila tzv. losovačky, dále se snížily limity, kdy je nutné vypsat veřejnou zakázku atd. Nelze tedy říci, že by v tomto současná opozice nic nedělala.

Dodejme ještě tolik, že u NKÚ Faltýnek popisuje situaci korektně, když říká, že novela narazila v Senátu (kde má ovšem vláda také většinu). Vláda také prosadila novelu zákona o hazardu. Zde je ovšem otázkou, nakolik jde o protikorupční opatření.

Celkově je výrok ovšem nepravdivý, protože u některých bodů např. Nečasova vláda vůbec neslibovala, že je zavede (majetková přiznání). U dalších oblastí, jako jsou veřejné zakázky, právě předminulý kabinet prosadil jistá opatření, která zlepšovala tehdejší stav. To předseda posl. klubu hnutí ANO opomíjí. Další opatření (registr smluv) v programech nikdo z předchozích vlád neměl a tato věc se reálně vyskytla v českém veřejném prostoru až v roce 2012. Současná koalice ji také spíše zdědila, prosazena navíc nebyla jako vládní návrh.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když Andrej Babiš popisuje korektně trend, že do Evropy směřuje více lidí z Afriky (především přes Itálii) než dříve (tedy v % vyjádření, absolutně se příliv migrantů velmi výrazně utlumil), není pravdou, že by šlo výhradně o Afričany. Přes Řecko se do Evropské unie dále dostávají lidé primárně ze Sýrie a Iráku. Za celý rok 2017 dorazilo do EU téměř 130 tisíc lidí. Pokud se podíváme na zemi jejich původu, jde nejvíce o lidi z Nigérie, Guiney, Pobřeží slonoviny, Bangladéše a Sýrie. V první pětce jsou tedy hned dvě neafrické země.

Pokud se ale podíváme na aktuálnější čísla zejména z Itálie, kudy po uzavření tzv. balkánské trasy proudí nejvíce lidí, je zřejmé, že zde dochází k trendu, který Babiš popisuje. Data z Itálie za červenec a srpen ukazují, že mezi nejčastěji se vyskytujícími národnostmi figurují z mimoafrických zemí pouze Bangladéšané, a to ve 4 % v červenci a ve 2 % v srpnu.

V případě Itálie má tedy Babiš v podstatě pravdu, resp. popisuje korektně trend. Nicméně pokud se podíváme na případ Řecka, zde již uvedené neplatí. Sem dorazilo ke konci července celkem 17 tisíc lidí, přičemž zhruba 40 % pocházelo ze Sýrie a 14 % z Iráku. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící, neboť Babiš popisuje korektně trend v případě Itálie, není však pravdou, že by do Evropy dále nepřicházeli i lidé z jiných než afrických zemí.

Výrok je v několika částech spekulativní a neúplný, Andrej Babiš také výrazně zjednodušuje poměry, které na Generálním finančním ředitelství (dále jen GFŘ) v roce 2014 vládly. Dopouští se tak vůči čtenáři zavádění.

V prvé části se budeme věnovat otázce odchodu Jana Knížka. Ten byl v letech 2005–2014 ředitelem GFŘ, rezignoval po devíti letech ve funkci ke konci dubna 2014. Podle jeho slov byl důvodem rozkol v jeho představách a představách ministerstva financí o vedení GFŘ, nebyl tedy odvolán. Přinejmenším formálně šlo o rozluku dohodou a tvrdit, že se jej Andrej Babiš „zbavil“, je tak poněkud nadnesené. Jeho odchod je ovšem dáván do souvislosti s tlakem, který vyvinulo MF pod nově zvoleným ministrem Babišem k tomu, aby vyměnilo dosavadní garnituru vysokých finančních úředníků.

Není možno ověřit, nakolik je exministr Kalousek s Knížkem v přátelském vztahu. Faktem je, že vedle sebe necelých pět let fungovali jako ministr financí a ředitel GFŘ, resp. dřívějšího Ústředního finančního a daňového ředitelství. Knížek také ocenil Kalouskův postup při sjednávání dohod o spolupráci s tzv. daňovými ráji.

MF společně s Knížkovou rezignací avizovalo Babišův záměr jmenovat ředitelem Jiřího Žežulku, toho času ředitele samostatného odboru řízení rizik při správě daní na GFŘ. Ten byl nakonec Babišem pověřen pouze jako zastupující ředitel, v říjnu 2014 pak byl místo něj jmenován současný šéf Martin Janečka. Po jeho jmenování vyjádřil Žežulka pochybnosti o svém dalším působení na úřadě, odešel však až o rok později, a to z vlastní vůle. Finanční správa se dokonce ohradila s tím, že mu po funkci zastupujícího ředitele nabídla funkci ředitele sekce. Lze tedy jen stěží hovořit o „zbavení se“ funkcionáře, kterého sám jmenoval šéfem GFŘ. Stejně jako v případě Knížka nešlo o odvolání z vůle ministra, Žežulkovi byla následně dokonce nabídnuta funkce vyšší, než kterou zastával před dočasným výkonem ředitele GFŘ. Funkci Žežulka odmítl pro neshody s Babišem, ještě krátce přes rok působil ve státní správě a počátkem roku 2016 začal působit v soukromém sektoru.

Milan Večeřa je nyní vedoucím oddělení vnitřní kontroly Finanční správy, kde začal pracovat v dubnu 2014, krátce před odchodem Jana Knížka a před převzetím úřadu Jiřím Žežulkou. Zda šlo přímo o 1. duben není veřejně dostupnou informací, jde však v kontextu výroku o marginálnost, navíc vzhledem k úzu zahajovat služební a pracovní poměry k počátku měsíce poměrně dobře možnou. Podle informací investigativního novináře Janka Kroupy jde o bývalého policistu z oboru daňové kriminality. Jak sám Babiš přiznává, důvod jeho zaměstnání v GFŘ je pouhá spekulace, včetně toho, zda hrála roli nějaká známost s Janem Knížkem. Podobné domněnky Demagog.cz neověřuje.

K otázce trestního oznámení víme tolik, že po odchodu Knížka vzniklo podezření na nezákonné machinace, ke kterým za jeho působení mělo docházet na GFŘ. Z účtů instituce mělo za nejasných okolností odejít zmiňovaných 100 milionů korun. Podle serveru Aktuálně.cz vyšetřování iniciovalo trestní oznámení ministerstva financí, mělo však jít o oznámení vůči neznámému pachateli, nikoli přímo proti Janu Knížkovi.

V několika částech tak Babiš vede čtenáře k nesprávným závěrům na základě domněnek či neúplných informací, z toho důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Jan Mládek neřekl, že by kvůli neúspěchu v senátních volbách odstoupil, ale že by dal svůj post ministra průmyslu a obchodu k dispozici. „Pokud neuspěji dnes nebo za týden, napíšu dopis předsedovi strany a dám svoji vládní funkci k dispozici. On rozhodne, jestli mám setrvat, nebo nikoliv. Nechci přidělávat problémy ani straně, ani předsedovi, bude to na něm,“ řekl ČTK před druhým kolem senátních voleb.

Co prohlašoval, to po neúspěchu také udělal. Premiér Sobotka však rozhodl, že ministra Mládka z vlády odvolávat nebude. Rozhodující je podle něj práce ve vládě, nikoliv nezvolení do Senátu.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť má Andrej Babiš pravdu, že byly navýšeny platy zaměstnancům GIBS, nedodává, že opakovaně rostly i platy ve školství. Není to tedy tak, že by zvýšení u jedněch znamenalo, že nebudou valorizovány mzdy u druhých.

Nelze ověřit, jak rozhodnutí o zvýšení platů ve vládě proběhlo. Andrej Babiš v únoru 2017 na Twitteru prohlásil: „Dvojkoalice ČSSD KDU jede perfektně a hlasuje proti nám. Platy GIBSu navýšila o 20,9 %, budou mít průměrný plat 55 500 Kč.“ V daný den skutečně probíhalo jednání vlády, která přijala bod o uvolnění peněz ve prospěch GIBS.

Zde tedy Babiš popírá sám sebe, neboť tehdy mělo jít o navýšení o 21 % na průměrných 55 tisíc, zatímco aktuálně tvrdí, že v GIBS byl průměrný plat 60 tisíc a z něj se ještě dalších 21 % přidávalo.

Záznam z jednání (.doc, bod 10) nezachycuje, jak hlasovali jednotliví členové vlády. Uvádí pouze, že 9 přítomných bylo pro a 1 proti. Je pravděpodobné, že to byl skutečně Babiš, nelze to ale z oficiálního záznamu doložit.

Vláda v březnu 2017 vydala nařízení, které od 1. července 2017 zvýšilo platy příslušníkům bezpečnostních sborů o 10 %. Konkrétně jde o tarifní složku.

Poslední zpráva o činnosti, kterou Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) zveřejnila, uvádí (str. 9) celkové výdaje na platy v rámci organizace 156,855 mil. Kč s maximálním povoleným počtem 335 zaměstnanců (str. 3).

Platy pedagogických i nepedagogických zaměstnanců se zvedly v listopadu 2015 – nepedagogickým pracovníkům o 3 %, pedagogickým o 3,3 %. Dne 1. 9. 2016 se dále zvedly platy zaměstnanců ve školství, a to v průměru o 4 % nepedagogickým pracovníkům a o 6 % pedagogickým pracovníkům. Stalo se tak díky nařízení vlády. Od července 2017 dochází k dalšímu navýšení platů nepedagogických zaměstnanců.

S dalším a zásadnějším navýšením platů pedagogů počítal kariérní řád, který byl schválen Sněmovnou, vrácen Senátem s pozměňovacími návrhy a dne 12. 7. 2017 zamítnut Sněmovnou (hlasovala proti němu velká část koaličních poslanců). Pokud by byl schválen, učitelé by podle vládního návrhu dostávali jednak příplatky za určité odborné funkce (vedení mladších kolegů atd.), jednak by se jim zvyšovaly platy s tím, jak by v průběhu své praxe postupovali po kariérních stupních. Ten ovšem sněmovnou neprošel.

Detailní analýzu platů i odměn ve školství zpracoval iROZHLAS.cz (se zaměřením na gender a věk učitelů, jednotlivé stupně ve školství i mezinárodní srovnání).

Pokud si navíc uvědomíme, že zaměstnanců GIBS je vlastně minimum (byť s vysokou průměrnou mzdou), tak pokud by jim platy nebyly zvýšeny a peníze by byly alokovány ve prospěch lidí ve školství, nepřineslo by to druhým jmenovaným žádné velké přilepšení, protože jde v absolutním vyjádření o poměrně malý objem peněz oproti tomu, co sem vláda poslala opakovaně sama.

Pouze pro informaci dodejme, že platy učitelů se mají od listopadu zvýšit o 15 %. Tento fakt při hodnocení nezohledňujeme, jelikož jde o věc, kterou oznámila koalice až poté, co Babiš vyřkl svůj výrok, a nemusel tedy mít danou informaci k dispozici.

Odvolací soud v rozsudku skutečně připustil, že z některých Peroutkových textů lze vyvodit kritický závěr, že jejich autor byl fascinován nacismem, respektive Hitlerem. Podle soudu je taková interpretace možná a má reálný základ v textech, ovšem již nehodnotí, zda je to interpretace správná a zda články opravdu takové selhání dokládají (což není předmětem ani našeho hodnocení).

Miloš Zeman se vyjadřuje ke kauze s údajným textem Ferdinanda Peroutky, který měl Adolfa Hitlera označit za gentlemana. O žalobě Peroutkovy vnučky Terezie Kaslové proti Kanceláři prezidenta republiky rozhodoval v březnu 2016 Obvodní soud pro Prahu, který nařídil Kanceláři omluvu. Hned na místě však bylo proti rozsudku podáno odvolání.

Odvolací soud pravomocně rozhodl na začátku září 2016, kdy potvrdil omluvu za autorství tohoto článku Hitler je gentleman, ale zrušil povinnost omluvit se za to, že měl Peroutka podle Zemana na svědomí větu „nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“. Obsahově podobná vyjádření měl totiž Peroutka podle názoru soudu opravdu publikovat. Jak Kancelář prezidenta republiky, tak Terezie Kaslová podali dovoláni k Nejvyššímu soudu.

Na základě tohoto rozsudku, který je k dispozici na Lidovky.cz, můžeme potvrdit, že soud v odůvodnění používá přirovnání (.jpg, s. 13) fascinace něčím záporným k fascinaci králíka pohledem kobry, když říká:

„Prezident kriticky zmínil tehdejší fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením (rozuměno nacismu či přímo Adolfa Hitlera, který byl prve v Projevu zmíněn). Nejprve je třeba uvést, že fascinace nemusí být vyvolána jen něčím kladným (tedy fascinace něčím pozitivním, následováníhodným), avšak též něčím záporným (ve smyslu uhranutí, jako je králík fascinován pohledem kobry, vydáme-li se do říše zvířat).“ Z této citace je však možno zjistit, že přirovnání není mířeno na Ferdinanda Peroutku, ale je vyřčeno pouze v obecné rovině, kdy je negativní fascinace ukazována na příkladu.

Rozsudek zdůrazňuje, že prezidentův závěr je hodnotícím soudem, který má reálný základ v Peroutkových textech. „Onen pravdivý základ představuje v prvé řadě Peroutkův článek s názvem Dynamický život, v němž se nachází mnoho výroků a slovních obratů (...), na základě nichž lze předmětný skutkový soud o fascinaci učinit. (...) Mohou být i jiné názory na tento článek, na to, jak to tehdy Peroutka myslel, jak jeho obsah souvisí s dobou, v níž byl napsán, co může být v článku ironií, ovšem vzhledem k danému obsahu tohoto článku nelze názor Prezidentům zavrhnout a postihnout jako neoprávněný, nedovolený.“ (s. 14) Tyto závěry mají hledat historici, ale kdokoliv může činit kritické závěry o protagonistech a době, pokud mají nějaký reálný základ.

Podobně soudce Tomáš Novosad rozsudek senátu odvolacího soudu komentoval v DVTV (5:20), když mimo jiné uvedl: „...aniž bychom my sami kritizovali, to zase musím znovu zdůraznit, tak my říkáme ano, jsou zde jisté články, které byly v té době napsány panem Ferdinandem Peroutkou a na základě těch článku lze připustit, aby někdo vynesl kritický soud.“
Na základě výše uvedeného odůvodnění tedy konstatujeme, že soud nerozhodl, zda Peroutka podlehl fascinací nacismem, ale uznává, že Zemanův hodnotící pohled je vzhledem k existujícím podkladům (a jejich různým výkladům) legitimní.

Co se týká citovaných textů, článek Hitler je gentleman Jiří Ovčáček nenašel, jelikož neexistuje. V dalších dvou textech, které Zeman zmiňuje, se skutečně objevují zmíněné pasáže. Viz archiv časopisu Přítomnost a texty Dynamický život a Češi, Němci a židé.

V závěru rozsudku soudce Novosad skutečně uvádí Zemanem popsanou sportovní analogii. Píše:

„Tedy se v souvislosti s nákladovým výrokem sděluje – opět v zájmu vyloučení možných desinterpretací, že chtěl-li by snad někdo použít terminologii sportovní, dopadl spor remízou.“

Jiří Kajínek byl ve vězení od února 1994 do 23. května 2017, kdy mu prezident Zeman udělil milost, s výjimkou 40 dní v roce 2000, kdy byl na útěku. Ve vězení tedy opravdu strávil přes 23 let.

Prezident Zeman dále tvrdí, že v Kajínkově případu bylo více posudků psychologů, které dokazovaly, že je Jiří Kajínek schopný resocializace.

Že je Jiří Kajínek schopen resocializace, dokazoval Kajínkův advokát v roce 2015 novým znaleckým posudkem z oboru psychologie. Logika posudku spočívala v tom, že byl-li Kajínek umístěn do věznice s nižší ostrahou, již se resocializuje. To nejsme schopni odborně posoudit, navíc o jednotlivých posudcích existují pouze mediální zprávy. Kajínkův advokát chtěl i díky tomuto posudku znovuotevřít Kajínkův proces, kdy nežádal zproštění viny, ale překvalifikování trestu na trest výjimečný se sazbou 15–25 let.

Soud rozhodl o zamítnutí žádosti o obnovení procesu, podle jeho vyjádření nový posudek nemá ambice revidovat posudky předchozí.

Před lety dělali v Kajínkově případě znalecké posudky např. MUDr. Čákora a JUDr. Hlaváčková v oboru psychiatrie a z oboru psychologie PhDr. Jelen. Sám doktor Jelen se ve svém znaleckém posudku neshodl s předchozími dvěma na nemožnosti resocializace s odůvodněním, že u nikoho není zcela vyloučena. Soud si proto již v roce 1998 nechal zpracovat revizní znalecký posudek speciální komise pod vedením prof. Zvolského, který mluvil jednoznačně o nemožnosti resocializace a s jehož závěry se soud ztotožnil.

Další posudek byl předložen při snaze o znovuotevření případu v roce 2004. Ten předložila Kajínkova obhajoba a měl dokazovat, že je odsouzený schopen se znovu začlenit do společnosti.

Je faktem, že v případu byly předloženy posudky, které mají zjednodušeně řečeno podporovat Kajínkovu resocializaci. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť upozorňujeme na to, že oba tyto posudky byly předkládány Kajínkovou obhajobou a v rámci výroku neřešíme, zda Kajínek skutečně je schopen resocializace.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože o Andreji Babišovi skutečně v období před volbami již bylo známo, co vlastní, nicméně detaily, které se řeší nyní (problematika nákupu korunových dluhopisů či prodej některých společností), známy konkrétně nebyly.

V březnu 2013, tedy v době před sněmovními volbami, časopis Forbes uvedl, že Andrej Babiš je druhým nejbohatším Čechem. V té době disponoval majetkem za dvě miliardy dolarů (což v přepočtu na koruny v té době bylo asi 39,5 miliard korun). Ve stejném roce se umístil v celosvětovém žebříčku bohatých na 736. místě.

Po volbách Andrej Babiš, stejně jako další poslanci zvolení za ANO, zveřejnil své majetkové přiznání. Z tohoto přiznání se například dozvídáme, že kromě stoprocentního vlastnictví skupiny Agrofert a firem SynBiol a Kostelecké uzeniny vlastní rodinný dům v Průhonicích a byt v pražské Bubenči. Do jeho majetku patří také pozemky v několika obcích, další dva rodinné domy, zahrady a orná půda na Slovensku. Konkrétní finanční částky nebo výše úvěrů však zveřejněny nebyly. „Tyto informace jsou uvedeny v příloze, která byla předána do advokátní kanceláře pro případ, že by v budoucnu bylo potřeba se do dokumentu podívat. Pro některé poslance jsou například údaje o stavu na účtu citlivou záležitostí, proto se dohodli na tom, že konkrétní částky nebudou uvádět,“řekla ČTK mluvčí ANO Radka Burketová.

V březnu 2017 pak Andrej Babiš zveřejnil své příjmy z let 1996 až 2015, které si nechal prověřit dvěma auditorskými firmami.

Z důvodu, že nelze zjistit konkrétní částky z majetkového přiznání z roku 2013, hodnotíme výrok jako zavádějící. Ministryně navíc hovoří o tom, že majetek Andreje Babiše byl znám již během voleb 2013, jeho majetkové přiznání však bylo zveřejněno až po volbách. Zavádějící je také spojovat majetkové přiznání Andreje Babiše z roku 2013 s aktuálními kauzami, jež se týkají jeho majetku.

Česká vláda doposud přijala 12 uprchlíků z 2691, které mělo Česko přijmout. Pravdou je, že Česká republika přijímá migranty mimo kvóty, ve většině případů se však jedná o křesťanské migranty.

Přijímání uprchlíků na základě kvót však nelze označit jako příkaz Evropské unie. Toto číslo se totiž skládá z dobrovolného závazku, který přijala česká vláda a kvót, které odsouhlasili ministři vnitra zemí Evropské unie, kterého se účastnil i český ministr (který však společně s maďarským, slovenským a rumunským hlasoval proti). Nedá se tak hovořit o diktátu Evropské unie, neboť šlo o demokratické rozhodnutí v rámci platných pravidel Evropské unie.

V lednu 2016 byli přijati křesťané z Iráku, kteří odsud utíkali před Islámským státem. Nadační fond Generace 21, který příchod těchto křesťanů inicioval, původně plánoval s přesídlením 37 křesťanských rodin o celkovém počtu 153 osob. Fond do České republiky přivezl pouze 89 osob, vláda totiž projekt v dubnu 2016 zrušila. Důvodem bylo, že 24 jich odletělo zpět do své vlasti a 25 jich uteklo do Německa. Jejich statut uprchlíka byl velmi komplikovaný, většina z nich měla statut vnitřního vysídlence, neboť předtím žili na vlastním územím. Většina těchto iráckých uprchlíků tak nebyla počítána do kvót. Jednalo se však o křesťanské uprchlíky, nikoliv muslimské, jak tvrdí Tomio Okamura.

Celkově za rok 2016 přijala (str. 2) Česká republika 150 Iráčanů a 95 Syřanů. Dvacet z těchto Syřanů bylo opět křesťanskými uprchlíky, kteří byli přijati na základě dobrovolného závazku přijmout 400 uprchlíků z neevropských uprchlických táborů. Náboženství dalších Iráckých a Syrských uprchlíků nelze z dostupných zdrojů doložit. Nelze však vyloučit, že mezi přijatými uprchlíky jsou i muslimové. Islám v roce 2006 v Sýrii vyznávalo 87 procent obyvatel, v Iráku to bylo v roce 2014 96 procent. Tomio Okamura má však pravdu, že některé uprchlíky česká vláda přijímá mimo kvóty.

V roce 2011 KDU-ČSL představila návrh řešení důchodové reformy. Návrh byl podán ve formě otázek a odpovědí. Zároveň reagoval na připravovanou reformu důchodového systému tehdejší vlády.

V Česku funguje systém financování důchodů. To znamená, že pojištěnci odvádí peníze na důchodové pojištění státu, ale tyto peníze nejsou odkládány na jejich budoucí důchody; namísto toho jsou rovnou vypláceny současným důchodcům. Kvůli nízké porodnosti a prodlužování věku dožití mužů a žen není tento systém podle jeho kritiků dlouhodobě udržitelný. V budoucnosti se podle nich sníží důchody, nebo na ně už nezůstanou finance.

Návrh reformy KDU-ČSL podává řešení založené na dvou pilířích. V prvním pilíři navrhli zachování průběžného systému s tím, že je nutné zvýšit odvody z 28 % na 31 %. Za každé vyživované dítě měla být sleva na sociálním pojištění tři procenta. Tuto slevu by mohli uplatňovat oba rodiče. Dále navrhli možnost poskytnutí dvou procent ze sociálního pojištění v prospěch svých rodičů a sdílení vyměřovacího základu manželů. Každý rok by byl plátci důchodového pojištění zasílán přehled o jeho důchodovém účtě.

Druhý pilíř návrhu reformy se zabývá soukromými úsporami, kterými se může občan zajistit na důchod: investováním do akcií, nemovitostí a – jako údajně nejlepší možnost – do vlastních dětí.