Přehled ověřených výroků

Je pravdou, že po skončení 2. světové válce měl proces potrestání kolaborantů a válečných zločinců mnoho podob. Od lynče a živelných trestů domnělých kolaborantu, přes státem organizované procesy s tzv zrádci - ve Francii například známé tzv. "legální čistky (Epuration Legale)", mezinárodními soudy s vrcholnými představitely nacistického režimu (soudy v Norimberku), až po hromadné odsuny/vyhnání německy mluvících obyvatel.

Faktem zůstává, že tyto tresty vůči Němcům a místním kolaborantům probíhaly po celé Evropě, jen ve střední a východní Evropě, kde existovaly významné historické německé menšiny došlo i k trestání německých obyvatel bez ohledu na skutečnou vinu či podporu nacistického režimu formou odsunu/vyhnání.

Velké posuny obyvatelstva proběhly také v Polsku, kterému se více na západ posunuly hranice. Německé obyvatelstvo z Polska bylo odsunuto dále do Německa a z území Sovětského svazu byli do nového Polska přesunuti Poláci, kteří zde do té doby žili.

Obecně lze tedy konstatovat, že země, které se měly zanedlouho ocitnout za tzv. Železnou oponou, přistoupily k vypořádání po 2. světové válce plošněji, podle etnického klíče. Je ovšem třeba dodat, že právě na území těchto zemí žily široké německé menšiny. To se dělo na základě tzv. Postupimské smlouvy. Šlo o výstup z Postupimské konference mezi Spojenými státy, SSSR a Velkou Británií, na jehož zákadě mělo být z Polska, Československa a Maďarska odsunuto německé obyvatelstvo (článek XII).

V případě československých německých antifašistů či odbojářů dle odhadů historiků, tehdejší republika uznala do roku 1946 jen 150 tisicům českých Němců status antifašisty. Odhaduje se, že je to jen přibližně polovina těch, kterým tento status měl náležet (pdf., s.22). Otázkou zůstáva i skutečnost, že přiznání statusu antifašisty a s ním spojených "úlev a lepšího zacházení" bylo pro některé skupiny německých antifašistů nedosažitelné. Jednalo se především o katolické německé občany či Němce nestraníky (tamtéž., s.21). Z tohto počtu se vědomím toho, že se stávají i tak jen občany druhé kategorie rozhodla většina německých antifašistů k "dobrovolnému" odstěhování se. Do roku 1946 odešlo takto v rámci antifašistických transportů 96 176 osob a s tím, že dalších cca 30 tisíc čekalo na potvrzení dokladů k vystěhování.

Na české politické scéně skutečně nelze identifikovat osoby, které by vydělávaly uvedené částky. A to ani v období od roku 93, který vymezuje ve svých vyjádřeních z poslední doby Babiš.

Za majetné lze jistě považovat např. senátora Valentu, majitele holdingu SYNOT, senátora Hlavatého (Juta), Karla Schwarzenberga (vlastnícího rozsáhlé pozemky a nemovitosti) či prezidentského kandidáta Horáčka (býv. majitele Fortuny). Obecně jde spíše o jednotlivce a není příliš obvyklé, aby se přímo angažovali v politice.

V červnu 2016 podal policejní prezident Tomáš Tuhý trestní oznámení kvůli prohlášení šéfa ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jiřího Komárka. Komárek totiž pro Českou televizi uvedl, že Tuhý je podezřelý z úniku informací v souvislosti se stamilionovou hospodářskou kriminalitou.

V červenci 2016 pak Jiří Komárek podal trestní oznámení na ministra vnitra Milana Chovance, policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho.

„Podle mého názoru mohli uvedení pánové zneužít svého postavení a funkce k maření důležitého úkolu bezpečnostního sboru s úmyslem poškodit ústavní zřízení ČR,“ uvedl jako odůvodnění žaloby Komárek.

Tzv. Šlachtova zpráva je dokument, který zpracoval bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta společně s bývalými kolegy, včetně Jiřího Komárka. Tento dokument měl dokazovat, že se policejní představitelé snažili prostřednictvím reorganizace zbavit Roberta Šlachty na vedoucím postu. Tento dokument měl podpořit žalobu Jiřího Komárka.

Začátkem ledna 2017 náměstek pražské vrchní státní zástupkyně Adam Bašný uvedl, že žalobci se nebudou zabývat žalobou na ministra vnitra Chovance, policejního prezidenta Tuhého ani jeho náměstka Laubeho. Podle rozhodnutí ve věci nelze spatřovat podezření ze spáchání trestného činu. Adam Bašný také uvedl, že po pečlivém vyhodnocení materiálů, které se měly týkat trestní činnosti spojené s reorganizací policie, bylo rozhodnuto o založení věci.

KDU-ČSL navrhovala změny zákona o elektronické evidenci tržeb (zk. č. 112/2016 Sb.) od samého začátku. ANO bylo však ochotno přistoupit jen na drobné kompromisy, např. oddálení zavedení EET pro živnostníky. Většina navrhovaných úprav tak byla ignorována vyjma těch, se kterými přišlo samotné ANO.

Zákon o EET schválila vláda (.pdf) 3. června 2015.

KDU-ČSL se stalo důležitým partnerem při jeho prosazení, proto přišlo s vlastními návrhy změn. Usilovalo o rozdělení zavedení EET do etap a zajištění zkušebního provozu, aby se neopakovala situace s sKartami či registrem vozidel.

1. V únoru 2016 chtěli lidovci prosadit úlevu pro živnostníky, jelikož v koaliční smlouvě se hovoří o zavedení EET pro „vybrané skupiny“ (.pdf, 2.5 Zlepšení výběru daní), nikoliv pro celou společnost. „Teprve když jsme jasně řekli, že pokud MF neustoupí, tak zákon nepodpoříme, podařilo se nám prosadit pro živnostníky a řemeslníky roční odklad,“ uvedl Bělobrádek

2. Současně navrhovali, aby si podnikatelé mohli náklady na zavedení EET vybrat jako daňový bonus až do výše 10 000 korun. Proti tomuto návrhu se ministerstvo financí jasně vymezilo.

3. V červenci pak připravil ministr zemědělství Jurečka (KDU-ČSL) novelu, kde byly farmářské trhy a drobní podnikatelé vyjmuti z EET. Ani tentokrát nepřipustilo ANO výjimku.

Při prosazování EET Andrej Babiš jednoznačně neřekl, že nepřipouští žádné výjimky. Ivan Pilný (ANO) však pro Ihned.cz v červnu 2016 uvedl, že „lepší je počkat, až se zákon zavede,“ a pozměňovací snahy lidovců odsoudil.

Sám Babiš ovšem přišel už v lednu 2016 se snížením DPH na pivo, aby tím „ulevil“ restauratérům, kteří nabízí pouze nápoje. Spadali by tak do nižší daňové skupiny. DPH lze však měnit jen v souladu s evropskými směrnicemi a souhlasem Evropské komise.

Další změny navrhl Babiš až pár týdnů před ostrým spuštěním EET, tedy koncem listopadu 2016, kdy se pokusil vyjednat výjimku propodnikatele s obratem do 250 000 korun danící paušálem a e-shopy při platbách kartou.

Při diskuzi o možných změnách zákona předložili lidovci své vlastní návrhy:

• EET se bude vztahovat jen na poplatníky s obratem nad 414 000 Kč.
• Z EET budou vyloučeny farmářské trhy a lidé, kteří si podnikáním přivydělávají (koncept tzv. minijobů).
• Z povinnosti vést EET budou vyloučeni všichni plátci paušální daně, ne pouze ti, kteří mají obrat do 250 000 Kč.

Úleva pro farmáře je dlouhodobým záměrem KDU-ČSL. Je však třeba podotknout, že na prvotní požadavky lidovců na fázové zavedení EET a jeho zkušební provoz ANO přistoupilo (.pdf) a splnilo je.

V průběhu roku už ale možné výjimky ze zákona ze strany lidovců nepřipouštělo. Lidovci skutečně prosazují úlevy na EET již od začátku a přistoupili na řadu kompromisů. Nepodařilo se jim vyjednat výjimku pro řemeslníky a malé živnostníky, ale zasadili se aspoň o roční odklad. ANO tak skutečně nepřipouštělo jakékoliv úpravy zákona ze strany KDU-ČSL. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, strany současné opozice ve skutečnosti všem uvedeným zákonům nebránily.

Služební zákon

V roce 2002 byl přijat služební zákon č. 218/ 2002 jako jedna z podmínek vstupu ČR do EU, jeho účinnost však byla celkem pětkrát odložena. Na odložení účinnosti zákona se podílely tyto strany (zahrnuty jsou pouze strany, které existují/ mají v současnosti parlamentní zastoupení): v roce 2003 ČSSD, KDU-ČSL, v roce 2004 ČSSD, KDU-ČSL, v roce 2006 ČSSD, ODS, KSČM a někteří poslanci KDU-ČSL, v roce 2008 ODS, KDU-ČSL a někteří poslanci ČSSD a v roce 2011 podpořili odložení účinnosti zákona poslanci ODS, TOP 09, VV a 1 poslanec za ČSSD.

V roce 2013 předložila skupina poslanců z ČSSD nový návrh služebního zákona. Tento návrh byl ve 3. čtení schválen poslanci ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS, TOP 09. Proti hlasovali poslanci Úsvitu a zdrželi se poslanci z KSČM. Poslanecká sněmovna následně přehlasovala prezidentovo veto tohoto návrhu, hlasování bylo stranicky rozloženo stejně jako v předchozím hlasování.

Z procesu přijímání služebního zákona vyplývá, že nelze jednoznačně tvrdit, že byl blokován současnými opozičními politickými stranami. V minulosti byl blokován také ČSSD nebo KDU-ČSL, v současnosti byl naopak podpořen také některými opozičními stranami.

Registr smluv

Návrh zákona, který by vedl ke vzniku tzv. registru smluv, byl navržen skupinou poslanců v roce 2012. Mezi navrhujícími poslanci byli zástupci vládních stran, tedy ODS, TOP 09 a VV. Projednávání příslušného sněmovního tisku (č. 740/0) (.pdf) bylo ukončeno s koncem volebního období v roce 2013. Hlavním iniciátorem této předlohy byl poslanec Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Ten byl rovněž zástupcem předkladatele i v tomto období, kdy byl opět návrh (.pdf) zákona předložen. Šlo o poslanecký návrh, který byl podpořen napříč spektrem a nešlo tak o zásluhu pouze ANO či vládní koalice. Schválen byl na podzim 2015, proti jeho přijetí hlasoval poslanecký klub KSČM a jeden zástupce ODS.

Ani v tomto případě nelze tvrdit, že byl zákon blokován současnými opozičními stranami – s výjimkou KSČM a jednoho poslance za ODS. Naopak návrh jako první předložili poslanci napříč spektrem, které ze značné části tvořili poslanci dnešní opozice. Značná část zástupců současné opozice také nový návrh z roku 2013 podpořila.

Dodejme rovněž, že v únoru 2017 došlo k významnému okleštění registru smluv, kdy z něj byly vyňaty státní a národní podniky a také obecní a krajské společnosti.

Financování politických stran

Návrh zákona upravující financování politických stran ve prospěch větší transparentnosti předložilo ministerstvo vnitra (MV) v roce 2012, tedy za vlády Petra Nečase (ODS, TOP 09, VV). Vláda této návrh svým usnesením (.pdf) schválila, ale projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně předčasně ukončil (.pdf) pád Nečasovy vlády.

Sobotkova vláda předložila Poslanecké sněmovně nový návrh (.pdf) zákona v létě 2015. Zákon č. 302/ 2016 Sb. byl přijat v červnu 2016, proti hlasovalo 36 zástupců opozice (28 KSČM, 1 ODS, 6 Úsvit, 1 nezařazený) a čtyři zástupci stran vládní koalice (3 ANO, 1 KDU-ČSL).

Tento zákon nejprve předložila část stran bývalé vládní koalice, které v současnosti tvoří část opozice. Návrh současné vlády byl pravicovou částí opozice (kromě jednoho poslance ODS) podpořen, nedošlo k jeho blokaci.

Prokazování původu majetku

Vládní novelu zákona o změně zákona v souvislosti s prokazováním původu majetku předložila Sobotkova vláda v červnu 2015. Tento návrh byl Poslaneckou sněmovnou schválen v červenci 2016, proti jeho přijetí hlasovala část opozice, a to 17 poslanců TOP 09 a 16 poslanců ODS. Jednalo se však o deklaratorní blokaci zákona, neboť tento počet zákonodárců nemohl přijetí zmíněného zákona zablokovat.

Zákon o prokazování původu majetku byl částí opozice podpořen a částí (ODS a TOP 09) odmítnut. Dodejme, že proti majetkovým přiznáním či prokazování příjmů jsou pravicové strany dlouhodobě, což vyplývá z jejich politického a ideového zaměření. Otázkou také je, zda takto nadefinovaný zákon z dílny vlády je přímo protikorupčním opatřením, v rámci daného výroku tuto věc nehodnotíme.

Zadávání veřejných zakázek

Návrh zákona předložila vláda Bohuslava Sobotky v říjnu 2015. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat v dubnu 2016 a to hlasy vládních i většiny opozičních stran. Proti hlasovali poslanci ODS a jeden zástupce Úsvitu.

Kromě ODS a jednoho zástupce Úsvitu podpořily přijetí tohoto zákona všechny opoziční i koaliční politické strany, nelze tedy hovořit o tom, že by opoziční strany přijetí tohoto zákona léta bránily. U některých pozměňovacích návrhů bylo diskutováno, zda právě tyto nejsou problematické (např. zvyšování podílu víceprácí).

Není také pravdou, že by v rámci zadávání veřejných zakázek nedělala stávající opozice nic. V minulém volebním období prosadila novelu zákona (resp. několik novel), která kromě dalšího např. zrušila tzv. losovačky, dále se snížily limity, kdy je nutné vypsat veřejnou zakázku atd. Není tedy pravdou, že by v tomto současná opozice nic nedělala.

Petr Fiala zastával funkci ministra školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) ve vládě Petra Nečase v období od května 2012 do července 2013. Začátkem února 2013 představil ministr Fiala program2X5 kroků ke zkvalitnění školství (.pdf).

Jedním z první pětice kroků, které se týkají předškolního vzdělávání i základního a středního školství je „snížit administrativní zátěž ředitelů škol prostřednictvím revize podzákonných norem“. Podle tiskové zprávy MŠMT, jež o spuštění programu informuje, došlo na začátku roku 2013 k zahájení prací na analýze, která měla vést k odstranění duplicit a zpřehlednění podzákonných norem, jimiž se školy řídí.

V tiskové zprávě z 29. 1. 2013 MŠMT informuje o tom, že proběhlo první jednání resortní pracovní skupiny, která se má zabývat snižováním administrativní zátěže škol a školských zařízení. Tuto skupinu zřídil tehdejší první náměstek ministra školství Nantl v souladu s procesem debyrokratizace resortu, již zahájil ministr Fiala. Členy resortní pracovní skupiny byli zástupci ministra školství, zástupci krajů, Česká školní inspekce (ČŠI), Národní ústav pro vzdělávání (NÚV), zástupci Magistrátu hl. m. Prahy a zástupci Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT).

Ve výše zmíněné tiskové zprávě se lze také dočíst, že výsledky pracovní skupiny budou do jednotlivých šetření promítnuty v roce 2014. Ve veřejných zdrojích však nelze dohledat výsledky práce na snižování administrativní zátěže škol a školských zařízení, což pravděpodobně souvisí mimo jiné s demisí Nečasovy vlády (a tedy i ministra Fialy) v létě 2013.

Vzhledem k tomu je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Faltýnek mluví o tom, že hnutí ANO říkalo před volbami, že chce řídit ekonomiku tohoto státu jako rodinnou firmu. Před volbami 2013 hnutí o rodinné firmě nehovořilo, svůj slogan „řídit stát jako firmu“ o slovo rodinnou doplnilo až postupně. Za všechny můžeme jmenovat výrok Andreje Babiše z Partie TV Prima před volbami 2013 (konkrétně z 22. října 2013):

„Já jsem přesvědčen, že tenhle stát má být řízen jako firma, to znamená, že ten stát má být řízen v prospěch toho státu, tudíž v prospěch akcionářů. A 10 milionů Čechů jsou akcionáři našeho státu.“

Co se týká naplňování tohoto hesla, je fakticky nemožné je konkrétně postihnout, resp. určit, zda se skutečně stát nyní řídí jako firma. Faltýnek mluví o tom, že to hnutí ANO začalo dělat, lze dohledat ale některá vyjádření Andreje Babiše, která to popírají.

Např. v rozhovoru pro Lidové noviny z května 2014 Babiš uvádí:

„Ministerstvo vedu jako firmu a jsem první politik, který to tak dělá. Ale jenom ten úřad. Bohužel stát nejde řídit jako firmu. Dal by se – kdyby byla jednobarevná vláda, jako měl Jiří Rusnok, tak to by šlo. Nebo ve většinové systému. Nebo za Fica. Ale v koaliční vládě to nejde.“

V dubnu 2016 pak Babiš uvedl na půdě Senátu ve svém vystoupení k danému tématu následující:

„...stát není firma, ale já ministerstvo financí řídím jako firmu, a proto funguje dobře. Je škoda, že stát není firma, hlavně rodinná firma, my bychom potřebovali, aby stát byl rodinná firma, která tahá za jeden konec a funguje v týmu.“

Část výroku o řízení státu jako firmy (nově rodinné firmy) tedy nelze reálně fakticky hodnotit, Jaroslav Faltýnek tvrdí, že hnutí ANO to začíná dělat, Babiš ve veřejných projevech mluvil i o tom, že to není možné v této konstelaci (která se nemění).

Novela zákona o střetu zájmů je obecně platná a vztahuje se na poměrně širokou škálu veřejných funkcionářů. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Původní zákon 159/2006 Sb. o střetu zájmů v § 2 odst. 1 definuje veřejného funkcionáře. Tím je například:

a) poslanec,

b) senátor,

c) člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy,

d) předseda a inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů,

e) předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,

f) člen Rady Českého telekomunikačního úřadu,

g) předseda Energetického regulačního úřadu,

h) člen bankovní rady České národní banky,

a další.

Novela zákona o střetu zájmů pak hovoří o veřejném funkcionáři jako o celém souboru definovaných osob. Tato novela bývá označována jako „lex Babiš“ s tím, že je namířena proti současnému ministrovi financí Andreji Babišovi.

Diskutované byly především dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich podal poslanec Jan Chvojka a týká se omezení vrcholných veřejných funkcionářů (členů vlády a vedoucích dalších ústředních správních úřadů) ve vztahu k obchodním korporacím.

Druhý pozměňovací návrh podal poslanec Martin Plíšek. Tento zakazuje členům vlády a vedoucím jiného ústředního správního orgánu být ovládající osobou podnikající právnické osoby.

Zákon je ale platný pro všechny budoucí členy vlády, a tedy není určen pro jednu osobu, ale je obecně platný.

Novela zákona o střetu zájmů pak například přidává do § 3 nový odstavec 1, podle kterého je „veřejný funkcionář povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu.“
Toto ustanovení pak platí pro všechny veřejné funkcionáře bez ohledu na to, zda se jedná o poslance, členy vlády či například členy bankovní rady ČNB.

Březnová dohoda o uprchlících mezi Tureckem a Evropskou unií skutečně stanovila 72 podmínek pro Turecko. Tomu dle posledních informací Evropského parlamentu stále zbývá sedm. Chovancův odhad tak hodnotíme jako pravdivý.

Turecko uzavřelo 18. března 2016 dohodu s EU o uzavření tzv. balkánské cesty pro uprchlíky. Ta je mimo jiné založena na finanční podpoře Řecka a navrácení ilegálních uprchlíků a zamítnutých žadatelů o azyl zpět do Turecka. Jeden z bodů dohody se týká splnění 72 podmínek (.pdf, str. 10) pro uvolnění vízového režimu pro Turky. Právě tyto podmínky Chovanec zmiňuje.

Předpokládané splnění bylo naplánováno na konec června 2016. Poslední report o plnění podmínek provedl Evropský parlament v září 2016, kde uvádí, že Turecku stále chybí splnit sedm podmínek (.pdf, str. 3).

Turecko po loňském letním pokusu o převrat skutečně začalo zvažovat obnovení trestu smrti. Ten byl zrušen již v roce 2004, aby mohla země vstoupit do EU. Znovuzavedení by tak vyvolalo spor o trvání evropské spolupráce, jelikož jedním z hlavním lidskoprávních stanovisek EU je právě zákaz trestu smrti (.pdf). Chovanec má tedy v tomto směru pravdu. Turecko si skutečně pohrává s myšlenkou znovuzavedení trestu smrti.

Výsledky nejnovějšího mezinárodního šetření PISA 2015 ukázaly i rozdíly mezi jednotlivými kraji v České republice. Uvádí to Národní zpráva zpracovaná Českou školní inspekcí. Toto srovnání je provedeno na základě výsledků v přírodovědné oblasti.

Významně horší výsledky mají žáci v Karlovarském a Ústeckém kraji. Nejlepší umístění získala Praha - zpráva ale uvádí, že vzhledem k velkému rozptylu se statisticky významně neliší od krajů Libereckého, Královéhradeckého a Plzeňského. Toto srovnání vychází z průměrného dosaženého výsledku v bodech (str. 43). Pokud bychom tedy nejlepší průměrný dosažený počet bodů 520 považovali za stoprocentní výsledek, nejhorší výsledek 445 bodů pak tvoří 85 % z těchto 520 bodů. Pak lze hovořit o 15 procentních bodech rozdílu mezi znalostmi žáků.

Dalším ukazatelem je podíl žáků, kteří nedosáhli druhé základní gramotnostní úrovně (str. 45). Největší podíl takových žáků se opět vyskytuje v Karlovarském (38 %) a Ústeckém (35 %) kraji. Nejmenší podíl zaznamenáváme v Praze (13 %). To je tedy rozdíl 25 procentních bodů v podílu.

Mezi jednotlivými kraji tak lze pozorovat rozdíly ve znalostech žáků.