Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Bohuslav Sobotka byl jako ministr financí skutečně předkladatelem zákona o daních z příjmů, který zavedl daňový bonus.

Od 1. ledna 2005 platila novela zákona o daních z příjmů. Tato novela v sobě mimo jiné obsahovala § 35, jenž zaváděl slevy na dani, respektive daňové zvýhodnění. V článku na webu Mzdovapraxe.cz je přehledně popsáno, co se touto změnou odehrálo na výplatních páskách zaměstnanců.

Jednoduše řečeno byl touto novelou zaveden institut daňového bonusu, který dával plátcům daně z příjmů možnost nechat si vyplatit rozdíl hodnot daňového zvýhodnění na vyživované dítě a daňové povinnosti. To znamená, že pokud by daňové zvýhodnění činilo 2000 Kč a daňová povinnost 1000 Kč, měl poplatník nárok na vyplacení daňového bonusu ve výši 1000 Kč, tedy rozdílu.

Že Bohuslav Sobotka skutečně stál za touto novelou, je možno zjistit ze sněmovního tisku, dle kterého byl jejím předkladatelem jako ministr financí. Předmětnou pasáž pak obsahoval již původní návrh (.pdf, str. 47), výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Vláda skutečně prosadila možnost mimořádné slevy na dani ve výši 5 tisíc korun. V rámci toho, jak je tato sleva definována, však přicházejí o možnost jejího uplatnění zejména podnikatelé s velmi nízkým základem daně. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Možnost uplatnit slevu na dani jako částečnou kompenzaci nákladů v souvislosti se zaváděním elektronické evidence tržeb, vyplývá z novely 113/2016 Sb., která do zákona o daních z příjmů zavádí § 35bc v následujícím znění:

„Sleva na evidenci tržeb

(1) Výše slevy na evidenci tržeb činí 5000 Kč. Sleva na dani činí nejvýše částku ve výši kladného rozdílu mezi 15 % dílčího základu daně ze samostatné činnosti a základní slevy na poplatníka.

(2) Slevu na evidenci tržeb lze uplatnit pouze ve zdaňovacím období, ve kterém poplatník poprvé zaevidoval tržbu, kterou má podle zákona o evidenci tržeb povinnost evidovat.“

Takto definovanou slevu tedy v praxi v plné výši neuplatní podnikatel, jehož základ daně je již dnes tak nízký, že neplatí žádnou nebo jen velmi nízkou daň z příjmu (tj. při základu daně nižším než 199 tisíc korun; při základu daně mezi 165 a 199 tisíci je možné uplatnit slevu alespoň částečně, při nižším základu není možné slevu uplatnit vůbec).

Zároveň je zde problematické časové hledisko. Například subjekty, které spadají do tzv. druhé fáze evidence tržeb (maloobchod a velkoobchod) se startem v březnu 2017, budou moci slevu uplatnit až v daňovém přiznání za rok 2017, tedy v březnu 2018.

Právnické osoby pak na uplatnění této slevy nemají nárok vůbec.

Andrej Babiš předložil a protlačil Poslaneckou sněmovnou vládní návrh zákona o evidenci tržeb, který celý projekt EET legislativně zakotvuje.

Aktuálně Babiš předložil pozměňovací návrh (.pdf) v rámci projednávání tzv. daňového balíčku. Ve svém návrhu šéf hnutí ANO navrhuje z evidence tržeb vyjmout jednak e-shopy a také poplatníky, kteří mají tržby do 250 tisíc korun a dohodnou se s finančním úřadem na placení paušální daně.

Jde tedy o jistá omezení počtu zapojených do systému EET vůči stavu, který Babiš prosazoval původně.

Andrej Babiš potvrdil setrvání ministra dopravy Ťoka v několika případech, přestože premiér Sobotka vyjádřil návrh na jeho odvolání. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda vlády Sobotka uvedl svůj záměr vyměnit některé z ministrů za sociální demokracii v dopise ze 4. listopadu adresovaném členům ČSSD. 8. listopadu pak uvedl, „že by si výměnu ministrů dovedl představit i u ostatních koaličních stran,“ přičemž však zmínil koaliční smlouvu (.pdf, str. 31, bod č. 4), podle které by k takovému kroku potřeboval souhlas předsedy ANO a předsedy KDU-ČSL.

Andrej Babiš se k Sobotkově návrhu vyměnit ministry za ČSSD vyjádřil 6. listopadu v Otázkách Václava Moravce (video, čas 20:50), přičemž uvedl, „že ministry za hnutí ANO v dané chvíli měnit nehodlá, avšak pokud by některý ministr udělal něco špatně, tak by jej samozřejmě vyměnil.“

12. listopadu v rozhovoru pro deník Právo Bohuslav Sobotka uvedl, „že by uvažoval o výměně ministra dopravy Ťoka, pokud by mohl vyměnit některého z ministrů ostatních koaličních stran.“ Andrej Babiš se proti výměně ministra Ťoka ohradil a o dva dny později potvrdil jeho setrvání i premiér Sobotka.

Ministr dopravy Ťok má podle dostupných vyjádření plnou podporu Andreje Babiše, který před třemi týdny odmítl návrh premiéra Sobotky na jeho odvolání, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, Babiš popisuje všechny části návrhu Aleny Dernerové a dalších senátorů korektně.

9. února 2016 předložila skupina senátorů zastoupených Alenou Dernerovou novelu zákona o elektronických komunikacích. Kromě Dernerové spolupředložili (samotný senátor nemá zákonodárnou iniciativu) návrh senátoři napříč politickým spektrem.

Návrh obsahoval některé změny. Předně znovuzaváděl větší ochranu spotřebitele za situace, kdy operátor mění podmínky smlouvy. Do té doby to fungovalo díky přijatým návrhům tak, že operátor měl o zásadních změnách informovat zákazníka. Tyto zásadní změny ovšem nebyly nijak specifikovány.

Návrh Dernerové (.pdf, str. 3) a spol. do zákona zavádí větu, kdy „Pokud se jedná o změnu podstatných náležitostí smlouvy uvedených v odstavci 1 písm. c) až p), nebo změny jiných ustanovení, které nevedou ke zjevnému zlepšení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti této změny, a to bez sankce, jestliženové podmínky nebude účastník akceptovat.“

Pod zmíněným odstavcem 1 písm. c) až p) se skrývá následující:

Je tedy zjevné, že šlo o posun v právech zákazníka. Zákon ovšem, jak Babiš správně uvádí, řešil i další body. Stejný návrh přidává v § 63 odst. 1 novou část. Ta uvádí (tučně je popsán návrh Dernerové a spol.):

„Ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeno vždy ujednání o rozsahu možných jednostranných změn i způsobu jejich oznámení účastníkovi,včetně oznámení možnosti odstoupení od smlouvy.“

Důvodová zpráva k návrhu Dernerové se odvolává na § 1752 občanského zákoníku, který danou oblast skutečně popisuje. ČTÚ pak podle návrhu měl získat možnost, aby byl ze zákona operátory informován, mění-li oni smluvní podmínky. Stejně tak měl být nově jako správní delikt zaveden (změna § 118 odst. 14 písm. v) stav, kdy operátor o těchto změnách ČTÚ neinformuje.

V neposlední řadě návrh řešil i přenos čísla mezi operátory. Do § 63 příslušného zákona měla být přidána následující formulace:

„(12) Je-li účastníkem požadováno přenesení telefonního čísla podle § 34, smluvníujednání stanovující výpovědní dobu podle odstavce 1 písm. g), jakož i jiné ujednání o době trvání smlouvy, se nepoužijí; telefonní číslo musí být přeneseno ve lhůtě stanovené opatřením obecné povahy vydaného Úřadem, která počíná běžet dnem následujícím po dni, ve kterém účastník podal poskytovateli výpověď smlouvy.“

Podle opatření obecné povahy Českého telekomunikačního úřadu (.pdf) ze dne 30. října jde pak skutečně o čtyři dny. Opatření v článku 5 odst. 4 uvádí:

„Lhůta pro přenesení telefonního čísla, a to včetně aktivace tohoto čísla v sítipřejímajícího operátora, činí čtyři pracovní dny a začíná běžet prvním pracovním dnemnásledujícím po dni, ve kterém je žádost účastníka o změnu poskytovatele služby doručenapřejímajícímu poskytovateli služby, pokud se účastník a přejímající poskytovatel službyvzájemně nedohodli na pozdějším datu přenesení.“

Zvýšení sazeb DPH bylo skutečně od začátku přechodné opatření byť jeho platnost končila v roce 2016, nikoliv 2015 jak uvádí Kalousek. Již v roce 2015 ale měla skončit tzv. solidární přirážka (zvýšení daní o 7 % pro lidi s vysokými příjmy). Současná vláda obě tato opatření aktivně zrušila. Přesto je zavádějící tvrdit, že pokud by vláda tato opatření nezrušila, lidi by dostali peníze zpátky. Znamenalo by to pouze, že se mírně sníží sazba daně a lidem více peněz zůstane. Nebude se jim ale vracet to, co zaplatili navíc při dočasném zvýšení sazeb.

Miroslav Kalousek hovoří o dvou novelách. První z nich, novela č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, byla sněmovnou schválena na konci roku 2011 a upravovala řadu zákonů s účinností převážně od 1. ledna 2015. Z pohledu daně z příjmů rušila tzv. solidární zvýšení daně (§ 16a současného zákona) a upravovala i základ daně, do kterého by se nadále nezahrnovalo pojistné placené zaměstnavatelem za zaměstnance (tzv. superhrubá daň, § 6 odst. 12 zákona). Tato a další ustanovení byla zrušena novelou č. 267/2014 Sb., kterou prosadila současná koalice. Kvůli této změně tedy nadále platí výše zmíněná opatření, která podle původně platné legislativy měla k 1. lednu 2015 skončit.

Co se DPH týče, ty byly za Miroslava Kalouska zvýšeny novelou č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů. Zde se v části druhé zvyšují sazby z 20 a 14 na 21 a 15 procent. Zároveň ale zákon v původním znění obsahoval část dvanáctou, kde se obě sazby sjednocují na 17,5 procenta. Tato část měla být účinná od 1. ledna 2016, byla však zrušena novelou č. 262/2014 Sb. Sazby DPH proto i nadále zůstávají na 21 a 15 procentech.

Spojené státy přispívají do rozpočtu NATO nejvyšší částkou, podle regulí aliance se však podílejí na rozhodnutích stejnou měrou jako jejich ostatní spojenci.

Spojené státy americké jsou jednou ze zakladatelských zemí aliance, formálně zde však mají stejné slovo jako ostatní členské státy. V rozhodování všech jejích složek platí pravidlo konsenzu, na finálním rozhodnutí se tedy musí shodnout všechny spojenecké země.

Náklady NATO můžeme rozdělit na nepřímé, jimiž přispívají na chod NATO členské státy přímo ze svých rozpočtů, a přímé, které se rovnají samotnému rozpočtu organizace. Podle celkového souhrnu (.pdf) nákladů jednotlivých zemí v oblasti obrany přispívají dlouhodobě nejvyšší částkou Spojené státy americké, přestože v posledních letech tyto výdaje výrazně snižují.

Například minulý rok vynaložily na obranu více než 664 miliard dolarů, což činí asi 70 % z celkového rozpočtu aliance. V roce 2014 činil jejich podíl ještě o dvě procenta více. USA přispívají nejvíce také v přepočtu k jejich hrubému domácímu produktu. V minulých dvou letech vždy přesáhl tento ukazatel hranici 3,5 % vzhledem k jejich HDP.

Výdaje na obranu členských zemí na obranu stručně vystihuje graf ze serveru Businessinsider.com. Zde se jedná o údaje z roku 2014, částky jsou uvedeny v miliardách amerických dolarů.

Celkově tedy skutečně přispívají Spojené státy do rozpočtu NATO výrazně více, než jejich alianční spojenci.

Schopnost obranných sil je možné porovnat z více úhlů pohledu. Armáda USA je v NATO největší z personálního hlediska (porovnání stavů z roku 2014 přehledně na anglické verzi Wikipedie na základě publikace The Military Balance vydané britským Mezinárodním institutem strategických studií). Podle žebříčků Business Insider je i zemí technicky nejvyspělejší.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože ačkoliv se vláda skutečně zavázala neprodleně zahájit výběrové řízení na provozovatele mýtného systému a jako termín byl později stanoven červenec příštího roku, není jasné, jaký podíl na tomto usnesení měla ČSSD, případně zda tuto podmínku skutečně stanovila.

V srpnu 2015 ČSSD podle tiskových zpráv prosazovala trvání tendru tři roky s tím, že by mělo být co nejkratší. Zároveň ze stejné zprávy vyplývá, že na vládě bylo prosazováno, aby ještě v tomto volebním období bylo vypsáno nové výběrové řízení na provozovatele mýtného systému.

To podporuje i usnesení (.pdf) vlády z 26. srpna 2015, které v bodě 1 hovoří o urychleném zadání na provoz stávajícího mýtného systému na další tři roky a v bodě 3 konkrétně říká:

„... zahájit neprodleně po schválení koncepce uvedené v bodě 2 tohoto usnesení vládou přípravu technologicky neutrálního zadávacího řízení na uzavření smlouvy pro dodávku a provoz mýtného systému pro období po skončení účinnosti smlouvy uvedené v bodě 1 tohoto usnesení.“ Návrh na prodloužení kontraktu (předložený Ťokem) schválila (.pdf) 11. července 2016 vláda. O tom, že by tato vláda měla vypsat nový tendr, informuje i ministr dopravy Dan Ťok. Podle něj chce ministerstvo dopravy novou soutěž vypsat v červenci 2017, tedy stále ještě za volebního období stávající vlády. Zpráva se objevila současně s oznámením o výběru společnosti Kapsch jako provozovatele mýtného systému na další tři roky 29. srpna 2016

Nakolik to byla podmínka ČSSD a nakolik se za tuto skutečnost stavěli její ministři, není možno zjistit. Z veřejně dostupných zdrojů není možno identifikovat žádné vyjádření v tomto směru. Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Martin Stropnický nastoupil jako ministr obrany na začátku roku 2014. Rozpočet resortu (.pdf) byl pro tento rok schválen ve výši 41,99 mld. korun. Současností míní Stropnický rozpočtovanou částku na rok 2017. Ta je nyní jako součást návrhu zákona o státním rozpočtu projednávána Poslaneckou sněmovou.

Pro ministerstvo obrany je počítáno s výdaji ve výši 52,35 mld. korun. Pokud tedy porovnáme rozpočet z roku 2014, kdy Stropnický do úřadu nastoupil, s aktuálně navrhovanými výdaji, jde o zvýšení o 24,67 %.

Výrok ministra obrany hodnotíme tedy jako pravdivý, rozpočet se skutečně zvýšil o čtvrtinu.

Jakkoliv etnický princip byl základem odsunů po druhé světové válce, má poslanec pravdu v tom, že všichni Němci odsouváni nebyli. Ústavní dekret prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, vydaný prezidentem Benešem 3. srpna 1945, hovoří o odebírání státního občanství československým Němcům a Maďarům, avšak vyjma antifašistů, kteří podle § 2 museli požádat o jeho ponechání. Dekret se nevztahoval ani na Němce, kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky přihlásili v úředním hlášení za Čechy nebo Slováky.

„Osobám, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, zachovává se československé státní občanství.“

V témže Dekretu se rovněž hovoří i o Češích či Slovácích, „kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky ucházeli o udělení německé nebo maďarské státní příslušnosti, aniž k tomu byli donuceni nátlakem, anebo zvláštními okolnostmi“. Tito byli rovněž zbaveni československého státního občanství.

Jak uvádí data Českého statistického úřadu, v předválečném Československu žilo asi 3,1 mil osob, jež se hlásily k německé národnosti. Jejich počet se po válce drasticky snížil, jednak vlivem tzv. "divokého odsunu," jednak vlivem organizovaného odsunu podle výše uvedeného dekretu a Postupimské dohody, určit přesný počet vyhnaných Němců je však velmi obtížné. V celém Československu se k počátku roku 1947 hovoří asi o 240 000 Němcích, sčítání však proběhlo až o tři roky později. Informace o sčítání z roku 1950 pak uvádějí, že v ČSR zůstalo asi 160 000 Němců.

Byť etnický princip u odsunů byl zcela zásadní, je pravdou, že finálně nebyl jediným klíčem, resp. nebyli odsunuti všichni Němci během období Třetí republiky.